___________________________________________________________________________________

Kmeny P. shigelloides mají stejné biochemické vlastnosti a tak k rozlišení jednotlivých kmenů prozatím slouží jen sérotypizace. První kmen P. shigelloides izolovaný Fergusonem v Michiganu ze stolice a popsaný Fergusonem a Hendersonem v r. 1949 měl identický O antigen se Shigella sonnei S. Autoři jej nazvali Paracolon C27 a považovali jej za příslušníka čeledi Enterobacteriaceae. Teprve Bader 1954 poznal, že C27 je lophotricha a pojmenoval ji Pseudomonas shigelloides. Ewing, Hugh a Johnson poznali její příslušnost k čeledi Vibrionaceae díky použití oxidázové reakce a zařadili ji do rodu Aeromonas, což neuznali Eddy a Carpenter a v  . 1964 ji vyloučili z rodu Aeromonas. V r. 1962 byla definitivně popsána Habsem a Schubertem jako Plesiomonas shigelloides.

Hned první autoři se věnovali sérotypizaci P. shigelloides. Nakonec vznikla dvě antigenní schémata: starší japonské (Shimada a Sakazaki) a československé (Aldová). Obě byla sloučena. V r. 1994 Shimada a spol. opublikovali 76 O a 41 H antigenů. V r. 1992 nám bylo uděleno právo číslovat nové sérotypy. Postupně jsme popisovali sérotypy od O77 a od H42 až do posledního O102 a H50, ale poslední 51.H antigen je H1a1d, příbuzný s dvojicí japonských H antigenů Hlalb a Hlalc.

Plesiomonády mívají antigenní příbuznost se shigelami. Obvykle je to tzv. vztah abac, to znamená, že plesiomonas i shigela mají každá svůj distinktní major antigen b,c, a ještě jeden společný a. Zatím existuje jediný identický antigen Plesiomonas shigelloides O17 a Shigella sonnei S (I.fáze).

Referenční kmeny, u nichž není uveden původ, pocházejí od člověka. Údaj “SRN voda” znamená, že šlo o kmeny ze sbírky prof. Schuberta, pocházející z rybníků ve Frankfurtu n. Mohanem. Kmeny ze Švédska byly dodány laskavostí Dr. Falsena ze Státní sbírky CCUG v Göteborgu, kmeny z Kanady od Mary Ann Rivers a kmeny z USA pocházejí všechny z Berkeley a byly izolovány Dr. M. Jandou. Některé O antigeny, jako např. O83 s 10ti izoláty, byly spojeny s více H antigeny, tento měl 5 různých antigenů. Naopak O80 se vždy vyskytoval jen s antigenem H38, i když 11 kmenů O80 pocházelo ze šesti zemí a kromě klinického materiálu byly izolovány dvakrát z vody.

Ohromná různorodost antigenů P. shigelloides a neustále přibývající nové neznámé sérotypy připomínají situaci u salmonel, ale s menším počtem prevalujících sérotypů. Je otázka, zda kmeny nalézané ve vzdálených zemích a různých prostředích jsou stejné jen na úrovni sérotypu, nebo jde-li o identický kmen. To by ukázala ribotypizace.

Stále však je zachycováno málo kmenů z materiálu od lidí, zatímco v 50.-60. letech izolovaly plesimoniády prakticky všechny laboratoře.,

P.shigelloides je považována za málo patogenního mikroba, protože u ní byly nalezeny jen nepravidelně faktory patogenity. Ale výskyt letálních infekcí u lidí s  porušenou imunitou a některé pokusy na zvířatech ukazují, že plesiomonády uplatňují svou patogenitu jiným způsobem.