V rámci vyšetřování HIV protilátek u gravidních žen v ČR bylo od r.1990 do 31.5.1999 odhaleno 27 HIV pozitivních těhotných žen. Dalších 8 těhotenství bylo registrováno u žen, jejichž HIV pozitivita byla zjištěna při vyšetřování za jiným účelem nebo u žen, které otěhotněly znajíce svůj HIV pozitivní status. Z celkem 24 asistovaných porodů císařským řezem se narodilo 25 dětí, až dosud pouze u jednoho byl zjištěn přenos HIV infekce. O ukončení těhotenství požádalo 22,5% HIV pozitivních gravidních žen. Je zdůrazňována prospěšnost HIV testování gravidních žen pro možnost účinné profylaxe a výrazné snížení pravděpodobnosti vertikálního přenosu HIV.

Česká republika patří mezi země, ve kterých je hlavním způsobem přenosu infekce HIV sexuální styk. Sexuální přenos infekce byl zaznamenán u více než 81% HIV pozitivních případů registrovaných v ČR od konce r.1985 do 31.5.1999 Největší podíl (66,2%) ze sexuálně přenesených infekcí připadá na homosexuální způsob přenosu, heterosexuální přenos činí 32,3% a u 1,5 % případů nelze určit zda se jedná o přenos homosexuální či infekci získanou při injekčním užívání drog.

Se stoupajícím počtem infekcí získaných heterosexuálním stykem samozřejmě stoupá i počet HIV infikovaných žen. Ze 76 HIV pozitivních žen registrovaných k 31.5.1999 se pouze jedna nakazila podáním infikované krve, ostatní infekce byly přeneseny sexuální cestou, často stykem s cizinci, pocházejícími ze zemí s vysokým výskytem infekce HIV. Infekce HIV postihuje především sexuálně aktivní ženy v reprodukčním věku a lze tedy očekávat, že některé z infikovaných otěhotní, ať už o své infekci vědí či nikoliv. V ČR bylo v r.199O zavedeno povinné testování gravidních žen na HIV protilátky jako součást baterie testů rutinně prováděných v těhotenských poradnách. V r.1992 bylo toto testování v souladu s principem dobrovolnosti doporučovaným Světovou zdravotnickou organizací jako povinné zrušeno a nahrazeno nabízeným dobrovolným testováním. Počty vyšetření HIV protilátek u gravidních žen a počty HIV pozitivních nálezů ukazuje. Pokles počtu vyšetření v r. 1993 jde ruku v ruce s celkovým poklesem těhotenství v tomto roce. V dalších letech se situace ustálila a roční počty vyšetření zůstávají prakticky na stejné úrovni. Testování odhalilo celkem 27 HIV pozitivních gravidních žen, z nichž pouze jedna byla infikována po podání kontaminované krve, všechny ostatní se nakazily heterosexuálním stykem. Navíc je registrováno dalších 8 těhotenství u HIV pozitivních žen, které buď otěhotněly znajíce svůj HIV pozitivní status nebo u kterých byla zjištěna gravidita při vyšetření HIV protilátek z jiných příčin. Z celkem 35 registrovaných těhotenství u HIV gravidních žen bylo císařským řezem vedeno 24 porodů a narodilo se 25 dětí (jedenkrát dvojčata). Až dosud byla potvrzena HIV infekce pouze u jednoho novorozence, u 19 byl s potvrzen s konečnou platností HIV negativní status a 5 dětí je s největší pravděpodobností rovněž HIV negativní, ale na konečné potvrzení negativního nálezu nutno vyčkat až dosáhnou věku minimálně 18 měsíců. Jen jednou bylo těhotenství ukončeno spontánním potratem a je zajímavé, že umělé ukončení gravidity vyžadovalo jen 9 žen (22,5%) z celkového počtu HIV infikovaných. Zajímavé bylo pátrání po HIV statusu druhého rodiče, tedy otce dítěte. V našem souboru jsme našli velmi různé kombinace, svědčící i pro to, že ne vždy přenese žena HIV infekci na svého partnera. Ukazuje se, že ani když je otec i matka HIV pozitivní, nemusí se narodit HIV infikované dítě. Určující roli v přenosu hraje stav infekce u matky. Možnost přenosu stoupá s progresí infekce u matky, měřenou počtem infekčních partikulí HIV v krevním oběhu (virus load), i když ani tato korelace není stoprocentní. V tabulce uváděný příklad HIV negativity obou rodičů a HIV pozitivity u jejich dítěte je zmiňován případ nozokomiální infekce, kdy dítě bylo infikováno HIV v rumunském nemocničním zařízení. Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím přenos HIV z matky na dítě je zavádění specifické terapie u HIV infikovaných žen. Bylo prokázáno, že antiretrovirová terapie podávaná gravidní ženě před- a během porodu a novorozenci po porodu, značně snižuje možnost vertikálního přenosu HIV. V rozvinutých zemích se užívá mezinárodně ověřené profylaktické schema a v současné době se bojuje o získání možnosti jeho aplikace i v rozvojových zemích, kde je jeho potřeba daleko nejvyšší, ale z ekonomických důvodů většinou nedostupná. Recentně se vypracovávají zjednodušené, zkrácené a ekonomicky méně nákladné postupy právě se zřetelem k potřebám třetího světa. Závěrem je možné shrnout, že vyšetřování HIV protilátek, byť velmi nákladné, je důležitým nástrojem k omezení vertikálního přenosu infekce HIV. V řadě rozvinutých zemí včetně většiny států Spojených států ( příkladem je stát New York, který má nejvyšší výskyt HIV/AIDS ve Spojených státech) je v současné době legalizováno povinné vyšetřování HIV protilátek u gravidních žen. V ČR je zatím podle oficiálních dokumentů vyšetřování HIV protilátek u gravidních žen dobrovolné a má být nabízeno především v těhotenských poradnách.