Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2003; 12(3):117-118.

 

Postoj Ministerstva zdravotnictví k event. použití očkovací látky

proti pravým neštovicím v případě úmyslného použití původce

této infekce na území České republiky

 

 

Vzhledem k tomu, že se v poslední době v souvislosti s články a vystoupeními v některých masmédiích objevují diskuse o možném úmyslném použití virů pravých neštovic na našem území a o možnostech ochrany proti takovým případům a že tyto články často vychází z nesprávných představ, rád bych se pokusil tuto záležitost dále podrobněji rozebrat a objasnit přístup MZ.

 

1.             Virus pravých neštovic je považován za jedno z agens, klasicky uváděných jako agens vhodné k úmyslnému použití jako bojový biologický prostředek nebo prostředek vhodný k teroristickému použití. Toto zařazení do shora uvedené skupiny vychází ze závažnosti klinického průběhu a smrtnosti na pravé neštovice, z neexistence kauzálního účinného léku, ze způsobu přenosu (vzduchem nebo přímým stykem jako kapénková infekce) a konečně v současné době tím, že očkování proti této infekci bylo po potvrzení její globální eradikace cca před 25 lety všude na světě zastaveno.

2.             Při úvahách o možnostech biologické obrany před zneužitím viru pravých neštovic v současných podmínkách vycházelo Ministerstvo zdravotnictví z následujících faktů:

2.1. Při teroristickém použití lze počítat spíše s lokálním použitím v určité omezené lokalitě, možnost aerosolového použití na větším území není pravděpodobná a je uváděna spíše jako bojová biologická zbraň v případě válečného konfliktu. I v takovém případě je její použití limitováno řadou okolností (počasí, vhodný nosič apod.).

2.2. V České republice platná legislativa (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví) umožňuje hlavnímu hygienikovi ČR a nižším orgánům ochrany veřejného zdraví stanovit opatření pro případ hrozící epidemie dostatečně velký prostor pro stanovení potřebných opatření k omezení vzniku a dalšího šíření epidemie.

2.3. Česká republika má k dispozici očkovací látku proti pravým neštovicím, kterou by bylo možno v indikovaném případě použít. Tato očkovací látka vzhledem k inkubační době pravých neštovic je účinná i při podání ještě cca do 3 dnů po expozici, resp. styku se zdrojem.

2.4. Očkovací látka proti pravým neštovicím všude na světě patří  mezi očkovací látky, jejichž podání může mít za následek, i když zřídka, i závažné nežádoucí reakce (např. postvakcinační encefalitida, ekzema vakcinatum, progresivní gangrenosní vakcinie, generalizovaná vakcinie), výjimečně i s vážnými následky. Proto rozhodnutí o její indikaci musí být pečlivě zváženo.

2.5. Očkovací strategie, doporučovaná nyní Světovou zdravotnickou organizací nebo např. i Centrem pro kontrolu nemocí v Atlantě v USA nedoporučuje proto v současné situaci preventivní celoplošné očkování proti pravým neštovicím, ale buď očkování „postexpoziční“, tj. očkování v případě kontaktu s nemocným pravými neštovicemi nebo s původcem této infekce, v případě rozhodnutí o preventivním očkování pak těch, kteří by profesionálně měli vysokou šanci do styku s infekcí přijít (pracovníci specializovaných mikrobiologických laboratoří, pracovníci infekčních oddělení nemocnic).

2.6. Laboratorní specifická diagnostika pravých neštovic je u nás dnes na specializovaných pracovištích (Státní zdravotní ústav) otázkou několika hodin.

2.7. Virus pravých neštovic zatím v současné době nebyl jako biologický prostředek teroristického napadení nikde na světě použit, úvahy o jeho použití jsou sice možné, avšak zatím jen teoretické. Pro uvedený účel se uvažuje teoreticky o řadě dalších agens, přičemž u některých z nich není znám ani účinný lék, ani účinná očkovací látka. To znamená, že pro daný účel se jeví jako vhodnější než virus pravých neštovic. Nicméně jeho použití vyloučit nelze a je třeba na ně být v rámci možnosti připraveni.

3.             Přístup Ministerstva zdravotnictví vychází z údajů uvedených výše a spočívá v tom, že v případě, bylo-li by vysloveno podezření na pravé neštovice, byl by odebrán klinický (popř. jiný) materiál a poslán okamžitě na vyšetření do Státního zdravotního ústavu. V případě pozitivního výsledku vyšetření by bylo neprodleně zahájeno „postexpoziční“ očkování příslušných zdravotnických pracovníků a dalších osob v kontaktu nebo s podezřením na kontakt.

U nemocného (nemocných) by byla zajištěna izolace na stanoveném infekčním oddělení, izolace by byla patrně zajištěna i u kontaktů, probíhalo by šetření, prováděné odborníky hyg. stanic a směřující k objasnění cesty přenosu. Opatření by byla stanovena v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. hlavním hygienikem ČR nebo místně příslušnými orgány ochrany veřejného zdraví.

V případě aplikace viru infekčním aerosolem by byla opatření podle rozsahu postižení a situace prováděna podle rozhodnutí hlavního hygienika ČR a ve spolupráci s pracovníky Integrovaného záchranného systému.

 

MUDr. Michael Vít, Ph.D.,

hlavní hygienik ČR