![]()
Obr. 1 HIV napadající lidské T lymfocyty
(rastrovací mikroskop) ( www.boehringer-ingelheim.com/hiv/art_img3.htm )
Po původci syndromu získaného imunodeficitu, onemocnění popsaného poprvé v r.1981, intenzivně pátrala celá řada renomovaných pracovišť. Bylo jasné, že se jedná o onemocnění infekční, brzy se podařilo zjistit i způsoby jeho přenosu, ale etiologie nebyla objasněna, původce nákazy zůstával utajen. Od počátku se však předpokládalo, že se jedná o filtrabilní agens, zřejmě virus, ale běžnými kultivačními technikami se jej nedařilo izolovat a identifikovat.


Jean Luc Montagnier
Robert C. Gallo
Podařilo se to posléze dvěma laboratorním týmům; americkému v National Cancer Institut v Bethesdě, který vedl Robert Gallo a francouzskému v Institut Pasteur v Paříži vedenému Luc Montagnierem. Obě skupiny spolu velmi dobře spolupracovaly; francouzská skupina poslala svůj izolát, získaný z homosexuálního muže s výraznou lymfadenopatií, který později nazvala LAV (Lymphadenopathy Virus), do Spojených států k další identifikaci.
Ve skupině R. Gallo tehdy pracoval československý vědec Mikuláš Popovič na problematice lidských onkogenních virů HTLV-I a II (Human T- Cell Leukemia Virus Type I a II), které dovedl pěstovat in vitro na kulturách lidských monocytů. S pomocí této techniky vydělil z homosexuálního muže se syndromem získaného imunodeficitu nový virus, který nazvali američtí pracovníci HTLV-III, protože jeho základní charakteristiky byly podobné dalším dvěma známým typům HTLV.
Američtí pracovníci nález nového viru HTLV-III a jeho základní charakteristiky v r.1983 publikovali a co víc, nechali si jej patentovat a předali ke komerčnímu využití pro přípravu laboratorního diagnostika. V r.1985, tedy jen za rekordní dva roky po objevu viru, začala americká transfuzní služba testovat všechny dárce krve na přítomnost protilátek proti HTLV-III komerčními testy připravenými z inaktivovaného, purifikovaného, údajně amerického izolátu. Podařilo se tak zabránit dalším infekcím tímto virem u příjemců krve a krevních přípravků, v té době počítaným již jen ve Spojených státech na tisíce. Je nutno připomenout, že při přípravě laboratorního diagnostika došlo k několika profesionálním nákazám technických pracovníků při kultivaci a centrifugaci velkých kvant živého viru.
Francie nabídku amerických pracovníků na poskytnutí amerického diagnostika odmítla s tím, že připravuje svůj test s použitím vlastního izolovaného viru. Testování francouzských krevních dárců se tak o půl roku zpozdilo a došlo k celé řadě infekcí krevních příjemců, kterým se dalo v té době předejít. Tento skandál otřásl celým francouzským zdravotnictvím; proběhla celá řada soudních procesů, které stály hlavy tehdejších představitelů transfúzní služby včetně ministra zdravotnictví.
Další skandál pak propukl, když francouzští pracovníci obvinili americké kolegy, že v USA patentovaný virus, z něhož se americké komerční testy připravovaly, není americký HTLV-III, ale francouzský LAV virus. Po dlouhých jednáních na vládních úrovních, kdy došlo k určitému smíru a vyrovnání mezi Francií a USA (hlavně ekonomickému) a vyvolavatel AIDS byl označen jako HIV (Human Immunodeficiency Virus), rozhořel se spor o prvenství jeho objevu s novou silou. S použitím molekulárně biologických metod bylo s jistotou prokázáno, že v USA došlo zřejmě v laboratoři k neúmyslné záměně obou izolátů a prvenství objevu vyvolavatele onemocnění AIDS bylo připsáno francouzskému týmu vedenému L. Montagnierem. Nicméně spojení americké technologie s francouzskou invencí bylo ve své době nesmírně užitečné a zachránilo život tisícům příjemců krve a krevních přípravků na celém světě. Že to bylo za cenu osobních i národních rozporů, obviňování a hořkostí asi patří ke složitostem života, kterým se nevyhýbá ani svět akademický. Nicméně je nutno dodat, že oba protagonisté sporu spolu nyní, kdy opustili svá původní pracoviště, zase komunikují a spolupracují jako v době než je AIDS rozdělil.
Během dvaceti let intenzivního studia byly objasněny některé biologické, fyzikální a patogenní vlastnosti HIV; podařilo se určit jeho velikost, morfologii, genomické charakteristiky, replikační cyklus, typové rozlišení, byla stanovena jeho velká mutagennost, způsoby přenosu a epidemického šíření. Nicméně ve všech oblastech studia HIV zůstává řada nejasností a dvě zásadní otázky, to je účinná specifická prevence a efektivní terapie nebyly dosud vyřešeny.
Lze si jen přát, aby další nové onemocnění, SARS, nešlo při odhalování původce onemocnění stejnou trnitou cestou a řešení všech jeho problémů bylo rychlejší a účinnější...
Marie Brůčková