Vzpomínka na RNDr. Karla Vojtěchovského, CSc.

 

 

 

 

 

 

V listopadovém čísle Zpráv CEM z minulého roku jsme vzpomněli sedmdesátých narozenin našeho dlouholetého spolupracovníka  RNDr. Karla Vojtěchovského, CSc.

 

Vzpomínku si přečetl a se skromností sobě vlastní mávl rukou, že toto výročí nestojí za řeč

(i když je s námi, v úzkém kruhu nejbližších, velmi radostně a v dobré pohodě oslavil). Tehdy nikdo z nás, ani on sám netušil, jaký krutý osud ho v nejbližších dnech čeká. První velkou ránu mu zasadilo ukončení pracovního poměru ředitelstvím SZÚ, které postihlo i další pracující důchodce. Bez slůvka poděkování či rozloučení byl donucen koncem roku 2002 opustit místa a společenství, kde pracoval, intelektuálně a společensky žil několik desetiletí. Při předvánočním vyřizování všech výstupních formalit na něm bylo přímo vidět psychické utrpení. V lednu 2003 byla u „našeho Káji“ stanovena diagnóza prasklého mozkového aneuryzmatu, s rozsáhlým mozkovým postižením. A začal velký Kájův boj o život. S koncem, bohužel, fatálním. V noci 27.3.2003 nás RNDr. Karel Vojtěchovský, CSc. navždy opustil.

 

Milý a milovaný Kájo, my, Tvoji spolupracovníci a přátelé ze SZÚ, nikdy nezapomeneme na Tvoji milou a dobrosrdečnou povahu, na chvíle práce i veselí, které jsme s Tebou prožili, na Tvůj životní optimismus a radost ze všech všedních i nevšedních dnů... Tvoje schopnost  radovat se a být vděčný za každé životní dobro bude vždycky s námi. Že svět je nevděčný a zapomíná na své světlé postavy (a tou bezesporu Dr. K. Vojtěchovský byl), byť vykonaly pro společnost mnohé, to jsi vždy věděl a nic jsi tedy neočekával. A my si z toho bereme poučení a také proto nehodnotíme Tvé profesní zásluhy (a není jich málo), ale děkujeme Ti především za Tvůj život, který jsme s Tebou sdíleli.

 

 

Za spolupracovníky                                                                                                            M.B.