7. VÝSLEDKY SUBSYSTÉMU 4: ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY ZÁTĚŽE LIDSKÉHO ORGANISMU CIZORODÝMI LÁTKAMI Z POTRAVINOVÝCH ŘETĚZCŮ, DIETÁRNÍ EXPOZICE |
7.1 Organizace monitorovacích aktivit
Subsystém se skládá ze čtyř částí. Je realizován ve 12-ti městech republiky (viz tab. 3.1) Počet míst byl vybrán s ohledem na rovnoměrné zastoupení jednotlivých regionů. V první části subsystému se sleduje a hodnotí hlášení infekčních onemocnění (alimentární infekce a intoxikace), která jsou přenášena potravinami. Tato část využívá informace shromážděné v epidemiologickém systému EPIDAT, případně i další údaje dostupné z hlášení hygienických stanic. Druhá část se zabývá monitorováním výskytu vybraných patogenních bakterií ve vzorkovaných potravinách. Kmeny bakterií izolované z potravin jsou podrobovány dalšímu kvalitativnímu studiu, včetně zjišťování antibiotické rezistence. Třetí část se zabývá monitorováním výskytu toxinogenních mikromycet (plísní) ve vzorkovaných potravinách. Izoláty mikromycet jsou rodově a druhově specifikovány a je studována jejich toxinogenita (produkce aflatoxinů a ochratoxinů). Druhá a třetí část měla i v roce 2000 podobu pilotní studie. Čtvrtá část subsystému se zabývá monitorováním dietární expozice populace vybraným chemickým látkám. Vzorky potravin jsou soustředěny na jedno místo, kde jsou standardně kulinárně upraveny a pak analyzovány na obsah vybraných látek. Všechny získané výsledky slouží k odhadu zdravotních rizik spojených s výživou obyvatelstva ČR.
7.2 Výskyt alimentárních infekcí a intoxikací
V rámci subsystému probíhá analýza výskytu alimentárních onemocnění (tzv. lidské nemoci, zoonózy a otravy z potravin) od roku 1993 ve dvanácti vybraných lokalitách ČR. Analýza je zaměřena především na význačná etiologická agens (Salmonella spp., Campylobacter spp., Shigella spp., E. coli, Citrobacter freundii, Yersinia enterocolitica, Staphylococcus aureus, Clostridium perfringens, rotaviry, adenoviry a viry hepatitidy typu A). Získaná epidemiologická data (roční incidence, distribuce podle pohlaví, věku, sezónnosti, analýza epidemických výskytů apod.) jsou porovnávána s celkovými údaji ČR a předcházejícími lety. Jsou porovnávány trendy výskytu nejzávažnějších alimentárních infekcí a intoxikací ve dvanácti sledovaných lokalitách a v ČR.
V roce 2000 bylo v ČR hlášeno 40189 případů salmonelóz (391 osob na 100 tisíc obyvatel), což je o 4622 případů méně než v roce 1999. Jde o jednu z nižších hodnot nemocnosti za období let 1993–2000 (nejnižší nemocnost byla zjištěna v roce 1997 – 385 případů na 100 tisíc obyvatel) (obr. 7.1). Výrazný pokles roční incidence nastal v Českých Budějovicích, Ostravě, Znojmě a Brně. V ČR v roce 2000 zemřelo na salmonelózu 26 osob; 8 na salmonelovou sepsi, ostatní na akutní salmonelózu (v období let 1993–2000 zemřelo v ČR 22 osob na salmonelovou sepsi a 191 na akutní salmonelózu). S. Enteritidis (SE), jako hlavní etiologické agens, byla izolována v 96 % vyšetřených stolic. Podíl S. Typhimurium (STM) činil v roce 2000 zhruba 2 % a nelišil se výrazně od podílů zjištěných v předcházejících letech. Ze sledovaných regionů je vyšší záchyt tohoto sérovaru registrován v Praze a Brně, a to po celé období let 1996–2000. Analýza nemocných osob podle pohlaví, věku a sezónnosti nepřinesla v roce 2000 změny v poznatcích. Spektrum rizikových potravin, které se uplatnily jako suspektní vehikulum (vejce, drůbeží maso), zůstává i v roce 2000 stejné jako v předchozích letech.
Kampylobakterióza je po salmonelózách druhou nejčastější alimentární nákazou bakteriálního původu a její epidemiologický a zdravotní význam roste. V roce 2000 bylo v ČR hlášeno 16 858 případů (163 osob na 100 tisíc obyvatel), což je o 7015 onemocnění více než v předchozím roce. Trend nemocnosti v ČR plynule stoupá (obr. 7.1). Nejvyšší nemocnost v letech 1999 i 2000 a nejvyšší průměrná roční nemocnost byla zjištěna v Brně. Jablonec n/N je stále jedinou lokalitou, která od roku 1993 nehlásila ani jediný případ kampylobakteriózy. Nejvyšší počet hlášených případů byl registrován u osob do 35 let věku, nejvíce u dětí do 1 roku věku. Hlavním etiologickým agens je C. jejuni.
Počet hlášených případů shigelóz (548 nemocných, tj. zhruba 5 osob na 100 tisíc obyvatel) v roce 2000 signalizuje, že trend setrvalého sestupu ročních incidencí byl v posledních dvou letech zastaven. Nejvyšší nemocnost v roce 2000 vykazuje ze sledovaných regionů Šumperk (24,3), nejnižší Ústí nad Labem a H. Králové, tedy regiony, kde byla zaznamenána nejvyšší průměrná roční nemocnost v letech 1995–1999 (40 osob na 100 tisíc obyvatel). Podíl rómské populace na celkové nemocnosti se snížil z 37 % v roce 1999 na 25 % v roce 2000. Dominantním etiologickým agens v ČR zůstává Sh. sonnei (77 %). Analýza hlášených případů podle věku a sezónnosti se neliší od analýz předcházejících let.
Roční incidence nákaz vyvolaných E. coli je v roce 2000 zhruba stejná jako v předchozím roce, činí 1189 hlášených případů (12 osob na 100 tisíc obyvatel). Je to o 23 případy onemocnění méně než v roce 1999. Vyšší nemocnost byla zjištěna v Ostravě (22 osob na 100 tisíc obyvatel) a v Benešově (21 osob na 100 tisíc obyvatel). Ostrava má i jednu z nejvyšších hodnot průměrné nemocnosti za období let 1993–1999 (28 osob na 100 tisíc obyvatel). Nejvyšší průměrnou nemocnost (33 osob na 100 tisíc obyvatel) za toto období vykazuje Brno, avšak jeho registrovaná roční nemocnost byla v roce 2000 nižší než celostátní průměr. Šumperk a H. Králové nevykázaly ani jeden případ tohoto onemocnění. Nákaza E. coli postihovala především děti do 4 let věku a vyskytovala se kolísavě po celý rok. Struktura identifikovaných sérovarů E. coli se od roku 1997 podstatně nemění. Sérovar O157 byl v roce 2000 zachycen 114-krát a tento počet se výrazně neliší od počtu izolací v předcházejících letech.
V ČR byl v roce 2000 registrován 231 případ yersinióz (2 osoby na 100 tisíc obyvatel). Je to o 20 případů více než v roce 1999. Nejvyšší nemocnost byla zaznamenána v Brně (6 osob na 100 tisíc obyvatel). V Ostravě a Č. Budějovicích, kde byla v letech 1993–1999 zjištěna nejvyšší průměrná nemocnost, došlo v roce 2000 k trojnásobnému poklesu. K regionům, které ve sledovaném období 1993–1999 nevykázaly ani jeden případ onemocnění, se za poslední 2 roky přidaly Jablonec n/N, Plzeň a Šumperk. Znojmo a Žďár n/S hlásily v roce 2000 pouze po jednom případu. Analýza nemocnosti ukázala nejvyšší hodnoty u dětí do 4 let věku, včetně dětí do 1 roku. V populaci osob starších 15-ti let yersiniózy nepředstavují žádný vážný epidemiologický problém. Hlavním etiologickým agens je Y. enterocolitica.
Hlášený výskyt alimentárních intoxikací vykazuje v roce 2000 dvojnásobný vzestup: bylo hlášeno 1093 případů (5 osob na 100 tisíc obyvatel), což je o 569 případů více než v roce 1999. Tento celostátní nárůst se však nedotkl ani jednoho z dvanácti sledovaných regionů. Roční incidenci alimentárních intoxikací hlásily jen 3 oblasti: H. Králové, Praha a Šumperk. Nejvyšší výskyt nemocných byl pozorován ve věkové skupině osob ve věku 15–19 let, ve které onemocnělo 354 osob, tj. 33% z celkového počtu. Ani jeden případ nebyl hlášen u dítěte do 1 roku věku. Mezi suspektní vehikula intoxikací, které byly hlášeny v epidemické souvislosti, patřily např. špagety po italsku (418 př.) zeleninový salát (102 př.), ovocný salát (84 př.) a bavorské vdolečky (33 př.). Podíl případů, které nebyly laboratorně vyšetřeny, vzrostl v roce 2000 na dosud nejvyšších 77 %. Jednalo se o případy v epidemické souvislosti, kdy se laboratorně nevyšetřují všechny případy. V roce 2000 bylo hlášeno 12 epidemických výskytů v ČR, ve kterých onemocnělo 1084 osob.
V roce 2000 se mezi hlášenými virovými gastroenteritidami vyskytly údaje pouze o adenovirových (44 př.) a rotavirových nákazách (833 př). Incidence rotavirových infekcí se zvýšila o 214 případů ve srovnání s rokem 1999. Problematice této nákazy se věnuje polovina sledovaných regionů, mezi nimiž dominuje Plzeň s nejvyšší průměrnou nemocností v letech 1993–1999 (88 osob na 100 tisíc obyvatel). Převážně onemocněly děti nejen do 4 let věku, ale také děti ve věku 5–9 let.
V roce 2000 bylo hlášeno 614 případů virové hepatitidy typu A (VHA), což je o 325 případů méně než v roce 1999. Klesající trend s výjimkou roku 1996, kdy došlo k dvojnásobnému vzestupu roční incidence ve srovnání s rokem předchozím, trvá. Nemocnost v ČR v roce 2000 (6 osob na 100 tisíc obyvatel) byla výrazně překročena v regionu Ústí nad Labem (93 osob na 100 tisíc obyvatel) a mírně v Brně (10 osob na 100 tisíc obyvatel). V ostatních krajích nastal výrazný pokles při srovnání jak s nemocností v roce 1999 tak i s průměrnou nemocností v letech 1993–1999. Analýza hlášených případů podle etnika odhalila vysoký podíl rómské populace (v ČR činí 58 %, v Ústí nad Labem 75 %). Parenterální přenos VHA ve zdravotnickém zařízení byl hlášen u jedné osoby, mimo zdravotnické zařízení u 6 osob. Podíl epidemiologicky neobjasněných případů v ČR poklesl z 50 % v roce 1999 na 34 % v roce 2000. Nejvyšší počet postižených je v roce 2000 obdobně jako v roce 1999 hlášen u dětí 1–4 letých a 5–9 letých. U populace starší 15-ti let došlo k výraznému snížení ve všech věkových skupinách.
7.3 Bakteriologická analýza potravin
Pilotní studie byla stejně jako v roce 1999 zaměřena na sledování výskytu vybraných patogenních agens v potravinách zakoupených v tržní síti. Výběr vyšetřovaných komodit byl proveden ze spektra potravin reprezentujících průměrnou spotřebu potravin v ČR. Z nich byly dále cíleně vybrány ty potraviny, které se v minulosti u nás nebo v zahraničí nejčastěji podílely na vzniku alimentárních onemocnění.
Pozornost byla zaměřena na průkaz čtyř etiologických agens – původců významných alimentárních onemocnění: Salmonella spp., Campylobacter spp., Listeria monocytogenes a E. coli O157. Kromě salmonel jsou ostatní agens sledována v rámci běžné kontroly zdravotní nezávadnosti potravin pouze výjimečně, a proto informace o jejich výskytu v jednotlivých komoditách na území ČR prakticky chybí. Mikrobiologická analýza byla prováděna podle v ČR platných norem a metodických doporučení. Získané izoláty byly konfirmovány biochemicky a u salmonel, L. monocytogenes a E. coli byl určován jejich sérotyp. U izolátů salmonel a listerií byla také sledována rezistence k antibakteriálním látkám. U S. Enteritidis (SE) a S. Typhimurium (STM) byla prováděna fágová typizace.
Na přítomnost salmonel byly celkem vyšetřeny 384 vzorky potravin. Jednalo se o různé druhy mas a drobů, ryb, drůbeže a polotovarů, vejce, masné, lahůdkářské a cukrářské výrobky. Pozitivní nálezy byly prokázány u 17-ti vzorků a to drůbeže, z obsahů vajec, z cukrářských výrobků, ze vzorku kapra, z houskového knedlíku a z rybího salátu. Nejčastěji byl u izolátů salmonel zastoupen sérotyp S. Entertidis, dále S. Typhimurium, S. Saintpaul a S. Agona. Průkaz přítomnosti kampylobakterů byl prováděn u 168 vzorků různých druhů mas a drobů. Pozitivní nález C. jejuni byl zjištěn pouze u kuřecích drobů. Na přítomnost bakterií L. monocytogenes (LM) byly vyšetřeny 552 vzorky, jednalo se o různé druhy mas a drobů, mléčné, masné, rybí a lahůdkářské výrobky, zeleninu a sušené ovoce. Pozitivní nález LM byl prokázán u 16-ti vzorků, a to různých druhů mas včetně drůbežího, u mražené zeleniny a masných výrobků. Nejčastěji byl prokazován sérotyp 1/2. Průkaz přítomnosti E. coli O157 byl prováděn u 276 vzorků potravin, u různých druhů mas, mléčných výrobků, koření a zeleniny. V žádném ze vzorků nebyl potvrzen výskyt tohoto patogenního agens.
7.4 Mykologická analýza potravin
V návaznosti na pilotní studii z roku 1999 pokračovalo v roce 2000 sledování výskytu toxinogenních mikromycet (plísní), producentů aflatoxinů a ochratoxinu A ve vybraných komoditách spotřebního koše potravin. Specializované mykologické vyšetření bylo zaměřeno na popis a charakterizaci nebezpečí výskytu toxinogenních mikromycet v potravinách. Ve čtyřech termínech bylo odebráno 25 druhů potravin na 12-ti odběrových místech v ČR, což představuje celkem 300 individuálních vzorků potravin.
Byla získána další sada frekvenčních dat o kvalitativním a kvantitativním výskytu toxinogenních mikromycet. U vybraných potravin byl stanoven celkový počet mikromycet (KTJ/g potraviny) a charakterizován jejich mykologický profil. Výskyt sledovaných druhů toxinogenních mikromycet byl dále charakterizován indexem kontaminace (Ik), tzn. poměrem počtu potenciálně toxinogenních mikromycet (KTJ/g potraviny) k celkovému počtu mikromycet (KTJ/g potraviny). Byla prokázána přítomnost potenciálně toxinogenních mikromycet Aspergillus flavus (producent aflatoxinů) celkem v 8 vzorcích (17 %) těchto typů potravin: pepř, kmín, černý čaj a hladká mouka. Z izolovaných kmenů Aspergillus flavus bylo 5 (63 %) posouzeno jako toxinogenní. Jejich toxinogenita byla ověřena na základě stanovení produkce aflatoxinů na testovací živné půdě. Dále byla prokázána přítomnost toxinogenních mikromycet Aspergillus tamarii, producenta aflatoxinů, celkem ve 3 vzorcích (25 %) pepře a ve 3 vzorcích (25 %) černého čaje. Z izolovaných kmenů Aspergillus tamarii byly 4 (67 %) posouzeny jako toxinogenní. Jejich toxinogenita byla rovněž ověřena na základě stanovení produkce aflatoxinů na testovací živné půdě. Potenciálně toxinogenní mikromycety Aspergillus sk. niger, producenta ochratoxinu A, byly stanoveny ve 41 vzorku ze 48 (tj. 85 %) těchto typů potravin: rozinky, ovocný čaj, černý čaj a pepř. Významný byl výskyt mykotoxinu ochratoxinu A ve 4 vzorcích (33 %) rozinek (aritmetický průměr 4,5 µg/kg, maximální hodnota 9,3 µg/kg), který byl stanoven na základě indikace výskytu Aspergillus sk. niger. Zajímavý je, obdobně jako v roce 1999, nález Penicillium crustosum (producent neurotoxinu penitremu A) ve 3 vzorcích (25 %) vlašských ořechů a v 1 vzorku (8 %) pepře.
7.5 Dietární expozice člověka
Hlavním cílem monitorovacího programu byl i v roce 2000 odhad průměrné hodnoty expozice populace ČR vybraným chemickým látkám (významné kontaminanty, nutrienty, mikronutrienty). Jejich obsah v potravinách může představovat zdravotní riziko nenádorových, ale i nádorových onemocnění.
V roce 2000 byly pro odhad expozičních dávek použity opět dvě hodnoty očekávané spotřeby potravin: skutečná hodnota spotřeby (tzv. Spotřební koš potravin pro ČR, který uvádí průměrnou dostupnost potravin na úrovni člena domácnosti pro republiku a rok 1994) a model doporučených dávek potravin. Sadu vzorků dodávaných k chemické analýze tvořilo 195 individuálních druhů potravin, které byly sváženy ze čtyř regionů republiky (12 míst v republice, region A = Plzeň-město, České Budějovice, Benešov, region B = Ústí nad Labem, Jablonec nad Nisou, Praha, region C = Hradec Králové, Šumperk, Ostrava, region D = Žďár nad Sázavou, Brno, Znojmo). Celkový počet odebraných vzorků potravin tak činil 2340/republiku/rok. Z ekonomických důvodů byly vzorky potravin kombinovány do tzv. kompozitních vzorků podle regionů. Kombinované vzorky zastupující každý region byly standardně kulinárně upraveny a pak míchány do 108 druhů kompozitních vzorků pro každý ze čtyř regionů republiky. Celkově bylo k analýze na obsah základních chemických látek dodáno 432 kompozitních vzorků. Pro stanovení některých chemických látek byly kompozitní vzorky z jednotlivých regionů dále míchány tak, že republiku reprezentuje sada 108 směsných kompozitních vzorků. Některá speciální analytická stanovení (toxické kongenery PCB, dibenzofuranů a dioxinů, dusitany, aj.) používají odlišný, racionálně podložený výběr či kombinaci vzorků potravin. Celkově bylo ve vzorcích potravin kvantifikováno 79 individuálních chemických látek.
Zjištěné koncentrace chemických látek byly použity pro výpočet odhadu průměrných expozičních dávek pro populaci ČR v roce 2000 na základě údajů o skutečné spotřebě potravin podle spotřebního koše. Pro dlouhodobé srovnání expozičních dávek (od roku 1994) byl použit model doporučených dávek potravin pro ČR, který je stanoven pro 5 různých skupin populace (děti, muži, ženy, těhotné/kojící ženy, starší osoby). Model umožňuje dlouhodobé sledování trendu změn koncentrací chemických látek v potravinách.
Průměrná chronická expoziční dávka populace sledovaným organickým látkám (polychlorované bifenyly (PCB), aldrin, endrin, dieldrin, methoxychlor, endosulfan, heptachlor epoxid, hexachlorbenzen (HCB), alfa-, beta-, delta-, gama- (lindan) izomer hexachlorcyklohexanu, izomery DDT, DDD, DDE) z potravin nedosáhla v roce 2000 hodnot, které jsou spojovány s nepřípustným zvýšením pravděpodobnosti poškození zdraví (nekarcinogenní efekt) konzumenta. Expozice populace odhadovaná podle skutečné spotřeby potravin dosáhla nejvyšší úrovně u PCB. Expozice sumě sedmi indikátorových kongenerů PCB dosáhla průměrné úrovně asi 10,4 % tolerovatelného denního přívodu (TDI). Největší počet pozitivních analytických záchytů byl při použití analytických metod se zvýšenou citlivostí pozorován pro kongenery PCB č. 153, 138 a 180 (80, 79 a 65 %), ale i pro kongener č. 52 (75 %). Vysoký počet analytických záchytů byl tradičně pozorován pro p,p´DDE (85 %) a HCB (83 %), ale i pro alfa isomer HCH (70 %). Expoziční dávky těchto látek však byly tradičně velmi nízké (< 1 % ADI pro „sumu DDT“ = p,p´DDT + o,p DDT + p,p´DDD + p,p´DDE a 2,7 % TDI pro HCB). To svědčí o stále přetrvávající plošné kontaminaci těmito látkami, ale na úrovni velmi nízkých koncentrací, bez podstatného významu pro zdraví konzumentů. Odhad expoziční dávky látkám s tzv. dioxinovým účinkem (TEQ 2,3,7,8 - TCDD pro sumu toxických kongenerů PCB, dioxinů a dibenzofuranů) představoval v roce 2000 hodnotu asi 3 pg TEQ TCCD/kg t.hm./den. Tato hodnota se jeví jako příznivější ve srovnání s rokem 1999. Expoziční dávka odhadovaná podle modelu doporučených dávek potravin dosahuje nejvyšších hodnot pro kategorii dětí ve věku 4–6 let. Např. expozice sumě sedmi indikátorových kongenerů PCB u dětí oproti předchozímu roku poklesla, přesto dosáhla výše asi 40 % TDI.
Průměrná chronická expoziční dávka pro populaci látkám anorganického charakteru (dusičnany, dusitany, kadmium, olovo, rtuť, arsen, měď, zinek, mangan, selen, hořčík, chrom, nikl, hliník, železo a jód) nevedla k překračování expozičních limitů pro nekarcinogenní efekt. Expozice odhadovaná podle spotřebního koše potravin ukazuje rostoucí zátěž dusičnany (21 % ADI) a kolísající zátěž dusitany (zvýšení na 32 % ADI ). Mírně roste výše přívodu manganu (48 % RfD). Zátěž kadmiem se mírně zvýšila (19 % PTWI). Zátěž olovem vzrostla (15,4 % PTWI). Expozice rtuti dosahuje v průběhu pěti let trvale příznivých hodnot (1,1 % PTWI). Přívod mědi a zinku měl setrvale nízkou tendenci (3,3 % PMTDI, resp. 15 % PMTDI). Expozice arsenu zůstává prakticky stejná (3,8 % PTWI), zatímco u selenu byl opět po třech letech pozorován mírný nárůst přívodu (13 % RfD). Odhad expoziční dávky niklu a chrómu dosahuje poměrně nízkých hodnot s tendencí ke kolísání (9 % RfD, resp. 25 % RfD). Odhad expozice hliníku a železu nepředstavoval riziko poškození zdraví konzumentů v důsledku expozice (4,5 % PTWI, resp. 19,5 % PMTDI). Expoziční dávka odhadovaná podle modelu doporučených dávek potravin dosahuje nejvyšších hodnot pro kategorii dětí ve věku 4–6 let. Expozice dusičnanům dosáhla asi 95 % ADI, expozice dusitanům stoupla asi na 130 % ADI, expozice manganu pak dokonce až téměř na 180 % RfD. Tyto výsledky signalizují potřebu analyzovat důkladněji situaci dětí, které jsou rizikovou skupinou z hlediska výživy.
Při hodnocení přívodu některých stopových prvků (zinek, měď, selen, chrom, nikl, mangan, hořčík, vápník, fosfor, sodík, draslík, železo) byly podle spotřebního koše potravin zjištěny expoziční dávky, které se pro zinek pohybovaly na úrovni asi 104 % doporučeného populačního přívodu, u mědi byly mírně pod populačním normativním minimem (82 %). U selenu již byla pokryta potřeba na úrovni normativního minima (109 %). Odhad normativního minima pro chrom byl pokryt na 138 %. Uvažovaná potřeba niklu byla kryta na 311 %, potřeba manganu na 134 %, hořčíku jen na 83 %, vápníku jen na 91 %, fosforu na 162 %, horní limit přívodu pro sodík byl naplněn na 73 % (tj. 125 % doporučení N.A.S. USA) a potřeba draslíku byla kryta na 83 %. Poměr mezi příjmem Ca/P byl opakovaně nízký, naopak poměr Na/K byl relativně vysoký. Přívod železa dosáhl opět pouze 71 % doporučeného přívodu pro naši populaci. V případě použití jódované soli ke kulinární úpravě potravin je doporučená dávka jódu pro populaci kryta nejméně na 84 %. Odhad přívodu stopových prvků podle modelu doporučených dávek potravin dosahuje nejnižších hodnot pro kategorii starších osob ve věku nad 60 let. Struktura spotřeby potravin v rozsahu doporučených dávek potravin nepokrývá většinou u této věkové skupiny doporučený přívod minerálních látek.
Teoretický odhad pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění v naší populaci v důsledku roční expozice (průměr expozičních dávek podle spotřebního koše potravin) vybraným chemickým látkám (suma 7 indikátorových kongenerů PCB, alfa a beta isomer HCH, lindan, p,p´isomery DDT, DDD, DDE, aldrin, dieldrin, heptachlor epoxid (A + B), HCB a arsen (toxický)) činil asi 76 případů pro ČR a rok 2000. Nejvyšší podíl na zvýšení rizika představovaly již tradičně PCB (44 případů) a As (17 případů). Odhad pro látky s dioxinovým účinkem (vyjádřené jako suma TEQ TCDD pro PCB, dioxiny a dibenzofurany) činí asi 62 případů pro ČR a rok 2000. Podle modelu doporučených dávek potravin dosahují nejvyšších hodnot expoziční dávky pro kategorii dětí ve věku 4–6 roků. Odhad zvýšení počtu nádorových onemocnění pro tuto populační skupinu (cca 370 tis. dětí ve věku 4–6 roků) pak činí asi 8 případů pro ČR a rok 2000.
7.6 Dílčí závěry
Výsledky analýzy výskytu hlášených alimentárních onemocnění se za rok 2000 výrazně neliší od roku 1999, pouze u kampylobakterióz je registrován stále rostoucí počet hlášených případů.
V roce 2000 byly vybrané vzorky potravin odebírány i pro mikrobiologickou analýzu. Výsledky slouží především k upřesnění představ o příčinách vzniku alimentárních onemocnění infekčního původu. Současně odebírané vzorky pro mykologickou analýzu potvrzují předpoklady o relativně častém výskytu toxinogenních mikromycet (producentů mykotoxinů – aflatoxinů a ochratoxinu A) v potravinách.
Výsledky monitoringu expozice některým nebezpečným chemickým látkám z potravin v ČR potvrzují změny v expozičních dávkách v souvislosti se změnou ve struktuře spotřeby potravin. Charakterizace zdravotního rizika vyznívá poměrně příznivě pro průměrnou osobu v populaci. Hodnocení pomocí modelu doporučených dávek potravin však odhaluje určitá zdravotní rizika zejména pro děti (vyšší expoziční dávky např. PCB, dusičnanům, dusitanům aj.) a také pro starší osoby (nedostatečný přívod některých minerálních látek). Hodnocení skutečných expozičních dávek podle pohlaví a věku by přineslo hlubší poznání o rizikových skupinách v naší populaci.
Podrobné výsledky sledování zdravotních důsledků zátěže lidského organismu cizorodými látkami v potravinách je možno nalézt v Odborné zprávě subsystému 4 Zdravotní důsledky zátěže lidského organismu cizorodými látkami z potravinových řetězců: hlášená onemocnění přenášená poživatinami, bakteriologická a mykologická analýza potravin a dietární expozice člověka, vydávané každoročně SZÚ Praha.
Tab. 7.1 Doporučené dávky potravin (počet porcí/osobu/den) pro vybrané skupiny populace:a
Skupina |
Věk |
Hmotnost |
Cereálie |
Zelenina |
Ovoce |
Mléko |
Zdroje |
Jiné |
Energie |
Děti |
4–6 roků |
15 |
3 |
3 |
2 |
3 |
2 |
* |
7 047 |
Do spělí muži |
18+ roků |
70 |
6 |
5 |
4 |
3 |
3 |
* |
11 996 |
Dospělé ženy |
18+ roků |
58 |
4 |
4 |
3 |
3 |
1 |
* |
7 988 |
Těhotné/kojící ženy |
18+ roků |
58 |
5 |
4 |
3 |
3 |
2 |
* |
9 787 |
Starší osoby |
60+ roků |
64 |
3 |
3 |
2 |
2 |
1 |
* |
5 987 |
* Rozumí se střídmě tuky, oleje, cukr, cukrovinky: pro výpočet expozice byla použita spotřeba 15 g přidaných tuků, 10 g přidaných cukrů a 300 ml nápojů.
Poznámky:
a Použitá literatura: viz seznam literatury v kapitole 14.
b Energetická hodnota modelu bez započítání přidaných tuku, cukrů, cukrovinek
a nápojů. Hodnota energie byla určena součtem vážených průměrů energetické
hodnoty pro jednotlivé skupiny potravin vypočtené podle skutečného poměru
dostupnosti potravin v ČR v roce 1997 (SKP 2000, Ruprich aj., 2000).
Model doporučených dávek potravin pro ČR použitý k hodnocení expozice chemickým látkám pro vybrané skupiny populace
Tab. 7.2 Odhad expozice vybraným anorganickým látkám, čerpání expozičního limitu podle spotřebního koše potravin, 2000
Prvek |
Plnění exp. |
Typ exp. limitu |
Prvek |
Plnění exp. |
Typ exp. limitu |
Arzen |
4 |
PTWI |
Měď |
3 |
PMTDI |
Dusičnany |
21 |
ADI |
Nikl |
9 |
RfD |
Dusitany |
32 |
ADI |
Olovo |
15 |
PTWI |
Hliník |
5 |
PTWI |
Rtuť |
1 |
PTWI |
Chróm |
25 |
RfD |
Selen |
13 |
RfD |
Kadminum |
19 |
PTWI |
Zinek |
15 |
PMTDI |
Mangan |
48 |
RfD |
Železo |
20 |
PMTDI |
Tab. 7.3 Odhad expozice stopovým prvkům podle spotřebního koše potravin, procenta plnění doporučeného přívodu, 2000
Prvek |
Plnění doporučeného |
Prvek |
Plnění doporučeného |
Draslík |
83 |
Nikl |
311 |
Fosfor |
162 |
Selen |
109* |
Hořčík |
83 |
Sodík |
73 |
Chrom |
138* |
Vápník |
91 |
Jód |
84+ |
Zinek |
104 |
Mangan |
134 |
Železo |
71 |
Měď |
82* |
|
|
* plnění normativního minima
+ v případě používání jódované soli