V. ZÁVĚR
Na základě uvedených výsledků z vybraných lokalit je možné v jednotlivých městech částečně charakterizovat hlukovou situaci a její
vývoj v posledních devíti letech. Celkově nelze konstatovat nárůst či pokles hlučnosti v ČR, protože jednak k prokazatelné změně došlo
pouze v malém počtu lokalit, jednak význam nárůstu v některých lokalitách je snížen poklesem v jiných.
Velmi přesně a minimálně 10x opakovaně za monitorovací období prováděná měření jsou schopna zachytit hlukový účinek menšího,
než dvojnásobného vzestupu, nebo polovičního poklesu dopravní zátěže. To se projevilo při srovnání rozdílu výsledků hlučnosti vždy
mezi dvěma po sobě jdoucími roky monitorování, počínaje rozdíly mezi r. 1994 –1995 a naposledy srovnáním výsledků mezi rokem
2002 a 2001. Z těchto rozdílů je zřejmé, že ke změnám hlučnosti přesahujícím toleranční meze přesnosti měření, t.j. +/- 1dB, došlo jen v
menším počtu lokalit většinou v důsledku dopravních změn, kterými došlo jak k poklesu, tak i k vzestupu hlučnosti. To se potvrdilo i podrobným
statistickým vyhodnocením trendů vývoje hlučnosti v jednotlivých lokalitách za uplynulých devět let monitoringu. Pokud se týká směru změny
nočních ekvivalentních hladin, došlo spíše k nárůstu v lokalitách tichých, než hlučných. Tento malý posun je však snadno vysvětlitelný tím,
že v tichých lokalitách může snáze dojít ke změně zjištěné ekvivalentní hladiny, protože je působena malým dopravním provozem, který
snadno vzroste. Ke změně ekvivalentní hladiny o 3 dB totiž dochází, již při dvojnásobném vzrůstu dopravní zátěže, nebo jejím polovičním
poklesu.
Vliv hlučnosti na zdraví populace sledujeme hledáním vztahu mezi hlučností a vybranými ukazateli zdravotního stavu, zejména mezi
celkovou nemocností vybranými civilizačními nemocemi. Uvedený vztah je vyjadřován jako procento nárůstu výskytu vybraných ukazatelů
zdravotního stavu působené hlučností. Toto procento nárůstu je dáno jednak rozdílem mezi procentem výskytu zkoumaného zdravotního
faktoru na výsledné regresní křivce v tichých oblastech a hlučných oblastech v jednotlivých šetřeních a následným porovnáním výsledných
vztahů mezi všemi již proběhlými monitorovacími obdobími navzájem. V případě, že vliv hluku na zdraví, resp. jeho podíl na celkovém
nepříznivém vlivu škodlivin a škodlivých vlivů prostředí zůstane zachován, nezmění se ani tvar a postavení výsledné regresní křivky.
V případě změny hlučnosti se výsledný efekt může projevit tím, že křivka výsledků za další období bude mít jiný tvar, nebo při poklesu
hlučnosti, přestane být statisticky významná. To proto, že v takovém případě převáží ostatní faktory působící na vznik nemocnosti (i vlivem
jejich případného vlastního zvýšení) nad samotným vlivem hlučnosti a vzájemný vztah tak ztratí na statistickém významu.
V tomto monitorovacím období, stejně jako v minulých šetřeních, bylo zjištěno, že množství civilizačních chorob, vyjádřených jejich součtem,
ve vztahu k hlučnosti lokalit vyjádřené noční LAeq stoupá od 81 do 102% na lepší než 90% hladině statistické významnosti.
V případě konkrétních nemocí byl tento vztah zjištěn statisticky významný u hypertenze a častých katarů horních cest dýchacích.
Výsledek posledního monitorovacího období v r.2002 byl porovnán s výsledkem minulých období, t.j. za rok 1995 a 1997 spolu s výsledkem
velmi podobného šetření z roku 1985. Bylo zjištěno, že poměr mezi hlučností a procentem sledovaných civilizačních onemocnění v jednotlivých
lokalitách zůstal zachován, což svědčí o stále podobném účinku hlučnosti a výsledky jednotlivých etap monitoringu se tak navzájem podporují.
Z tohoto srovnání však opět vyplynulo, že celkově přibývá tzv. "civilizačních nemocí" a to od roku 1985 přibližně o 14% s tím že jich přibylo
jak v hlučných, tak tichých oblastech. Jedná se tedy nikoliv o účinek hluku, který jak z výše uvedeného vyplývá, se prakticky nezměnil, ale jde
tedy o účinek jiných faktorů, které zvýšení nemocnosti způsobují. Lze tedy vyvodit, že problém hluku v životním prostředí v ČR zůstává stále
aktuální a na stejné úrovni již téměř 20 let.
Pro možnost monitorování větších území, než je možné přímým sledováním zdravotního stavu dotazníky a podrobným měřením, obsahuje
projekt metodu odhadu zdravotního rizika působeného hlukem v životním prostředí - risk assessment pomocí programu nazvaného Hluk-M.
Tento odhad rizika vychází z výše popsaného výsledného vztahu mezi hlučností a zdravotním stavem. Touto metodou byla vytvořena
tabulka pro odhad individuálního rizika možnosti poškození zdraví hlukem venkovního prostředí, pro případ nejméně 10-letého bydlení v
místě s udanou hlučností – viz tabulka č. 6. Údaje v ní uvedené se
staly nedílnou součástí při zpracování hlukových studií v rámci EIA, kdy se z více variant zohledňuje z hlediska hlučnosti ta s nejmenším
procentem hlukem ohrožených lidí. Dále je tento program HLUK M využíván při tvorbě hlukových map dle požadavků Směrnice č. 49/2002/EC
o posuzování a managementu environmentálního hluku.
Odhad relativního rizika poškození zdraví hlukem se vyhodnocuje vždy za dvouleté období. V r. 2002 se tento odhad neprováděl.
Časový vývoj tohoto odhadu od r. 1994 do r. 2001 je graficky znázorněn v grafu
č. 12.