ZPRÁVY CEM (SZÚ, Praha) 2000; 9(4):165-166.
Hepatitida
E, příspěvek k problematice v České republice
___________________________________________________________________________
Alena Toulcová
Souhrn_____________________________________________________________
Hepatitida E, klinicky
i epidemiologicky velice podobná hepatitidě A, představuje v rozvojových zemích
závažný zdravotní problém. Vyskytuje se zde ve formě epidemií i jako sporadická
onemocnění. Rozsáhlé epidemie jsou časté zejména po obdobích dešťů či po
záplavách. Přenáší se fekálně-orálně a vehikulem šířeni infekce je
kontaminovaná voda. Ve vyspělých zemích se vyskytuje ojediněle většinou v
souvislosti s cestou do endemických oblastí. Možným rezervoárem viru jsou
zvířata. Ve vyspělých zemích, včetně ČR, se vyskytuje ojediněle, většinou v
souvislosti s cestou do endemické oblasti.
___________________________________________________________________
Hepatitida E, do roku 1990 označovaná jako ET-NANB
(z agl. enterically transmitted non-A, non-B), je klinicky i epidemiologicky
velice podobná hepatitidě A [1]. Přenáší se fekálně-orálně, ale na rozdíl od
hepatitidy A je méně infekční a má častější fulminatní průběh.
Vyskytuje se převážně v rozvojových zemích v
tropických a subtropických oblastech jako epidemie i jako sporadická onemocnění
[2]. Hlavním vehikulem šíření infekce je fekáliemi kontaminovaná pitná voda
[3]. Epidemie jsou v těchto oblastech
časté zvláště po obdobích dešťů či po záplavách. První prokázaná epidemie VHE
proběhla na přelomu let 1955 - 56 v Indii, kdy bylo evidováno asi 29.000
ikterických případů [4]. Jedna z největších epidemií proběhla v letech 1986
- 1988 v severozápadní Číně, kdy byla zaznamenáno 119.280 klinických případů [5]. Existuje přímá souvislost
mezi výskytem HEV, hygienickými a socioekonomickými podmínkami. Epidemické
výskyty jsou opakovaně zaznamenávány v uprchlických táborechs nevyhouvjícími
hygienickými podmínkami a nedostatkem nezávadné pitné vody. Ve vyspělých zemích
se VHE vyskytuje pouze ojediněle a převážně jako importovaná nákaza z
endemických oblastí [6]. Možným rezervoárem viru jsou zvířata (hlavně prasata,
ale také krávy, opice, hlodavci), což by vysvětlovalo určitou prevalenci
anti-HEV protilátek (0,2 až 4%) u populace v zemích, kde výskyt HEV není
endemický [7].
Etiologickým agens VHE je malý neobalený RNA virus.
Svými morfologickými a fyzikálně chemickými vlastnosti (nehladký povrch viru,
velikost, sedimentační koeficient) se podobá virům z čeledi Caliciviridae, kam
se také původně zařazoval. Porovnáním nukleotidových sekvencí a genomovou
analýzou se ale ukázalo, že jde o fylogeneticky odlišný virus, a tak zůstává v
současné době taxonomicky nezařazený [8]. Rozlišujeme tři fylogeneticky a
geograficky odlišné genotypy, které mají rozdílné nukleotidové sekvence. Do
genotypu I patří izoláty z Afriky a Asie, do genotypu II izoláty z Mexika a do
genotypu III izoláty z USA a v nedávné době objevený prasečí virus, který je
těmto lidským HEV velice blízký [9].
Onemocnění hepatitidou E bylo jako specifické
onemocnění poprvé rozpoznáno v roce 1980. Virus proniká do krve přes
gastrointestinální trakt a replikuje se v játrech. Inkubační doba je 15 až 60 dní, průměrně 40 dní. Průběh VHE
může být inaparentní, akutní nebo fulminatní. Infekce VH proběhne často
inaparentně. U akutního průběhu nejčastěji udávané příznaky jsou
gastrointestinální symptomy, únava, horečka, bolesti v nadbřišku, zvětšení
jater, ikterus. Výsledky biochemických testů jsou rovněž podobné jako u
ostatních virových hepatitid. Akutní průběh končí úzdravou bez následků,
protože VHE nepřechází do chronicity. Fulminantní průběh VHE je ojedinělý
(1-2%), pouze u těhotných žen je mortalita až 20 % [10]. Klinický a sérologický
průběh infekce je ukázán na obrázku (pouze v tištěné formě Zpráv CEM).
Laboratorní diagnostika byla původně založena na
vyloučení sérologických markerů virových hepatitid, později se využívala metoda
imunoelektronové mikroskopie, kterou se ve stolici detekovaly virové částice.
Po klonování a sekvenování HEV genomu [11] byly identifikovány imunodominantní
epitopy a vypracovány první sérologické testy na specifickou detekci anti-HEV
protilátek. V současné době je přínosem k diagnostice VHE i průkaz akutní
infekce stanovením HEV RNA metodou RT-PCR [12].
Česká republika patří mezi země, kde je výskyt HEV
sporadický a převážná většina pacientů s akutní VHE byla infikována během cesty
do některé z endemických oblastí ( Indie, Bangladéš, Pakistán). Objevují se ale
také případy onemocnění, které nemají s cestou do endemických oblastí žádnou
epidemiologickou souvislost a pacient popírá i event. další rizikové faktory
(kontakt s jinou osobou z této oblasti, návštěva exotické restaurace atp.).
Prevalence anti-HEV protilátek u dárců krve je podobná jako jinde v Evropě i
USA - 1-2 %. V NRL-VH se vyšetřují anti-HEV protilátky již od roku 1994.
Většina sér, která přichází do naší laboratoře se žádostí o vyšetření HEV, je z
infekčních oddělení. Většinou se jedná o pacienty, kteří mají příznaky akutní
hepatitidy, ale sérologické testy hepatitidu A, B ani C neprokázaly. Malé
procento případů jsou kontrolní vyšetření u kontaktů s pacienty s VHE či od
osob poraněných o použité injekční jehly. V NRL-VH vyšetřujeme celkové anti-HEV
protilátky metodou ELISA, soupravou od firmy ABBOTT. V současné době se jedná o registraci diagnostické soupravy od
firmy GENELABS na detekci IgM protilátek a rádi bychom spektrum našich
vyšetření rozšířili nejen o toto vyšetření, ale v dohledné době také o detekci
HEV RNA metodou PCR.
LITERATURA
1.Tong MJ, Roué R, N´Gawara MN, Desramé J, Buisson
Y, Coursaget P. Clinical aspects of hepatitis E and hepatitis A: a comparison.
Enterically-Transmitted Hepatitis Viruses, Proceedings of the International
Symposium on Enterically-Transmitted Hepatitis Viruses, Paris, 1995. Buisson Y,
Coursaget P, Kane M, eds. La Simarre - Tours - France. 1996: 1-10.
2.Harrison TJ. Hepatitis E virus - an update. Liver
1999; 19: 171-176.
3.Belabbes EH, Bourguermouth A, Benatallah A, Illoul
G. Epidemic non-A, non-B hepatitis in
Algeria: strong evidence for its spreading by water. J Med Virol 1985;
16:257-263.
4. Wong DC, Purcell RH, Screenivasan MA, Prasad SR,
Pavri KM. Epidemic and endemic hepatitis in India: evidence for a non-A, non-B
virus aetiology. Lancet 1980; 2:876-879.
5. Zhuang H, Cao XY, Liu CB, Wang GM. Enterically
transmitted non-A, non-B hepatitis in Chin. In: Shikata T, Purcell RH, Uchida
T. eds. Viral hepatitis C, D. Amsterdam: Elsevier Science Publishers, 1991:
277-285.
6. Schwartz E, Jenks NP, Van Damme P, Galun E.
Hepatitis E virus in travelers. Clin Infect Dis 1999; 29: 1312 - 1314.
7.Thomas DL, Yarbough PO, Vlahov D, Tsarev SA,
Nelson KE, Saah AJ, Purcell RH. Seroreactivity to hepatitis E virus in areas
where the disease is not endemic. J Clin Microbiol 1997; 35:1244 - 1247.
8. Yarbough PO. Hepatitis E virus. Advances in HEV
biology and HEV vaccine approaches. Intervirology 1999; 42:179-184.
9. Arankalle VA, Paranjape S, Emerson SU, Purcell
RH, Walimbe AM. Phylogenetic analysis of hepatitis E virus isolates from India
(1976-1993). J Gen Virol 1999; 80:1691-1700.
10. Hussaini SH, Skidmore SJ, Richardson P, Sherratt
LM, Cooper BT, O´Grady JG. Severe hepatitis E infection during pregnancy. J
Viral Hepatitis 1997; 4: 51-54.
11.Tam AW, Smith MM, Guerra ME, Huang CC, Bradley
DW, Fry KE, Reyes GR. Hepatitis E virus (HEV): molecular cloning and sequencing
of the full-lenght viral genome. Virology 1991;185:120-131.
12. Jameel S, Durgapal H, Habibullah CM, Khuroo MS,
Panda SK. Enteric non-A, non-B hepatitis: epidemics, animal transmission and
hepatitis E virus detection by the polymerase chain reaction. J Med Virol 1992;
37:263-270.
RNDr. Alena
Toulcová
NRL pro virové
hepatitidy
SZÚ - CEM