Závěry XIII. zasedání Koordinační rady UNAIDS, Estoril u Lisabonu, 11.-12. prosince 2002
![]()
Ve dnech 11.-12. prosince
loňského roku se v portugalském letovisku Estoril konala v pořadí již
XIII. koordinační rada UNAIDS, na jejímž programu bylo zejména předložení a
schválení evaluace činnosti UNAIDS za posledních 5 let na podkladě zprávy
nezávislé komise vedené prof. E. Castilhem (Brazílie) a zpráva výkonného ředitele UNAIDS dr. P. Piota nazvaná „Future Directions
for UNAIDS“. Česká republiky se účastnila jednání ve statutu pozorovatele,
neboť hodlá kandidovat za řádného člena rady počínaje rokem 2004.
Celkové vyznění zprávy je
pozitivní, oceňuje se především význam UNAIDS jako globálního leadera
v boji proti AIDS, jemuž se díky mimořádnému zasedání OSN věnovanému
problematice HIV/AIDS (New York, červen 2001) podařilo zařadit řešení
problematiky HIV/AIDS mezi prioritní úkoly současného světového společenství, a
to pod vedením generálního tajemníka OSN Kofiho Annana. Oceňuje se rovněž podíl
na vzniku Globálního fondu pro boj s AIDS, TBC a malárií, který vznikl na
počátku r. 2002.
Kompletní text hodnotící
zprávy (celkem 81 stran textu a několik nepaginovaných příloh) je
k dispozici u autora zprávy a na webových stránkách UNAIDS (www.unaids.org).
Za podstatnější než vlastní text zprávy považuji jednotlivá
doporučení, která vyplývají z dvouleté práce nezávislé komise a přehled
těchto doporučení si dovoluji uvést v této zprávě (pro zajímavost, náklady
na činnost komise představovaly více než 800.000 USD, tedy více než činí
celoroční rozpočet na řešení problematiky HIV/AIDS v našem státě. Tyto
prostředky hrazeny deseti členskými státy OSN formou sponzorského daru pro
UNAIDS).
Následuje stručný souhrn
doporučení této nezávislé komise, které by měly přispět k zefektivnění
práce UNAIDS v příštích 5 letech, tedy ve stejném období Střednědobého
plánu na řešení problematiky HIV/AIDS v ČR, tedy v letech 2003-2007.
Doporučení č. 1:
Nahradit současné cíle UNAIDS, tak jak byly dříve specifikovány ECOSOC („Economic and Social Council“ OSN) - tj. úkoly na úrovni globální, regionální a úrovni jednotlivých zemí - novou jednotnou definicí, např. že „cílem UNAIDS je reagovat na současnou pandemii HIV/AIDS ve všech zemích světa a to prostřednictvím odpovídajících služeb zaměřených na omezení rizika přenosu HIV a celkového dopadu HIV/AIDS“.Přijetí nové formulace je zdůvodněno tím, že v původní definici není určeno za jaké oblasti je zodpovědný samotný sekretariát UNAIDS a za jaké jeho kosponzoři, tedy WHO, UNFPA, UNESCO, UNICEF, UNDP, UNDCP, ILO a Světová banka.
Doporučení č. 2:
Nezávislá komise doporučuje, aby veškeré úkoly programu byly redefinovány, určeno kdo je za ně zodpovědný, určeny konkrétní cíle aktivit a indikátory jejich plnění. Komise se obrací na PCB, aby se ujala tohoto úkolu. Např. posilovat schopnost jednotlivých vlád zemí, aby vyvíjely a implementovaly efektivní programy prevence HIV/AIDS by mělo být úkolem jednotlivých kosponzorů a nikoliv sekretariátu UNAIDS. Sekretariát by naopak měl hrát výlučnou roli „globálního leadera“ v celosvětovém boji proti AIDS
A tímto úkolem by neměli
být zatěžováni jednotliví kosponzoři.
Doporučení č. 3:
Neexistuje dosud schválený
protokol, jak by měl UNAIDS postupovat v jednotlivých zemích a jak
spolupracovat s Globálním fondem pro boj s AIDS, TBC a malárií, a
tudíž by měl vzniknout nový plán stanovující spolupráci UNAIDS s tímto
fondem prostřednictvím tématických skupin OSN v jednotlivých zemích.
Doporučení č. 4:
Toto je doporučení
adresované generálnímu tajemníkovi OSN, aby se seznámil s výsledky práce UNAIDS
a inicioval takové reformy v rámci OSN, které by zharmonizovaly činnost
jednotlivých kosponzorů v rámci plnění doporučení č.
1.
Doporučení č. 5:
Toto doporučení vyzývá
k nahrazení nikoliv dosti funkční CCO UNAIDS („Committee of Cosponsoring
Organisations“) novou koordinující radou na vyšší úrovni než v současnosti
(v této radě by měli být přítomni nejvyšší představitelé kosponzorů), která by
byla zodpovědna na rozdělení jednotlivých úkolů vedoucích k plnění doporučení č. 1.
Doporučení č. 6:
Nová
dohoda o spolupráci sekretariátu UNAIDS se všemi kosponzory by měla nahradit
stávající memorandum. Návrh textu nové dohody by měl být vypracován společně
PCB a ECOSOC.
Doporučení č. 7:
z „členů bez
hlasovacího práva“ na „členy s řádným hlasovacím právem“. Vzhledem
k významu nevládních organizací, včetně těch které reprezentují osoby
žijící s HIV/AIDS, je současný stav v radě považován členy komise za
„anachronismus“.
Doporučení č. 8:
V souvislosti
s plněním doporučení č. 5, kdy
v PCB UNAIDS by měli být přítomni nejvyšší představitelé agencií OSN
sponzorujících UNAIDS, by měl být změněn rovněž statut těchto reprezentantů
v koordinační radě na „členy s řádným hlasovacím právem“.
Doporučení č. 9:
Nezávislá komise kritizuje
dosavadní průběh koordinačních rad v tom smyslu, že program je natolik
obsáhlý, že vylučuje detailní diskusi o programových cílech UNAIDS. Je
navrženo, aby více času bylo věnováno „substantivním diskusím“ a schvalováním
rozpočtu aby byl pověřen zvláštní podvýbor či podobný nově vzniklý útvar.
Doporučení č. 10:
Nezávislá komise navrhuje,
aby si sekretariát UNAIDS ponechal roli „globálního leadera“, neboť tuto funkci
UNAIDS považuje za dosud její největší úspěch na globální úrovni. Práci je
třeba zdokonalit v oblasti prevence založené na diferenci mezi muži a
ženami - a na základě prohlubování
partnerství a horizontálního předávání zkušeností.
Doporučení č. 11:
Zpráva konstatuje, že
UNAIDS se dosud dostatečným způsobem nedaří navozovat ve světě změnu
v chování lidí, která by vedla k omezení šíření infekce HIV.
Sekretariát UNAIDS je vyzýván, aby se stal informačním střediskem pro:
Doporučení č.
12:
Sekretariát UNAIDS by měl prostřednictvím kosponzorů lépe spolupracovat na
národní úrovni v oblasti evaluace národních programů a dat, která by měla být
jednotlivými zeměmi předávána UNAIDS. Priorita by měla být dána monitoringu změn
lidského chování v ochraně před HIV/AIDS. Novým nástrojem by se měl stát „Country
Response Information System“ neboli „CRIS“, se kterým by ovšem měl UNAIDS
seznámit představitele národních programů boje proti AIDS.
Doporučení č. 13:
CRIS by měl mít podobu „měřitelných cílů“
na úrovni jednotlivých zemí a data by měla být z jednotlivých zemí
poskytována každý rok a zveřejňována „vhodným způsobem“.
Doporučení
č. 14:
Rozpočet UNAIDS v komplexní podobě
(tzv. „unified budget and workplan“ neboli UBW) je vhodnou formou plánování
výloh sekretariátu UNAIDS a jeho kosponzorů na řešení problematiky HIV/AIDS,
měl by ovšem být doplněn o rozpočty na řešení problematiky v jednotlivých
zemích světa.
Doporučení
č. 15:
Sekretariát UNAIDS je vyzýván k tomu,
aby nepodceňoval spoluprácí s jednotlivými regiony ve srovnání se
spoluprací s individuálními zeměmi (jedná se o de facto návrat
k modelu zrušeného „Global Programme on AIDS“, kdy např. Evropská úřadovna
WHO organizovala každoroční konzultace s představiteli národních programů boje
proti AIDS v Evropě).
Doporučení
č. 16:
PCB by měl vypracovat plán humanitární
pomoci v oblasti HIV/AIDS pro vybrané země světa.
Doporučení
č. 17:
Měla by být zkvalitněna práce UNAIDS na
úrovni jednotlivých zemích, která není na tak dobré úrovni jako práce na úrovni
globální. Měla by být zkvalitněna spolupráce jednotlivých zemí
s kosponzory programu UNAIDS, tak aby existovala transparentní forma
financování preventivních aktivit jak ze zdrojů země samotné tak od kosponzorů
či dalších donorů.
Doporučení
č. 18:
Současné integrované plány OSN (zahrnující
jen příspěvky kosponzorů) nejsou dostatečně účinné pro plánování nutných výdajů
na řešení problematiky HIV/AIDS v jednotlivých zemích, a je vhodné je
nahradit takovými plány, které budou zohledňovat i finanční příspěvky jiných
donorů.
Doporučení
č. 19:
Donoři v rámci OECD („Organisation for
Economic Cooperation and Development“) by se měli napojit na komplexní plány
v rámci plnění doporučení č. 18.
Doporučení č. 20:
Nezávislá komise oceňuje přínos
„akceleračních fondů“ sekretariátu UNAIDS. Tyto fondy přispívají
k efektivní práci tématických skupin OSN v jednotlivých zemích, a
tyto fondy by zejména měly být užity k monitoringu a evaluaci národních
programů boje proti AIDS. PCB by měla uvážit nejjednodušší formu uvolňování
finančních prostředků UNAIDS pro jednotlivé země světa.
Doporučení
č. 21:
Komise konstatuje, že poradci pro
jednotlivé země, „country programme advisors“ (CPA) sehrávají klíčovou roli při
úspěšném řízení národních programů boje proti AIDS. PCB by měla určovat jaký
počet CPA je vhodný a jaké prostředky jsou nezbytné na zabezpečení výkonu
jejich povinností.
Doporučení
č. 22:
Činnost tématických skupin OSN („U.N. theme
groups“) v jednotlivých zemích by se měla řídit transparentními cíly a
měřitelnými indikátory jejich aktivit ve prospěch národních programů boje proti
AIDS.
Doporučení
č. 23:
Tam kde je to vhodné, je možné počítat
s tím, že tématické skupiny se budou skládat výlučně jen
z reprezentantů kosponzorů, bez účasti představitelů vlád zemí.
Doporučení
č. 24:
Toto doporučení je určeno sekretariátu
UNAIDS pro jeho činnost na úrovni jednotlivých zemí, která byla už předmětem
kritiky v doporučení č. 12. UNAIDS by měl pomoci zemím v oblasti monitoringu a evaluace
jednotlivých intervenci, v oblasti analýzy epidemiologických dat a
surveillance rizikového chování. Tato výzva platí i pro sponzory s tím, že
je třeba tyto aktivity finančně podpořit na dostatečné úrovni.
Doporučení
č. 25:
Národní programy boje proti AIDS by měly
s pomocí UNAIDS provádět střednědobé evaluace svých programů. Evaluační
týmy by měly být složeny ze zástupců vlády, občanského sektoru, UNAIDS popř.
donorů (např. OECD).
Doporučení
č. 26:
Je potřeba rozšířit činnost OSN
v oblasti prevence HIV/AIDS na úrovni jednotlivých zemí. Přítomnost OSN
v jednotlivých zemích by měla přispívat k synergii činností
v jednotlivých oblastech a v „poskytování vhodných příkladů tam, kde
žádné neexistují a v podpoře vhodných příkladů tam kde již existují“.
Doporučení
č. 27:
Komise vyzývá soukromý sektor, nevládní
organizace a další zainteresované subjekty, aby poskytovaly větší pomoc vládám
světa zejména v oblasti předávání zkušeností (zejména horizontálně a
pomocí replikace účinných programů).
Doporučení
č. 28:
Sekretariátu UNAIDS se doporučuje, aby
vypracoval nové strategie na základě poznatků z horizontálního předávání
zkušeností a monitoringu a evaluace národních programů, které by sloužily vládám
světa a donorům a které by překonávaly omezení spočívající např.
v omezeném teritoriálním přístupu. Měly by být m.j. zaměřeny i na
odstranění tradiční nedůvěry mezi vládami a nevládními organizacemi.
Doporučení
č. 29:
UNAIDS a zejména MERG („Monitoring
and Evaluation Group of UNAIDS“) se doporučuje, aby vypracovaly systém evaluace
vlastního programu za dalších pět let jeho činnosti, tedy do roku 2007, a
seznámily s ním PCB (na tento nedostatek upozorňovala právě ČR: kdyby
existovaly indikátory úspěšnosti činnosti UNAIDS, nebylo by bývalo nutné touto
agendou pověřovat nezávislou hodnotící komisi).
Jednotlivá
vystoupení představitelů UNAIDS (Dr. Piot, Dr. Cravero), Globálního fondu i
prof. Castilha byla široce diskutována v plénu členských zemí PCB a někdy
k nim probíhala diskuse v míře, která byla z časových důvodů
omezována, neboť „drafting group“ se pravidelně scházela, aby formulovala
konečný dokument vzešlý z XIII. PCB UNAIDS a z tohoto důvodu bylo
jednání opakovaně přerušováno a vznikaly zbytečné pauzy. Tato skutečnost přesně
odpovídala kritice uvedené v doporučení č. 9.
Získané poznatky o práci komise a její doporučení
poslouží pro případné členství České republiky v PCB počínaje r. 2004.
Řada doporučení či kritických poznámek k činnosti UNAIDS je shodná
s těmi, které byly vysloveny v minulosti Českou republikou, resp. Národním
programem boje proti AIDS prostřednictvím MZ ČR a MZV ČR. Zejména se jedná o
kritiku práce UNAIDS na úrovni jednotlivých zemí (od r. 1996 nenavštívil ČR
jediný reprezentant UNAIDS, a to ani její „country programme advisor“) a
v oblasti evaluace vlastních aktivit UNAIDS, pro které dosud nebyly
stanovené indikátory úspěšnosti jejich plnění cílů UNAIDS, přestože sledování
obdobných indikátorů (viz též doporučení
č. 12 a 13) je po členských státech ze strany UNAIDS požadováno.
Příští zasedání Koordinační rady UNAIDS se uskuteční na sklonku
května t.r. v Ženevě.
Pozn.: veškeré materiály distribuované během jednání jsou pro zájemce
k dispozici u autora zprávy.
MUDr. Jaroslav Jedlička, CSc.
CEM / PMNP