![]()
Vývoj situace u SARS se uklidňuje. Poslední případ onemocnění byl hlášen 15. června na Taiwanu. Po uplynutí 20 dnů, tj. dvojnásobku nejdelší inkubační doby, byl 5. července Taiwan vyřazen ze seznamu oblastí s místním šířením. Tři dny předtím bylo vyřazeno i Toronto, kde se podařilo zvládnout druhou vlnu epidemie. Pro tuto chvíli lze tedy považovat výskyt SARS za ukončený. Případné zájemce o tuto problematiku bychom si dovolili upozornit, že přehledný článek o SARS bude v nejbližší době publikován ve Zdravotnických novinách – v příloze Lékařské listy.
Ke dni 11.7. 2003 je celosvětově evidováno 8437 případů onemocnění a 813 úmrtí (9,6% smrtnost). Infekci překonalo bez následků 7452 pacientů.
Největší epidemie byla na pevninské části Číny (5327 případů, 348 úmrtí), následoval Hongkong (1755 případů, 298 úmrtí) a Taiwan (674 případů, 84 úmrtí). Lze jen spekulovat, zda jsou údaje z pevninské části Číny úplné. Dynamika výskytu jednotlivých případů SARS podle data počátku onemocnění je znázorněna na grafu 1.
Graf 1:
Vyskyt 5910
pravděpodobnych případů SARS podle data onemocnění v období 1. 11. 2002 - 10.
7. 2003 (podle WHO).
„LEGENDA“ Graf neobsahuje dalších 2527 pravděpodobných případů SARS (z toho
2521 z čínského
Pekingu), u kterych nejsou přesná data
dostupná.

Z mimoasijských zemí onemocnělo na SARS nejvíce lidí v Kanadě: 250, z nich zemřelo 38 tj. 15 %. Přesto, že Kanada je známa jako země s vysokou úrovní svého zdravotnictví, nepodařilo se po první vlně epidemii zastavit a v průběhu druhé poloviny května došlo k dalšímu vzplanutí viz graf 2.
Graf 2:
Výskyt 250
pravděpodobných případů SARS v Kanadě podle data onemocnění v období od 1. 2. do 4. 7. 2003 (podle WHO)

Ve všech oblastech, kde došlo k místnímu šíření tohoto onemocnění, byli ve značné míře infikováni zdravotničtí pracovníci. Celosvětově činil jejich podíl asi 20% všech postižených.
V současné chvíli se největší pozornost věnuje pohledu do budoucnosti, tedy tomu, zda je možné čekat návraty SARS formou více či méně rozsáhlých epidemií, což je pro respirační viry charakteristické. V této souvislosti je diskutováno, že by v podzimních měsících zřejmě měla proběhnout intenzivnější kampaň očkování proti chřipce, neboť iniciální klinické projevy obou onemocnění jsou podobné a jejich rozlišení v průběhu chřipkové epidemie je velmi nesnadné. Cílovou skupinou pro vakcinaci by měli být samozřejmě lidé nad 65 let věku a zdravotníci (především ti, kteří by přicházeli do možného kontaktu s nemocnými se SARS).
RNDr. Marie Otavová
MUDr. Martina Havlíčková, CSc.
CEM - SZÚ