ZPRÁVY CEM (SZÚ, Praha) 2000; 9(2): 81-82

 

Diagnostika a výskyt vztekliny v ČR v roce 1999

__________________________________________________________________________________________

Oldřich Matouch, Jaroslav Jaroš

 

Souhrn __________________________________________________________________________

 

V roce 1999 bylo v ČR laboratorně vyšetřeno na vzteklinu 8864 vzorků pocházejících od 48 druhů zvířat. Lyssa byla diagnostikována ve 214 případech. Nejvyšší počet pozitivních nálezů byl u lišek (192). Dále to byly nálezy u kun (6), srnců (4), jezevců (4), koček (3), netopýrů (2), daňka, ovce a psa (po 1). Nákaza se vyskytla ve 23 okresech a na území hl.m.Prahy. nejvyšší koncentrace ohnisek byla v Severočeském kraji. Ve dvou kampaních pokračovala orální imunizace lišek s použitím téměř 1,5 miliónu dávek v 54 okresech.

________________________________________________________________________________

 

 

   V roce 1999 zajišťovaly diagnostiku vztekliny na území ČR tři specializované laboratoře – Národní referenční laboratoř pro  vzteklinu při SVÚ Liberec a diagnostické laboratoře ve Státních veterinárních ústavech v Praze a Olomouci.

 

V průběhu roku 1999 bylo laboratorně zpracováno celkem 8995 vzorků. Z tohoto počtu bylo 131 vzorků nevhodných k laboratornímu vyšetření, většinou pro pokročilý rozklad. Ostatní vzorky v celkovém počtu  8864  byly vyšetřeny přímým imunofluorescenčním testem a u 984 vzorků byl založen pokus o izolaci viru.

 

Vyšetřený materiál pocházel od  48 zoologických druhů zvířat, z toho bylo 28 druhů volně žijících a 20 druhů domácích. Volně žijící zvířata se podílela na celkovém objemu vyšetření  83,8 % a domácí 16,2 %. Nejvíce bylo vyšetřeno lišek (6411), koček (794) a psů (572).

 

Vzteklina byla diagnostikována ve 214 případech tj. ve 2,4 % z celkem vyšetřených zvířat. Volně žijící zvířata se podílela na pozitivních nálezech  97,7 %  a domácí  2,3 %.  Nejvyšší počet  nálezů byl zaznamenán u lišek (192), což představuje 89,7 %  z celkem pozitivních. Dále byla vzteklina prokázána ještě u kun (6), srnce (4), jezevce (4), netopýra (2) a daňka (1). Z domácích zvířat byla vzteklina diagnostikována u kočky (3), psa (1) a ovce (1).

 

Dynamika vztekliny v průběhu roku měla charakteristický průběh s nejvyšší incidencí v jarních měsících  březnu (31) a dubnu (34) a nejnižším výskytem v červnu (6) a červenci (8).

 

V porovnání s velmi příznivou situací v předchozím roce 1998  (85 případů) byl zaznamenán nárůst incidence o 129 případů.Vzteklina byla registrována celkem ve 23 okresech a na území hl. města Prahy. Navzdory poměrně výraznému nárůstu incidence nedošlo z geografického hlediska k podstatnému územnímu rozšíření nákazy. Epizoocie vztekliny zůstává omezena na několik stacionárních oblastí. V Severočeském kraji je to zejména oblast území okresů Litoměřice (35 případů), Č.Lípa (34), Děčín (28) a Ústí nad Labem (15).  Ve středočeském kraji je to území na západ od Prahy v okresech Kladno (19) a Praha – západ (12).  Třetí oblast koncentrace ohnisek je na hranici jižních Čech a jižní Moravy v okresech Pelhřimov (24), Jihlava (6), Jindřichův Hradec (7) a Třebíč (11). Několik sporadických výskytů bylo zaznamenáno v okresech v při jižní části moravsko – slovenské hranice. Naopak velmi příznivá byla situace v západních a východních Čechách a severní Moravě, kde se nevyskytla žádná ohniska nákazy.

 

Z epizootologického hlediska je vzteklina v ČR výrazně silvatického typu a rezervoárovým zvířetem je liška obecná. Výskyt nákazy u domácích masožravců byl i v roce 1999 sporadický. K tomu přispívá i povinné každoroční očkování psů proti vzteklině, které předepisuje majitelům  nový zákon o veterinární péči č.166 / 99 Sb., který platí od loňského roku.

 

Také v roce 1999 pokračovala antirabická orální vakcinace lišek. Během jarní a podzimní  kampaně bylo použito v 54 okresech 1,456.800  vakcinačních dávek . Většina vakcíny byla vykládána myslivci ručně, zatímco letecká distribuce byla použita ve 12 nejvíce postižených okresech.  Orální vakcinace lišek se provádí v ČR od roku 1989 a  v průběhu let přispěla  výrazně ke snížení celkové  incidence i k omezení územního rozšíření vztekliny. Redukcí přírodních zdrojů nákazy se snížil na minimum výskyt vztekliny i u domácích masožravců - psů a koček  To má značný epidemiologický význam, neboť poranění člověka těmito živočišnými druhy patří k nejčastějším indikacím antirabické postexpoziční imunoterapie.

Hlavními příčinami obtížného tlumení vztekliny ve volné přírodě je nárůst liščí populace v ozdravených oblastech a omezené finanční zdroje pro plošnou leteckou aplikaci vakcíny. Současná protinákazová strategie se zaměřuje hlavně na likvidaci stacionárních přírodních ohnisek a zamezení šíření nákazy na nová území.

 

 

MVDr. Oldřich Matouch, CSc., MVDr. Jaroslav Jaroš

Národní referenční laboratoř pro vzteklinu, SVÚ Liberec