Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2002; 11(2):75-80.
Změny v
zastoupení hypervirulentních klonálních uskupení Neisseria meningitidis
v České republice v období 1993-2001
![]()
Martin
Musílek, Pavla Křížová
Souhrn
Fenotypová charakterizace izolátů Neisseria
meningitidis od pacientů s invazivním meningokokovým onemocněním (IMO)
umožňovala v období po roce 1993 kvalitní analýzu epidemiologické situace.
Převaha izolátů z IMO náležela ke klonálně se šířícímu hypervirulentnímu klonu
ET-15/37 a vykazovala charakteristický fenotyp C:2a:P1.5,2. V současné době
však souběžně s poklesem výskytu organismů klonu ET-15/37 vzrůstá četnost IMO,
působeného nově se šířícími hypervirulentními uskupeními N. meningitidis
séroskupiny B, u nichž je v rostoucí míře obtížné interpretovat povahu na
základě fenotypu. Za daného stavu je účelné sdělovat mikrobiologickým
laboratořím kromě informace o fenotypu izolátů standardně též výsleky přesnější
multilokusové klasifikace a usnadnit tak epidemiologické hodnocení IMO.
Neisseria meningitidis
je hlavním původcem meningitid a sepsí u dětí a adolescentů, jako jediný
bakteriální patogen je schopen působit epidemický výskyt těchto onemocnění. V
evropské a americké hostitelské populaci je výskyt invazivního meningokokového
onemocnění (IMO) endemický (četnost <3/100.000) či hyperendemický (četnost
>3/100.000), hyperendemická období trvají několik měsíců až let. Širší
epidemické vlny a pandemie IMO jsou charakteristické pro oblasti Afriky a Asie
[1]. Asymptomatické nosičství N. meningitidis je v průměru u běžné
populace přibližně 10%.
Eradikace IMO plošnou vakcinací není zatím možná. Pro meningokoky
séroskupiny B, zjišťované v Evropě v průměru u 60% případů IMO (30% v USA),
nebyl dosud ukončen vývoj univerzální vakciny vzhledem k jejich dílčí antigenní
příbuznosti s mozkovou tkání člověka, nízké imunogennosti a heterogenitě
pouzderného polysacharidu. Pro cílenou ochranu skupin osob ve zvýšeném riziku
IMO jsou zatím k dispozici polysacharidové vakciny (bivakcina A+C, tetravakcina
A+C+Y+W135) a konjugovaná C vakcina.
Skladba populace N. meningitidis
Populace N. meningitidis je tvořena částí klonální,
zahrnující uskupení (komplexy) vertikálně se šířících geneticky blízkých klonů,
a částí neklonální, geneticky zvýšeně proměnlivou. Proměnlivost u N. meningitidis
souvisí zejména s přístupností k rekombinační záměně genových úseků,
sledované u genů imunodominantních povrchových struktur a vedoucí k mozaikové
skladbě jejich lokusů. Nejvyšší míru virulence vykazují meningokoky sdružené do
tzv. hypervirulentních (hyperinvazivních) klonálních uskupení, izolované
převážně z invazivních forem infekce, zřídka však od asymptomatických nosičů
[2]. IMO, působená meningokoky hypervirulentních uskupení, vykazují
nejzávažnější klinický průběh a zvýšenou smrtnost. Hypervirulentní uskupení
působí převážnou část onemocnění zejména při epidemických a hyperendemických
výskytech IMO.
Zvýšeně proměnlivé meningokoky, spolu se zástupci slabě virulentních
uskupení, jsou naopak nalézány převážně u asymptomatických nosičů a zřídka u
IMO. Zvláštní skupinu tvoří osoby nacházející se v úzkém kontaktu s nemocným, u
nichž je nosičství hypervirulentního klonu četnější než u běžné populace [3].
Účel klonální klasifikace N. meningitidis
Klonální klasifikace, prováděná v Národní referenční laboratoři pro
meningokokové nákazy CEM SZÚ (NRL), sleduje příslušnost izolátů ke globálně i
místně se šířícím klonálním uskupením s důrazem na průkaz a popis izolátů
hypervirulentních, epidemiologicky nejvýznamnějších. Klonální klasifikace
umožňuje NRL prospektivní hodnocení vývoje IMO v České republice a zjištění
hypervirulentních uskupení, nově se objevujících či přenášených z jiných
geograficky vymezených populací. Výsledky klonální klasifikace izolátů slouží k
efektivnímu uplatnění preventivních opatření v souladu s metodickým návodem MZ
ČR [4].
Ke klonální klasifikaci užívá NRL přístupy imunochemické, sledující
antigenní povahu povrchových struktur, a přístupy molekulárně biologické,
sledující povahu nitrobuněčných struktur (enzymů, chromozomální DNA).
Úvodním
imunochemickým přístupem, prováděným i místními mikrobiologickými laboratořemi,
je určení séroskupiny - aglutinační stanovení antigenní specifity polysacharidové
kapsule. Ve světovém měřítku je u izolátů z IMO nalézáno nejčastěji pět
séroskupin z celkového počtu třinácti (séroskupiny A, B, C, v menší míře Y,
W135). Pro epidemiologicky popsané oblasti Evropy je v současné době
charakteristický téměř výlučný výskyt meningokoků séroskupin B a C, výjimkou je
významnější (20%) zastoupení séroskupiny A v evropské části Ruska.
K podrobnější
imunochemické klasifikaci je v NRL užívána sérotypizace a sérosubtypizace -
stanovení antigenní specifity oblasti imunodominantního porinu PorB, resp. dvou
oblastí porinu PorA, pomocí monoklonálních protilátek ve standardizovaném testu
WCE (celobuněčná ELISA). Základní imunochemický fenotyp izolátu je vyjádřen ve
tvaru séroskupina:sérotyp:sérosubtyp, např. C:2a:P1.5, P1.2 (zkráceně
C:2a:P1.5,2).
Obraz o klonální
příslušnosti izolátů N. meningitidis, poskytovaný imunochemickou
klasifikací, je však neúplný. Výpovědní hodnota sérotypizace a subtypizace je
ovlivněna již zmíněnou záměnou antigenních vlastností izolátů, a též šířením
nových variant antigenů, nereagujících se stávajícím souborem monoklonálních
diagnostik. Takové izoláty jsou značeny „NT“ (imunochemicky netypovatelné),
resp. „NST“ (nesubtypovatelné) a jejich zastoupení dosahuje dle situace až
desítek procent. V dalších případech je citlivost imunochemické reakce
ovlivněna strukturou okolí epitopu, z pohledu specifity reaguje protilátka
někdy s různými epitopy či naopak jeden epitop reaguje s více monoklonálními
protilátkami. Důsledkem je celosvětově ztížená klasifikace izolátů N. meningitidis,
kdy určení sérologického fenotypu v rostoucím počtu situací neumožňuje řazení k
epidemiologickým klonálním uskupením [5].
Přední světová pracoviště molekulární epidemiologie N. meningitidis
(WHO referenční meningokoková laboratoř v Oslu, Centrum epidemiologie
infekčních nemocí WTCEID při Oxfordské univerzitě) vyvinula a standardizovala
molekulárně biologické přístupy referenční klonální analýzy, určující
chromozomální genotyp izolátu popisem souboru genových lokusů. Od poloviny 80.
let 20. století je užívána multilokusová enzymová elektroforéza (MLEE) a od
konce 90. let multilokusová sekvenční typizace (MLST). U souboru genů
nitrobuněčných metabolických struktur sleduje MLEE elektroforetickou pohyblivost
korelovanou nepřímo s alelickým genotypem příslušných lokusů, MLST určuje
alelický genotyp přímo sekvenací lokusů. Příslušnost izolátu ke klonálnímu
uskupení je následně hodnocena srovnáním získaného alelického profilu
(elektroforetického typu – ET, resp. sekvenčního typu – ST) s profily
charakteristickými pro popsaná klonální uskupení. Základní účinnost řazení
izolátů do klonálních uskupení je u obou multilokusových přístupů srovnatelná
[3]. MLST zřetelněji popisuje vnitřní členění některých uskupení do subpopulací
(klonálních variant), její provedení je metodicky jednodušší a umožňuje
případnou klasifikaci přímo ze vzorku klinického materiálu bez potřeby
kultivace [6].
Oproti imunochemickým analýzám poskytují multilokusové přístupy
věrnější obraz o celkovém genotypu izolátu. Proměnlivost genů, sledovaných
multilokusovými přístupy, není nadměrně ovlivněna selekčním tlakem
hostitelského prostředí, neruší účinné řazení izolátů ke klonálním uskupením na
základě multilokusového schématu a naopak umožňuje popis klonálních variant
vykazujících v rámci uskupení charakteristickou alelu. Multilokusové přístupy
též zajišťují úplnou charakterizovatelnost izolátů (neposkytují netypovatelné
varianty).
Izoláty, klonálně se šířící v rámci epidemiologické situace a vykazující
stejný či velmi příbuzný multilokusový genotyp, mohou vykazovat značně odlišný
imunochemický fenotyp. V jiných případech nález fenotypové příbuznosti či shody
nepostihuje klonální a epidemiologickou odlišnost izolátů.
Dominantní hypervirulentní klonální uskupení N. meningitidis jsou
zjišťována při rozličných epidemiologických situacích IMO v řadě zemí, výskyt
jednotlivých uskupení a jejich zastoupení v hostitelských populacích podléhá
pozvolným, ale často zásadním změnám. Počet dominantních hypervirulentních
uskupení N. meningitidis, zjištěný ve světě v 80. letech 20.
století globálními multilokusovými analýzami, je nevelký, zahrnuje tři
širší klonální uskupení organismů séroskupiny A a čtyři uskupení klonů
séroskupin B a C [1, 7]. Specifický výskyt dalšího dominantního
hypervirulentního uskupení klonů séroskupiny B, vztaženého k sérotypu 22
(komplex 22), jsme detekovali kromě ČR též v klonálně podrobně nezmapovaných
populacích N. meningitidis dalších států bývalého Východního bloku
- tabulka 1.
Tabulka 1. Přehled a
rozšíření dominantních hypervirulentních uskupení N. meningitidis
|
Označení uskupení |
Typická séroskupina |
Typické rozšíření |
Současný výskyt v ČR |
|
|
dle MLST |
dle MLEE |
|||
|
komplex ST-1 |
podskupina I, II, V, VI, VII |
A |
Čína, Rusko, sporadicky
Evropa |
sporadický |
|
komplex ST-4 |
podskupina IV |
A |
Afrika |
- |
|
komplex ST-5 |
podskupina III, VIII |
A |
Afrika, Čína |
- |
|
komplex ST-8 |
komplex A4 |
B, C |
globální (západní a jižní
Evropa, Severní a Jižní Amerika, jižní Afrika, Austrálie) |
sporadický |
|
komplex
ST-11 |
komplex ET-37 |
C |
globální (západní, střední
a jižní Evropa, Blízký a Střední východ, Severní Amerika, Austrálie, Afrika) |
významný, pokles četnosti |
|
komplex
ST-18 |
komplex 22 |
B |
Evropa (státy bývalého
Východního bloku) |
významný, nárůst četnosti |
|
komplex
ST-32 |
komplex ET-5 |
B |
globální (západní, severní
a střední Evropa, Blízký východ, USA, Střední a Jižní Amerika) |
významný, nárůst četnosti |
|
komplex
ST-41 |
uskupení III |
B |
západní a jižní Evropa,
Austrálie, Nový Zéland |
sporadický, nárůst četnosti |
Srovnávací analýza
Mimo uvedených klasifikačních metod užívá NRL pro určení chromozomální
příbuznosti izolátů N. meningitidis makrorestrikční analýzu DNA pomocí
elektroforézy v pulzním poli (PFGE). S ohledem na zvýšenou genetickou
proměnlivost není na základě PFGE pro N. meningitidis vyvinut
globální klasifikační systém jak je tomu
např. u E. coli či S. aureus. PFGE analýza slouží
u N. meningitidis k upřesnění příbuznosti klonů, vykazujících
netypickou alelickou odlišnost při multilokusové analýze, či k posouzení
nejužší příbuznosti izolátů s předpokládanou epidemiologickou vazbou [8, 9].
Klonální členění izolátů z IMO určuje NRL imunochemickou typizací a
subtypizací od r. 1973, multilokusovou klasifikací od r. 1993. Zastoupením
séroskupin odpovídá tuzemská populace N. meningitidis populaci
západoevropské, zjišťovány jsou zejména séroskupiny B a C (souhrnně 96,9%
izolátů v období 1990-2001). Do r. 1993 převažovala u tuzemských izolátů
séroskupina B (v průměru 61%). V důsledku hyperendemického nárůstu četnosti
IMO, působeného hypervirulentním komplexem ET-37 v převažující klonální
variantě ET-15 (klon ET-15/37), vykazujícím nejčastěji fenotyp C:2a:P1.5,2
[10], převážilo přechodně v letech 1994-1998 zastoupení séroskupiny C (v
průměru 68%). Bezprostředně po zjištění přítomnosti hypervirulentního klonu
ET-15/37, v našich podmínkách nového, bylo v r. 1993 jeho hyperendemické šíření
na doporučení NRL omezeno cílenou vakcinací ohrožené části populace [11].
Výskyt IMO, působeného komplexem ET-37, se postupně endemicky rozšířil na celé
území státu s kulminací v r. 1995.
Přesto, že od r. 1996 je v ČR zaznamenán pokles četnosti IMO působeného
klonem ET-15/37, výskyt klonu je stále významný a specifická smrtnost
onemocnění vysoká. Multilokusová klonální klasifikace prokázala, že v současné
době v důsledku endemické klonální náhrady vzrůstá četnost onemocnění,
působeného nově se šířícími hypervirulentními uskupeními N. meningitidis
séroskupiny B – komplexem 22, komplexem ET-5 a uskupením III – viz graf.

Příslušnost tuzemských izolátů
z IMO k dominantním hypervirulentním uskupením tak zůstává na významné úrovni
(v průměru 69% v období 1999-2001). V souladu s tímto nálezem přetrvává celkově
zvýšená smrtnost a závažný klinický průběh IMO, jenž nastal s rozšířením
komplexu ET-37 po r. 1993.
V současném období je pro ČR charakteristický výskyt IMO, působeného
klony pěti dominantních hypervirulentních komplexů N. meningitidis
séroskupin B a C. Výskyt komplexu ET-37 zde přitom nebyl zjištěn do r. 1993,
uskupení III do r. 1998, řídce zastoupeného komplexu A4 do r. 1995. Sporadický
výskyt klonů komplexu ET-5 a komplexu 22 byl detekován od 80. let. Výskyt
komplexu 22 je dosud typický pro státy bývalého Východního bloku, nejvyšší
zastoupení vykazuje u polských izolátů z IMO (>50%).
Kromě zmíněných dominantních hypervirulentních uskupení nacházíme v ČR
též další klonální uskupení meningokoků vykazujících hypervirulentní povahu,
jejich výskyt je minoritní. Příkladem je uskupení izolátů o častém fenotypu
B:15,23:P1.5 (uskupení „Y“), nalézaných v ČR v návaznosti na místní rozšíření v
r. 1999 [8], či uskupení izolátů s převládajícím fenotypem Y:2c:P1.5,2
(uskupení „W“).
Klasifikace tuzemských izolátů z IMO poskytuje obraz o antigenní
odlišnosti v rámci jednotlivých hypervirulentních uskupení. Přes značnou
antigenní variabilitu, znázorněnou v tabulce 2, nezahrnuje v ČR spektrum fenotypů meningokoků dominantních
hypervirulentních uskupení dosud řadu antigenních variant, epidemiologicky
významných v jiných částech Evropy. Další přenos a klonální šíření variant
hypervirulentních uskupení N. meningitidis je usnadněno
narůstajícím pohybem obyvatel.
Tabulka 2. Vlastnosti
dominantních hypervirulentních uskupení N. meningitidis, Česká
republika, 1990-2001
|
Označení uskupení dle MLEE (MLST) |
Počet izolátů celkový / z úmrtí |
Specifická smrtnost (%) |
Fenotyp nalezený opakovaně (počet pacientů) |
Fenotyp nalezený výjimečně |
Imunochemická neklasifikovatelnost |
|
|
NT (%) |
NST (%) |
|||||
|
komplex A4 (ST-8) |
7 / 0 |
0 |
C:2b:P1.5,2 (6) |
B:2b:P1.10 |
0 |
0 |
|
komplex ET-37 (ST-11) |
411 / 51 |
12,4 |
C:2a:P1.5,2 (223); C:2a:P1.2 (123); C:NT:P1.5,2 (12);
C:2a:NST (11); B:2a:P1.5,2 (10); B:2a:P1.2 (7); C:2a:P1.5 (6); C:NT:NST (3);
B:NT:P1.5,2 (2); C:2a:P1.15 (2); C:NT:P1.2 (2); C:NT:P1.5 (2) |
B:2a:NST; B:NT:NST; C:2a:P1.15,2;
C:2a:P1.16; C:4,21:NST; W135:2a:P1.2; W135:2a:P1.5,2; W135:NT:P1.2 |
5,6 |
4,1 |
|
komplex 22 (ST-18) |
89 / 8 |
9,0 |
B:22:NST (17); B:NT:NST (15); B:22:P1.14 (11);
B:NT:P1.14 (8); B:22:P1.16 (5); B:22:P1.5,2 (3); C:NT:NST (3); B:22:P1.5
(2); B:NT:P1.5,2 (2); B:NT:P1.9 (2); B:NT:P1.10 (2) |
B:2a:NST; B:2a:P1.14; B:14:P1.14;
B:22:P1.2; B:22:P1.3,6; B:22:P1.6; B:22:P1.7; B:22:P1.7,1; B:22:P1.10;
B:NT:P1.3; B:NT:P1.3,6; B:NT:P1.5; B:NT:P1.7; B:NT:P1.12;
B:NT:P1.16; C:NT:P1.9; X:NT:P1.14; 29E:15:P1.14; W135:4,21:P1.5,2 |
43,8 |
41,9 |
|
komplex ET-5 (ST-32) |
51 / 4 |
7,8 |
B:15:P1.7,16 (27); B:4:P1.15 (11); B:4:P1.16 (2);
B:15:P1.5,2 (2), B:15:P1.7 (2); B:15:P1.16 (2) |
B:4:P1.14; B:4,15:P1.7,16; B:15:P1.13; B:NT:P1.15;
C:15:P1.7,16 |
2,0 |
0 |
|
uskupení III (ST-41) |
9 / 1 |
11,1 |
B:1:P1.6 (2); B:4:P1.4 (2); B:4:P1.13 (2) |
B:14:P1.4; B:4,15:P1.4; B:15:P1.4 |
0 |
0 |
|
Zvýrazněny jsou fenotypy, nalezené u zástupců několika
klonálních uskupení (hypervirulentních či slabě virulentních) |
|
|
||||
Komplex ET-37 vykazuje zatím v ČR celkově vysokou míru antigenní
stability, sérotyp 2a v kombinaci se sérosubtypem P1.5,2, resp. P1.2 je zde
charakteristický, vykazuje jej 88% izolátů uskupení. Výskyt jiných fenotypových
variant (včetně NT/NST) je u komplexu ET-37 nízký. Pro izoláty v ČR řídce
zastoupeného komplexu A4 je pak charakteristický fenotyp C:2b:P1.5,2. Z širšího
pohledu je významné, že totožný fenotyp (C:2b:P1.5,2) je typický rovněž pro
klony komplexu ET-37 šířící se v západní Evropě a jeho průkaz sám o sobě
neumožňuje odlišení jednotlivých dominantních hypervirulentních uskupení.
Nejednoznačný je též fenotypový popis komplexu ET-5, jenž v současnosti
převažuje u izolátů z IMO v SRN a Rakousku. Přesto, že MLEE i srovnávací PFGE
analýza potvrzuje vysokou míru celkové chromozomální příbuznosti, izoláty
komplexu ET-5 vykazují v početně významném rámci zejména fenotypově nepříbuzné
varianty B:15:P1.7,16 a B:4:P1.15. První varianta je pro komplex
charakteristická, druhá (B:4:P1.15) je však typická též pro izoláty jiných,
slabě virulentních uskupení, nalézaných často u asymptomatických nosičů.
Obdobná situace je u významně zastoupených NT/NST variant komplexu 22, jež
neposkytují údaj o klonální příslušnosti a hypervirulentní povaze izolátu.
Tuzemské izoláty uskupení III, dominujícího v Holandsku a Belgii a šířícího se
v SRN, vykazují rovněž, v souladu se zahraničními údaji, významnou fenotypovou
proměnlivost. Případů, kdy informace o antigenních vlastnostech limituje epidemiologické
sledování, nalézáme v populaci N. meningitidis řadu.
Prospektivní analýza epidemiologické situace v jednotlivých okresech,
zahrnující detekci místního zvýšení četnosti IMO, sledování specifické věkové
nemocnosti, sledování smrtnosti, vyhledávání a sledování kontaktních osob,
případně indikaci cílené vakcinace, je v kompetenci epidemiologů [4]. Při
analýze je nezbytné mít na zřeteli údaje o povaze izolátů N. meningitidis,
jež pomohou včas odlišit sporadický výskyt IMO od případů epidemiologicky
souvisejícího výskytu IMO jako důsledku šíření hypervirulentní klonální
varianty [8, 9, 10].
V úzké součinnosti s mikrobiologickými laboratořemi určuje NRL průběžně
povahu izolátů N. meningitidis. Laboratoře jsou obratem informovány
o výsledku imunochemického určení fenotypu. Cílem tohoto procesu je potvrzení,
resp. vyloučení shody či úzké příbuznosti u izolátů od osob, kde přenos infekce
je možný v rámci užšího epidemiologického vztahu (osoby v ohnisku nákazy,
kontaktní osoby v předchozím styku s nemocným), důsledkem je pak přijetí
odpovídajících epidemiologických opatření.
Epidemiologická hodnotitelnost situací IMO na základě imunochemického
určení antigenní povahy izolátů byla v ČR v minulém období na dobré úrovni -
převaha izolátů z IMO náležela k uskupení ET-37 s výrazně vyjádřeným fenotypem.
Vzhledem k narůstající proměnlivosti fenotypových variant a zastoupení NT/NST
vlastností jako důsledku měnící se klonální struktury populace N. meningitidis
je v rostoucí míře obtížné interpretovat antigenní fenotypy hypervirulentních,
epidemiologicky nejvýznamnějších izolátů. Zvyšující se požadavky na
bezprostřední hodnotitelnost výskytu IMO souvisí též s nedostupností vakciny
pro nově se šířící hypervirulentní uskupení séroskupiny B.
Multilokusová klonální klasifikace, popisující věrně genotyp izolátu,
je v NRL rutinně prováděna u všech zaslaných vzorků z IMO a od kontaktních
osob, v omezené míře též u izolátů od asymptomatických nosičů. Základním
přístupem je zde MLEE, MLST není, s ohledem na dosud neúplnou vybavenost
pracoviště, užívána rutinně. Výsledky multilokusové klasifikace slouží zatím
zejména NRL pro hodnocení celkového vývoje IMO v ČR. Při hodnocení lokálních
epidemiologických situací mikrobiologická pracoviště či epidemiologové
opakovaně žádali NRL o sdělení výsledků multilokusové klonální klasifikace
izolátů. Za současného vývoje epidemiologické situace v ČR shledává NRL
účelným poskytovat mikrobiologickým laboratořím kromě výsledků fenotypové
klasifikace i výsleky multilokusové klasifikace s upřesněním příslušnosti
izolátu k hypervirulentnímu klonálnímu uskupení.
S ohledem na praktický epidemiologický význam a režim činnosti NRL bude
u zaslaných izolátů z IMO výsledek vyšetření multilokusovou klasifikací
poskytován mikrobiologickým laboratořím standardně, bez zvláštního požadavku, a
stejný postup bude užit u epidemiologicky významných případů nosičství (osoby s
ověřeným či možným kontaktem s pacientem, asymptomatické osoby v ohnisku
nákazy). Individuální izoláty od epidemiologicky nesouvisejících
asymptomatických nosičů budou vyšetřovány multilokusovou klasifikací pouze při
sdělení požadavku na toto vyšetření.
Základní formou hlášení výsledku multilokusového vyšetření bude zaslání
výsledkového protokolu mikrobiologické laboratoři, doplňkovou formou pak
telefonické sdělení výsledku. Přístupy fenotypové a multilokusové klasifikace
jsou v NRL po doručení izolátu prováděny souběžně, jejich provedení je časově
srovnatelné. Provedení obou klasifikačních přístupů, akreditovaných v rámci
odlišných metodických celků NRL, vyžaduje hlášení výsledků formou separátních
protokolů. Mikrobiologickým laboratořím bude kromě stávajícího protokolu o
výsledku fenotypové klasifikace zasílán i protokol o výsledku multilokusového
vyšetření izolátu, v případě průkazu hypervirulentní povahy informující o druhu
uskupení a jeho klonální variantě s poznámkou o aktuálním specifickém
rozšíření. Pro usnadnění kompletace výsledků klasifikace v mikrobiologické
laboratoři budou identifikační prvky izolátu (označení vzorku dle zadavatele,
dle NRL) u obou protokolů shodné. Předpokládáme, že výsledky multilokusové
klasifikace budou mikrobiologickými laboratořemi postupovány příslušným
epidemiologům a klinikům, podobně jako je již zavedenou praxí při předávání
výsledků fenotypové klasifikace.
Multilokusová klonální klasifikace náleží k nadstandardním činnostem
NRL, její výsledky nicméně budou mikrobiologickým laboratořím poskytovány v
rámci bezplatné spolupráce. Hlášení výsledků multilokusové klasifikace izolátů
bude zahájeno na jaře 2002, úvodní hlášení budou doplněna o všeobecný rozbor
současné epidemiologické situace. Ve Zprávách CEM bude NRL informovat o
aktuální struktuře populace N. meningitidis v rámci periodických,
případně mimořádných hlášení o vývoji epidemiologické situace IMO v ČR.
Pracovníci NRL uvítají osobní diskusi o jednotlivých epidemiologických
situacích.
Přes měnící se zastoupení hypervirulentních klonálních uskupení N. meningitidis
zjišťovaných u IMO nedochází v ČR k hyperendemickému nárůstu četnosti
onemocnění, vztaženého k některému z nově se šířících hypervirulentních
uskupení. Pracovníci NRL doufají, že poskytování upřesněných údajů o klonální
povaze meningokokových izolátů se za stavu pokračujícího výskytu zvýšeně
závažných forem onemocnění, působených klony séroskupiny B, setká u
mikrobiologů, epidemiologů i klinických lékařů s kladným ohlasem a usnadní
hodnotitelnost IMO v ČR.
Multilokusová klonální klasifikace izolátů byla zčásti podpořena
projekty IGA MZ ČR (reg. č. NI/6882-3, reg. č. 3982-3) a GA ČR (reg. č.
310/96/K102).
[1] Caugant DA. Population genetics and epidemiology of Neisseria
meningitidis. APMIS 1998; 106(5):505-525.
[2] Spratt BG, Maiden MCJ. Bacterial population
genetics, evolution and epidemiology. Phil. Trans. R. Soc. Lond. 1999;
354(1384):701-710.
[3] Tzanakaki G, Urwin R, Musílek M, et al.
Phenotypic and genotypic approaches to characterization of isolates of Neisseria
meningitidis from patients and their close family contacts. J. Clin.
Microbiol. 2001; 39(4):1235-1240.
[4] Metodický návod k epidemiologickým opatřením
v ohnisku invazivního meningokokového onemocnění. Věstník MZ ČR. 1994;
8(8-9).
[5] Maiden MCJ, Feavers IM. Meningococcal typing.
J. Med. Microbiol. 1994; 40(3):157-158.
[6] Kriz P, Kalmusova J, Felsberg J. Multilocus
sequence typing of Neisseria meningitidis directly from cerebrospinal
fluid. Epidemiol. Infect. 2002; přijato do tisku.
[7] Maiden MCJ, Frosch M. Molecular techniques
for the investigation of meningococcal disease epidemiology. Mol.
Biotechnol. 2001; 18(2):119-134.
[8] Dorníková G, Kocourková D, Gut J, et al. Pět
případů meningokokového onemocnění v NsP Česká Lípa. Zprávy CEM (SZÚ, Praha)
2000; 10(2):75-77.
[9] Vaverková R, Vráblíková H, Musílek M, et al.
Sekundární invazivní meningokokové onemocnění potvrzené molekulárně
biologickými metodami. Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 1999; 9(9):336-338.
[10] Křížová P, Musílek M, Lebedová V. Nová
epidemiologická situace v České republice způsobená meningokokem C:2a:P1.2
(P1.5). Epidemiol. Mikrobiol. Imunol. 1994; 43(4):183-187.
[11] Křížová P, Vlčková, Bobák M. Zhodnocení
účinnosti cílené vakcinace meningokokovou polysacharidovou vakcínou A+C v jedné
lokalitě České republiky. Epidemiol. Mikrobiol. Imunol. 1995;
44(1):9-14.
RNDr.
Martin Musílek
MUDr.
Pavla Křížová, CSc.
NRL
pro meningokokové nákazy, SZÚ-CEM