6. VÝSLEDKY SUBSYSTÉMU 3: ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY A RUŠIVÉ ÚČINKY HLUKU

6.1 Organizace monitorovacích aktivit

Hluk se jako rizikový faktor liší od ostatních monitorovaných veličin specifickým rozložením v prostoru, zejména značnými gradienty změn intenzit hlučnosti. Subsystém byl realizován v uplynulých sedmi letech trvale v 21 městech, z toho v Praze ve 3 obvodech. Obsahuje fyzikální měření úrovně hluku a zdravotní průzkum samostatným dotazníkem. V každém městě, kde probíhá monitorování, jsou vybrány 2 základní lokality: jedna odpovídající hlučné a druhá tiché části města. Přístrojové vybavení všech spolupracujících stanic je stejné a měření probíhá podle jednotné metodiky. Výběr základních hlučných a tichých lokalit byl proveden tak, aby bylo možné opakovaným měřením hluku sledovat hlučnost celé lokality a z toho plynoucí hlukovou expozici obyvatel s přesností vyšší než 2 dB LAeq. Tak je možné zaznamenávat změny v intenzitě dopravy, protože při vyjadřování hlučnosti ekvivalentní hladinou akustického tlaku nastane změna o 3 dB při poklesu na polovinu či při zdvojnásobení počtu hlučných událostí, resp. intenzity dopravy. Dalšími kritérii výběru bylo:

6.2 Měření hluku

Měření hluku se provádí po dobu 24 hodin, aby byl zaznamenán průběh hlučnosti v celém dni. Potřebná přesnost měření je dosahována použitím špičkové techniky (modulový zvukoměr 2231 Brüel & Kjaer) a přesným dodržováním měřících postupů v souladu s jednotnou metodikou měření odpovídající požadavkům Směrnice č. 43, hygienické předpisy MZ ČSR, sv. 37, 1977. Znamená to mimo jiné, že mikrofon je umístěn ve vzdálenosti 2 m před fasádou obytného objektu, většinou ve výšce okna prvního nadzemního podlaží a minimálně 3 m nad terénem v případě, že měření je prováděno z měřícího vozu, nebo jinak upevněného mikrofonu než z okna. Měření jsou prováděna vždy jednou měsíčně, střídavě v hlučné a tiché lokalitě, přednostně ze středy na čtvrtek.

Z výsledků je zřejmé, že hlučnost jednotlivých lokalit je plynule rozložena v celém rozsahu hladin hluku, který přichází v úvahu. Zjištěná hlučnost v ekvivalentní hladině akustického tlaku A dosahuje v nejhlučnějších lokalitách 75 dB ve dne a 69 dB v noci, v tichých lokalitách klesá pod 42 dB ve dne a 36 dB v noci. Zjištěné ekvivalentní hladiny akustického tlaku A, LAeq, představují vyjádření hlučnosti odpovídající Vyhlášce č. 13/1977 Sb. a z technického hlediska znamenají energetické vyjádření stavu hlučnosti v jednotlivých místech. 90% pravděpodobnostní hladiny hluku pak popisují trvalou hlučnost v jednotlivých místech. Z uvedených výsledků je zřejmá značná noční hlučnost v lokalitách Prahy, Plzně, Ostravy a Olomouce. Pokud se týká srovnání výsledků s požadavky Vyhlášky č. 13/1977 Sb. je patrné, že základnímu požadavku na ticho v obytných oblastech odpovídala pouze malá část lokalit.

Ze zjištěných rozdílů hlučnosti za monitorovací období 1999 a 2000 je zřejmé, že ke změnám hlučnosti přesahujícím toleranční meze přesnosti měření, tj. 1 dB, došlo jen v menší části lokalit. Při tom nezáleží na tom, zda se lokality nacházejí ve velkých nebo malých městech. Tyto změny jsou pravděpodobně způsobeny lokálními změnami v dopravním systému. Z rozboru měřených hladin hluku v průběhu jednoho roku v jednotlivých lokalitách se ukázalo, že ve většině lokalit nedochází k výkyvům hodnot nad 2 dB LAeq. Jednotlivá roční období nemají na hlučnost v monitorovaných lokalitách prakticky žádný vliv. U nočních ekvivalentních hladin došlo spíše k nárůstu v lokalitách tichých než hlučných. Jedná se však o malé rozdíly vysvětlitelné tím, že v tichých lokalitách, u původně malé dopravní zátěže, může snadno dojít k zdvojnásobení hlučnosti.

Z hodnocení vývoje hlučnosti v jednotlivých lokalitách za uplynulých 7 let monitorování hlučnosti (obr. 6.1a, 6.1b, 6.3a, 6.3b) je zřejmé, že ve většině lokalit nedošlo k významným změnám hlučnosti. Zaznamenaný opakovaný významný lineární vzrůst či pokles na některých lokalitách je způsobován lokálními změnami dopravy nebo stavební činností. Celková tendence nárůstu či poklesu hlučnosti se ve většině jednotlivých sledovaných lokalit neprokázala.

6.3 Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku

Monitorování účinku hluku na obyvatelstvo bylo prováděno pomocí zdravotního dotazníku v období 1994–1995 a 1996–1997. Z těchto šetření vztahu mezi hlučností a zdravotním stavem vyplynul významný vztah mezi výskytem civilizačních chorob jako celku, dále výskytem hypertenze a častých katarů horních cest dýchacích jako ukazatele snížení imunitních schopností.

Zdravotní část subsystému je založena na dotazníkovém průzkumu demografických, sociologických a zdravotních údajů obyvatelů monitorovaných lokalit. U tzv. civilizačních chorob byla opakovaně nalezena korelace mezi jejich výskytem a mírou hlučnosti. Z toho plyne, že účinek hluku je trvalý a stejně tak zůstává trvalý i jeho význam v poměru k účinku ostatních škodlivých vlivů na zdraví populace. Dalším zpracováním původní databáze výsledků zdravotního dotazníku byl formulován signifikantní vztah mezi procentem lidí pociťujících obtěžování hlukem ve venkovním prostoru a výskytem civilizačních chorob, zejména hypertenze, včetně ukazatele poruch imunitních schopností.

Opakovaně zjištěný vztah mezi hlučností a výskytem civilizačních chorob byl použit pro odhad relativního rizika poškození zdraví hlukem ve venkovním prostředí, působeným z téměř 90 % dopravou. Pro použití tohoto odhadu rizika (risk assessment) byl vytvořen program Hluk M, kterým je možné na základě údajů o počtu obyvatel v jednotlivých domech a hlukové expozici odhadnout procento obyvatel poškozených na zdraví hlukem v noci v jednotlivých dvoudecibelových pásmech od 40 do 72 dB v LAeq. Odhad individuálního rizika poškození zdraví hlukem při předpokládaném minimálně 10-ti letém pobytu v prostředí s noční hlučností v uvedených dvoudecibelových pásmech je zřejmý z tab. 6.1.

V roce 2002 proběhne třetí etapa standardního dotazníkového šetření v rámci monitoringu vlivu hlučnosti prostředí na zdraví. Šetření bude provedeno stejným typem dotazníku, který byl použit při předchozích šetřeních. Sledovány budou faktory zdravotního stavu, resp. výskyt vybraných civilizačních onemocnění, poruch spánku, duševní pohody, výskyt neurotických příznaků obyvatel jako ukazatele zdravotního stavu populace vybraných lokalit. Sledovány budou též faktory demografické, sociologické a faktory týkající se životního stylu.

6.4 Dílčí závěry

Měření hlučnosti probíhá pravidelně ve 42 lokalitách. Hluk v těchto lokalitách se v roce 2000 vyskytoval v souvislé řadě od 75 dB ve dne a 69 dB v noci v hlučných lokalitách ke 42 dB ve dne a 36 dB v noci v tichých lokalitách. Z vyhodnocení vývoje hlučnosti v jednotlivých lokalitách za uplynulých sedm let je zřejmé, že nedošlo ve většině lokalit k významné změně hlučnosti.

Tab. 6.1 Odhad relativního rizika poškození zdraví hlukem v životním prostředí

dB LAeq

Pravděpodobnost
rizika postižení
hlukem [%]

dB LAeq

Pravděpodobnost
rizika postižení
hlukem [%]

dB LAeq

Pravděpodobnost
rizika postižení
hlukem [%]

< 40

-

50–52

4,0

62–64

  8,3

40–42

0,4

52–54

4,7

64–66

  9,1

42–44

1,1

54–56

5,4

66–68

  9,8

44–46

1,8

56–58

6,2

68–70

10,5

46–48

2,5

58–60

6,9

70–72

11,2

48–50

3,3

60–62

7,6

 

 


Obr. 6.1a Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq), denní měření, 1994–2000
Obr. 6.1b Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq), noční měření, 1994–2000
Obr. 6.2a Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq) v hlučných lokalitách, denní a noční měření, 2000
Obr. 6.2b Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq) v tichých lokalitách, denní a noční měření, 2000
Obr. 6.3a 90%ní hladiny akustického tlaku A (L90), denní měření, 1994–2000
Obr. 6.3b 90%ní hladiny akustického tlaku A (L90), noční měření, 1994–2000

Hlavní strana

OBSAH