Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2004; 14(1):26-27.

 

Weissella confusa (basonym Lactobacillus confusus) – první záchyt z hemokultury v České republice

Alena Ševčíková, Ivo Sedláček, Pavel Švec

 

Souhrn

V souboru 29 kmenů mléčných bakterií, izolovaných z hemokultur na oddělení klinické mikrobiologie FN Brno v letech 2000 – 2003, převažovali zástupci rodů Lactobacillus a Leuconostoc. Jeden kmen, identifikovaný biotypizací jako Lactobacillus sp., byl metodou (GTG)5-PCR a analýzou celkových buněčných proteinů reklasifikován jako Weissella confusa. Jedná se o první prokázaný záchyt tohoto druhu z hemokultury v České republice.

 

Pojem mléčné bakterie byl zaveden na začátku 20. století pro označení skupiny bakterií, jejichž společnou vlastností je tvorba kyseliny mléčné jako hlavního metabolitu při fermentaci cukrů. Mléčné bakterie jsou přítomny jako součást mikroflóry v dutině ústní, gastrointestinálním traktu a vagině člověka i zvířat, a lze je také běžně izolovat z potravin a z prostředí. Výsledky jejich činnosti provázejí lidstvo od nepaměti - první zmínky o mléčných produktech a výrobě piva se datují už z doby 3 000 let před naším letopočtem. V dnešní době se mléčné bakterie uplatňují  jako startovací kultury při výrobě nejrůznějších potravin (např. kysaných mléčných výrobků, sýrů, při zpracování masa a uzenin, při výrobě piva i vína) a jsou pro svůj pozitivní vliv v trávicím traktu člověka využívány jako probiotika [1, 2].

 

Aplikace molekulárně biologických metod v klasifikaci mléčných bakterií vedla v posledních letech k velkým změnám v jejich taxonomii a v současné době zahrnuje tato skupina řadu rodů (Bifidobacterium, Carnobacterium, Enterococcus, Lactobacillus, Lactococcus, Leuconostoc, Oenococcus, Pediococcus, Sporolactobacillus, Streptococcus, Tetragenococcus, Vagococcus a Weissella) [1, 3].

 

Ačkoliv mléčné bakterie jsou obecně považovány (s výjimkou rodů Enterococcus a Streptococcus) za nepatogenní mikroorganismy s velmi nízkou virulencí, vzácně se mohou uplatnit jako oportunní patogeny, zvláště u imunokompromitovaných pacientů, často s dlouhodobou předchozí léčbou glykopeptidy nebo širokospektrými antibiotiky. Od 80. let bylo publikováno již několik prací popisujících jejich záchyt v humánním klinickém materiálu, kde se nejčastěji vyskytují zástupci rodů Lactobacillus, Lactococcus, Leuconostoc a Pediococus [4, 5, 6, 7, 8].

 

V souboru 12 768 kultivačně pozitivních hemokultur, vyšetřených na oddělení klinické mikrobiologie FN Brno v letech 2000 – 2003, bylo izolováno 29 kmenů mléčných bakterií, které byly pomocí komerční soupravy API 50CH (bioMérieux) a sadou konvenčních testů identifikovány jako Lactobacillus fermentum (1 kmen), Lactobacillus plantarum (3), Lactobacillus paracasei (2), Lactobacillus rhamnosus (6), Lactobacillus salivarius (1), Leuconostoc mesenteroides (6), Leuconostoc lactis (5) a Pediococcus pentosaceus (1). Tři kmeny Lactobacillus sp. a jeden Leuconostoc sp. byly biotypizací identifikovány pouze na úroveň rodu.

 

Potvrzení výsledků biotypizace a dourčení neidentifikovaných izolátů bylo provedeno metodou (GTG)5-PCR a analýzou celkových buněčných proteinů metodou SDS-PAGE. Neidentifikovaný kmen Leuconostoc sp. byl dourčen jako Leuconostoc pseudomesenteroides a kmeny Lactobacillus sp. byly těmito metodami identifikovány jako Lactobacillus sakei subsp. carnosus, Lactobacillus curvatus a jeden kmen jako Weissella confusa, což reprezentuje vůbec první prokázaný záchyt tohoto druhu z hemokultury v České republice.

 

Kmen byl deponován v České sbírce mikroorganismů jako Weissella confusa CCM 7277.

 

 

Stručná kazuistika

 

Izolovaný kmen Weissella confusa pocházel z hemokultury od 4letého chlapce s diagnózou neuroblastomu peritonea s diseminací do skeletu. Po absolvování prvního bloku chemoterapie se rozvinula těžká febrilní neutropenie bez průkazu etiologického agens v odebraných hemokulturách. Empiricky byla léčena piperacilin/tazobactamem a isepamycinem. Následná komplikace – subileózní stav s krvácením do gastrointestinálního traktu a stenóza horní části ilea, si vyžádala chirurgické řešení. Byla provedena exstirpace rezidua tumoru v retroperitoneu, vytvořena jejunostomie a zavedena parenterální výživa. Terapie antibiotiky pokračovala aplikací vankomycinu, metronidazolu, posléze meropenemu a poté cefoxitinu. I po operaci přetrvávaly febrilie a ze sady hemokultur byly jako jediný kultivační nález prokázány viridující koky s rezistencí k vankomycinu, s hraniční citlivostí k penicilinu, cefazolinu a cefotaximu. Biochemicky připomínal izolovaný kmen velmi atypický Lactobacillus brevis.

 

Podle výsledků biochemické typizace, chemotaxonomie i metodami molekulární biologie byl kmen identifikován jako Weissella confusa (basonym Lactobacillus confusus).

 

Výsledky vyšetření MIC byly následující: penicillin 0,38 mg/l, ampicillin 0,5 mg/l, cefotaxim 3,0 mg/l, imipenem/cilastatin 0,064 mg/l, erytromycin 0,125 mg/l, klindamycin 0,064 mg/l, gentamicin 3,0 mg/l, ciprofloxacin 0,5 mg/l, kotrimoxazol > 32 mg/l, metronidazol > 256 mg/l, vankomycin > 256 mg/l, teikoplanin > 256 mg/l. Terapie pokračovala přidáním erytromycinu a posléze opět meropenemu. Pacient byl po překonání neutropenie a febrilního stavu propuštěn do domácího léčení.

 

 

Rod Weissella byl popsán v roce 1993 Collinsem a kol. [9] při studiu kmenů atypických leukonostoků izolovaných z řeckých fermentovaných uzenin a v dnešní době tento rod zahrnuje 11 validně popsaných druhů (http://www.bacterio.cict.fr/uw/weissella.html). Rod Weissella tvoří jak grampozitivní kokotyčky, které mohou připomínat leukonostoky, tak tyčinkovité formy, které jsou morfologicky podobné některým laktobacilům. Jejich biochemická identifikace je značně problematická a pro spolehlivé odlišení tohoto rodu od jiných mléčných bakterií je nezbytné použití chemotaxonomických (struktura peptidoglykanu, která je pro tento rod charakteristická) či molekulárně biologických metod [10].

 

Tímto krátkým sdělením chceme upozornit na velkou druhovou variabilitu mléčných bakterií izolovaných ojediněle z klinického materiálu a na možnost záchytu zástupců rodu Weissella v hemokulturách.  

 

Práce byla podpořena grantem GAČR č. 301/02/1505

 

 

Literatura

 

  1. Stiles ME, Holzapfel WH. Lactic acid bacteria of foods and their current taxonomy. Int J Food Microbiol 1997; 36: 1-29.
  2. Borriello SP, Hammes WP, Holzapfel W, Marteau P, Schrezenmeier J, Vaara M, and Valtonen V. Safety of Probiotics That Contain Lactobacilli or Bifidobacteria. Clin Infect Dis 2003; 36: 775-780.
  3. Wood BJB and Holzapfel WH. The Genera of Lactic Acid Bacteria. London: Blackie Academic & Professional. 1995.
  4. Ruoff KL. Leuconostoc, Pediococcus, Stomatococcus, and Miscellaneous Gram-positive Cocci That Grow Aerobically. In: P.R. Murray, E.J. Baron, M.A. Pfaller, F.C. Tenover, R.H. Yolken (Editors). Manual of Clinical Microbiology 7th edition, Washington D.C., 1999; 306-315.
  5. Salminen MK, Tynkkynen S, Rautelin H, Saxelin M, Vaara M, Ruutu P, Sarna S, Valtonen V, Jarvinen A. Lactobacillus Bacteremia during a Rapid Increase in Probiotic Use of Lactobacillus rhamnosus GG in Finland. Clin Infect Dis 2002; 35: 1155-1160.
  6. Arpi M, Vancanneyt M, Swings J, Leisner JJ. Six Cases of Lactobacillus Bacteraemia: Identification of Organisms and Antibiotic Susceptibility and Therapy. Scand J Infect Dis 2003; 35: 404-435.
  7. Slaminen MK, Rautelin H, Tynkkynen S, Poussa T, Saxelin M, Valtonen V, Jarvinen A. Lactobacillus Bacteremia, Clinical Significance, and Patient Outcome, with Special Focus on Probiotic L. rhamnosus GG. Clin Infect Dis 2004; 38: 62-69.
  8. Ševčíková A, Sedláček I, Burgetová D, Hanslianová M, Juránková J. Microbiological Findings and Clinical Significance of Lactic Acid Bacteria (LAB) Isolated from Blood Cultures. Abstrakty. Bulletin Československé společnosti mikrobiologické, Brno 2004; s. 278.
  9. Collins MD, Samelis J, Metaxopoulos J, Wallbanks S. Taxonomic Studies on Some Leuconostoc-like Organisms from Fermented Sausages: Description of a New Genus Weissella for the Leuconostoc paramesenteroides Group of Species. J Appl Bacteriol 1993; 75: 595-603.
  10. Björkroth J, Holzapfel W. Genera Leuconostoc, Oenococcus and Weissella. In: M. Dworkin et al. (eds.) The Prokaryotes: An Evolving Electronic Resource for the Microbiological Community, 3rd edition, release 3.18, December 21, 2004, Springer-Verlag, New York, http://141.150.157.117:8080/prokPUB/index.htm.

 

 

MUDr. Alena Ševčíková

Oddělení klinické mikrobiologie

FN Brno

 

RNDr. Ivo Sedláček, CSc.

Mgr. Pavel Švec, Ph.D.

Česká sbírka mikroorganismů

PřF MU Brno