Markrabě Jošt Lucemburský (1354– 1411) pochází ze starobylého rodu Lucemburků, který vládl na Moravě koncem 14. a začátkem 15. století. Jošt Lucemburský (synovec Karla IV.) byl jedním z nejvýznamnějších českých panovníků. Vedle markraběte moravského (1375 – 1411) a markraběte braniborského (1388 a 1400), byl v r. 1410 zvolen římským králem.
K druhému otevření hrobky tohoto panovníka v r. 1999 (první v 17. století), byla přizvána i Česká sbírka mikroorganismů (CCM), která měla zjistit případnou přítomnost patogenních mikroorganismů v souvislosti s restaurátorskými pracemi Muzea města Brna. Odběr vzorků byl proveden ve dvou fázích. Před odkrytím hrobky byly malým otvorem ve stěně hrobky umístěny do vnitřního prostoru hrobky Petriho misky s několika izolačními medii pro rozbor spadového materiálu [1] Po otevření hrobky byly provedeny stěry ze stěn a skeletu, na přítomnost hub i ze zbytků dřevěné výztuže hrobky. Vedle vláknitých hub bylo z hrobky izolováno i 17 kmenů bakterií, mezi kterými převažovali zástupci grampozitivních bakterií rodů Streptomyces, Bacillus, Micrococcus a skupina pigmentujících tyček rodů Rhodococcus a Arthrobacter.
Vyobrazení
Jošta Lucemburského jako markraběte moravského
v
jihlavské právní knize Jana z Gelnhausenu
Z
publikace: E.Vlček, Čeští králové, Vesmír, Praha 1999
Rodokoky jsou grampozitivní, striktně aerobní, nesporulující tyčky s morfologickým cyklem tyčka – kok. Kolonie mohou být drsné, hladké nebo mukoidní, s celou barevnou škálou pigmentů. Jsou částečně acidorezistentní, kataláza pozitivní, arylsulfatáza negativní, citlivé k lysozymu, neschopné degradovat kasein, celulózu, elastin nebo xylan [2]. Jsou široce rozšířené v přírodě, především v půdě, kde se uplatňují svými biodegradačními schopnosti, např. při odbourávání derivátů fenolu, toluenu a chlorbenzenů. V současné době rod zahrnuje 14 druhů. I když v popisu rodu Rhodococcus [2] je uvedeno, že některé druhy jsou patogenní pro člověka, byly právě tyto druhy (např. R. aichiensis, R. aurantiacus, R. bronchialis, R. chubuensis, R. obuensis, R. sputi) reklasifikovány do rodu Gordonia, takže pravděpodobně jediným druhem tohoto rodu, který byl izolován z klinického materiálu imunosupresivních pacientů je zoopatogenní druh R. equi [2]. Rodokoky jsou blízce příbuzné rodům Caseobacter, Corynebacterium, Gordonia, Mycobacterium a Nocardia, k jejichž vzájemnému odlišení je nutno použít především chemotaxonomické a molekulárně – biologické metody.
Ze stěru stehenní kosti Jošta Lucemburského byl izolován rodokok, který byl na základě fenotypových, chemotaxonomických a molekulárně - biologických metod popsán jako nový druh – Rhodococcus jostii [3] s následující biochemickou charakteristikou:
Pozitivní reakce: kataláza, b-galaktosidáza, růst při 30 °C, okyselování glukózy, fruktózy, laktózy, manitolu a xylózy
Negativní reakce: ureáza, DNáza, lecitináza, pyrazinamidáza, pyrrolidonyl arylamidáza, alkalická fosfatáza, b-glukuronidáza, a- a b-glukosidáza, N-Acetyl-b-glukosaminidáza, hydrolýza kaseinu, eskulinu, želatiny, Tweenu 80 a škrobu, růst při 37 °C, redukce nitrátů.
V CCM je kmen uložen
jako Rhodococcus
jostii CCM 4760.
Fylogeneticky nejblíže příbuzné tomuto druhu jsou druhy R. opacus a R. percolatus, izolované z prostředí (půda, kal), kde se uplatňují při biodegradačních procesech. Od druhu R. jostii se liší především schopností rozkládat ureu a růstem při 40 °C a dále asimilací inositolu a sorbitolu.
LITERATURA
[1] Marvanová,
L., Novotný, D., Sedláček, I: Mikrobiologický rozbor prostoru hrobky a
kosterních zbytků Jošta Lucemburského. Závěrečná
zpráva pro Muzeum města Brna, 1999.
[2]
Goodfellow, M: Genus Rhodococcus Zopf
1891, 28AL. In Bergey´s Manual
of Systematic Bacteriology,
vol.2, pp.1472-1481. Ed. Sneath, P.H.A., Mair, N.S., Sharpe, M.E., Holt, J.G.
Baltimore:Williams & Wilkins.
[3] Takeuchi,
M., Hatano, K., Sedlácek, I., Pácová, Z: Rhodococcus
jostii sp. nov., isolated from a medieval grave. Int J Syst Evol Microbiol 2002; 52:409-413.
RNDr. Zdena Páčová
RNDr. Ivo Sedláček,
CSc.
Česká sbírka
mikroorganismů
PřF Masarykovy
univerzity
Brno