ZPRÁVY CEM (SZÚ, Praha) 2000; 9(4):165-166.

 

Hepatitida E, příspěvek k problematice v České republice

___________________________________________________________________________

Alena Toulcová

 

Souhrn_____________________________________________________________

Hepatitida E, klinicky i epidemiologicky velice podobná hepatitidě A, představuje v rozvojových zemích závažný zdravotní problém. Vyskytuje se zde ve formě epidemií i jako sporadická onemocnění. Rozsáhlé epidemie jsou časté zejména po obdobích dešťů či po záplavách. Přenáší se fekálně-orálně a vehikulem šířeni infekce je kontaminovaná voda. Ve vyspělých zemích se vyskytuje ojediněle většinou v souvislosti s cestou do endemických oblastí. Možným rezervoárem viru jsou zvířata. Ve vyspělých zemích, včetně ČR, se vyskytuje ojediněle, většinou v souvislosti s cestou do endemické oblasti.

___________________________________________________________________

 

 

Hepatitida E, do roku 1990 označovaná jako ET-NANB (z agl. enterically transmitted non-A, non-B), je klinicky i epidemiologicky velice podobná hepatitidě A [1]. Přenáší se fekálně-orálně, ale na rozdíl od hepatitidy A je méně infekční a má častější fulminatní průběh.

 

Vyskytuje se převážně v rozvojových zemích v tropických a subtropických oblastech jako epidemie i jako sporadická onemocnění [2]. Hlavním vehikulem šíření infekce je fekáliemi kontaminovaná pitná voda [3].  Epidemie jsou v těchto oblastech časté zvláště po obdobích dešťů či po záplavách. První prokázaná epidemie VHE proběhla na přelomu let 1955 - 56 v Indii, kdy bylo evidováno asi 29.000 ikterických případů [4]. Jedna z největších epidemií proběhla v letech 1986 - 1988 v severozápadní Číně, kdy byla zaznamenáno  119.280 klinických případů [5]. Existuje přímá souvislost mezi výskytem HEV, hygienickými a socioekonomickými podmínkami. Epidemické výskyty jsou opakovaně zaznamenávány v uprchlických táborechs nevyhouvjícími hygienickými podmínkami a nedostatkem nezávadné pitné vody. Ve vyspělých zemích se VHE vyskytuje pouze ojediněle a převážně jako importovaná nákaza z endemických oblastí [6]. Možným rezervoárem viru jsou zvířata (hlavně prasata, ale také krávy, opice, hlodavci), což by vysvětlovalo určitou prevalenci anti-HEV protilátek (0,2 až 4%) u populace v zemích, kde výskyt HEV není endemický [7].

 

Etiologickým agens VHE je malý neobalený RNA virus. Svými morfologickými a fyzikálně chemickými vlastnosti (nehladký povrch viru, velikost, sedimentační koeficient) se podobá virům z čeledi Caliciviridae, kam se také původně zařazoval. Porovnáním nukleotidových sekvencí a genomovou analýzou se ale ukázalo, že jde o fylogeneticky odlišný virus, a tak zůstává v současné době taxonomicky nezařazený [8]. Rozlišujeme tři fylogeneticky a geograficky odlišné genotypy, které mají rozdílné nukleotidové sekvence. Do genotypu I patří izoláty z Afriky a Asie, do genotypu II izoláty z Mexika a do genotypu III izoláty z USA a v nedávné době objevený prasečí virus, který je těmto lidským HEV velice blízký [9].

 

Onemocnění hepatitidou E bylo jako specifické onemocnění poprvé rozpoznáno v roce 1980. Virus proniká do krve přes gastrointestinální trakt a replikuje se v játrech. Inkubační doba  je 15 až 60 dní, průměrně 40 dní. Průběh VHE může být inaparentní, akutní nebo fulminatní. Infekce VH proběhne často inaparentně. U akutního průběhu nejčastěji udávané příznaky jsou gastrointestinální symptomy, únava, horečka, bolesti v nadbřišku, zvětšení jater, ikterus. Výsledky biochemických testů jsou rovněž podobné jako u ostatních virových hepatitid. Akutní průběh končí úzdravou bez následků, protože VHE nepřechází do chronicity. Fulminantní průběh VHE je ojedinělý (1-2%), pouze u těhotných žen je mortalita až 20 % [10]. Klinický a sérologický průběh infekce je ukázán na obrázku (pouze v tištěné formě Zpráv CEM).

 

Laboratorní diagnostika byla původně založena na vyloučení sérologických markerů virových hepatitid, později se využívala metoda imunoelektronové mikroskopie, kterou se ve stolici detekovaly virové částice. Po klonování a sekvenování HEV genomu [11] byly identifikovány imunodominantní epitopy a vypracovány první sérologické testy na specifickou detekci anti-HEV protilátek. V současné době je přínosem k diagnostice VHE i průkaz akutní infekce stanovením HEV RNA metodou RT-PCR [12].

 

Česká republika patří mezi země, kde je výskyt HEV sporadický a převážná většina pacientů s akutní VHE byla infikována během cesty do některé z endemických oblastí ( Indie, Bangladéš, Pakistán). Objevují se ale také případy onemocnění, které nemají s cestou do endemických oblastí žádnou epidemiologickou souvislost a pacient popírá i event. další rizikové faktory (kontakt s jinou osobou z této oblasti, návštěva exotické restaurace atp.). Prevalence anti-HEV protilátek u dárců krve je podobná jako jinde v Evropě i USA - 1-2 %. V NRL-VH se vyšetřují anti-HEV protilátky již od roku 1994. Většina sér, která přichází do naší laboratoře se žádostí o vyšetření HEV, je z infekčních oddělení. Většinou se jedná o pacienty, kteří mají příznaky akutní hepatitidy, ale sérologické testy hepatitidu A, B ani C neprokázaly. Malé procento případů jsou kontrolní vyšetření u kontaktů s pacienty s VHE či od osob poraněných o použité injekční jehly. V NRL-VH vyšetřujeme celkové anti-HEV protilátky metodou ELISA, soupravou od firmy ABBOTT. V současné době se  jedná o registraci diagnostické soupravy od firmy GENELABS na detekci IgM protilátek a rádi bychom spektrum našich vyšetření rozšířili nejen o toto vyšetření, ale v dohledné době také o detekci HEV RNA metodou PCR.

 

 

LITERATURA

 

1.Tong MJ, Roué R, N´Gawara MN, Desramé J, Buisson Y, Coursaget P. Clinical aspects of hepatitis E and hepatitis A: a comparison. Enterically-Transmitted Hepatitis Viruses, Proceedings of the International Symposium on Enterically-Transmitted Hepatitis Viruses, Paris, 1995. Buisson Y, Coursaget P, Kane M, eds. La Simarre - Tours - France. 1996: 1-10.

 

2.Harrison TJ. Hepatitis E virus - an update. Liver 1999; 19: 171-176.

 

3.Belabbes EH, Bourguermouth A, Benatallah A, Illoul G. Epidemic non-A, non-B hepatitis in   Algeria: strong evidence for its spreading by water. J Med Virol 1985; 16:257-263.

 

4. Wong DC, Purcell RH, Screenivasan MA, Prasad SR, Pavri KM. Epidemic and endemic hepatitis in India: evidence for a non-A, non-B virus aetiology. Lancet 1980; 2:876-879.

 

5. Zhuang H, Cao XY, Liu CB, Wang GM. Enterically transmitted non-A, non-B hepatitis in Chin. In: Shikata T, Purcell RH, Uchida T. eds. Viral hepatitis C, D. Amsterdam: Elsevier Science Publishers, 1991: 277-285.

 

6. Schwartz E, Jenks NP, Van Damme P, Galun E. Hepatitis E virus in travelers. Clin Infect Dis 1999; 29: 1312 - 1314.

 

7.Thomas DL, Yarbough PO, Vlahov D, Tsarev SA, Nelson KE, Saah AJ, Purcell RH. Seroreactivity to hepatitis E virus in areas where the disease is not endemic. J Clin Microbiol 1997; 35:1244 - 1247.

 

8. Yarbough PO. Hepatitis E virus. Advances in HEV biology and HEV vaccine approaches. Intervirology 1999; 42:179-184.

 

9. Arankalle VA, Paranjape S, Emerson SU, Purcell RH, Walimbe AM. Phylogenetic analysis of hepatitis E virus isolates from India (1976-1993). J Gen Virol 1999; 80:1691-1700.

10. Hussaini SH, Skidmore SJ, Richardson P, Sherratt LM, Cooper BT, O´Grady JG. Severe hepatitis E infection during pregnancy. J Viral Hepatitis 1997; 4: 51-54.

11.Tam AW, Smith MM, Guerra ME, Huang CC, Bradley DW, Fry KE, Reyes GR. Hepatitis E virus (HEV): molecular cloning and sequencing of the full-lenght viral genome. Virology 1991;185:120-131.

 

12. Jameel S, Durgapal H, Habibullah CM, Khuroo MS, Panda SK. Enteric non-A, non-B hepatitis: epidemics, animal transmission and hepatitis E virus detection by the polymerase chain reaction. J Med Virol 1992; 37:263-270.

 

                                                                                                        

RNDr. Alena Toulcová

NRL pro virové hepatitidy

SZÚ - CEM