Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2004; 14(1):42-44.

 

EHK-410 Bakteriologická diagnostika-vyhodnocení

 

 

Helena Žemličková, Alexandr Nemec, Pavla Urbášková

 

celkové hodnocení identifikací

 

            Celkem byly rozeslány vzorky 114 laboratořím. 114 laboratoří odeslalo výsledek do závěrečného termínu. Za identifikaci signifikantního patogena ve 3 vzorcích mohly laboratoře získat maximálně 6 bodů, za vyšetření citlivosti 4 body (vzorky 4 a 5). Bodování pro identifikaci bylo provedeno ve stupnici 2, 1, 0 a –1 bodů, pro vyšetření citlivosti ve stupnici 1 a 0 bodů. Všechny vzorky je možno hodnotit, neboť 100% z 20 laboratoří (20/20) s nejvyšším dosaženým počtem bodů za minulý rok dosáhlo v EHK– 410 plný počet bodů.

 

 

Graf 1: Počet bodů za správnou identifikaci       Graf 2: Počet bodů za vyšetření citlivosti.

 

 

 

Maximálního počtu bodů při identifikaci dosáhlo 110, tj. 96,5% laboratoří. Limit pro úspěšné absolvování byl 5,271 bodů, (aritmetický průměr minus dvě směrodatné odchylky,                   tj. 5,939 – (2x0,334) = 5,271). Tohoto limitu dosáhlo 110 laboratoří, 4 laboratoře tento limit nesplnily.

 

Maximálního počtu bodů při vyšetření citlivosti dosáhlo 107, tj. 93,9% laboratoří. Limit pro úspěšné absolvování byl 3,457 bodů, (aritmetický průměr minus dvě směrodatné odchylky,                   tj. 3,939 – (2x0,241) = 3,457). Tohoto limitu dosáhlo 107 laboratoří, 7 laboratoří tento limit nesplnilo.

 

Výsledky u jednotlivých vzorků

VZOREK 1: Edukativní vzorek

 

Odpověď: Acinetobacter parvus

 

 

Rod Acinetobacter zahrnuje gramnegativní, nepohyblivé, striktně aerobní bakterie, které netvoří oxidázu a mají morfologii krátkých tyček či koků uspořádaných obvykle ve dvojicích. V současnosti obsahuje 17 druhů s platnými jmény a nejméně 14 nepojmenovaných DNA skupin (genomic species). Zatímco zařazení do rodu je snadné, druhová identifikace pomocí běžně dostupných testů nebo diagnostických systémů je nespolehlivá [1].

 

Acinetobacter parvus byl popsán v roce 2003 [2]. Zahrnuje kmeny, které neokyselují medium s glukózou, nerostou na Simmonsově citrátu, nerozkládají beranní erytrocyty ani želatinu. Ze substrátů používaných pro druhovou identifikaci acinetobakterů rostou pouze na acetátu a etanolu. Nejcharakterističtější a mezi ostatními acinetobaktery ojedinělou vlastností tohoto druhu je tvorba velmi drobných kolonií na agarových půdách (parvus = malý). Na běžných půdách (např. tryptózo-sojový nebo živný agar) dosahují kolonie A. parvus průměru 0,1-0,6 mm (inkubace 24 h při 30o C), zatímco průměr kolonií ostatních dosud popsaných druhů přesahuje 1 mm (obr. 1). Kmeny A. parvus byly izolovány z různého lidského materiálu (krev, výtěry z ucha, oka, pochvy, stěry z kůže) a v jednom případě ze psa (hnis z ucha). Rozšíření tohoto druhu v nesterilním prostředí zůstává otázkou, a to z důvodu možnosti jeho přehlédnuti mezi jinými, lépe rostoucími bakteriemi.

 

Literatura

 

[1] Nemec A. Taxonomie rodu Acinetobacter. Epidemiol Mikrobiol Imunol 1996; 45: 23-29.

[2] Nemec A, Dijkshoorn L, Cleenwerck I, De Baere T, Janssens D, van der Reijden TJK, Ježek P, VaneechoutteM. Acinetobacter parvus sp. nov., a small colony forming species isolated from human specimens. Int J Syst Evol Microbiol 2003; 53: 1563-1567.

 

 

Obr. 1. Kolonie a) A. parvus, b) Acinetobacter ursingii, c) Acinetobacter lwoffii. Kmeny byly kultivovány 24 h při 30o C na tryptózo-sojovém agaru; úsečka, 2 mm.

 

 

 

Vzorek 2: Nazofaryngeální výtěr od 4letého běžence s dlouhotrvajícím kašlem.

Odpověď: Bordetella pertussis

Vzorek dále obsahoval: Haemophilus parainfluenzae, viridující streptokok

 

identifikace

 

frekvence

body

procento

Bordetella pertussis

 

112

2

98,2%

Bordetella parapertussis

 

1

1

0,9%

patogen nenalezen

 

1

0

0,9%

Celkem

 

114

 

100%

 

Výsledky izolace a identifikace Bordetella pertussis v této sérii EHK se výrazně zlepšily ve srovnáním s EHK–78, kde kmen B. pertussis určilo správně pouze 80% zúčastněných laboratoří.

 

 

 

 

VZOREK 3: Stolice od pacienta s vodnatým průjmem po návratu z Thajska.

Odpověď: Plesiomonas shigelloides

Vzorek dále obsahoval: Morganella morganii, Hafnia alvei

 

identifikace

 

frekvence

body

procento

Plesiomonas shigelloides

 

112

2

98,2%

patogen nenalezen

 

2

0

1,8%

Celkem

 

114

 

100%

 

Identifikace méně častého původce průjmových onemocnění Plesiomonas shigelloides rovněž nečinila laboratořím vážnější obtíže. P. shigelloides byla zařazena do okruhu EHK-Bakteriologická diagnostika naposledy v roce 1995 v EHK-30, kde tohoto patogena identifikovalo správně 95% laboratoří.

 

 

Vzorek 4: Izolát z hemokultury od pacienta z JIP.

 

Odpověď: Pseudomonas aeruginosa

 

 

identifikace

 

frekvence

body

procento

Pseudomonas aeruginosa

 

    114

     2

  100%

Celkem

 

    114

 

  100%

 

Požadavek byl identifikovat druh zaslaného kmene a vyšetřit jeho citlivost k ceftazidimu a gentamicinu. Kmen  4 je Pseudomonas aeruginosa CNCTC 5842 (kopie ATCC 27853), užívaný pro kontrolu kvality při testech stanovení citlivosti bakterií k antibiotikům [1]. Tento kmen je citlivý k řadě antibiotik včetně k ceftazidimu a gentamicinu. Všech 114 laboratoří, které se zúčastnily této série EHK,  kmen správně identifikovalo jako P. aeruginosa. Šest laboratoří však tento kmen chybně označilo jako rezistentní k ceftazidimu a jedna ke gentamicinu. Celkové výsledky vyšetření citlivosti jsou v tabulce 1, která obsahuje také limitní hodnoty průměrů inhibičních zón (IZ) a minimálních inhibičních koncentrací (MIC) pro citlivé kmeny gramnegativních tyček, hodnoty naměřené v NRL pro antibiotika a výsledky laboratoří v kategorii citlivosti a rezistence u kmene  4.

 

Tabulka 1. Výsledky vyšetření citlivosti kmene  4 P. aeruginosa

 

 

Antibiotikum

Průměry IZ (mm)

MIC (mg/l)

Správné výsledky

limit pro citlivé G-T

[1]

rozmezí hodnot naměřených

v NRL*

limit pro citlivé G-T

 [1]

hodnoty naměřené

 v NRL**

katego-rie

[1]

počet laboratoří

 

%

 

ceftazidim

>=18

28 - 29

<=4

1 - 2

C

108/114

94,7

gentamicin

>=15

18 - 20

<=4

1 - 1

C

113/114

99,1

 

*) 5 měření diskovou difuzní metodou; obsah disků: ceftazidim 30 ug, gentamicin 10 ug;

**) 3 měření diluční mikrometodou;

C: citlivý.

 

VZOREK 5: Escherichia coli

 

Kmen 5 E. coli NRL/ATB 3916/04 byl izolován v roce 2004 z krve 67letého pacienta s infekcí žlučových cest. Požadavek byl vyšetřit citlivost k ceftazidimu a ke gentamicinu. Všechny laboratoře označily správně tento kmen rezistentní k ceftazidimu (v důsledku produkce širokospektré b-laktamázy) a citlivý ke gentamicinu. Celkové výsledky vyšetření citlivosti jsou v tabulce 2, která obsahuje také limitní hodnoty průměrů inhibičních zón (IZ) a minimálních inhibičních koncentrací (MIC) pro citlivé kmeny gramnegativních tyček, hodnoty naměřené v NRL pro antibiotika a výsledky laboratoří v kategorii citlivosti a rezistence u kmene  5.

 

Tabulka 2. Výsledky vyšetření citlivosti u kmene 5 E. coli.  

 

 

Antibiotikum

Průměry IZ (mm)

MIC (mg/l)

Správné výsledky

limit pro citlivé G-T

[1]

rozmezí hodnot naměřených

v NRL*

limit pro citlivé G-T

 [1]

hodnoty naměřené

 v NRL**

kategorie

[1]

počet laboratoří

 

%

 

ceftazidim***

>=18

15 - 16

<=4

8 - 16

R

114/114

100,0

gentamicin

>=15

20 - 22

<=4

0,5 - 1

C

114/114

100,0

 

*) 5 měření diskovou difuzní metodou; obsah disků: ceftazidim 30 ug, gentamicin 10 ug;

**) 3 měření diluční mikrometodou;

***) Pro vyhledávání producentů širokospektré b-laktamázy (ESBL) jsou limitní hodnoty IZ ceftazidimu <=22 mm, respektive  MIC >=1  mg/l [1].

C: citlivý; R: rezistentní.

 

 

ZÁVĚR

Chybné označení kategorie citlivosti u kontrolního kmene je hrubá chyba. Označení kontrolního kmene P. aeruginosa CNCTC 5872 jako rezistentního k ceftazidimu šesti laboratořemi vzniklo zřejmě v důsledku nedodržení postupu vyšetření citlivosti, pravděpodobně použitím příliš koncentrovaného inokula tohoto mikroba. 

 

 

LITERATURA

 

[1]  Urbášková P. Rezistence bakterií k antibiotikům. Vybrané metody. ISBN 80-238-3106-2. TRIOS Praha 1998.

 

 

Helena Žemličková, Alexandr Nemec, Pavla Urbášková

odb. skupina CEM–65, Bakteriální rezistence k antibiotikům a sbírka kultur