5. VÝSLEDKY SUBSYSTÉMU 2: ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY A RIZIKA ZNEČIŠTĚNÉ PITNÉ VODY |
5.1 Organizace monitorovacích aktivit
Řešení úkolů subsystému II v roce 2000 probíhalo ve všech 30 vybraných lokalitách. V dobrovolné spolupráci pokračovaly OHS Litoměřice a OHS Pardubice (tab. 3.1). Kvalita pitné vody se v rámci tohoto subsystému také sleduje v dalších významných městech či vodovodních sítích okresů, jejichž sídelní města jsou účastníky Systému monitorování.
Každá ze spolupracujících hygienických stanic měla předepsán minimální počet komplexních rozborů pitné vody (8–20) a minimální soubor stanovovaných ukazatelů. Soubor stanovovaných ukazatelů jakosti pitné vody je pro všechny stanice stejný, minimální počet komplexních rozborů pitné vody byl stanoven pro každou stanici individuálně s přihlédnutím k počtu obyvatel monitorovaného sídelního města, kteří jsou zásobováni pitnou vodou z veřejného vodovodu.
Jakost pitné vody je sledována jak ve vodovodní síti, tak na výstupu z vodárny. Do Systému monitorování jsou rovněž přebírány výsledky rozborů, které provádějí výrobci pitné vody (tzv. provozovatelé). Závazným podkladem pro hodnocení jakosti pitné vody byla naposledy norma ČSN 75 7111 „Pitná voda“. Platnost tohoto předpisu skončila 31. 12. 2000. Od 1. 1. 2001 jsou hygienické požadavky na pitnou vodu stanoveny Vyhláškou Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 376/2000 Sb. Podkladem pro hodnocení radiologických ukazatelů je Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 184/1997 Sb. o požadavcích na zajištění radiační ochrany.
Součástí monitoringu je také okamžité hlášení havarijních případů ve změně jakosti vody, které by mohly způsobit zdravotní ohrožení obyvatelstva, či hlášení změn, které měly za následek zásadní opatření orgánů hygienické služby, včetně vyřazení vodovodu z provozu.
5.2 Monitorování indikátorů poškození zdraví
Sledování indikátorů poškození zdraví je soustředěno na hlášení vybraných infekčních onemocnění s možným přenosem kontaminovanou pitnou vodou a na evidenci otrav, způsobených chemickou kontaminací pitné vody. Informace jsou získávány z epidemiologického informačního systému EPIDAT a z přímých hlášení spolupracujících hygienických stanic. Z rozboru situace vyplývá, že nebyl prokázán žádný případ, ve kterém by příjem vody z monitorovaných veřejných vodovodů byl označen jako příčina infekce či otravy. Z 34 350 infekčních onemocnění s možným přenosem vodou (waterborn diseases) registrovaných v monitorovaných okresech systémem EPIDAT byla pouze v 17 případech nalezena jako cesta přenosu voda. Laboratorně nebo epidemiologicky bylo však prokázáno, že ani v jednom případě se nejednalo o pitnou vodu ze sledovaných veřejných vodovodů. Ve většině případů se jednalo o nákazy vodou ze soukromých studní nebo při koupání, v několika případech došlo k nákaze v zahraničí. Rovněž z hlášení spolupracujících hygienických stanic vyplývá, že ani v monitorovaných okresech nebyl v roce 2000 prokázán případ nákazy pitnou vodou z monitorovaného veřejného vodovodu.
5.3 Kvalita pitné vody
Celkově bylo rozborem 6671 vzorků pitné vody odebraných v roce 2000 získáno 176 129 údajů o jednotlivých ukazatelích jakosti pitné vody v monitorovaných veřejných vodovodech všech sledovaných okresů. Limity zdravotně významných ukazatelů jakosti, nejvyšší mezná hodnota (NMH) a mezná hodnota přijatelného rizika (MHPR) byly překročeny v 557 případech (0,32 %). Mezné hodnoty (MH) ukazatelů jakosti charakterizujících především organoleptické vlastnosti pitné vody nebyly dodrženy v 3363 nálezech (1,95 %). Celkem bylo zaznamenáno 9041 případů nedodržení limitních hodnot ukazatelů jakosti (5,4 %). Z porovnání hodnot získaných v průběhu let 1994 až 2000 je zřejmé, že ve sledovaném období podíl překročení limitních hodnot u ukazatelů limitovaných NMH nebo MHPR mírně klesá (z 0,8 % na 0,3 %), u ostatních ukazatelů nedocházelo k výrazným změnám.
Hodnocení jakosti vyráběné pitné vody podle charakteru zdroje surové vody je prezentováno na obr. 5.1. Stejně jako v minulosti jsou doporučené hodnoty ukazatelů jakosti nejlépe plněny u vod vyráběných z podzemních zdrojů. V pitné vodě vyrobené ze smíšených zdrojů byla nalezena nejmenší četnost překročení mezných hodnot, ale také nejvyšší četnost překročení zdravotně závažných ukazatelů s NMH nebo MHPR.
Hodnocení jakosti pitné vody v sítích veřejných vodovodů monitorovaných měst je dokumentováno na obr. 5.2. Z biologických a mikrobiologických ukazatelů jakosti byly stále nejčastěji překračovány limitní hodnoty u koliformních bakterií (obr. 5.2a). Pokles četnosti jejich nálezů zjištěný v letech 1996 až 1999 se v roce 2000 zastavil. U ukazatelů jakosti jejichž limitní hodnota má charakter DH nebo IH jsou výsledky získané v roce 2000 srovnatelné s předchozími lety (obr. 5.2b). U ukazatelů ovlivňujících smyslově postižitelné vlastnosti vody (obr. 5.2c) se v roce 2000 potvrdila klesající tendence překračování limitu pro obsah hliníku, manganu a železa, zjištěná v minulých letech. Plnění zdravotně významných ukazatelů ve vodovodních sítích sledovaných měst dokumentuje obr. 5.2d. Pokles četnosti překročení limitních hodnot obsahů chloroformu pokračoval, v roce 2000 četnost nedodržení NMH poklesla pod 2 %. Ve srovnání s výsledky roku 1999 došlo k nárůstu překročení limitních hodnot u dichlorbenzenů.
Stejně jako v minulých letech, i v roce 2000 byla zjištěna vysoká četnost nedodržení limitních hodnot pro obsah chloru. U tohoto ukazatele jakosti pitné vody je hodnoceno jak nedodržení MH minimálního obsahu 0,05 mg Cl/l, tak překročení DH maximálního obsahu 0,3 mg Cl/l (obr. 5.2e). Ačkoliv podíl přechlorované vody na výtoku z vodáren vzrostl v roce 2000 na 65 %, četnost nedodržení minimálního obsahu chloru ve vodárenských distribučních sítích opět vzrostla a překročila hranici 30 %.
Hodnocení jakosti pitné vody v distribučních sítích monitorovaných měst, vztažené na celkový počet stanovení bez ohledu na typ limitní hodnoty je znázorněno na obr. 5.3. Zdravotně nejvýznamnější ukazatelé s NMH a MHPR byly nejčetněji překročeny v Kolíně, Znojmě a Šumperku. Naopak, ve 12 městech nebylo překročení nalezeno (Benešov, Brno, Havlíčkův Brod, Hodonín, Karviná, Kladno, Klatovy, Kroměříž, Mělník, Olomouc, Pardubice a Sokolov). Ze sítí monitorovaných měst bylo odebráno 2546 vzorků pitné vody. Nedodržení NMH nebo MHPR alespoň u jednoho ukazatele bylo nalezeno v 69 vzorcích.
Hodnocení trendů nedodržení jednotlivých typů limitních hodnot v sítích veřejných vodovodů monitorovaných sídelních měst za období rutinního provozu monitorování (1994–2000) pomocí korelačního koeficientu je prezentováno v tab. 5.1. V případě zdravotně nejvýznamnějších ukazatelů limitovaných NMH nebo MHPR statisticky významný nárůst nalezen nebyl, k poklesu došlo v deseti městech. U ukazatelů limitovaných MH byl statisticky významný pokles nalezen v Mělníku, nárůst zaznamenán nebyl. Podíl nedodržení doporučených nebo indikačních hodnot statisticky významně vzrostl v Českých Budějovicích, pokles byl zaznamenán v Plzni.
Tab. 5.1 | Hodnocení kvality pitné vody v síti veřejných vodovodů monitorovaných měst, 1994-2000 |
V roce 2000 pokračovala studie SZÚ, prováděná v rámci subsystému II, jejímž cílem je sledování obsahu vybraných produktů dezinfekce ve vodovodních sítích monitorovaných měst. Sledovány jsou látky doporučené WHO (Guidelines for drinking water quality, second edition, Volume 1, World Health Organization Geneva 1993) a zařazené do Směrnice EU (Council directive 98/83/EC) i Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 376/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu a rozsah a četnost její kontroly Odběry vzorků, ve kterých byly stanovovány trihalogenmethany (trichlormethan – chloroform, dibromchlormethan, bromdichlormethan a tribrommethan – bromoform), bromičnany a chloritany, byly prováděny podle předem stanoveného časového harmonogramu třikrát ročně (únor, květen, říjen) pracovníky hygienických stanic, rozbory dodaných vzorků byly provedeny v laboratoři OS hygieny vody SZÚ. Celkem bylo získáno 97 údajů o výskytu každé ze sledovaných látek v pitné vodě distribuované vodovodními sítěmi monitorovaných měst. Požadavkům WHO, EU i Vyhlášky č. 376/2000 Sb. vyhovělo 100 % odebraných vzorků. Skutečnost, že tyto kontaminanty jsou zařazeny do souboru ukazatelů jakosti pitné vody odůvodňuje jejich další sledování (obr. 5.5).
5.4 Hodnocení expozice vybraným cizorodým látkám
U vybraných kontaminantů (baryum, chloroform, dusitany, dusičnany, hexachlorbenzen, hliník, kadmium, mangan, měď, nikl, olovo, rtuť, selen, tetrachlormethan, zinek, železo), pro které je stanoven expoziční limit, byla hodnocena zátěž obyvatelstva z příjmu pitné vody. Při hodnocení se vycházelo z předpokladu, že občan vypije v průměru denně 1 litr pitné vody z veřejné vodovodní sítě (Souhrnná zpráva 1995). Jako expoziční limit byl většinou použit přijatelný denní přívod (ADI), pouze v případech, kdy ADI není k definován (mangan, selen), byl pro výpočet využit limit U.S. EPA, referenční dávka (RfD). Výsledky jsou uvedeny na obr. 5.4 jako populační expozice z monitorovaných veřejných vodovodů pro medián a 90% kvantil. Stejně jako v celém minulém období je nejvýraznější expozice dusičnanům, která však pro monitorovaná města dosahuje hodnoty jen 7 % ADI (obr. 5.4a). Dále následuje expozice baryu ve výši 1,4 % ADI. Expoziční zátěž stanovená z hodnot 90% kvantilu přesáhla 1 % ADI také v případě chloroformu, niklu a olova (obr. 5.4b). Koncentrace ostatních hodnocených kontaminantů v pitné vodě často nepřesahují mez stanovitelnosti použité analytické metody (ve více než 50 % případů) a expozici těmto látkám není možno exaktně hodnotit, s jistotou lze však říci, že je menší než 1 % expozičního limitu.
Hodnocení zátěže s přihlédnutím k počtu obyvatel, zásobovaných jednotlivými vodárenskými sítěmi, je dokumentováno na obr. 5.4c. V případě dusičnanů necelých 14 % obyvatel, žijících v monitorovaných městech, vyčerpalo 10–20 % ADI příjmem z pitné vody a 0,5 % více než 20 %. V ostatních případech střední zátěž nepřesáhla 10 % expozičního limitu v žádné ze sledovaných oblastí. Výsledky z minulých let jsou velmi podobné, bez výrazných změn.
V tab. 5.2 je uvedeno hodnocení trendů expozice obyvatel monitorovaných měst vybraným kontaminantům z příjmu pitné vody v období let 1994–2000. Hodnoceny byly závažné kontaminanty, pro které je stanoven expoziční limit a jejichž expozice v agregaci za všechna monitorovaná města přesáhla alespoň v jednom roce hodnotu 1 % expozičního limitu. Z údajů v tabulce je zřejmé, že ve většině případů korelace nebyla nalezena a hypotéza náhodného rozdělení hodnot se nezamítá. V případě barya byl zaznamenán statisticky významný pokles v Havlíčkově Brodu. U dusičnanů došlo k významnému nárůstu v Brně, Havlíčkově Brodu a Hodoníně, naopak k významnému poklesu v Děčíně, Jindřichově Hradci, Klatovech, Mostě, Ostravě, Praze, Sokolově a Šumperku (opakovaně). V případě dalších hodnocených kontaminantů (mangan, nikl, olovo, selen a chloroform) se vesměs jedná o nárůst či pokles na úrovni desetin procenta v oblasti do 1 % ADI.
Přítomnost přírodních radionuklidů v pitné vodě má za následek ozáření obyvatel v průměru 0,02 mSv/r. Ingesce pitné vody způsobí asi 1 % z celkového ozáření z přírodních zdrojů.
Tab. 5.2 |
Trendy expozice obyvatel monitorovaných měst vybraným závažným
kontaminantům z příjmu pitné vody, 1994-2000 (Hodnocení pouze těch kontaminantů, jejichž expozice přesahuje 1 % exp. limitu) |
5.5 Hodnocení karcinogenního rizika
Pro výpočet předpovědi teoretického zvýšení pravděpodobnosti vzniku nádorových onemocnění v důsledku chronické expozice cizorodým chemickým látkám z příjmu pitné vody byl použit lineární bezprahový model vztahu mezi dávkou a účinkem. Hodnoceny byly: 1,1,2,2-tetrachlorethen, 1,1,2-trichlorethen, 1,1-dichlorethen, 1,2-dichlorethan, 2,4,6-trichlorfenol, arsen, benzen, benzo(a)pyren, hexachlorbenzen, chlorethen, chloroform, lindan, p,p-dichlordifenyltrichlorethan, pentachlorfenol, polychlorované bifenyly a tetrachlormethan. Z mediánu zjištěných koncentrací byl pro každé monitorované město vypočten odhad příspěvku zvýšení rizika vzniku nádorového onemocnění pro sledované kontaminanty samostatně. V případě, že většina výsledků stanovení některé cizorodé látky ležela pod mezí detekce analytické metody, nebyl příspěvek této látky do hodnocení zahrnut. Celkový odhad zvýšení rizika vzniku nádorového onemocnění pro uvažovanou lokalitu byl pak vypočten jako součet příspěvků všech hodnocených kontaminantů. Takto vypočtené odhady rizika pro jednotlivá města jsou uvedeny na obr. 5.6. Konzumace pitné vody mohla přispět v jednotlivých městech ke zvýšení rakovinového rizika v mezích 1 případ ročně na 1 milion až 1 miliardu obyvatel. Ve všech monitorovaných městech dohromady (téměř 3,5 milionu obyvatel) bylo možno očekávat v roce 2000 méně než 1 přídatný případ nádorového onemocnění způsobený pitnou vodou z veřejného vodovodu.
5.6 Dílčí závěry
V roce 2000 nebyl prokázán žádný případ, ve kterém by byl příjem pitné vody z veřejných vodovodů monitorovaných měst označen jako příčina infekce či otravy.
Stejně jako v minulém roce bylo nejčetnější překročení limitních hodnot zdravotně významných chemických kontaminantů nalezeno u chloroformu a nově také u dichlorbenzenů, z biologických a mikrobiologických ukazatelů jakosti pitné vody pak pro koliformní bakterie. Tak jako v minulých letech, i v roce 2000 byla zjištěna vysoká četnost nedodržení mezné hodnoty obsahu volného chloru v distribučních sítích.
Expoziční zátěž obyvatelstva vybraným anorganickým i organickým látkám nepředstavuje významné riziko. U dusičnanů je příjmem pitné vody čerpáno 7,3 % expozičního limitu, u barya 1,4 % limitu. Pro ostatní cizorodé látky zátěž nepřesahuje 1 % limitu. Výpočet předpovědi teoretického zvýšení pravděpodobnosti vzniku nádorových onemocnění v důsledku chronické expozice 15-ti organickým látkám a sloučeninám arsenu z příjmu pitné vody ukázal, že v roce 2000 lze očekávat ve všech monitorovaných městech dohromady méně než 1 přídatný případ nádorového onemocnění způsobený příjmem pitné vody z veřejného vodovodu.
Statistické vyhodnocení trendů časového vývoje vybraných monitorovaných ukazatelů za období let 1994 až 2000 v monitorovaných městech ukázalo že ve valné většině případů se hypotéza náhodného rozdělení sledovaných hodnot nezamítá. Z této skutečnosti lze konstatovat, že ve sledovaném období nedocházelo k výrazným změnám v kvalitě pitné vody v distribučních sítích sledovaných měst.