Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2005; 14(5):254.

 

Výskyt epidemií v letech 1999 až 2001 vyvolaných Shigella sp. v komunitě homosexuálů – Quebec, Kanada

Hana Lhotová

 

Případy sporadického i epidemického výskytu průjmového onemocnění jsou po celém světě často způsobené známými střevními patogeny – shigelami.  I malá infekční dávka ( 102 bakterií) může vyvolat závažný průběh průjmového onemocnění, zvláště u malých dětí a oslabených jedinců. Shigely mohou atakovat tenké i tlusté střevo,  jsou silně virulentní. Častý je přenos interhumánní a proto je nutné při kontaktu s nemocným dodržovat základní hygienická opatření.

 

V posledních desetiletích minulého století byl v Kanadě a USA zaznamenán zvýšený výskyt epidemií shigelóz v komunitě homosexuálních mužů (HSM), kdy k přenosu a rozšíření infekce došlo sexuálním kontaktem. Jedna z prvních zpráv o sexuálním přenosu shigelové infekce mezi HSM se v odborném tisku objevila v roce 1974 v USA  Na přelomu století se objevily podobné případy shigelóz  v Britské Kolumbii a San Francisku v USA [1, 2 ].

 

Sudie publikovaná v posledním čísle CCDR (Canada Communicable Disease Report)  analyzovala epidemií shigel (původce Shigella flexneri a Shigella sonnei) u HSM, ke kterým došlo v letech 1999-2001 v Kanadě. U získaného souboru kmenů shigel byla provedene druhová sérotypizace a potvrzena přítomnost dvou druhů Shigella flexneri a Shigella sonnei. Metodou PFGE byl určen molekulární profil shigelových kmenů.  Dále byla zjišťována citlivost  ke třem antibiotikům – ampicilinu (AMP), trimethoprim-sulfamethoxazolu (TMP-SMX ) a ciprofloxacilinu (CPF) podle pravidel NCCLS [3].

 

V období let 1999-2001 bylo potvrzeno 76 případů shigelové infekce. Sérotypizací  se určilo

druhové zařazení   -  Shigella flexneri 3 a Shigella sonnei.Většina nemocných byli muži, převážně s homosexuální orientací, ojediněle byli někteří  HIV pozitivní. 

Shigella flexneri 3 (profil A) byla od prosince 1999 do prosince 2000 izolována od 7 mužů náležejících do věkové skupiny 26-40 let. Dva muži byli homosexuálové a HIV pozitivní.

Shigella sonnei (profil A) byla  od února 2000 do prosince 2001 získaná od 27 mužů náležejících do věkové skupiny 22-54 let. Homosexuální orientace byla známá u 5 mužů a HIV pozitivní byl jeden. Jako kontrolní kmeny bylo použito 5 kmenů  Shigella sonnei                  (PFGE- profil A5, A5b,C, C1, G ) izolovaných od 3 mužů a 2 žen. Celkově metodou PFGE byly kmeny shigel rozděleny takto:

Šest kmenů  Sh.flexneri vykazovalo profil A, sedm profil A4, 17 kmenů Sh. sonnei mělo profil A, jeden A1, osm A2 a jeden A4.

 

Citlivost k antibiotikům byla zjištěna u 31 epidemických kmenů Shigella sp. – k ampicilinu bylo rezistentních 100% kmenů a stejné množství citlivé k ciprofloxacinu a 90,3% bylo resistentní k TMP-SMX.

 

Mikrobiologické pracoviště v Montrealu v roce 2001 potvrdilo 147 případů shigelové infekce.  

Od 76,3 % pacientů byla izolovaná Sh. sonnei, od 21,5% Sh. flexneri a  u 2,2% pacientů se infekční agens nepodařilo určit. Homosexuální orientace byla známá u 29 mužů (Sh. sonnei)

Ve třech případech  kromě shigely bylo od nemocných  izolováno další patogenní agens Campylobacter jejuni subsp. jejuni.  Kmen byl citlivý k tetracyclinu a rezistentní k erythromycinu a ciprofloxacinu  a byl epidemický v HSM komunitě v Quebecu v letech 1999-2001. Výsledky analýzy souboru kmenů shigel poukazují na častý výskyt epidemií (2000-2001) v HSM komunitě a na možný sexuální způsob přenosu infekce. Rizikovým faktorem u shigelových epidemií zůstávají potraviny.

 

Závěr

Sdělení upozorňuje na nebezpečí možného sexuálního přenosu závažných střevních patogenů jako je Shigella spp. a Campylobacter jejuni u HSM. V rámci prevence je nutná osvěta gayů a bisexuálních mužů k omezení jakýchkoli tělesných kontaktů v době enterických potíží.

 

 

Literatura

1.  Strauss B, Kurzac C, Embree G, et al. Clusters of Shigella sonnei in men who sex with men, British Columbia, 2001, CCDR 2001; 27: 109-114.

 

2. Klausner JD, Aragon T, Enanoria WTA, et.al. Shigella sonnei outbreak among mem who have sex with men  San Francisko, California, 2000-2001. MMWR 2001, 50:922-926

 

3.  National Committee for Clinical Laboratory Standards. Methods for dilution antimicrobial susceptibility tests for  bacteria that grow aerobically. approved standard, 5th ed. NCCLS publication No M7-A5. National Committee for Clinical Laboratory Standards, Wayne, Pa., 2001.

 

 

 

Převzato z CCDR (Canada Communicable Disease Report )

15 April 2005 vol. 31, num. 8.,

 

Hana Lhotová 

CEM – SZÚ, Praha