Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2001;
10(12):478-479.
WHO-EU
Monitorovací centrum AIDS funguje v Institut de Veille Sanitaire v Paříži od poloviny osmdesátých let.
Česká republika se k Evropskému programu
AIDS Case Reporting System
(ENAADS), koordinovanému pařížským centrem, připojila v r. 1988
jako jediný nečlen EU.
V r. 1998 byl projekt rozšířen o monitorování infekce HIV
v programu EHIDS (HIV Case Reporting System) na jehož vypracování
v projektu EU „EuroHIV“ se ČR podílela prostřednictvím Národní referenční
laboratoře pro AIDS ve Státním zdravotním ústavu (M.Brůčková je členkou EuroHIV
Steering Group).
V obou programech se do pařížského centra
hlásí nové případy infekce HIV a onemocnění AIDS (dříve v tříměsíčních,
nyní v šestiměsíčních intervalech) se zakodovanými údaji podle
jednotných standardních norem. Jedná se o celou řadu parametrů vztahujících se
jednak k HIV infikované či AIDS nemocné osobě, jednak k možnému
zdroji nákazy. U všech hlášených případů se uvádí pohlaví, věk, způsob přenosu
infekce, místo, kde byla infekce zjištěna, u sexuálního přenosu odkud pochází
partner infikované/nemocné osoby, byl-li již dříve u hlášeného případu proveden
HIV test a s jakým výsledkem, kdy
došlo pravděpodobně k infekci, zda se jedná s největší
pravděpodobností o akutní či
dlouhodobou infekci. Pro definici pořípadů infekce HIV a onemocnění AIDS
se užívá definice podle klasifikačního
schematu uveřejněného v listopadovém čísle našeho časopisu (Zprávy CEM
2001; 10(11): 440-441).
Řídící výbor EuroHIV doporučil přijetí dvou
nových parametrů, které by měly být sledovány, registrovány a hlášeny do Centra
v Paříži.
V obou programech, hlášení případů AIDS a
hlášení případů HIV (ENAADS a EHIDS), bude nově zařazen bod „geografický
původ““. Jestliže není v národním hlásicím systému přímo zařazen
bod „země původu“, může být tato
informace získána jako
národnost/občanství nebo země narození. Jsou-li k dispozici obě informace,
národnost/občanství a země narození, doporučuje se pro hlášení použít
národnost/občanství. K tomuto požadavku byl vydán seznam zemí spadajících
do WHO Evropského regionu. Program EuroHIV tyto země (celkem 51) řadí do 3 celků, značených jako Západ, Střed a
Východ. Pro nedostatek místa neuvádíme seznam všech evropských zemí, jen
s potěšením konstatujeme, že ČR je zařazena do střední Evropy, nikoliv do
Evropy východní, kam nás vytrvale řadil globální program UNAIDS.
Geografické dělení vně evropského regionu se řídí klasifikací UNAIDS,
která pro účely sledování HIV/AIDS užívá tyto velké územní celky: Subsaharská
Afrika, Východní Asie a oblast Pacifiku, Australie a Nový Zéland, Jižní a
Jihovýchodní Asie, Severní Afrika a Střední Východ, Severní Amerika, Karibská
oblast a Latinská Amerika. K těmto územím vydává UNAIDS seznam do nich
spadajících zemí.
Dalším nově sledovaným ukazatelem bude antiretrovirová
terapie““. Tento bod bude sledován a hlášen jen v programu ENAADS
(hlášení případů AIDS). Vzhledem ke komplexnosti současné antiretrovirové
terapie bude se tento ukazatel hlásit jen jako
„antiretrovirová terapie před AIDS“ a to jako výběr ze tří možných odpovědí:
ano, ne, neznámo. Hlavním cílem
sběru dat o antiretrovirové terapii je,
ve spojení s údaji o prvním HIV pozitivním testu, identifikovat osoby u
nichž se projevilo onemocnění AIDS:
·
krátce
po první diagnóze HIV (pozdní diagnózy)
·
s
časnější diagnózou HIV, ale nikdy neléčenou antiretrovirovými preparáty
·
s
antiretrovirovou terapií před onemocněním AIDS
Program EuroHIV zahrnuje také národní
surveillance systémy, prováděné u vybraných populačních skupin. ČR provádí a
hlásí výsledky surveillance HIV u gravidních žen, krevních dárců a některých
populačních skupin s vysokým rizikem infekce HIV jako jsou pracovníci
v komerčním sexu (prostitutky a homosexuální prostituti) a uživatelé drog
(převážně injekční).
Jaké jsou výsledky dosavadního evropského monitorovacího systému HIV/AIDS ?
Podle F.Hamers, vedoucí pařížského WHO-EU
Evropského monitorovacího centra, je
epidemiologická situace HIV v Evropě extrémně heterogenní.
V západní Evropě, kde homo/bisexuální muži
a injekční uživatelé drog byli výrazně postiženi HIV v osmdesátých létech,
zůstávají tyto populační skupiny v nejvyšším riziku infekce, i když podíl heterosexuálních infekcí
na nově diagnostikovaných infekcích vzrůstá. Pokračuje, byť pomaleji,
pokles ročního počtu nových případů onemocnění AIDS,
způsobený používáním vysoce účinné antiretrovirové terapie. Naopak, roční počet
nově diagnostikovaných případů infekce HIV neklesá (6 případů na 100 000 v zemích kde bylo zavedeno hlášení
infekce HIV). V některých zemích, např. ve Velké Británii v roce
2000, došlo k výraznému vzestupu nových případů infekce HIV, zejména mezi
přistěhovalci.
Na východě, v zemích bývalého Sovětského
svazu se epidemie HIV rozvíjela paralelně s pašováním drog
z Afganistánu do Evropy přes republiky centrální Asie v devadesátých
létech. První epidemie HIV se objevily v r.1996 mezi injekčními uživateli
drog na Ukrajině, v ruské enklávě v Kaliningradu a na severním
Kavkaze. Epidemie se dále šířila do ostatních zemí s nestejnou intenzitou.
V Ruské federaci bylo např. v r. 2000 hlášeno 59 380 nových případů
HIV infekce ve srovnání s 20 150 případů
v r. 1999. Velký vzestup byl také pozorován v pobaltských
státech, zejména v Estonsku a Litvě. Nové případy se vyskytovaly převážně
mezi injekčními uživateli drog (75% případů).
V centrální Evropě je situace odlišná. Epidemie HIV zůstává na nízké úrovni,
s 0,8 na 100 000 v r. 2000.
Toto stručné hodnocení doplníme detailními údaji
včetně podrobných map a grafů v příštím čísle.
Je jasné, že podrobnější systém monitorování
HIV/AIDS v Evropě klade další nároky na národní hlásicí programy.
V ČR máme velmi dobře vypracovaný program díky vynikající spolupráci
široké sítě HIV vyšetřujících laboratoří. I tento program však bude třeba prohloubit
a zkvalitnit a pevně doufáme, že všech více než 150 vyšetřujících laboratoří
státního i nestátního zdravotnického sektoru s námi bude nadále na
programu spolupracovat. Drobnou odměnou nám všem může být, že náš program a
jeho výsledky jsou hodnoceny na jednom z nejlepších evropských míst.