Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2002; 11(2):75-80.

 

Změny v zastoupení hypervirulentních klonálních uskupení Neisseria meningitidis v České republice v období 1993-2001

 

Martin Musílek, Pavla Křížová

 

 

Souhrn

Fenotypová charakterizace izolátů Neisseria meningitidis od pacientů s invazivním meningokokovým onemocněním (IMO) umožňovala v období po roce 1993 kvalitní analýzu epidemiologické situace. Převaha izolátů z IMO náležela ke klonálně se šířícímu hypervirulentnímu klonu ET-15/37 a vykazovala charakteristický fenotyp C:2a:P1.5,2. V současné době však souběžně s poklesem výskytu organismů klonu ET-15/37 vzrůstá četnost IMO, působeného nově se šířícími hypervirulentními uskupeními N. meningitidis séroskupiny B, u nichž je v rostoucí míře obtížné interpretovat povahu na základě fenotypu. Za daného stavu je účelné sdělovat mikrobiologickým laboratořím kromě informace o fenotypu izolátů standardně též výsleky přesnější multilokusové klasifikace a usnadnit tak epidemiologické hodnocení IMO.

 

 

Neisseria meningitidis je hlavním původcem meningitid a sepsí u dětí a adolescentů, jako jediný bakteriální patogen je schopen působit epidemický výskyt těchto onemocnění. V evropské a americké hostitelské populaci je výskyt invazivního meningokokového onemocnění (IMO) endemický (četnost <3/100.000) či hyperendemický (četnost >3/100.000), hyperendemická období trvají několik měsíců až let. Širší epidemické vlny a pandemie IMO jsou charakteristické pro oblasti Afriky a Asie [1]. Asymptomatické nosičství N. meningitidis je v průměru u běžné populace přibližně 10%.

Eradikace IMO plošnou vakcinací není zatím možná. Pro meningokoky séroskupiny B, zjišťované v Evropě v průměru u 60% případů IMO (30% v USA), nebyl dosud ukončen vývoj univerzální vakciny vzhledem k jejich dílčí antigenní příbuznosti s mozkovou tkání člověka, nízké imunogennosti a heterogenitě pouzderného polysacharidu. Pro cílenou ochranu skupin osob ve zvýšeném riziku IMO jsou zatím k dispozici polysacharidové vakciny (bivakcina A+C, tetravakcina A+C+Y+W135) a konjugovaná C vakcina.

 

Skladba populace N. meningitidis

Populace N. meningitidis je tvořena částí klonální, zahrnující uskupení (komplexy) vertikálně se šířících geneticky blízkých klonů, a částí neklonální, geneticky zvýšeně proměnlivou. Proměnlivost u N. meningitidis souvisí zejména s přístupností k rekombinační záměně genových úseků, sledované u genů imunodominantních povrchových struktur a vedoucí k mozaikové skladbě jejich lokusů. Nejvyšší míru virulence vykazují meningokoky sdružené do tzv. hypervirulentních (hyperinvazivních) klonálních uskupení, izolované převážně z invazivních forem infekce, zřídka však od asymptomatických nosičů [2]. IMO, působená meningokoky hypervirulentních uskupení, vykazují nejzávažnější klinický průběh a zvýšenou smrtnost. Hypervirulentní uskupení působí převážnou část onemocnění zejména při epidemických a hyperendemických výskytech IMO.

Zvýšeně proměnlivé meningokoky, spolu se zástupci slabě virulentních uskupení, jsou naopak nalézány převážně u asymptomatických nosičů a zřídka u IMO. Zvláštní skupinu tvoří osoby nacházející se v úzkém kontaktu s nemocným, u nichž je nosičství hypervirulentního klonu četnější než u běžné populace [3].

 

Účel klonální klasifikace N. meningitidis

Klonální klasifikace, prováděná v Národní referenční laboratoři pro meningokokové nákazy CEM SZÚ (NRL), sleduje příslušnost izolátů ke globálně i místně se šířícím klonálním uskupením s důrazem na průkaz a popis izolátů hypervirulentních, epidemiologicky nejvýznamnějších. Klonální klasifikace umožňuje NRL prospektivní hodnocení vývoje IMO v České republice a zjištění hypervirulentních uskupení, nově se objevujících či přenášených z jiných geograficky vymezených populací. Výsledky klonální klasifikace izolátů slouží k efektivnímu uplatnění preventivních opatření v souladu s metodickým návodem MZ ČR [4].

Ke klonální klasifikaci užívá NRL přístupy imunochemické, sledující antigenní povahu povrchových struktur, a přístupy molekulárně biologické, sledující povahu nitrobuněčných struktur (enzymů, chromozomální DNA).

 

Imunochemická klasifikace

Úvodním imunochemickým přístupem, prováděným i místními mikrobiologickými laboratořemi, je určení séroskupiny - aglutinační stanovení antigenní specifity polysacharidové kapsule. Ve světovém měřítku je u izolátů z IMO nalézáno nejčastěji pět séroskupin z celkového počtu třinácti (séroskupiny A, B, C, v menší míře Y, W135). Pro epidemiologicky popsané oblasti Evropy je v současné době charakteristický téměř výlučný výskyt meningokoků séroskupin B a C, výjimkou je významnější (20%) zastoupení séroskupiny A v evropské části Ruska.

K podrobnější imunochemické klasifikaci je v NRL užívána sérotypizace a sérosubtypizace - stanovení antigenní specifity oblasti imunodominantního porinu PorB, resp. dvou oblastí porinu PorA, pomocí monoklonálních protilátek ve standardizovaném testu WCE (celobuněčná ELISA). Základní imunochemický fenotyp izolátu je vyjádřen ve tvaru séroskupina:sérotyp:sérosubtyp, např. C:2a:P1.5, P1.2 (zkráceně C:2a:P1.5,2).

Obraz o klonální příslušnosti izolátů N. meningitidis, poskytovaný imunochemickou klasifikací, je však neúplný. Výpovědní hodnota sérotypizace a subtypizace je ovlivněna již zmíněnou záměnou antigenních vlastností izolátů, a též šířením nových variant antigenů, nereagujících se stávajícím souborem monoklonálních diagnostik. Takové izoláty jsou značeny „NT“ (imunochemicky netypovatelné), resp. „NST“ (nesubtypovatelné) a jejich zastoupení dosahuje dle situace až desítek procent. V dalších případech je citlivost imunochemické reakce ovlivněna strukturou okolí epitopu, z pohledu specifity reaguje protilátka někdy s různými epitopy či naopak jeden epitop reaguje s více monoklonálními protilátkami. Důsledkem je celosvětově ztížená klasifikace izolátů N. meningitidis, kdy určení sérologického fenotypu v rostoucím počtu situací neumožňuje řazení k epidemiologickým klonálním uskupením [5].

 

Multilokusová klasifikace

Přední světová pracoviště molekulární epidemiologie N. meningitidis (WHO referenční meningokoková laboratoř v Oslu, Centrum epidemiologie infekčních nemocí WTCEID při Oxfordské univerzitě) vyvinula a standardizovala molekulárně biologické přístupy referenční klonální analýzy, určující chromozomální genotyp izolátu popisem souboru genových lokusů. Od poloviny 80. let 20. století je užívána multilokusová enzymová elektroforéza (MLEE) a od konce 90. let multilokusová sekvenční typizace (MLST). U souboru genů nitrobuněčných metabolických struktur sleduje MLEE elektroforetickou pohyblivost korelovanou nepřímo s alelickým genotypem příslušných lokusů, MLST určuje alelický genotyp přímo sekvenací lokusů. Příslušnost izolátu ke klonálnímu uskupení je následně hodnocena srovnáním získaného alelického profilu (elektroforetického typu – ET, resp. sekvenčního typu – ST) s profily charakteristickými pro popsaná klonální uskupení. Základní účinnost řazení izolátů do klonálních uskupení je u obou multilokusových přístupů srovnatelná [3]. MLST zřetelněji popisuje vnitřní členění některých uskupení do subpopulací (klonálních variant), její provedení je metodicky jednodušší a umožňuje případnou klasifikaci přímo ze vzorku klinického materiálu bez potřeby kultivace [6].

Oproti imunochemickým analýzám poskytují multilokusové přístupy věrnější obraz o celkovém genotypu izolátu. Proměnlivost genů, sledovaných multilokusovými přístupy, není nadměrně ovlivněna selekčním tlakem hostitelského prostředí, neruší účinné řazení izolátů ke klonálním uskupením na základě multilokusového schématu a naopak umožňuje popis klonálních variant vykazujících v rámci uskupení charakteristickou alelu. Multilokusové přístupy též zajišťují úplnou charakterizovatelnost izolátů (neposkytují netypovatelné varianty).

Izoláty, klonálně se šířící v rámci epidemiologické situace a vykazující stejný či velmi příbuzný multilokusový genotyp, mohou vykazovat značně odlišný imunochemický fenotyp. V jiných případech nález fenotypové příbuznosti či shody nepostihuje klonální a epidemiologickou odlišnost izolátů.

Dominantní hypervirulentní klonální uskupení N. meningitidis jsou zjišťována při rozličných epidemiologických situacích IMO v řadě zemí, výskyt jednotlivých uskupení a jejich zastoupení v hostitelských populacích podléhá pozvolným, ale často zásadním změnám. Počet dominantních hypervirulentních uskupení N. meningitidis, zjištěný ve světě v 80. letech 20. století globálními multilokusovými analýzami, je nevelký, zahrnuje tři širší klonální uskupení organismů séroskupiny A a čtyři uskupení klonů séroskupin B a C [1, 7]. Specifický výskyt dalšího dominantního hypervirulentního uskupení klonů séroskupiny B, vztaženého k sérotypu 22 (komplex 22), jsme detekovali kromě ČR též v klonálně podrobně nezmapovaných populacích N. meningitidis dalších států bývalého Východního bloku - tabulka 1.

 

Tabulka 1.  Přehled a rozšíření dominantních hypervirulentních uskupení N. meningitidis

Označení uskupení

Typická séroskupina

Typické rozšíření

Současný výskyt v ČR

dle MLST

dle MLEE

komplex ST-1

podskupina I, II, V, VI, VII

A

Čína, Rusko, sporadicky Evropa

sporadický

komplex ST-4

podskupina IV

A

Afrika

-

komplex ST-5

podskupina III, VIII

A

Afrika, Čína

-

komplex ST-8

komplex A4

B, C

globální (západní a jižní Evropa, Severní a Jižní Amerika, jižní Afrika, Austrálie)

sporadický

komplex ST-11

komplex ET-37

C

globální (západní, střední a jižní Evropa, Blízký a Střední východ, Severní Amerika, Austrálie, Afrika)

významný, pokles četnosti

komplex ST-18

komplex 22

B

Evropa (státy bývalého Východního bloku)

významný, nárůst četnosti

komplex ST-32

komplex ET-5

B

globální (západní, severní a střední Evropa, Blízký východ, USA, Střední a Jižní Amerika)

významný, nárůst četnosti

komplex ST-41

uskupení III

B

západní a jižní Evropa, Austrálie, Nový Zéland

sporadický, nárůst četnosti

 

 

 

Srovnávací analýza

Mimo uvedených klasifikačních metod užívá NRL pro určení chromozomální příbuznosti izolátů N. meningitidis makrorestrikční analýzu DNA pomocí elektroforézy v pulzním poli (PFGE). S ohledem na zvýšenou genetickou proměnlivost není na základě PFGE pro N. meningitidis vyvinut globální klasifikační systém jak je tomu  např. u E. coli či S. aureus. PFGE analýza slouží u N. meningitidis k upřesnění příbuznosti klonů, vykazujících netypickou alelickou odlišnost při multilokusové analýze, či k posouzení nejužší příbuznosti izolátů s předpokládanou epidemiologickou vazbou [8, 9].

 

Zastoupení hypervirulentních uskupení N. meningitidis v České republice

Klonální členění izolátů z IMO určuje NRL imunochemickou typizací a subtypizací od r. 1973, multilokusovou klasifikací od r. 1993. Zastoupením séroskupin odpovídá tuzemská populace N. meningitidis populaci západoevropské, zjišťovány jsou zejména séroskupiny B a C (souhrnně 96,9% izolátů v období 1990-2001). Do r. 1993 převažovala u tuzemských izolátů séroskupina B (v průměru 61%). V důsledku hyperendemického nárůstu četnosti IMO, působeného hypervirulentním komplexem ET-37 v převažující klonální variantě ET-15 (klon ET-15/37), vykazujícím nejčastěji fenotyp C:2a:P1.5,2 [10], převážilo přechodně v letech 1994-1998 zastoupení séroskupiny C (v průměru 68%). Bezprostředně po zjištění přítomnosti hypervirulentního klonu ET-15/37, v našich podmínkách nového, bylo v r. 1993 jeho hyperendemické šíření na doporučení NRL omezeno cílenou vakcinací ohrožené části populace [11]. Výskyt IMO, působeného komplexem ET-37, se postupně endemicky rozšířil na celé území státu s kulminací v r. 1995.

Přesto, že od r. 1996 je v ČR zaznamenán pokles četnosti IMO působeného klonem ET-15/37, výskyt klonu je stále významný a specifická smrtnost onemocnění vysoká. Multilokusová klonální klasifikace prokázala, že v současné době v důsledku endemické klonální náhrady vzrůstá četnost onemocnění, působeného nově se šířícími hypervirulentními uskupeními N. meningitidis séroskupiny B – komplexem 22, komplexem ET-5 a uskupením III – viz graf.

 

Graf:  Zastoupení dominantních hypervirulentních uskupení N. meningitidis, Česká republika, 1993-2001

 Příslušnost tuzemských izolátů z IMO k dominantním hypervirulentním uskupením tak zůstává na významné úrovni (v průměru 69% v období 1999-2001). V souladu s tímto nálezem přetrvává celkově zvýšená smrtnost a závažný klinický průběh IMO, jenž nastal s rozšířením komplexu ET-37 po r. 1993.

V současném období je pro ČR charakteristický výskyt IMO, působeného klony pěti dominantních hypervirulentních komplexů N. meningitidis séroskupin B a C. Výskyt komplexu ET-37 zde přitom nebyl zjištěn do r. 1993, uskupení III do r. 1998, řídce zastoupeného komplexu A4 do r. 1995. Sporadický výskyt klonů komplexu ET-5 a komplexu 22 byl detekován od 80. let. Výskyt komplexu 22 je dosud typický pro státy bývalého Východního bloku, nejvyšší zastoupení vykazuje u polských izolátů z IMO (>50%).

Kromě zmíněných dominantních hypervirulentních uskupení nacházíme v ČR též další klonální uskupení meningokoků vykazujících hypervirulentní povahu, jejich výskyt je minoritní. Příkladem je uskupení izolátů o častém fenotypu B:15,23:P1.5 (uskupení „Y“), nalézaných v ČR v návaznosti na místní rozšíření v r. 1999 [8], či uskupení izolátů s převládajícím fenotypem Y:2c:P1.5,2 (uskupení „W“).

 

Fenotypová odlišnost meningokoků hypervirulentních klonálních uskupení

Klasifikace tuzemských izolátů z IMO poskytuje obraz o antigenní odlišnosti v rámci jednotlivých hypervirulentních uskupení. Přes značnou antigenní variabilitu, znázorněnou v tabulce 2, nezahrnuje v ČR spektrum fenotypů meningokoků dominantních hypervirulentních uskupení dosud řadu antigenních variant, epidemiologicky významných v jiných částech Evropy. Další přenos a klonální šíření variant hypervirulentních uskupení N. meningitidis je usnadněno narůstajícím pohybem obyvatel.

 

Tabulka 2.  Vlastnosti dominantních hypervirulentních uskupení N. meningitidis, Česká republika, 1990-2001

Označení uskupení dle MLEE (MLST)

Počet izolátů celkový / z úmrtí

Specifická smrtnost (%)

Fenotyp nalezený opakovaně (počet pacientů)

Fenotyp nalezený výjimečně

Imunochemická neklasifikovatelnost

NT (%)

NST (%)

komplex A4                  (ST-8)

    7 /  0

   0

C:2b:P1.5,2 (6)

B:2b:P1.10

  0

  0

komplex ET-37             (ST-11)

411 / 51

12,4

C:2a:P1.5,2 (223); C:2a:P1.2 (123); C:NT:P1.5,2 (12); C:2a:NST (11); B:2a:P1.5,2 (10); B:2a:P1.2 (7); C:2a:P1.5 (6); C:NT:NST (3); B:NT:P1.5,2 (2); C:2a:P1.15 (2); C:NT:P1.2 (2); C:NT:P1.5 (2)

B:2a:NST; B:NT:NST; C:2a:P1.15,2; C:2a:P1.16; C:4,21:NST; W135:2a:P1.2; W135:2a:P1.5,2; W135:NT:P1.2

 5,6

 4,1

komplex 22                  (ST-18)

   89 /  8

  9,0

B:22:NST (17); B:NT:NST (15); B:22:P1.14 (11); B:NT:P1.14 (8); B:22:P1.16 (5); B:22:P1.5,2 (3); C:NT:NST (3); B:22:P1.5 (2); B:NT:P1.5,2 (2); B:NT:P1.9 (2); B:NT:P1.10 (2)

B:2a:NST; B:2a:P1.14; B:14:P1.14; B:22:P1.2; B:22:P1.3,6; B:22:P1.6; B:22:P1.7; B:22:P1.7,1; B:22:P1.10; B:NT:P1.3; B:NT:P1.3,6; B:NT:P1.5; B:NT:P1.7; B:NT:P1.12; B:NT:P1.16; C:NT:P1.9; X:NT:P1.14; 29E:15:P1.14; W135:4,21:P1.5,2

43,8

41,9

komplex ET-5               (ST-32)

   51 /  4

  7,8

B:15:P1.7,16 (27); B:4:P1.15 (11); B:4:P1.16 (2); B:15:P1.5,2 (2), B:15:P1.7 (2); B:15:P1.16 (2)

B:4:P1.14; B:4,15:P1.7,16; B:15:P1.13; B:NT:P1.15; C:15:P1.7,16

 2,0

  0

uskupení III                   (ST-41)

     9 /  1

11,1

B:1:P1.6 (2); B:4:P1.4 (2); B:4:P1.13 (2)

B:14:P1.4; B:4,15:P1.4; B:15:P1.4

  0

  0

Zvýrazněny jsou fenotypy, nalezené u zástupců několika klonálních uskupení (hypervirulentních či slabě virulentních)

 

 

 

 

Komplex ET-37 vykazuje zatím v ČR celkově vysokou míru antigenní stability, sérotyp 2a v kombinaci se sérosubtypem P1.5,2, resp. P1.2 je zde charakteristický, vykazuje jej 88% izolátů uskupení. Výskyt jiných fenotypových variant (včetně NT/NST) je u komplexu ET-37 nízký. Pro izoláty v ČR řídce zastoupeného komplexu A4 je pak charakteristický fenotyp C:2b:P1.5,2. Z širšího pohledu je významné, že totožný fenotyp (C:2b:P1.5,2) je typický rovněž pro klony komplexu ET-37 šířící se v západní Evropě a jeho průkaz sám o sobě neumožňuje odlišení jednotlivých dominantních hypervirulentních uskupení.

Nejednoznačný je též fenotypový popis komplexu ET-5, jenž v současnosti převažuje u izolátů z IMO v SRN a Rakousku. Přesto, že MLEE i srovnávací PFGE analýza potvrzuje vysokou míru celkové chromozomální příbuznosti, izoláty komplexu ET-5 vykazují v početně významném rámci zejména fenotypově nepříbuzné varianty B:15:P1.7,16 a B:4:P1.15. První varianta je pro komplex charakteristická, druhá (B:4:P1.15) je však typická též pro izoláty jiných, slabě virulentních uskupení, nalézaných často u asymptomatických nosičů. Obdobná situace je u významně zastoupených NT/NST variant komplexu 22, jež neposkytují údaj o klonální příslušnosti a hypervirulentní povaze izolátu. Tuzemské izoláty uskupení III, dominujícího v Holandsku a Belgii a šířícího se v SRN, vykazují rovněž, v souladu se zahraničními údaji, významnou fenotypovou proměnlivost. Případů, kdy informace o antigenních vlastnostech limituje epidemiologické sledování, nalézáme v populaci N. meningitidis řadu.

 

Důsledky situace pro epidemiologii IMO v České republice

Prospektivní analýza epidemiologické situace v jednotlivých okresech, zahrnující detekci místního zvýšení četnosti IMO, sledování specifické věkové nemocnosti, sledování smrtnosti, vyhledávání a sledování kontaktních osob, případně indikaci cílené vakcinace, je v kompetenci epidemiologů [4]. Při analýze je nezbytné mít na zřeteli údaje o povaze izolátů N. meningitidis, jež pomohou včas odlišit sporadický výskyt IMO od případů epidemiologicky souvisejícího výskytu IMO jako důsledku šíření hypervirulentní klonální varianty [8, 9, 10].

V úzké součinnosti s mikrobiologickými laboratořemi určuje NRL průběžně povahu izolátů N. meningitidis. Laboratoře jsou obratem informovány o výsledku imunochemického určení fenotypu. Cílem tohoto procesu je potvrzení, resp. vyloučení shody či úzké příbuznosti u izolátů od osob, kde přenos infekce je možný v rámci užšího epidemiologického vztahu (osoby v ohnisku nákazy, kontaktní osoby v předchozím styku s nemocným), důsledkem je pak přijetí odpovídajících epidemiologických opatření.

Epidemiologická hodnotitelnost situací IMO na základě imunochemického určení antigenní povahy izolátů byla v ČR v minulém období na dobré úrovni - převaha izolátů z IMO náležela k uskupení ET-37 s výrazně vyjádřeným fenotypem. Vzhledem k narůstající proměnlivosti fenotypových variant a zastoupení NT/NST vlastností jako důsledku měnící se klonální struktury populace N. meningitidis je v rostoucí míře obtížné interpretovat antigenní fenotypy hypervirulentních, epidemiologicky nejvýznamnějších izolátů. Zvyšující se požadavky na bezprostřední hodnotitelnost výskytu IMO souvisí též s nedostupností vakciny pro nově se šířící hypervirulentní uskupení séroskupiny B.

Multilokusová klonální klasifikace, popisující věrně genotyp izolátu, je v NRL rutinně prováděna u všech zaslaných vzorků z IMO a od kontaktních osob, v omezené míře též u izolátů od asymptomatických nosičů. Základním přístupem je zde MLEE, MLST není, s ohledem na dosud neúplnou vybavenost pracoviště, užívána rutinně. Výsledky multilokusové klasifikace slouží zatím zejména NRL pro hodnocení celkového vývoje IMO v ČR. Při hodnocení lokálních epidemiologických situací mikrobiologická pracoviště či epidemiologové opakovaně žádali NRL o sdělení výsledků multilokusové klonální klasifikace izolátů. Za současného vývoje epidemiologické situace v ČR shledává NRL účelným poskytovat mikrobiologickým laboratořím kromě výsledků fenotypové klasifikace i výsleky multilokusové klasifikace s upřesněním příslušnosti izolátu k hypervirulentnímu klonálnímu uskupení.

S ohledem na praktický epidemiologický význam a režim činnosti NRL bude u zaslaných izolátů z IMO výsledek vyšetření multilokusovou klasifikací poskytován mikrobiologickým laboratořím standardně, bez zvláštního požadavku, a stejný postup bude užit u epidemiologicky významných případů nosičství (osoby s ověřeným či možným kontaktem s pacientem, asymptomatické osoby v ohnisku nákazy). Individuální izoláty od epidemiologicky nesouvisejících asymptomatických nosičů budou vyšetřovány multilokusovou klasifikací pouze při sdělení požadavku na toto vyšetření.

Základní formou hlášení výsledku multilokusového vyšetření bude zaslání výsledkového protokolu mikrobiologické laboratoři, doplňkovou formou pak telefonické sdělení výsledku. Přístupy fenotypové a multilokusové klasifikace jsou v NRL po doručení izolátu prováděny souběžně, jejich provedení je časově srovnatelné. Provedení obou klasifikačních přístupů, akreditovaných v rámci odlišných metodických celků NRL, vyžaduje hlášení výsledků formou separátních protokolů. Mikrobiologickým laboratořím bude kromě stávajícího protokolu o výsledku fenotypové klasifikace zasílán i protokol o výsledku multilokusového vyšetření izolátu, v případě průkazu hypervirulentní povahy informující o druhu uskupení a jeho klonální variantě s poznámkou o aktuálním specifickém rozšíření. Pro usnadnění kompletace výsledků klasifikace v mikrobiologické laboratoři budou identifikační prvky izolátu (označení vzorku dle zadavatele, dle NRL) u obou protokolů shodné. Předpokládáme, že výsledky multilokusové klasifikace budou mikrobiologickými laboratořemi postupovány příslušným epidemiologům a klinikům, podobně jako je již zavedenou praxí při předávání výsledků fenotypové klasifikace.

Multilokusová klonální klasifikace náleží k nadstandardním činnostem NRL, její výsledky nicméně budou mikrobiologickým laboratořím poskytovány v rámci bezplatné spolupráce. Hlášení výsledků multilokusové klasifikace izolátů bude zahájeno na jaře 2002, úvodní hlášení budou doplněna o všeobecný rozbor současné epidemiologické situace. Ve Zprávách CEM bude NRL informovat o aktuální struktuře populace N. meningitidis v rámci periodických, případně mimořádných hlášení o vývoji epidemiologické situace IMO v ČR. Pracovníci NRL uvítají osobní diskusi o jednotlivých epidemiologických situacích.

 

Závěr

Přes měnící se zastoupení hypervirulentních klonálních uskupení N. meningitidis zjišťovaných u IMO nedochází v ČR k hyperendemickému nárůstu četnosti onemocnění, vztaženého k některému z nově se šířících hypervirulentních uskupení. Pracovníci NRL doufají, že poskytování upřesněných údajů o klonální povaze meningokokových izolátů se za stavu pokračujícího výskytu zvýšeně závažných forem onemocnění, působených klony séroskupiny B, setká u mikrobiologů, epidemiologů i klinických lékařů s kladným ohlasem a usnadní hodnotitelnost IMO v ČR.

 

Multilokusová klonální klasifikace izolátů byla zčásti podpořena projekty IGA MZ ČR (reg. č. NI/6882-3, reg. č. 3982-3) a GA ČR (reg. č. 310/96/K102).

 

Literatura

 

[1]   Caugant  DA. Population genetics and epidemiology of Neisseria meningitidis. APMIS 1998; 106(5):505-525.

[2]   Spratt BG, Maiden MCJ. Bacterial population genetics, evolution and epidemiology. Phil. Trans. R. Soc. Lond. 1999; 354(1384):701-710.

[3]   Tzanakaki G, Urwin R, Musílek M, et al. Phenotypic and genotypic approaches to characterization of isolates of Neisseria meningitidis from patients and their close family contacts. J. Clin. Microbiol. 2001; 39(4):1235-1240.

[4]   Metodický návod k epidemiologickým opatřením v ohnisku invazivního meningokokového onemocnění. Věstník MZ ČR. 1994; 8(8-9).

[5]   Maiden MCJ, Feavers IM. Meningococcal typing. J. Med. Microbiol. 1994; 40(3):157-158.

[6]   Kriz P, Kalmusova J, Felsberg J. Multilocus sequence typing of Neisseria meningitidis directly from cerebrospinal fluid. Epidemiol. Infect. 2002; přijato do tisku.

[7]   Maiden MCJ, Frosch M. Molecular techniques for the investigation of meningococcal disease epidemiology. Mol. Biotechnol. 2001; 18(2):119-134.

[8]   Dorníková G, Kocourková D, Gut J, et al. Pět případů meningokokového onemocnění v NsP Česká Lípa. Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2000; 10(2):75-77.

[9]   Vaverková R, Vráblíková H, Musílek M, et al. Sekundární invazivní meningokokové onemocnění potvrzené molekulárně biologickými metodami. Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 1999; 9(9):336-338.

[10] Křížová P, Musílek M, Lebedová V. Nová epidemiologická situace v České republice způsobená meningokokem C:2a:P1.2 (P1.5). Epidemiol. Mikrobiol. Imunol. 1994; 43(4):183-187.

[11] Křížová P, Vlčková, Bobák M. Zhodnocení účinnosti cílené vakcinace meningokokovou polysacharidovou vakcínou A+C v jedné lokalitě České republiky. Epidemiol. Mikrobiol. Imunol. 1995; 44(1):9-14.

 

 

RNDr. Martin Musílek

MUDr. Pavla Křížová, CSc.

NRL pro meningokokové nákazy, SZÚ-CEM