Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2005; 14(12):34.

 

Historie vzniku onemocnění AIDS ve světě a v ČR

AIDS history in the world and in the Czech Republic

 

Jan Šejda

 

Předneseno na semináři pořádaném ke 20. výročí založení NRL pro AIDS v SZÚ–CEM, 15. prosince 2005

 

V relativně krátké historii AIDS lze pozorovat nejméně 3 období. Prvé začalo někdy v polovině 70. let a je možno označit jako období klidu. Během něho docházelo k šíření infekce HIV zejména v subsaharských oblastech, ale také v USA.

 

Toto šíření však zůstávalo nepoznáno a nemohlo tedy být ani nijak omezováno.

 

V průběhu 80. let se množí v Kalifornii a v New Yorku hlášení o výskytu intersticiálních pneumonií, vyvolaných parazitem Pneumocystis carinii a hlášení o výskytu Kaposiho syndromu a generalizovaných kandidóz. Tato onemocnění měla hromadný charakter a vyskytovala se téměř výhradně u téměř zdravých mladých homosexuálů a narkomanů.

 

A tak již v roce 1981 bylo v odborné literatuře popsáno nové onemocnění člověka, jehož podstata spočívala v selhání buněčné imunity a proto bylo nazváno syndrom získaného selhání imunity – AIDS. Prudce stoupající počet onemocnění, jejich časová a místní souvislost i další epidemiologické údaje svědčily již od začátku o infekční etiologii.

 

Popisem prvých případů AIDS začíná druhé období, nazývané obdobím objevů. Sem patří objevení původce nemoci – koncem roku 1983 a začátkem 1984 a dále i objasnění způsobu jeho přenosu. Toto období vrcholí Mezinárodní konferencí o AIDS v Atlantě v roce 1985. Bezprostředně po této konferenci začíná třetí období široké mobilizace vědecko technických prostředků a zdravotnických služeb v boji proti tomuto onemocnění.

 

Mezinárodní situace v tomto směru byla však stále chaotická. Objevovaly se nejrůznější spekulace o původu AIDS, navzájem si odporující odhady o počtu infikovaných a nemocných osob, provázené jejich stigmatizací, což přispívalo k neochotě poskytovat jakékoliv informace. Ve většině zemí, zejména rozvojových, stále chyběly laboratorní i personální kapacity, které by umožnily objektivně zjistit skutečnou epidemiologickou situaci.

 

Naše informace o této nákaze, podobně jako v dalších zemích střední a východní Evropy, byly v té době velmi omezené. Je nutno si uvědomit, že v té době neexistoval žádný internet, dostupnost zahraniční odborné literatury byla velmi omezená, a to vždy ještě i s časovým zpožděním mezi zadáním práce a její publikací. A tak jediným mikrozdrojem útržkovitých informací byly týdenní zprávy z Atlanty (MMR). I tyto informace se dostávaly pouze k některým jedincům a jejich širší publikace byla velmi ztížená. První přehledný článek v češtině u nás vychází v roce 1983. Informovanost naší laické, ale i zdravotnické veřejnosti byla navíc potlačována tehdejším politickým vedením, které podporovalo názor, že AIDS- způsobem jeho přenosu a profilem postižených osob- je důsledkem životního stylu a společenských podmínek kapitalistického západu a že u nás toto nebezpečí nehrozí. To se odrazilo nejen v nedostatečné zdravotní osvětě, ale i zejména v přidělování finančních prostředků na zřízení a provoz laboratorní diagnostiky HIV.

 

Přes všechny potíže se podařilo, že již v roce 1984 Ministerstvo zdravotnictví realizovalo, v souladu s doporučením SZO, první kroky směřující k diagnostice, hlášení a prevenci tohoto onemocnění. Byl jmenován poradní sbor při MZ, jehož úkolem bylo předkládat hlavnímu hygienikovi návrhy na organizaci a řízení protiepidemických opatření, a v roce 1985 byla v tehdejším IHE zřízena NRL pro AIDS, ale to už je předmětem dalších sdělení.

 

První laboratorně ověřený případ na území ČSSR byl diagnostikován v roce 1985 a nastaly další administrativně organizační problémy týkající se hlášení, evidence a event. protiepidemických opatření.

 

Teprve v roce 1986 bylo umožněno napsat a vydat pod hlavičkou MZ a Ústavu zdravotní výchovy v edici „Na pomoc přednášejícím“, publikaci AIDS (autorů Šejda, Syrůček, Havlík, Walter), první ucelený materiál obsahující informace o původci nákazy, způsobech přenosu, rizikových skupinách klinickém obraze, včetně tehdejších možností léčby, laboratorní diagnostice a výskytu ve světě. Od samého začátku provázely boj proti AIDS velké problémy s přísně nařízenými principy důvěrnosti informací, dodržování lékařského tajemství, což se projevilo zejména při pokusech při pátrání po zdroji nákazy, či dalších kontaktech pozitivní osoby.

 

Bohužel, stigma AIDS, ale i byrokratické potíže a legislativní nouze byly ještě dlouho silnější a preventivní a represivní opatření byla ještě dlouhou dobu zvláštní a často se vymykala zavedeným tradicím epidemiologického přístupu.

 

 

prof. MUDr. Jan Šejda, DrSc.

IPVZ, Praha