Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2006; 15(3-4): 137 – 138.

 

Novinky v taxonomii enterokoků

Latest developments in the taxonomy of enterococci

 

Pavel Švec, Ivo Sedláček

 

Bakteriální rod Enterococcus představují grampozitivní, kataláza negativní koky významné z pohledu humánní, veterinární, potravinářské i environmentální mikrobiologie. Enterokoky na sebe přitahují pozornost mikrobiologů především jako poměrně frekventovaní původci pestré škály onemocnění a součást mikroflóry, pozitivně ovlivňující proces fermentace některých potravin. Jsou však rovněž běžnou součástí mikroflóry nejrůznějších živočichů, povrchu rostlin, vody či půdy [1].

 

V průběhu loňského a letošního roku bylo v časopise International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology popsáno několik nových druhů enterokoků a byly reklasifikovány dva dříve popsané druhy. Tyto změny jsou stručně shrnuty v následujícím přehledu.

 

Enterococcus canintestini

Tento druh fylogeneticky blízce příbuzný druhu Enterococcus dispar byl popsán na základě studia 13 kmenů enterokoků izolovaných z fekálií zdravých psů. Druh roste na Slanetz-Bartley agaru v tmavých koloniích, hydrolyzuje eskulin, roste při 42 °C a v 6,5 % NaCl; negativní je produkce skupinového D antigenu. Od druhu E. dispar se odlišuje negativními výsledky testů pro b-galaktozidázu, hydrolýzu hippurátu a pro tvorbu kyseliny z melibiózy a raffinózy [2].

Srovnávací materiál:  Enterococcus canintestini CCM 7285T

 

Enterococcus aquimarinus

Tento druh, jehož dva zástupci byli izolováni z mořské vody, tvoří v rámci rodu Enterococcus samostatnou fylogenetickou větev. Druh roste slabě na Slanetz-Bartley agaru, hydrolyzuje eskulin, roste při 42 °C a v 6,5 % NaCl; negativní je produkce skupinového D antigenu. Negativní je rovněž tvorba kyseliny z ribózy, čímž se odlišuje od většiny ostatních druhů enterokoků [3].

Srovnávací materiál:  Enterococcus aquimarinus CCM 7283T a CCM 7284

 

Enterococcus devriesei

Tento druh patří do fylogenetické skupiny Enterococcus avium a je fenotypově podobný druhu Enterococcus raffinosus, od kterého je odlišitelný negativní tvorbu kyseliny z melibiózy a 2-ketoglukonátu. Na Slanetz-Bartley agaru tvoří světle až tmavě hnědé kolonie, roste dobře při 10 °C a v 6,5 % NaCl, negativní je růst při 42 °C. Zástupci byli izolováni z bovinního materiálu, prostředí závodu zpracovávajícího drůbeží maso a z grilované říční mihule [4].

Srovnávací materiál:  Enterococcus devriesei CCM 7298 a CCM 7299T

 

Enterococcus silesiacus a Enterococcus termitis

Oba druhy patří do fylogenetické skupiny Enterococcus faecalis. Zástupci E. silesiacus byli izolováni z povrchových vod v regionu Slezska; kmen E. termitis byl izolován ze střeva termita. Oba druhy rostou na Slanetz-Bartley agaru slabě a tvoří malé tmavě červené kolonie, hydrolyzují eskulin a rostou při 10 °C. Druh E. termitis roste při 45 °C, zatímco E. silesiacus  při této teplotě neroste [5].

Srovnávací materiál:  Enterococcus silesiacus CCM 7318 a CCM 7319T

Enterococcus termitis CCM 7300T

 

V letošním únorovém čísle International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology byla rovněž publikována práce reklasifikující synonymní druhy enterokoků [6]. Druh Enterococcus flavescens byl reklasifikován jako Enterococcus casseliflavus. Jedná se o žlutě pigmentující enterokoky, vyskytující se v humánním klinickém materiálu a ve vzorcích z prostředí. Dále byl druh Enterococcus saccharominimus reklasifikován jako Enterococcus italicus. Oba tyto druhy byly popsány v roce 2004 nezávisle na sobě, a téměř současně belgickými a italskými autory, na základě studia enterokoků izolovaných z různých fermentovaných mléčných výrobků.

Srovnávací materiál:  Enterococcus casseliflavus CCM 2478T

Enterococcus italicus CCM 7297T

 

Na internetových stránkách International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology v sekci „Papers in press“ (http://ijs.sgmjournals.org/misc/pip.shtml) je možno nalézt citaci práce „Enterococcus caccae sp. nov., isolated from human stools“, která bude v dohledné době publikována a rozšíří tak stávající počet 32 druhů rodu Enterococcus o dalšího zástupce.

 

Tato práce byla vypracována v rámci výzkumného záměru MSM0021622416

 

LITERATURA

 

1. Devriese LA, Pot B. 1995. The genus Enterococcus, p. 327-367. In B. J. B. Wood and W. H. Holzapfel (ed.), The Genera of Lactic Acid Bacteria, 1st ed, vol. 2. Blackie Academic & Professional, London.

 

2. Naser SM, Vancanneyt M, De Graef E, Devriese LA, Snauwaert C, Lefebvre K, Hoste B, Švec P, Decostere P, Haesebrouck F, Swings J. Enterococcus canintestini sp. nov., from faecal samples of healthy dogs. Int J Syst Evol Microbiol 2005; 55: 2177-2182.

 

3. Švec P, Vancanneyt M, Devriese LA, Naser SM, Snauwaert C, Lefebvre K, Hoste B, and Swings J. Enterococcus aquimarinus sp. nov., isolated from sea water. Int J Syst Evol Microbiol 2005; 55: 2183-2187.

 

4. Švec P, Vancanneyt M, Koort J, Naser SM, Hoste B, Vihavainen E, Vandamme P, Swings J, and Bjorkroth J. Enterococcus devriesei sp. nov., associated with animal sources. Int J Syst Evol Microbiol 2005; 55: 2479-2484.

 

5. Švec P, Vancanneyt M, Sedláček I, Naser SM, Snauwaert C, Lefebvre K, Hoste B, and Swings J.  Enterococcus silesiacus sp. nov. and Enterococcus termitis sp. nov. Int J Syst Evol Microbiol 2006; 56:577-581.

 

6. Naser SM, Vancanneyt M, Hoste B, Snauwaert C, Vandemeulebroecke K, and Swings J. Reclassification of Enterococcus flavescens Pompei et al. 1992 as a later synonym of Enterococcus casseliflavus (ex Vaughan et al. 1979) Collins et al. 1984 and Enterococcus saccharominimus Vancanneyt et al. 2004 as a later synonym of Enterococcus italicus Fortina et al. 2004. Int J Syst Evol Microbiol 2006; 56:413-416.

 

 

RNDr. Pavel Švec, Ph.D.

RNDr. Ivo Sedláček, CSc.

Česká sbírka mikroorganismů, PřF MU Brno