Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2001; 10(12):478-479.

 

Monitorování HIV/AIDS v Evropě

Marie Brůčková

 

WHO-EU Monitorovací centrum AIDS funguje v Institut de Veille Sanitaire  v Paříži od poloviny osmdesátých let. Česká republika se k Evropskému programu  AIDS Case Reporting System  (ENAADS), koordinovanému pařížským centrem, připojila v r. 1988 jako jediný nečlen EU.

 

V r. 1998 byl projekt  rozšířen o monitorování infekce HIV v programu EHIDS (HIV Case Reporting System) na jehož vypracování v projektu EU „EuroHIV“ se ČR podílela prostřednictvím Národní referenční laboratoře pro AIDS ve Státním zdravotním ústavu (M.Brůčková je členkou EuroHIV Steering Group).

 

V obou programech se do pařížského centra hlásí nové případy infekce HIV a onemocnění AIDS (dříve v tříměsíčních, nyní v šestiměsíčních intervalech) se  zakodovanými údaji podle jednotných standardních norem. Jedná se o celou řadu parametrů vztahujících se jednak k HIV infikované či AIDS nemocné osobě, jednak k možnému zdroji nákazy. U všech hlášených případů se uvádí pohlaví, věk, způsob přenosu infekce, místo, kde byla infekce zjištěna, u sexuálního přenosu odkud pochází partner infikované/nemocné osoby, byl-li již dříve u hlášeného případu proveden HIV test  a s jakým výsledkem, kdy došlo pravděpodobně k infekci, zda se jedná s největší pravděpodobností o akutní či  dlouhodobou infekci. Pro definici pořípadů infekce HIV a onemocnění AIDS se užívá definice  podle klasifikačního schematu uveřejněného v listopadovém čísle našeho časopisu (Zprávy CEM 2001; 10(11): 440-441).  

 

Řídící výbor EuroHIV doporučil přijetí dvou nových parametrů, které by měly být sledovány, registrovány a hlášeny do Centra v Paříži.

 

V obou programech, hlášení případů AIDS a hlášení případů HIV (ENAADS a EHIDS), bude nově zařazen bod „geografický původ““. Jestliže není v národním hlásicím systému přímo zařazen bod  „země původu“, může být tato informace získána  jako národnost/občanství nebo země narození. Jsou-li k dispozici obě informace, národnost/občanství a země narození, doporučuje se pro hlášení použít národnost/občanství. K tomuto požadavku byl vydán seznam zemí spadajících do WHO Evropského regionu. Program EuroHIV tyto země  (celkem 51) řadí do 3 celků, značených jako Západ, Střed a Východ. Pro nedostatek místa neuvádíme seznam všech evropských zemí, jen s potěšením konstatujeme, že ČR je zařazena do střední Evropy, nikoliv do Evropy východní, kam nás vytrvale řadil globální  program UNAIDS.  Geografické dělení vně evropského regionu se řídí klasifikací UNAIDS, která pro účely sledování HIV/AIDS užívá tyto velké územní celky: Subsaharská Afrika, Východní Asie a oblast Pacifiku, Australie a Nový Zéland, Jižní a Jihovýchodní Asie, Severní Afrika a Střední Východ, Severní Amerika, Karibská oblast a Latinská Amerika. K těmto územím vydává UNAIDS seznam do nich spadajících zemí.

Dalším nově sledovaným ukazatelem bude antiretrovirová terapie““. Tento bod bude sledován a hlášen jen v programu ENAADS (hlášení případů AIDS). Vzhledem ke komplexnosti současné antiretrovirové terapie bude se tento ukazatel hlásit jen jako  „antiretrovirová terapie před AIDS“ a to jako  výběr ze tří možných odpovědí:  ano, ne, neznámo.  Hlavním cílem sběru dat o antiretrovirové terapii  je, ve spojení s údaji o prvním HIV pozitivním testu, identifikovat osoby u nichž se projevilo onemocnění AIDS:

 

·        krátce po první diagnóze HIV  (pozdní diagnózy)

·        s časnější diagnózou HIV, ale nikdy neléčenou antiretrovirovými preparáty

·        s antiretrovirovou terapií před onemocněním AIDS

 

Program EuroHIV zahrnuje také národní surveillance systémy, prováděné u vybraných populačních skupin. ČR provádí a hlásí výsledky surveillance HIV u gravidních žen, krevních dárců a některých populačních skupin s vysokým rizikem infekce HIV jako jsou pracovníci v komerčním sexu (prostitutky a homosexuální prostituti) a uživatelé drog (převážně injekční). 

 

Jaké jsou výsledky  dosavadního evropského monitorovacího systému HIV/AIDS ?

 

Podle F.Hamers, vedoucí pařížského WHO-EU Evropského monitorovacího centra,  je epidemiologická situace HIV v Evropě extrémně heterogenní. 

 

V západní Evropě, kde homo/bisexuální muži a injekční uživatelé drog byli výrazně postiženi HIV v osmdesátých létech, zůstávají tyto populační skupiny v nejvyšším riziku infekce, i když  podíl heterosexuálních  infekcí  na nově diagnostikovaných infekcích vzrůstá. Pokračuje, byť pomaleji, pokles  ročního  počtu nových případů onemocnění AIDS, způsobený používáním vysoce účinné antiretrovirové terapie. Naopak, roční počet nově diagnostikovaných případů infekce HIV neklesá  (6 případů na 100 000 v zemích kde bylo zavedeno hlášení infekce HIV). V některých zemích, např. ve Velké Británii v roce 2000, došlo k výraznému vzestupu nových případů infekce HIV, zejména mezi přistěhovalci.

 

Na východě, v zemích bývalého Sovětského svazu se epidemie HIV rozvíjela paralelně s pašováním drog z Afganistánu do Evropy přes republiky centrální Asie v devadesátých létech. První epidemie HIV se objevily v r.1996 mezi injekčními uživateli drog na Ukrajině, v ruské enklávě v Kaliningradu a na severním Kavkaze. Epidemie se dále šířila do ostatních zemí s nestejnou intenzitou. V Ruské federaci bylo např. v r. 2000 hlášeno 59 380 nových případů HIV infekce ve srovnání s 20 150 případů  v r. 1999. Velký vzestup byl také pozorován v pobaltských státech, zejména v Estonsku a Litvě. Nové případy se vyskytovaly převážně mezi injekčními uživateli drog (75% případů). infekc\e  ve srovnání s 20 159 v

    

V centrální  Evropě je situace odlišná. Epidemie HIV zůstává na nízké úrovni, s 0,8 na 100 000 v r. 2000.

 

Toto stručné hodnocení doplníme detailními údaji včetně podrobných map a grafů v příštím čísle. 

 

Je jasné, že podrobnější systém monitorování HIV/AIDS v Evropě klade další nároky na národní hlásicí programy. V ČR máme velmi dobře vypracovaný program díky vynikající spolupráci široké sítě HIV vyšetřujících laboratoří. I tento program však bude třeba prohloubit a zkvalitnit a pevně doufáme, že všech více než 150 vyšetřujících laboratoří státního i nestátního zdravotnického sektoru s námi bude nadále na programu spolupracovat. Drobnou odměnou nám všem může být, že náš program a jeho výsledky jsou hodnoceny na jednom z nejlepších evropských míst.

 

Marie Brůčková