Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2005; 14(10-11):530-531.

 

Experimentální přenos bovinní spongiformní encefalopatie u ovcí ve Velké Británii

Experimental Transmission of Bovine Spongiform Encephalopathy to Sheep in the UK

 

Jan Smetana, Marie Vacková

 

Chorobu bovinní spongioformní encefalopatie (BSE, Bovine Spongiform Encephalopathy, tzv. „nemoc šílených krav“) řadíme do skupiny přenosných smrtelných neurodegenerativních onemocnění lidí a zvířat, obecně označovanou jako TSE (Transmissible Spongiform Encephalopathy) nebo prionové nemoci. Společnou charakteristikou je dlouhá inkubační doba a houbovité (spongiózní) neurodegenerativní změny v mozcích postižených. Mezi zařazované nemoci patří například ze zvířecích chorob BSE nebo scrapie (kulhavka) a z humánních CJD (Creutzfeldt-Jakobova nemoc) nebo nvCJD (nová varianta CJD).

 

BSE je onemocnění skotu poprvé popsané v roce 1986 ve Velké Británii. Původcem onemocnění jsou priony, proteinové částice rezistentní na řadu dezinfekční prostředků, zmrazení, vysušení, teplotu používanou k vaření nebo pasterizaci. K šíření nákazy pravděpodobně dochází krmením potravy s obsahem infikovaných tkání nakažených zvířat (masokostní moučkou). Přenos vertikální z matky na mládě ani horizontální nebyl u skotu potvrzen. Průměrná inkubační doba je 3 – 6 let. Mezi klinické projevy BSE patří strach a podrážděnost zvířat, mimovolné pohyby, svalové fascikulace, třes, poruchy koordinace, snížení intenzity přežvýkání, snížení dojivosti a pokles váhy. Infekčnost onemocnění v první fázi onemocnění je nízká. Druhá fáze charakteristická vysokým množstvím prionů v nervových tkáních současně s asymptomatickým klinickým stavem je naopak z hlediska možné nákazy nejrizikovější. V třetí fázi dochází ke klinické manifestaci a úmrtí zvířete nejčastěji ve věku 3 – 5 let, ale s možným výrazným rozptylem. Mezi nejrizikovější tkáně patří mozek, mícha, oči, mandle, slezina, obratle a střeva.

 

V současné době neexistuje možnost laboratorní diagnostiky BSE u živých zvířat a předpokládá se, že bude k dispozici nejdříve za několik let. Základem potvrzení diagnózy je histopatologické a imunohistochemické vyšetření mozku postiženého skotu. Jelikož není možnost léčby, suspektní případy musí být usmrceny. Nákazou je nejvíce postižena Velká Británie.

 

Tabulka 1: Počty případů BSE hlášených ve Velké Británii

 

Rok

1992

1994

1996

1998

2000

2001

2002

2003

2004

2005 k 15.6.

Případy

36682

23945

8016

3179

1355

1113

1044

549

309

109

ZDROJ: World Organization for Animal Health (www.oie.int)

 

 

Tabulka 2: Počty případů BSE hlášených v České republice

 

Rok

1992

1994

1996

1998

2000

2001

2002

2003

2004

2005

k 30.6.

Případy

0

0

0

0

0

2

2

4

7

5

ZDROJ: World organization for animal health (www.oie.int)

 

Velice závažný je fakt, že byl popsán vztah mezi BSE a přenosem na člověka. Předpokládá se alimentární přenos - konzumace produktů kontaminovaných původci BSE. Onemocnění člověka označujeme jako nvCJD. Poprvé popsána byla v roce 1996 a proti klasické CJD postihuje spíše mladé pacienty.

 

Tabulka 3: Počty hlášených potvrzených a suspektních případů úmrtí na nvCJD ve Velké Británii

 

Rok

1996

1998

2000

2001

2002

2003

2004

2005

k 2.9.

Případy

10

18

28

20

17

18

9

2

ZDROJ: The National CJD surveillance unit (www.cjd.ed.ac.uk)

 

 

Od objevení BSE trvají obavy z nakažení ovcí, neboť ještě v 80. letech 20. století byly ovce krmeny stejně jako krávy. Přitom ovce postihuje jejich vlastní prionové onemocnění – scrapie (klusavka), o které existují záznamy již z r. 1732. K přenosu dochází při konzumaci krmiva kontaminovaného placentárními tkáněmi infikovaných zvířat. Přenos na člověka nebyl dosud prokázán. Je otázkou jestli BSE u ovcí existuje. Jestliže ano, pak se nabízí otázka, jestli některé ovce postižené scrapií nejsou vlastně postiženy BSE a otázka nebezpečnosti pro člověka.

 

Podle posledních zpráv byla BSE poprvé experimentálně přenesena vertikální cestou mezi ovcemi. Pracovníci Veterinary Laboratories Agency ve Velké Británii zjistili, že dvě ovce krmené potravou kontaminovanou 5 mg BSE infekčního materiálu měly jehňata, která zemřela po rozvoji známek BSE infekce v tonzilách po 546 dnech od narození. Jejich matky v době porodu nejevily známky nemoci. U jedné se symptomy projevily po 73 dnech a u druhé po 198 dnech po porodu. Není však jisté, kdy byla jehňata infikována, jestli v děloze nebo při porodu. Jedná se o potvrzení možnosti vertikálního přenosu mezi ovcemi. Podobný důkaz u skotu nebyl dosud podán.

 

Ovce použité v experimentu byly genetického typu, který se z dřívějších testů jevil jako citlivý k BSE. Není však známo, jak mnoho takových ovcí se nachází na farmách. Avšak potvrzení možnosti přenosu posiluje obavy, že onemocnění může postihnou ovčí farmy stejně jako byly postiženy dobytčí. Je rovněž v protikladu s úvahami o možnostech uvolnění kontroly BSE. Na druhou stranu pokles výskytu nvCJD ve Velké Británii v souvislosti s opatřeními proti BSE u skotu může napovídat, že BSE není u ovcí rozšířená.

 

Zdroje informací:

 

1. ProMED-mail - zpravodajský systém pro výskyt infekčních chorob (www.promedmail.org)

2. The World Organization for Animal Health (www.oie.int)

3. The National CJD Surveillance Unit (www.cjd.ed.ac.uk).

 

                                                                                                         

MUDr. Jan Smetana

RNDr. Marie Vacková, CSc.

 

Katedra epidemiologie

Fakulta vojenského zdravotnictví UO

Hradec Králové