Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2005; 15(1):1-2.

 

Na adresu mladých vědeckých  pracovníků

Vladimír Vonka

Závěrečná část projevu proneseného v Lékařském domě  dne 5. října 2005 u příležitosti  shromáždění spolupracovníků, žáků a přátel prof MUDr. Vladimíra Vonky, Dr.Sc. k poctě jeho sedmdesátých pátých  narozenin.

 

První číslo 15. ročníku časopisu Zprávy CEM zahajujeme publikací velmi krásného apelu prof. MUDr.V. Vonky, adresovaného mladým vědeckým pracovníkům. Domníváme se, že zejména v dnešní době je takovýchto poselství nesmírně třeba.

Osobnost prof. V.Vonky jistě netřeba představovat v jeho roli mezinárodně vysoce ceněného vědeckého pracovníka v oboru humánní virologie. Je ale jistě nezbytné zdůraznit jeho  spojení špičkového vědce s hluboce prožívanými a uplatňovanými zásadami filosofie, morálky a etiky ve vědecké práci. Prof. V. Vonka je jednou z těch našich vůdčích osobností, které světlem vědy a poznání rozsvěcují a posvěcují všechno lidské konání. Za to mu patří náš hluboký obdiv a velký dík. 

                                                                                                          Redakční rada Zpráv CEM

 

 

Chtěl bych říci několik slov na adresu těch nejmladších, mladých adeptů vědy, kteří jsou tu dnes mezi námi, a kteří usilují o magisterský či doktorský titul, či ho již před nedávnem dosáhli. Jste to Vy, kdo rozhodnou o budoucnosti české vědy. Milí přátelé, pokud se skutečně chcete vědě věnovat, vydáváte se na tu nejkrásnější životní pouť, jakou jste si mohli vybrat.

 

Vědecká dráha, to je hledání a nalézání, plné dobrodružství, srovnatelné s tím,  co zažívali na svých cestách mořeplavci na začátku novověku. Jeden velký český spisovatel kdysi napsal, že nejvyšší důstojnost člověka je v tom, že je schopen poznávat. Jsem přesvědčen, že onen myslitel měl  pravdu, a že na svou volbu můžete být pyšní. Ale jako cesty oněch zmíněných mořeplavců, i  Vaše putování oceány tajemství  bude  plné odříkání, nadějí a zklamání. Buďte na ně připraveni, protože právě tyto stavy duše Vás budou provázet po většinu Vašeho života. Skutečných úspěchů  – a to mi prosím věřte – není mnoho, a těch, které skutečně stojí za to, ještě méně. To jsou ony vzácné okamžiky, kdy spatříte užaslýma očima problém, kterým se zabýváte, ve světle novosti, s pocitem jakéhosi vnitřního rozsvícení.

 

Ale  pozor na  hodnocení svých úspěchů! Mnohé z Vašich nových poznatků se ukáží jako omyly. Snažte se proto, abyste se Vy sami ke svým výsledkům a jejich interpretacím stavěli  kriticky. Buďte schopni svou práci posuzovat se skromností, pokorou a skepsí, která by neměla být o nic menší než ta, s jakou budete hodnotit práci druhých. Pochopte co nejdříve, že vědecký pokrok žene vpřed daleko silněji vyvracení hypotéz než pokusy o jejich verifikaci. A ve svém vědeckém úsilí se neomezujte jen na svůj obor. Existuje něco, co by se dalo označit jako obecná metodologie vědecké práce, a ta by neměla být opomíjena nikým, kdo chce bádat.

 

Vaše pracovní koncepce by se měly opírat, doplňovat a obohacovat zkušenostmi získanými vědeckým myšlením v průběhu staletí.  Za objekty Vaší výzkumné práce a za jejím stylem jsou obecné principy, které byste měli poznat, pochopit a si osvojit. Snažte se pořád svírat v rukou onu pevnou nit obecnosti. Vím, že po nesmyslném vtloukání do Vašich hlav vyčpělé filosofie 19. století, navíc podávané v petrifikované a často pokroucené formě, má většina z Vás odpor k jakémukoli filosofování. Ale vývoj filosofie se nezastavil. Existuje řada filosofů 20. století, jmenujme alespoň Karla Poppera, Thomase Kuhna a Donalda Giliese, jejichž  díla skýtají skvělá poučení a nabízejí odrazový můstek pro kvalitní bádání ve všech oborech vědy. Jsou to filosofové, kteří nevnucují  konečná řešení všech problémů, ale ukazují, jak  k nim  přistupovat

 

A ještě několik rad, pokud vůbec mám právo je udělovat. Nenechte se zkrušit neúspěchy, provázené často pocity mrazivé samoty a odloučení. Z každého z nich  - a věřte, že jimi bude Vaše cesta poseta, – vezměte poučení a nedejte se NIKDY zlomit. Každé sebevětší zklamání a sebehlubší propad se dá vyvážit novou, cílevědomou, přesně směrovanou prací, jež může být korunována objevem. Proto nikdy neházet flintu do žita! A mějte pořád oči otevřené. Snažte se spatřit nečekané. Když si ověříte, že ono „nečekané“ není důsledkem Vaší chyby, nebojte se vykročit na novou cestu, která povede k jeho objasnění. Věda se nevyvíjí podle bezduchých přímočarých schémat. To, že nový fakt a souvislosti, ve kterých se objevil, popírají Vaši původní hypotézu a nebo obecně přijatý názor, Vás nesmí odradit. Prostě jedna hypotéza   padne a zrodí se nová. Tak nějak probíhá vývoj  vědy. Činnost, která k němu vede, označil již zmíněný Thomas Kuhn jako vědu revoluční. Snažte se být revolucionáři vědy! Zvoňte na zvony světa a prokažte ve své práci vůli o platnost světovou.

 

A abyste byli úspěšní, tak musíte být nesmírně pilní. Věda Vás chce celé a nezná pracovní dobu. Ale ani osvojení si vědeckých metod, vědeckého myšlení a píle nejsou zárukou  úspěšné vědecké práce. Věda má svůj rozměr etický. Je posláním. Jsem přesvědčen o tom, že  velkou vědu nelze dobře dělat bez vznešených ideálů, jakými jsou služba lidstvu v případě biomedicínských věd, bez snahy odstranit či alespoň zmírnit lidské utrpení. Vaše vědecká práce by měla být projevem a formou dávné a nezničitelné touhy člověka sloužit něčemu vyššímu než je on sám.

 

Pokud se z Vás jednou stanou vedoucí vědeckých pracovních skupin či  dokonce výzkumných ústavů, dopřejte těm, které povedete, co nejvíce prostoru pro samostatnou tvůrčí práci. Thomas Rivers, zakladatel moderní virologie, autor nejslavnější  virologické učebnice a jeden z ředitelů Rockefellerova ústavu v dobách jeho největší slávy, kdysi řekl, že šéf výzkumu, jenž  by chtěl  určovat práci  těch svých podřízených, kteří už prokázali schopnost samostatně vědecky myslet a pracovat, by měl být ihned propuštěn. Pokud by tak činil a nebyl by propuštěn, pak by měli být okamžitě propuštěni ti, kteří by si  to nechali líbit. Prosím, pokud  budete mít touhu vybudovat centrum vědecké excelence, nezapomínejte na tuto zásadu. Rolí šéfa je vytvořit  a udržovat co nejlepší podmínky  pro tvořivou vědeckou práci,  koordinovat ji  tím, že se bude starat o vznik užitečných vazeb uvnitř kolektivu, ale i s vnějškem, radit, komentovat, motivovat, vychovávat k zodpovědnosti, otevírat  okna do světa a napomáhat tím vším vědeckému a osobnostnímu  růstu svých podřízených. A současně by se měl zajímat o jejich osobní problémy a podle svých možností pomáhat jejich řešení. Jeho vztah k podřízeným by se měl  podobat vztahu k rodinným příslušníkům. 

A prosím, važte si svobody, kterou náš národ opět získal po 50 letech a využívejte všech jejích výhod ne k materiálními prospěchu, ale především k  nepřerušovanému  harmonickému rozvoji vlastní osobnosti. Nedejte se zmást tím, že nastalá svoboda dovolila objevit se různým nectnostem, které mohou budit pocity mravní anarchie Tyto nectnosti nejsou chybami svobody a demokracie, ale chybami lidí jako takových, jež se projeví, kdykoli se hranice toho, co se smí, posunou směrem vzhůru. K nim patří i možnost jednat tak, jakoby mravní zákony neexistovaly. Mějte se na pozoru a pohrdejte těmi, kteří si z celé demokracie přivlastnili  pouze právo demokracii ostouzet a podkopávat. Nenechte se nikdy pomýlit bludnými mytologiemi, a jejich vábnými hesly, která slibují ráj na zemi za cenu dočasných omezení svobody. Svobodu nejen ve vší zodpovědnosti využívejte, važte si jí a milujte ji, ale buďte připraveni ji hájit..

 

Prof. MUDr. Vladimír Vonka, Dr.Sc

Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha