Zprávy CEM
(SZÚ, Praha) 2003; 12(8): 342 - 345
Nové
druhy vibrií z mořské vody a mořských živočichů a současný přehled rodu Vibrio
![]()
V práci belgických taxonomů bylo komplexní
feno- i genotypové analýze podrobeno 23 izolátů fylogeneticky podobných druhu Vibrio splendidus. Výsledky analýzy prokázaly, že tyto kmeny se odlišují
od dosud známých členů rodu Vibrio. Byly navrženy 3 nové druhy, do kterých byly izoláty zařazeny: Vibrio kanaloae, Vibrio pomeroyi a Vibrio chagasaii. Nové druhy se dají odlišit od známých
vibrií pomocí několika fenotypových znaků jako je utilizace a fermentace
různých zdrojů uhlíků, produkce b-galaktosidázy a
analýza obsahu mastných kyselin.
V současnosti existuje v rodu 64 různých
taxonů a stále přibývají další. Vibrio hollisae, které je jedním z 12
druhů patogeních pro člověka, bude na základě komplexní analýzy přeřazeno do
nového rodu, zatím s jedním druhem: Grimontia hollisae
V čeledi Vibrionaceae zůstal s vibrii
pouze rod Photobacterium. Aeromonády byly zařazeny do nové čeledi Aeromonadaceae a Plesiomonas
shigelloides byla přiřazena mezi střevní bakterie do čeledi Enterobacteriaceae.
Vibria jsou všudepřítomná ve vodních
ekosystémech. Vyznačují se zvláště rychlým růstem, který je činí velmi
dominantními bakteriemi, především v eutropickém prostředí.Ve studii, která byla publikována v květnovém
čísle taxonomického časopisu International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology, (IJSEM)
[1],
referují autoři z belgického Gentu o taxonomické analýze 23 kmenů vibrií.
Izoláty jsou fenotypově příbuzné s druhem Vibrio splendidus, které je všeobecně rozšířenou
luminiscenční mořskou bakterií (produkují luciferázu a světelkují), poprvé
popsanou Beijerinckem v r.1900. Vibrio
splendidus se nachází ve
společenství ústřic (Ostrea edulis) ve Středozemním moři mnoho let, což
svědčí o úzkém vztahu mezi bakteriemi a bezobratlými. V. splendidus bylo
popsáno jako etiologické agens septikemie u různých druhů mořských ryb a jako agens bakteriální nekrózy u
larev ústřic [2].
Podle výsledků studie bylo 23 izolátů rozřazeno do 3
nových druhů, pojmenovaných V. kanaloae,
V. pomeroyi a V. chagasii. [1].
Vibrio
kanaloae (Kanaloa = havajský bůh moří
a námořníků)
Tvoří oválné kolonie s celistvými okraji, béžové barvy,v průměru 5 mm velké. Buňky 1 x 2-3 mm, pohyblivé.
Inkubace
na trypton-soja agaru (TSA) 48 hodin při 28° C, přežívá i při 4°C, ale jen za
přítomnosti NaCl. Okyseluje sacharózu, arabinózu a na specifické půdě
„thiosíran-citrát-žluč-sacharóza“ (TCŽS) tvoří žluté kolonie. Typový kmen LMG
20539T byl izolován z nemocných ústřic Ostrea edulis.
Vibrio pomeroyi
(Americký mikrobiolog L. R. Pomeroy)
Tvoří
béžové celistvé kolonie o průměru 3 mm, buňky stejné velikosti jako V.
kanaloae, stejně jako růst na TCŽS. Inkubace na TSA opět 48hod při 28°C,
přežívá za přítomnosti NaCl 4°C. Typový kmen LMG 20537T byl izolován
z larev plže Nodopecten nodus z jižní Brazílie.
Vibrio
chagasii (Brazilský lékař a mikrobiolog C.Chagas)
Popis
kolonií, buňky a růstu na TSA je stejný jako u V. pomeroy. Na TCŽS roste v zelených koloniích, kromě jednoho
kmene LMG 13251.
Typový
kmen LMG 21353T byl izolován z vnitřností plůdku ryby kambaly velké Scophtalmus maximus v Norsku.
V
současnosti existuje v rodu Vibrio 64 oficiálně uznaných druhů [3]. Abecedně jsou uvedeny v tabulce 1, společně s prvním autorem a rokem
identifikační práce.
Od
roku 2000 bylo popsáno 17 nových druhů, z toho jen za letošní rok 9. Většina
vibrií pochází z vodního prostředí, obvykle se vyskytují v mořské vodě, nebo v
různých mořských živočiších (ryby, ustřice, garnáti, korály ad.). Často bývají
pro ně patogenní, např. Vibrio salmonicida zabíjí mořské lososy, V.
coralliilyticus způsobuje rozpad tkáně korálu Pocillopora damicornis.
Z
humánního klinického materiálu, většinou jako prokázaný lidský patogen, může
být zachyceno 12 druhů [4]. Obvykle se jedná
o gastroenteritidy vyvolané pitím kontaminované vody, případně konzumací ryb a
různých „plodů moře“. Po kontaktu s kontaminovanou vodou může dojít i k zaníceným ranám (zhnisané
popáleniny po koupání!), konjuktivitidám, zánětům uší až k systémovým
onemocněním (septikémie, meningitidy). Nejdůležitějším onemocněním, vyvolaným
kmeny Vibrio cholerae sérotypu O1 nebo O139, je cholera. I v současnosti
onemocní v endemických oblastech touto epidemickou infekcí desetiticíce lidí.
Za loňský rok bylo nahlášeno do WHO přes 120 000 pacientů, z nichž téměř 4 000
zemřelo [5] . Na pěti importovaných
evropských případech se podílela dvěma i Česká republika, jak jsme v našem
časopise informovali.
Mezi
patogenní druhy pro člověka se počítají:
V.
carchariae
V.
damselae
V.
fluvialis
V.
furnissiii
V.
metschnikovii
V.
mimicus
V.
parahaemolyticus
V.
vulnificus
Vibrio
parahaemolyticus, které je i patogenem mořských krevet, produkuje termolabilní enterotoxin, který může být příčinou
alimentární intoxikace (dg. A05.3) po požití nedostatečně tepelně upravených
pokrmů z ryb a dalších mořských živočichů. Vzácněji vyvolává V.
parahaemolyticus rané infekce.
Vibrio
marinus, jedno
z nejdéle známých vibrií (původně popsané Rusellem již v r. 1892), je dosud
uvedeno v seznamu profesora Euzébyho:
List of Bacterial Names with Standing in Nomenclature – genus Vibrio [3]. Na
základě genetické analýzy bylo navrženo a validačním listem č.69 v IJSEM
potvrzeno jeho přeřazení jako Moritella marina [6].
Na
základě výsledků komplexních analýz došlo ke změnám i v rámci celé čeledi Vibrionaceae.
V současnosti v ní zůstal - mimo rod Vibrio - pouze rod Photobacterium.
Plesiomonády (jediný druh Plesiomonas shigelloides) byly
zařazeny ke střevním gram-negativním tyčkám do čeledi Enterobacteriaceae, aeromonády
(Aeromonas sp.) byly
přeřazeny do nové čeledi Aeromonadaceae [10, 11]
.
[1] Thompson FL, Thompson CC, Li Y, Gomez-Gil B,
Vandenberghe J, Hoste B, and Swings J.
Vibrio kanaloae sp. nov., Vibrio pomeroyi sp. nov. and Vibrio chagasii sp. nov., from sea water and marine animals. Int J Syst Evol Microbiol 2003; 53(3): 753-759.
[2] Sugumar
G, Nakai T, Hirata Y, et al. Vibrio
splendis biovar
II as causative agent of bacillary necrosis of Japanese oyster C. gigas larvae. Dis Aquat Organ 1998; 33: 111 – 118.
[3] http://www.bacterio.cict.fr/uw/vibrio.html
[4]
Tison DL. Vibrio in: Murray PR, Baron EJ, Pfaller
MA et al. Manual of Clinical Microbiology. 7th edition.ASM Press,
Washington 1999, s. 502.
[5] http://www.who.int/emc/diseases/cholera/choltbld2002.html
[6] Steven SE, Ohwada K, and Colwell RR. A proposal to transfer Vibrio marinus
(Russell 1891) to a new genus Moritella gen. nov. as Moritella marina
comb. nov. FEMS Microbiol Lett. 1998; 165, 373-378.
Validation list No.69 in IJSEM on Line 1999.
[7] Thompson FL, Hoste B,
Vandemeulebroecke K, & Swings J. Reclassification of Vibrio hollisae as
Grimontia hollisae gen. nov., comb.nov., by F. IJSEM Papers in Press,
published online 11 April 2003. DOI 10.1099/ijs.0.02660-0.
[8] Pacini F. Osservazione microscopiche e
deduzioni patologiche sul Cholera Asiatico. Gaz
Med Ital Toscana Firenze 1854; 6(2): 405 – 412.
[9] Koch R. Conferenz zur Erörterung der
Cholerafrage. Berlin Klin
Wochenschr 1884; 21: 477 – 483.
[10] Ruimy R,
Breittmayer V, Elbaze P, et al.
Phylogenetic analysis and assessment of the genera Vibrio,
Photobacterium, Aeromonas, and Plesiomonas deduced from
small-subunit rRNA sequences. Int J Syst Bacteriol 1994; 44: 416-426.
[11] Yáñez
MA, Catalán V, Apráiz D, et al. Phylogenetic analysis of members of the genus Aeromonas based on
gyrB gene sequences. Int J Syst Evol Microbiol 2003; 53: 875-883;
ing. Miroslava
Kuchařová
dr. Petr Petráš
Odb. skupina Střevní
bakteriální infekce, SZÚ – CEM
Tabulka: SEZNAM DRUHŮ RODU VIBRIO (do července 2003)
|
Poř. |
DRUH |
VALIDNÍ IDENTIFIKACE |
poznámka k identifikaci |
|
|
PRVNÍ AUTOR |
ROK |
|||
|
1 |
Vibrio aerogenes
|
Shieh et al. |
2000 |
|
|
2 |
Vibrio aestuarianus |
Tison and Seidler |
1983 |
|
|
3 |
Vibrio agarivorans |
Macián et al. |
2001 |
|
|
4 |
Vibrio albensis |
Lehmann and Neumann |
1896 |
|
|
5 |
Vibrio alginolyticus *) |
Sakazaki |
1968 |
(Miyamoto et al. 1961) |
|
6 |
"Vibrio alginolyticus
subsp. iophagus" |
Emod et al. |
1983 |
(ex Welton and Woods 1973) |
|
7 |
Vibrio anguillarum |
Bergeman |
1909 |
|
|
8 |
Vibrio brasiliensis |
Thompson et al. |
2003 |
|
|
9 |
Vibrio calviensis |
Denner et al. |
2002 |
|
|
10 |
Vibrio campbellii |
Baumann et al. |
1981 |
(Baumann et al. 1971) |
|
11 |
Vibrio carchariae |
Grimes et al. |
1985 |
|
|
12 |
Vibrio chagasii
|
Thompson et al. |
2003 |
|
|
13 |
Vibrio cholerae |
Pacini |
1854 |
(Koch 1883) |
|
14 |
Vibrio cincinnatiensis |
Brayton et al. |
1986 |
|
|
15 |
Vibrio coralliilyticus |
Ben-Haim et al. |
2003 |
|
|
16 |
Vibrio costicola
|
Smith |
1938 |
|
|
17 |
Vibrio cyclitrophicus |
corrig. Hedlund and Staley |
2001 |
|
|
18 |
Vibrio damselae
|
corrig. Love et al. |
1982 |
|
|
19 |
Vibrio diabolicus
|
Raguénès et al. |
1997 |
|
|
20 |
Vibrio diazotrophicus |
Guerinot et al. |
1982 |
|
|
21 |
Vibrio fischeri |
Lehmann and Neumann |
1896 |
(Beijerinck 1889) |
|
22 |
Vibrio fluvialis |
Lee et al. |
1981 |
|
|
23 |
Vibrio furnissii |
Brenner et al. |
1984 |
|
|
24 |
Vibrio gazogenes |
Baumann et al. |
1981 |
(Harwood et al. 1980) |
|
25 |
Vibrio halioticoli |
Sawabe et al. |
1998 |
|
|
26 |
Vibrio harveyi |
Baumann et al. |
1981 |
(Johnson and Shunk 1936) |
|
27 |
Vibrio hollisae
**) |
Hickman et al. |
1982 |
|
|
28 |
Vibrio ichthyoenteri |
Ishimaru et al. |
1996 |
|
|
29 |
Vibrio iliopiscarius |
Onarheim et al. |
1995 |
|
|
30 |
Vibrio kanaloae
|
Thompson et al. |
2003 |
|
|
31 |
Vibrio lentus
|
Macián et al. |
2001 |
|
|
32 |
Vibrio logei
|
Baumann et al. |
1981 |
(Harwood et al. 1980) |
|
33 |
Vibrio marinus #) |
Baumann et al. |
1984 |
(ex Russell 1892) |
|
34 |
Vibrio mediterranei |
Pujalte and Garay |
1986 |
|
|
35 |
Vibrio metschnikovii |
Gamaleia |
1888 |
|
|
36 |
Vibrio mimicus
|
Davis et al. |
1982 |
|
|
37 |
Vibrio mytili
|
Pujalte et al. |
1993 |
|
|
38 |
Vibrio natriegens |
Baumann et al. |
1981 |
(Payne et al. 1961) |
|
39 |
Vibrio navarrensis |
Urdaci et al. |
1991 |
|
|
40 |
Vibrio neptunius |
Thompson et al. |
2003 |
|
|
41 |
Vibrio nereis
|
Baumann et al. |
1981 |
(Harwood et al. 1980) |
|
42 |
Vibrio nigripulchritudo |
Baumann et al. |
1981 |
(Baumann et al. 1971) |
|
43 |
Vibrio ordalii
|
Schiewe et al. |
1982 |
|
|
44 |
Vibrio orientalis |
Yang et al. |
1983 |
|
|
45 |
Vibrio parahaemolyticus |
Sakazaki et al. |
1963 |
(Fujino et al. 1951) |
|
46 |
Vibrio pectenicida |
Lambert et al. |
1998 |
|
|
47 |
Vibrio pelagius
|
Baumann et al. |
1981 |
(Baumann et al. 1971) |
|
48 |
Vibrio penaeicida |
Ishimaru et al. |
1995 |
|
|
49 |
Vibrio pomeroyi |
Thompson et al. |
2003 |
|
|
50 |
Vibrio proteolyticus |
Baumann et al. |
1982 |
(Merkel et al. 1964) |
|
51 |
Vibrio rotiferianus |
Gomez-Gil et al. |
2003 |
|
|
52 |
Vibrio ruber |
Shieh et al. |
2003 |
|
|
53 |
Vibrio rumoiensis |
Yumoto et al. |
1999 |
|
|
54 |
Vibrio salmonicida |
Egidius et al. |
1986 |
|
|
55 |
Vibrio scophthalmi |
Cerdà-Cuéllar et
al. |
1997 |
|
|
56 |
Vibrio shilonii
|
corrig. Kushmaro et al. |
2001 |
|
|
57 |
Vibrio splendidus
|
Baumann et al. |
1981 |
(Beijerinck 1900) |
|
58 |
Vibrio succinogenes |
Wolin et al. |
1961 |
|
|
59 |
Vibrio trachuri
|
Iwamoto et al. |
1996 |
|
|
60 |
Vibrio tubiashii
|
Hada et al. |
1984 |
|
|
61 |
Vibrio viscosus |
Lunder et al. |
2000 |
|
|
62 |
Vibrio vulnificus |
Farmer |
1980 |
(Reichelt et al. 1979) |
|
63 |
Vibrio wodanis
|
Lunder et al. |
2000 |
|
|
64 |
Vibrio xuii |
Thompson et al. |
2003 |
|
|
|
||||
|
Legenda |
||||
|
*) Zvýrazněné druhy jsou patogenní pro člověka |
||||
|
**) Vibrio hollisae bude
přeřazeno do nového rodu a druhu Grimontia hollisae lit.[ 5]. |
||||
|
#) Vibrio
marinus bylo přeřazeno do rodu Moritella jako Moritella marina lit.
[6] |
||||