ZPRÁVY CEM (SZÚ, Praha) 2000; 9(4):179-180.
Informace z
STD/HIV/AIDS News
_________________________________________________________________________________________
„Komplikace po císařském řezu u HIV-1 infikovaných žen bez antiretrovirové
léčby“ (Výzkumná zpráva)
Lancet (10/06/99) Vol.354,
No.9190, P.1612
Grubert, Thomas; Reindell, Daniela;
Kastner, Ralph; et al.
Ve výzkumné zprávě vědci z Ludwig-Maximillians-University z Mnichova upozorňují na komplikace následující po císařském řezu u HIV-1 infikovaných žen, které nebyly na antiretrovirové léčbě. Retrospektivní analýza porovnala klinický průběh u 62 žen, které porodily císařským řezem mezi r.1997 a 1999 se srovnatelnou skupinou HIV negativních žen. Podle vědců dvě ze 63 dětí (včetně jednoho páru dvojčat), které se narodily HIV pozitivním matkám byly infikovány, což odpovídá 3% míře přenosu.. Žádná z matek dvou infikovaných batolat nebyla během těhotenství na antiretrovirové terapii. Komplikace po císařském řezu u HIV pozitivních matek byly daleko častější než u neinfikovaných žen. Vědci poznamenávají, že, „ve skupině HIV-1 infikovaných žen bylo celkové množství komplikací nezávislé na antiretrovirové terapii.“ Použití císařského řezu během porodu se ukázalo jako nepochybně prospěšné pro prevenci vertikálního přenosu HIV, ale autoři poznamenávají, že HIV pozitivní matky měly rovněž vyšší riziko pooperačních komplikací než HIV-1 negativní ženy.
„Zlepšené porodní výsledky mezi HIV infikovanými ženami se
zvýšenou lékařskou
prenatální péčí“
American Journal of Public
Health (01/00) Vol.90, No.1, P.85;
Turner, Barbara J.; Newschaffer, Craig J.; Cocroft, James; et al.
Ke zjištění
dopadu zlepšené prenatální péče na porodní výsledky HIV infikovaných žen vědci
studovali více než 1700 žen s HIV, které porodily jedno dítě od ledna 1993
do října 1995. Studie se zúčastnilo 75,3% žen z New York´s Prenatal Care
Assistance Program. Předčasný porod a nízká porodní váha se vyskytla u 15%
porodů a častěji se vyskytovaly u afro-amerických neprovdaných žen, které žily
v New Yorku a které byly kuřačky, konzumentky alkoholu nebo uživatelky
drog během těhotenství. Výsledky ukazují, že ženy s obvyklou prenatální
péčí měly nižší pravděpodobnost nízké porodní váhy v případě, že se zúčastnily
programu více než devětkrát. Podle vědců nálezy ukazují, že účast na celostátní
prenatální péči Medicaid programu může podstatně snížit riziko nepříznivých
porodních výsledků u HIV infikovaných žen.
“Pokračující rizikové chování u HIV
infikované mládeže”
American Journal of Public Health (01/00) Vol.90, No.1, P.115;
Diamond, Catherine; Buskin,
Susan.
Nový výzkum ukazuje, že jak mládež tak dospělí pokračují v rizikových aktivitách dokonce i po tom, co byli diagnostikováni jako HIV pozitivní. Vědci z University of Washington School of Public Health a Seattle-King County Department of Public Health přezkoumali údaje u více než 3000 HIV infikovaných adolescentů a dospělých s cílem popsat a porovnat riziková chování obou skupin. Údaje byly získány ze studie „Seattle-King County Adult/Adolescent Spectrum of HIV-Related Diseases Study“, realizované mezi lednem 1990 a únorem 1998. Výsledky ukazují, že jak mladé ženy tak mladí muži se dvakrát více než dospělí věnovali rizikovému chování včetně nebezpečného sexu a sdílení injekčního drogového vybavení. Autoři nicméně poznamenávají, že jak mládež tak dospělí se podílejí na rizikových praktikách po diagnostikování infekce HIV a zdůrazňují potřebu veřejných zdravotnických kampaní zaměřených jak na osoby infikované HIV, tak na osoby v riziku HIV/AIDS.
„Párové poradenství“
POZ (11/99) P.84; Remien, Robert
Sérodiskordantní
páry, u kterých je jedna osoba infikována HIV a druhá nikoliv, mají mnoho
otázek k dikusi a řešení. Jejich problémy zahrnují různost sérostatusu, potíže s
plánováním budoucnosti, strach z přenosu HIV, nedostatek sexuální
spontánnosti a otázky týkající se
poskytování péče. Podstatná je komunikace, neboť mlčení může mít nebezpečné
důsledky. Dr.Robert Remien z HIV centra pro klinické a behaviorální
výzkumy na New York State Psychiatric Institute a Columbia University říká, že
existuje několik záležitostí, které by smíšené páry měly řešit, zejména
stanovení, co je pro jejich život, bezpečný sex a rizikové chování
nejdůležitější. Další Remienova doporučení zahrnují vzájemné respektování
rozdílností, používání kondomů jako přirozené součásti sexu a v případě
potřeby spolupráci s poradcem páru, který má zkušenost s HIV infekcí.
“Pokračujíci šíření HIV během HAART”
Nature Medicine (10/99) Vol.5, No.10, P.1099
Grossman, Zvi; Polis, Michael; Feinberg, Mark B.; et al.
Vědci zkoumali
kinetiku HIV RNA v plazmě u pacientů s vysoce aktivní antiretrovirovou
terapií (HAART) používající až pět různých preparátů. Vědci vytvořili teorii,
že HIV replikace probíhá v mnoha místních ohniscích. Léky mohou snížit
rozsah ohnisek, ale nemohou je úplně zničit. Po testování hypotézy s použitím
měření virové zatěže a míry jejího snižování, vědci uveřejňují údaje, které
naznačují, že by mohlo být velmi obtížné vymýtit HIV jen s použitím léků.
Ve skutečnosti, jak říkají, v současnosti může být užitečnost lékové
terapie přeceňována. Podle autorů “Myšlenka, že HIV je produkován v mnoha
těžko zničitelných lokálních ohniscích
velmi citlivých vůči relativně malým změnám v blokování účinnosti
předpokládají, že stimulování všech latentně infikovaných buněk
k produkování viru pod krytím HAART, s cílem eradikace HIV, může ve
skutečnosti rezultovat v přenosu HIV do nových buněk.” Nicméně je možné,
že přenos by mohl být zastaven pomocí retrovirových preparátů účinějších než ty
dosud běžně dostupné.
“Antiretrovirová terapie u dospělých”
Journal of the American Medical Association, (01/19/00) Vol.283, No.3,
P.381
Carpenter, Charles C.J.; Cooper David A.; Fischl, Margaret A.; et al.
The International AIDS Society-USA Panel zaktualizoval svá doporučení k používání antiretrovirové terapie u HIV-1 infikovaných dospělých osob. Doporučení, založená na nových dostupných lécích a fázi III klinických pokusů, volají po používání počtu CD4 buněk při zavádění antiretrovirové terapie. Podle autorů „Lékaři a pacienti musí zvážit rizika a výhody zahájení antiretrovirové terapie a učinit individuální a poučené rozhodnutí.“ Doporučení dále říkají, že „neexistují definitivní údaje o nadřazenosti jednoho přijatelně účinného počátečního režimu nad jinými režimy a doporučení specifické kombinace jednotlivých léků nemůže být proto učiněno.“ Dodržování antiretrovirové terapie by mělo být neustále vyhodnocováno. Pro nejlepší terapeutické výsledky je nutné dodržet 95% adherenci. Testování lékové rezistence u pacienta může být rovněž nezbytné, i když toto testování je v současné době limitováno několika faktory zahrnujícími cenu, dokumentaci o kvalitě testů a nedostatek klinických údajů týkajících se nejvhodnějšího užití testů a interpretace nálezů. Důvody ke změnám antivirového režimu zahrnují lékové selhání, vedlejší účinky nebo obtíže vyvolané léčbou. Sledování těchto údajů a jejich přizpůsobování je klíčové pro zvládání infekce HIV, stejně jako znalost aktuálních informací na poli HIV a AIDS.
Zpracovali : Dr.J.Rychtařík, Dr.M.Brůčková 20.4.2000
.