Zprávy CEM (SZÚ,
Praha) 2005; 14(12): 520 – 523.
![]()
Helena
Žemličková, Pavla Urbášková
celkové hodnocení identifikací
Celkem byly rozeslány vzorky 116 laboratořím. 114 laboratoří odeslalo
výsledek do závěrečného termínu. Za
identifikaci signifikantního patogena ve 3 vzorcích mohly laboratoře získat
maximálně 6 bodů, za vyšetření citlivosti 1 bod (vzorek
Graf
1: Počet bodů za správnou
identifikaci.

Maximálního počtu bodů při identifikaci dosáhlo 86, tj. 75,4% laboratoří. Limit pro úspěšné absolvování byl 3,818 bodů, (aritmetický průměr minus dvě směrodatné odchylky, tj. 5,526 – (2 x 0,854) = 3,818). Tohoto limitu dosáhlo 113 laboratoří, 1 laboratoř tento limit nesplnila. Plný počet bodů (5 bodů) při vyšetření citlivosti získalo 99 laboratoří.
Výsledky u jednotlivých vzorků
|
VZOREK
1: Sputum od 55 letého muže. Etylik, přijat pro zmatenost s progredující
respirační insuficiencí. |
|
Odpověď: Legionella pneumophila Vzorek
dále obsahoval: Streptococcus mutans |
|
identifikace |
frekvence |
body |
procento |
|
Legionella
pneumophila |
65 |
2 |
57,0% |
|
Legionella
species |
24 |
2 |
21,1% |
Patogen nevykultivován
|
8 |
0 |
7,0% |
Nocardia asteroides
|
5 |
0 |
4,4% |
Nocardia species
|
4 |
0 |
3,5% |
Streptococcus bovis
|
2 |
0 |
1,8% |
|
Legionella
sp. + Nocardia sp. |
1 |
0 |
0,9% |
|
Actinomyces
naeslundii |
1 |
0 |
0,9% |
|
Actinomyces
species |
1 |
0 |
0,9% |
|
Corynebacterium
species |
1 |
0 |
0,9% |
|
Listeria
grayi |
1 |
0 |
0,9% |
Streptococcus mutans
|
1 |
0 |
0,9% |
Celkem |
114 |
|
100% |
Z 20 laboratoří s nejvyšším dosaženým počtem bodů za minulý rok uvedlo správný výsledek 18 laboratoří. Vzorek je možno hodnotit.
Vzorek č. 1 obsahoval kmen Legionella pneumophila. Pro získání
plného počtu bodů byla postačující rodová identifikace mikroba. Dva body
získalo 89 (78%) zúčastněných laboratoří. Osm laboratoří, které patogena
nevykultivovaly a 17 laboratoří, které označily jako původce onemocnění
nesprávné etiologické agens, nezískaly žádný bod. L. pneumophila je vyvolavatelem 2-6%
komunitních pneumonií, přičemž u komunitní pneumonie s těžkým průběhem
vyžadujícím hospitalizaci je frekvence záchytu vyšší: 14-37% případů a
mortalita u těchto pacientů dosahuje až 25%. Procento záchytu L.
pneumophila se u nozokomiálních pneumonií pohybuje od 0-47% v
závislosti na skladbě pacientů a typu zdravotnického zařízení [1,2].
Z hlediska rozvoje onemocnění jsou nejvíce ohroženi zejména
imunokompromitovaní pacienti (po transplantaci orgánů, užívající kortikoidy
nebo léčeni chemoterapií, případně radioterapií), dialyzovaní pacienti,
pacienti s chronickým onemocněním, alkoholici a kuřáci. Podrobný návod na
kultivaci a identifikaci Legionella sp.
byl popsán v aktualitách Zpráv CEM 7/1998 [3].
Literatura.
[1] Fang GD, Fine M, Orloff J, Arisumi D, et al. New an emerging etiologies for community-aquired pneumonia with implications for therapy. A prospektive multicenter study of 359 cases. Medicine(Baltimore) 1990 Sep; 69(5):307-16.
[2] Finegold, S. M. Legionnaires’ disease - still with us. N Engl J Med 1988; 318: 571.
[3] Žemličková H. Legionářská nemoc. Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 1998; 7(7): 267-9.
|
Vzorek 2: Izolát
z krve od pacienta z JIP s obrazem ventilátorové pneumonie. |
|
Odpověď: Acinetobacter baumannii |
|
identifikace |
frekvence |
body |
procento |
|
Acinetobacter baumannii |
111 |
2 |
97,4% |
|
Acinetobacter
species |
3 |
1 |
2,6% |
Celkem |
114 |
|
100% |
Z 20 laboratoří s nejvyšším dosaženým počtem bodů za minulý rok uvedlo správný výsledek 20 laboratoří. Vzorek je možno hodnotit.
Ze 114 laboratoří, kterým byl
vzorek zaslán, 111 (97.4%) identifikovalo správně druh A. baumannii, 3
laboratoře uvedly pouze rodové zařazení kmene a získaly pouze jeden bod. Pro
zařazení do druhu A. baumannii použila většina laboratoří správně test
růstu při
|
VZOREK 3: Stolice od 5letého dítěte s průjmem
s příměsí krve a horečkou. |
|
Odpověď: Campylobacter jejuni Vzorek
dále obsahoval: Klebsiella pneumoniae, Enterococcus faecalis |
Z 20 laboratoří s nejvyšším dosaženým počtem bodů za minulý rok neuvedla správný výsledek žádná laboratoř. Vzorek není hodnocen.
|
Vzorek 4: Izolát z krve od pacienta
s chronickou obstrukční bronchopulmonární chorobou. |
|
Odpověď: Pasteurella multocida |
|
identifikace |
frekvence |
body |
procento |
|
Pasteurella multocida |
113 |
2 |
99,1% |
|
Pasteurella pneumotropica |
1 |
1 |
0,9% |
|
Celkem |
115 |
|
100% |
Z 20 laboratoří s nejvyšším dosaženým počtem bodů za minulý rok uvedlo správný výsledek 20 laboratoří. Vzorek je možno hodnotit.
Požadavek
byl identifikovat druh zaslaného kmene a vyšetřit jeho citlivost
k penicilinu a k ciprofloxacinu. Kmen 4 je Pasteurella multocida, citlivý
k oběma požadovaným antibiotikům. Ze 114
laboratoří, které se zúčastnily této série EHK, pouze jedna určila kmen 4
nesprávně jako Pasteurella pneumoniae. Všechny laboratoře správně
označily kmen 4 jako citlivý k penicilinu i k ciprofloxacinu. V tabulce 1
jsou výsledky vyšetření citlivosti obou antibiotik mikrodiluční metodou,
naměřené v NRL pro antibiotika, a výsledky laboratoří.
Tabulka 1. Výsledky vyšetření citlivosti kmene 4 Pasteurella
multocida
|
Antibiotikum |
Hodnoty MIC (mg/l) naměřené v NRL*) |
Správné výsledky |
||
|
kategorie |
počet laboratoří |
% |
||
|
penicilin**) |
<= 0,063***) |
C |
114/114 |
100,0 |
|
ciprofloxacin |
<= 0,032***) |
C |
114/114 |
100,0 |
*) 3 měření diluční mikrometodou v MH bujonu, inkubace 20 h
v normální atmosféře při 36oC;
**) vyšetření produkce beta-laktamázy nitrocefinovým testem:
negativní; MIC penicilinu Etestem 0,125 mg/l při vyšetření agaru E-testem, inkubace
20 h v normální atmosféře při 36oC;
***) identická MIC při vyšetření diluční mikrometodou v v MH
bujonu s 3% lyzátem koňské krve, inkubace 20 h v normální atmosféře při 36oC;
C: citlivý.
Vzorek 5: Vibrio
cholerae non-01
Kmen 5 Vibrio cholerae non-O1
non-O139 (NRL/ATB 2813/02) byl izolován v roce 2002 z krve
63letého pacienta, hospitalizovaného pro
únavu a subfebrilie ve strakonické nemocnici [1]. Požadavek byl vyšetřit jeho
citlivost k ampicilinu, tetracyklinu a kolistinu. Kmen byl citlivý k ampicilinu a
k tetracyklinu a rezistentní ke kolistinu. Celkové výsledky vyšetření
citlivosti jsou v tabulce 2, která obsahuje také limitní hodnoty průměrů
inhibičních zón (IZ) a minimálních inhibičních koncentrací (MIC) pro citlivé
kmeny Vibrio cholerae [2], hodnoty
naměřené v NRL pro antibiotika a výsledky laboratoří.
Tabulka 2. Výsledky
vyšetření citlivosti kmene 5 Vibrio cholerae non-O1
|
Antibiotikum |
Průměry IZ (mm) |
MIC (mg/l) |
Správné výsledky |
||||
|
limit pro citlivé kmeny V.cholerae
[2] |
rozmezí hodnot naměřených v NRL*) |
limit pro citlivé kmeny V.cholerae [2] |
hodnoty naměřené v NRL**) |
kategorie [2] |
počet laboratoří |
% |
|
|
ampicilin |
>= 17 |
18 - 19 |
<= 8 |
2 - 2 |
C |
105/114 |
92,1 |
|
tetracyklin |
>= 19 |
27 - 30 |
<= 4 |
0,5 - 1 |
C |
112/114 |
98,2 |
|
kolistin***) |
ND |
6 - 6 |
ND |
> 32 |
R |
108/114 |
94,7 |
*) 5 měření diskovou difuzní metodou; obsah
disků: ampicilin 10 mg, tetracyklin 30 mg, kolistin 10 mg;
**)
3 měření diluční mikrometodou;
***) antibiotikum užívané pro
diferenciální diagnostiku, druh Vibrio
cholerae a V. vulnificus jsou
přirozeně rezistentní;
ND : neudáno; C : citlivý, R :
rezistentní.
KOMENTÁŘ
Bakterie, které se jako vyvolavatelé infekčních
onemocnění u lidí uplatňují vzácně
(např. Pasteurella multocida), se obvykle vyznačují typickou a
trvalou citlivostí k antibiotikům, používaným k léčbě infekcí způsobených
těmito bakteriemi u lidí nebo zvířat. Nelze však vyloučit zisk rezistence a
případné selhání antibiotické léčby. Proto by se laboratoř měla pokusit o
průkaz případné rezistence k terapeuticky užívaným antibiotikům i tehdy,
chybí-li standardní kritéria pro hodnocení citlivosti kmene [3]. Kmeny Pasteurella
multocida jsou charakteristicky citlivé k penicilinu a
k aminopenicilinům. Některé kmeny tohoto druhu, zejména izoláty od
pacientů s infekcí dolních cest dýchacích, mohou být k těmto antibiotikům
rezistentní v důsledku produkce beta-laktamázy. Schopnost produkovat tento
enzym závisí na přítomnosti plazmidu, který mohou kmeny P. multocida
získat pravděpodobně od hemofilů v respiračním traktu [4]. K průkazu
produkce beta-laktamázy se, stejně jako u hemofilů, používá rutinní nitrocefinový test. Pro
vyšetření MIC antibiotik u rodu Pasteurella
se doporučuje použít půdu s krví nebo složkami krve, jako je koňský lyzát [5],
přestože většina kmenů rodu Pasteurella roste poměrně dobře na běžných půdách. Tuto
skutečnost potvrzuje identická MIC penicilinu a ciprofloxacinu u kmene 4, bez
ohledu na to, zda testovací půdou byl Mueller Hinton bujon (MHB) nebo MHB s 3%
lyzátem koňské krve.
Druhy rodu Vibrio, s výjimkou některých
halofilních vibrií z mořské vody, rostou dobře a rychle, podobně jako střevní
bakterie z čeledi Enterobacteriaceae.
Proto mohou mít tyto dvě odlišné skupiny bakterií identický break - point pro
ampicilin, tetracyklin a další antibiotika [2]. Chyby laboratoří u tohoto
druhu, zejména falešná rezistence k ampicilinu, a snad i k tetracyklinu,
mohly být způsobeny použitím příliš koncentrovaného inokula. Přirozená
rezistence V. cholerae (a V. vulnificus) k polymyxinovým
antibiotikům (polymyxinu B a ke kolistinu), se užívá k jejich diferenciaci od
jiných vibrií, která jsou k těmto antibiotikům citlivá [6].
Literatura.
[1] Petráš P, Šimečková E, Horný
I, et al. Zajímavý záchyt Vibrio
cholerae non-O1/O136 z hemokultury 63letého muže ve Strakonicích. Zprávy CEM (SZÚ Praha) 2002; 11(9):
377-380.
[2] Clinical and Laboratory Standard Institute/NCCLS. Performance Standards for Antimicrobial Susceptibility Testing; Sixteen Informational Supplement. CLSI/NCCLS document M100-S16. CLSI, Pa, 19087-1898 USA, 2006.
[3] Jorgensen JH. Need for susceptibility testing guidelines for fastidious isolated bacteria. J Clin Microbiol 2004; 42(2):493-496.
[4] Lion CA, Lozniewski A, Rosner V, Weber M. Lung abscess due to a beta-lactamase producing Pasteurella multocida. Clin Infect Dis 1999; 29: 1345-1346.
[5] Citron DM, Warren YA, Fernandez HT, et al. Broth microdilution and disk diffusion tests for susceptibility testing of Pasteurella species isolated from human clinical specimens. J Clin Microbiol 2005; 43(5): 2485-2488.
[6] Farmer III JJ, Janda JM, Birkhead K. Vibrio. In: Murray PR, Barin EJ, Jorgensen JH, Pfaller MA, Yolken RH (eds). Manual of Clinical Microbiology. 8th Ed., ASM Press, Washington, str. 706-718, 2003.
Helena Žemličková,
Pavla Urbášková
SZÚ–CEM