7. VÝSLEDKY SUBSYSTÉMU 4: ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY ZÁTĚŽE LIDSKÉHO ORGANISMU CIZORODÝMI LÁTKAMI Z POTRAVINOVÝCH ŘETĚZCŮ, DIETÁRNÍ EXPOZICE

7.1 Organizace monitorovacích aktivit

Subsystém se skládá ze čtyř částí. Je realizován ve 12 městech republiky (viz tab. 3.1). Počet míst byl vybrán s ohledem na rovnoměrnost zastoupení jednotlivých regionů. První projektová část subsystému sleduje a hodnotí hlášení infekčních onemocnění (alimentární infekce a intoxikace), která jsou přenášena potravinami. Tato část využívá informace shromážděné v epidemiologickém systému EPIDAT, případně i další údaje dostupné z hlášení hygienických stanic. Druhá část se zabývá monitorováním výskytu vybraných patogenních baktérií ve vzorkovaných potravinách. Kmeny bakterií izolované z potravin jsou podrobovány dalšímu kvalitativnímu studiu, včetně zjišťování antibiotické rezistence. Třetí část se zabývá monitorováním výskytu toxinogenních mikromycet (plísní) ve vzorkovaných potravinách. Izoláty mikromycet jsou rodově a druhově specifikovány a je studována jejich toxinogenita (zejména produkce aflatoxinů a ochratoxinů). Druhá a třetí projektová část měla i v roce 2001 podobu pilotního sledování. Čtvrtá část subsystému se zabývá monitorováním dietární expozice populace vybraným chemickým látkám. Vzorky potravin jsou soustředěny na jedno místo, kde jsou standardně kulinárně upraveny a pak analyzovány na obsah vybraných chemických látek. Všechny získané výsledky slouží k odhadu expozice a charakterizaci zdravotních rizik spojených s výživou obyvatelstva ČR.

7.2 Výskyt alimentárních infekcí a intoxikací

Ve dvanácti vybraných lokalitách ČR probíhá od roku 1993 monitorování výskytu alimentárních onemocnění (tzv. lidské nemoci, zoonózy a otravy z potravin). Analýza je zaměřena na nemoci způsobené významnými bakteriálními původci: Salmonella spp., Shigella spp., E. coli, Citrobacter freundii, Yersinia enterocolitica, Campylobacter jejuni, Staphylococcus aureus, Clostridium perfringens, dále rotaviry, adenoviry a viry hepatitidy typu A. Epidemiologická data alimentárních nákaz ve vybraných lokalitách v roce 2001 (roční incidence, distribuce podle pohlaví, věku, sezónnosti, analýza epidemických výskytů apod.) jsou porovnána s celkovou populací ČR v roce 2001 a s údaji z předchozích let a dále jsou komentovány trendy výskytu nejzávažnějších alimentárních infekcí a intoxikací ve sledovaných lokalitách a v ČR.

V roce 2001 byly v ČR hlášeny 33 552 případy salmonelóz (incidence 326 osob na 100 tisíc obyvatel). Jde o nejnižší nemocnost za období 1993–2001. Ve srovnání s rokem 2000 došlo k celkovému poklesu o 6637 případů a tento pokles byl zaznamenán ve všech sledovaných lokalitách ČR s výjimkou regionu České Budějovice a Znojmo, kde naopak v roce 2001 došlo k vzestupu roční incidence. Nejvíce případů bylo v roce 2001 hlášeno v Praze (2820) a v Brně (1755). Nejvyšší nemocnost byla zaznamenána ve Znojmě – 575 osob na 100 tisíc obyvatel. V roce 2001 zemřelo na salmonelózu 30 osob (o 4 osoby více než v roce 2000). U 27 z nich byla zachycena S. Enteritidis, u dalších tří S. Stanley, S. Ohio a S. Indiana. Ve věkové skupině 48–52 let zemřely 3 osoby, ostatní byly starší 60 let. Z celkového počtu 33 552 hlášených případů byl registrováno 41 případů salmonelové sepse. Hlavním etiologickým agens v ČR je stále S. Enteritidis, hlášená u 96,6 % kultivačně potvrzených případů salmonelóz. S. Typhimurium (STM) byla zjištěna u 1,6 % případů a tento podíl patří v posledních letech k nejnižším. Na třetím místě je S. Infantis (0,3 %). Nejvyšší podíl STM kmenů byl zaznamenán v Praze, v Brně a Znojmě. Analýza nemocných osob podle pohlaví, věku a sezónnosti nepřinesla v roce 2001 žádné podstatné změny. Ve sledovaných lokalitách bylo registrováno 25 epidemických výskytů salmonelóz. Onemocnělo v nich 627 osob. Spektrum rizikových vehikul (vejce, drůbeží maso) se v roce 2001 nezměnilo.

Kampylobakterióza představuje druhou nejčastější alimentární nákazu bakteriálního původu. Její zdravotnický a epidemiologický význam roste. V roce 2001 byly v ČR hlášeny 21 653 případy kampylobakterióz, což je o 4737 případů více než v roce 2000 a o 11 810 případů více než v roce 1999. Nárůst nastal v roce 2001 ve všech sledovaných regionech, kromě Prahy (pokles o 218 případů) a Ústí nad Labem (pokles o 9 případů). Přesto Praha v roce 2001 hlásí nejvyšší počet kampylobakterióz ze všech lokalit (2771 případů). Opětovně nebyl zaznamenán ani jeden případ v Jablonci nad Nisou. Nejvyšší nemocnost byla registrována v Brně (606 osob na 100 tisíc obyvatel). Onemocnění byla také importována z Chorvatska (14 případů), ze Slovenska (22 případů) a z Tuniska (5 případů). Celkem zemřelo v ČR 5 osob nemocných kampylobakteriózou. Dominujícím etiologickým agens je Campylobacter jejuni. Sezónní výskyt, podobně jako u salmonelóz, má v roce 2001 jednovrcholovou křivku s maximem případů v srpnu. Nemocnost na salmonelózu a kampylobakteriózu znázorňuje obr. 7.1.

V roce 2001 byly hlášeny 354 případy shigelóz (incidence 3,4 osoby na 100 tisíc obyvatel). Je to o 194 případy méně než v roce 2000. Plynule klesající incidence shigelóz se v letech 1999 a 2000 zpomalila, v roce 2001 však došlo k dalšímu poklesu. Pokles nemocnosti se projevil ve všech sledovaných lokalitách kromě Českých Budějovic a Prahy, kde došlo k mírnému vzestupu hlášené incidence. Nejvyšší nemocnost byla opět registrována v Šumperku (13,4 osoby na 100 tisíc obyvatel). V některých regionech (Benešov, Hradec Králové, Jablonec nad Nisou, Ústí nad Labem) nebyl v roce 2001 hlášen ani jeden případ onemocnění, i když průměrná nemocnost v letech 1993–1999 v těchto lokalitách patřila k nejvyšším. V roce 2001 bylo zjištěno také 85 tzv. importovaných případů, pocházejících např. z Egypta (22 případů), Bulharska (12 případů) a Rumunska (5 případů). Podíl romské populace na celkové nemocnosti klesá. V roce 2001 tvořil 20 % a je nejnižší od roku 1997. Dominantním etiologickým agens v ČR zůstává Shigella sonnei. Podíl Shigella flexneri je ve srovnání s rokem 2000 mírně zvýšen (15,9 %), nicméně tvoří poloviční podíl z roku 1997. Podíl Shigella boydii je vyšší než v letech 1997–1999 (1,7 %), nicméně nedosahuje hodnot z roku 2000 (9,3 %).

Roční incidence nákaz vyvolaných E. coli byla v roce 2001 zhruba stejná (1223 případů) jako v předchozích dvou letech. Nemocnost se pohybovala kolem 10 osob na 100 tisíc obyvatel. Nejvyšší nemocnost byla v roce 2001 zaznamenána v Ostravě (40 osob na 100 tisíc obyvatel) a v Praze (10 osob na 100 tisíc obyvatel). Ostrava má jednu z nejvyšších hodnot nemocnosti i v letech 1993–1999. Tři sledované lokality (Hradec Králové, Jablonec nad Nisou a Šumperk) nehlásily ani jeden případ onemocnění. Mezi nejvíce postižené patří děti do 4 let věku. Struktura identifikovaných sérovarů se od roku 1997 nemění. K nejčastějším patří sérovary O26, O55, O126 a O127 a v roce 2001 také O119. Sérovar O157, který způsobuje hemoragickou enteritidu u malých dětí, byl v roce 2001 izolován v 65 případech, což představuje nejnižší počet od roku 1997. Je to o 49 izolací méně než v roce 2000.

V roce 2001 bylo hlášeno 301 případů yersinióz, tj. o 70 případů více než v roce 2000. Nemocnost je nejvyšší od roku 1993. Ze sledovaných lokalit měla v roce 2001 nejvyšší nemocnost Ostrava (26 osob na 100 tisíc obyvatel). V tomto regionu je nejvyšší i průměrná nemocnost za období 1993–2001 (12 osob na 100 tisíc obyvatel). Analýza specifické nemocnosti potvrdila nejvyšší hodnoty u dětí do jednoho roku a 1–4letých dětí a to v letech 1999–2001. Jediným etiologickým agens je Yersinia enterocolitica. Téměř u 55 % nemocných nebyl v roce 2001 určen způsob přenosu nákazy.

V roce 2001 byly v ČR hlášeny 53 případy střevní nákazy adenovirové etiologie. Roční incidence se zvýšila o 9 případů ve srovnání s rokem 2000. Nejvyšší počet (28) případů se vyskytl ve 12. kalendářním týdnu, což souvisí s epidemií vzniklou v pražské mateřské škole. Norwalkviry způsobily v roce 2001 nejvyšší počet infekcí od roku 1998 (nemocnost 10 osob na 100 tisíc obyvatel). Výskyt rotavirových střevních infekcí má stoupající trend. V roce 2001 byly hlášeny 923 případy, což je o 90 případů více než v roce 2000. Věková distribuce rotavirových nákaz ukazuje postižení především u dětí do 1 roku, 1–4 a 5–9 letých dětí.

Onemocnění virovou hepatitidou typu A (VHA) bylo v roce 2001 prokázáno v 325 případech, což představuje nemocnost 3 osoby na 100 tisíc obyvatel. Výskyt se snížil o 289 případů, tj. na poloviční hodnotu roku 2000. Nemocnost v roce 2001 je v ČR nejnižší ve srovnání s nemocností v období 1993–2001. Nejvyšší nemocnost byla v tomto období v roce 1996, tj. 20 osob na 100 tisíc obyvatel. Průměrná nemocnost se v tomto období pohybovala kolem 10 osob na 100 tisíc obyvatel. V letech 2000 a 2001 došlo k poklesu incidence téměř o polovinu hodnoty předcházejícího roku. Ze sledovaných regionů vykazuje nejvyšší nemocnost VHA Ústí nad Labem a to nejen v roce 2001, ale během celého sledovaného období 1993–2000. Podíl romské populace v roce 2001 poklesl na 4 % a tento podíl je nejnižší za období 1998–2001. Vyšší podíl (40 %) se vyskytuje v roce 2001 v Ústí nad Labem. Specifická nemocnost v ČR v roce 2001 je, podobně jako v předchozím období, nejvyšší u 1–4 a 5–9 letých dětí. Nejčastějším způsobem přenosu je kontakt s nemocným. Podíl neobjasněných případů (39 %) je v roce 2001 nepatrně vyšší než v roce 2000, ale nižší než v roce 1999 (50 %).

7.3 Bakteriologická analýza potravin

Ve studii zaměřené na bakteriologickou analýzu potravin byl, podobně jako v letech 1999–2000, sledován výskyt vybraných patogenních agens v potravinách zakoupených v tržní síti. Výběr vyšetřovaných komodit byl proveden podle spotřebního koše a byl zaměřen na ty skupiny potravin, které se v minulosti u nás nebo v zahraničí podílely na vzniku alimentárních onemocnění. Pozornost byla zaměřena na průkaz čtyř etiologických agens – původců významných alimentárních onemocnění: Salmonella spp., Campylobacter spp., Listeria monocytogenes a E. coli O157. Kromě salmonel jsou ostatní agens sledována v rámci běžné kontroly zdravotní nezávadnosti potravin pouze výjimečně a proto informace o jejich výskytu v jednotlivých komoditách na území ČR chybí. Mikrobiologická analýza byla prováděna podle v ČR platných norem a metodických doporučení. Získané izoláty byly potvrzeny biochemicky a u salmonel a L. monocytogenes byl určován jejich sérotyp. U izolátů salmonel a listerií byla také sledována rezistence k antibakteriálním látkám, u S. Enteritidis (SE) a S. Typhimurium (STM) byla prováděna fágová typizace.

Na přítomnost salmonel bylo celkem vyšetřeno 408 vzorků potravin. Jednalo se o různé druhy mas a drobů, ryb, drůbeže a polotovarů, vejce, masné, lahůdkářské a cukrářské výrobky. Pozitivní nálezy byly prokázány u 5 vzorků. Salmonely byly izolovány ze vzorků drůbeže, vepřového masa, z obsahu vajec, z cukrářského výrobku. Nejčastěji byly u izolátů salmonel zastoupeny sérotypy S. Enteritidis (2x) a S. Typhimurium (2x) a dále S. Agona (1x). Průkaz přítomnosti kampylobakterů byl prováděn u 168 vzorků různých druhů mas a drobů. Pozitivní nález C. jejuni byl zjištěn u 8 vzorků, jednalo se o vzorky vepřového masa, mletého masa, kuřecích drobů a vzorek kapra.

Na přítomnost bakterií L. monocytogenes (LM) bylo vyšetřeno 612 vzorků, jednalo se o různé druhy mas a drobů, mléčné, masné, rybí a lahůdkářské výrobky, zeleninu a sušené ovoce a cukrářské výrobky. Pozitivní nález LM byl prokázán u 30 vzorků. LM byly prokázány ve vzorcích různých druhů mas včetně drůbežího, u mražené zeleniny, kysaného zelí a u cukrářských a masných výrobků. Nejčastěji byl prokazován sérotyp 1/2.

Průkaz přítomnosti E. coli O157 byl prováděn u 276 vzorků potravin, u různých druhů mas, mléčných výrobků, koření a zeleniny. V žádném ze vzorků nebyl potvrzen výskyt tohoto patogenního agens.

7.4 Mykologická analýza potravin

V roce 2001 pokračovalo sledování výskytu toxinogenních mikromycet (plísní), producentů aflatoxinů a ochratoxinu A, ve vybraných komoditách spotřebního koše potravin. Specializované mykologické vyšetření bylo zaměřeno na popis a charakterizaci nebezpečí výskytu toxinogenních mikromycet v potravinách. Ve čtyřech termínech bylo odebráno 25 druhů komodit na 12 odběrových místech v ČR, což představuje 300 vzorků potravin. Byla získána již třetí sada frekvenčních dat o kvalitativním a kvantitativním výskytu toxinogenních mikromycet. U vybraných potravin byl stanoven celkový počet mikromycet (KTJ/g potraviny) a charakterizován jejich mykologický profil. Výskyt sledovaných druhů toxinogenních mikromycet byl dále charakterizován indexem kontaminace (Ik), tzn. poměrem počtu potenciálně toxinogenních mikromycet (KTJ/g potraviny) k celkovému počtu mikromycet (KTJ/g potraviny).

Byla prokázána přítomnost potenciálně toxinogenních mikromycet Aspergillus flavus, producentů aflatoxinů, celkem ve 13 vzorcích (18 %) uvedených typů potravin: v černém pepři, kmínu, černém čaji, ovocném čaji, ovesných vločkách a hladké mouce. Z 13 izolovaných kmenů Aspergillus flavus bylo 10 (77 %) posouzeno jako toxinogenní. Jejich toxinogenita byla ověřena na základě stanovení produkce aflatoxinů na testovací živné půdě.

Srovnání frekvence výskytu toxinogenních kmenů Aspergillus flavus v potravinách v letech 1999–2001

 

1999

2000

2001

Frekvence výskytu (%)

28
(20/72)

17
(8/48)

18
(13/72)

Toxinogenní kmeny (%)

75

63

77

Potraviny

čaj černý, čaj ovocný, kmín,
mouka hladká, pepř černý,
vločky ovesné

čaj černý, kmín, mouka
hladká, pepř černý

čaj černý, čaj ovocný, kmín,
mouka hladká,
pepř černý,
vločky ovesné

Dále byla prokázána přítomnost toxinogenních mikromycet Aspergillus tamarii, producentů aflatoxinů, celkem ve 3 vzorcích (25 %) černého pepře a ve 2 vzorcích (15 %) černého čaje. Z 5 izolovaných kmenů Aspergillus tamarii byly 4 (80 %) posouzeny jako toxinogenní. Jejich toxinogenita byla rovněž ověřena na základě stanovení produkce aflatoxinů na testovací živné půdě.

Srovnání frekvence výskytu toxinogenních kmenů Aspergillus tamarii v potravinách v letech 1999–2001

1999

2000

2001

Frekvence výskytu (%)

25
(3/12)

25
(6/24)

21
(5/24)

Toxinogenní kmeny (%)

100

67

80

Potraviny

pepř černý

čaj černý, pepř černý

čaj černý, pepř černý

Výskyt mykotoxinu aflatoxinu B1 byl zjištěn v 6 vzorcích (50 %) sladké papriky (aritmetický průměr 2,5 µg/kg, maximální hodnota 4,1 µg/kg). Analýza byla provedena na základě poznatku o odlišném zastoupení vláknitých mikromycet ve vzorcích (KTJ/g sladké papriky) než je obvyklé. Potenciálně toxinogenní mikromycety Aspergillus sk. niger (producenti ochratoxinu A) byly stanoveny celkem v 27 vzorcích (tj. 32 %) následujících typů potravin: v rozinkách, kmínu, černém pepři, sladké paprice, ovocném čaji a hladké mouce. Významný je výskyt mykotoxinu ochratoxinu A v 8 vzorcích (67 %) rozinek (aritmetický průměr 12,2 µg/kg, maximální hodnota 63,6 µg/kg), který byl stanoven na základě indikace výskytu Aspergillus sk. niger v rozinkách.

Srovnání frekvence výskytu potenciálně toxinogenních kmenů Aspergillus sk. niger v potravinách v letech 1999–2001

 

1999

2000

2001

Frekvence výskytu (%)

67
(40/60)

85
(41/48)

32
(27/84)

Potraviny

čaj černý, čaj ovocný,
paprika sladká, pepř černý,
rozinky

čaj černý, čaj ovocný,
pepř černý, rozinky

čaj černý, čaj ovocný, kmín,
mouka hladká, paprika
sladká, pepř černý, rozinky

Podobně jako v předcházejících letech byla provedena izolace kmenů Penicillium crustosum (potenciálního producenta mykotoxinu penitremu A) ve vlašských ořechách.

Srovnání frekvence výskytu potenciálně toxinogenních kmenů Penicillium crustosum ve vlašských ořechách v letech 1999–2001

 

1999

2000

2001

Frekvence výskytu (%)

25
(3/12)

25
(3/12)

33
(4/12)

7.5 Dietární expozice člověka

Hlavním cílem monitorovacího programu byl i v roce 2001 odhad průměrné hodnoty expozice populace ČR vybraným chemickým látkám (významné kontaminanty, nutrienty, mikronutrienty). Jejich obsah v potravinách může představovat zdravotní riziko nenádorových, ale i nádorových onemocnění. V roce 2001 byly pro odhad expozičních dávek použity opět dvě hodnoty očekávané spotřeby potravin: skutečná hodnota spotřeby (podle tzv. Spotřebního koše potravin pro ČR, který uvádí průměrnou dostupnost potravin na úrovni člena domácnosti pro republiku a rok 1994) a model doporučených dávek potravin.

Sadu vzorků dodávaných k chemické analýze tvořilo 195 individuálních druhů potravin, které byly sváženy ze čtyř regionů republiky (12 míst v republice, region A = Plzeň-město, České Budějovice, Benešov, region B = Ústí nad Labem, Jablonec nad Nisou, Praha, region C = Hradec Králové, Šumperk, Ostrava, region D = Žďár nad Sázavou, Brno, Znojmo). Celkový počet odebraných vzorků potravin tak činil 2340/republiku/rok. Z ekonomických důvodů byly vzorky potravin kombinovány do tzv. kompozitních vzorků podle regionů. Kombinované vzorky zastupující každý region byly standardně kulinárně upraveny a pak míchány do 108 druhů kompozitních vzorků pro každý ze čtyř regionů republiky. Celkově bylo k analýze na obsah základních chemických látek dodáno 432 kompozitních vzorků. Pro stanovení některých chemických látek byly kompozitní vzorky z jednotlivých regionů dále míchány tak, že republiku reprezentuje sada 108 směsných kompozitních vzorků. Některá speciální analytická stanovení (toxické kongenery PCB, dibenzofurany a dioxiny, dusitany, aj.) používají odlišný, racionálně podložený výběr či kombinaci vzorků potravin. Celkově bylo ve vzorcích potravin kvantifikováno opět 79 individuálních chemických látek. Zjištěné koncentrace chemických látek byly použity pro výpočet odhadu průměrných expozičních dávek pro populaci ČR v roce 2001 na základě údajů o skutečné spotřebě potravin podle spotřebního koše. Pro dlouhodobé srovnání expozičních dávek (od roku 1994) byl použit model doporučených dávek potravin pro ČR, který je stanoven pro 5 různých skupin populace (děti, muži, ženy, těhotné/kojící ženy, starší osoby, tab. 7.1). Model umožňuje především dlouhodobé sledování trendu změn koncentrací chemických látek v potravinách.

Průměrná chronická expoziční dávka populace sledovaným organickým látkám (polychlorované bifenyly (PCB), aldrin, endrin, dieldrin, methoxychlor, endosulfan, heptachlor epoxid, hexachlorbenzen (HCB), alfa-, beta-, delta-, gama- (lindan) izomer hexachlorcyklohexanu (HCH), izomery DDT, DDD, DDE) z potravin nedosáhla v roce 2001 hodnot, které jsou spojovány s nepřípustným zvýšením pravděpodobnosti poškození zdraví (nekarcinogenní efekt) konzumenta. Expozice populace odhadovaná podle skutečné spotřeby potravin dosáhla opět nejvyšší úrovně u PCB. Expozice sumě sedmi indikátorových kongenerů PCB dosáhla průměrné úrovně asi 8,5 % tolerovatelného denního přívodu (TDI). Největší počet pozitivních analytických záchytů byl při použití analytických metod se zvýšenou citlivostí pozorován pro kongenery PCB č. 153, 138 a 180 (71, 59 a 56 %). Vysoký počet analytických záchytů byl tradičně pozorován pro p,p´DDE (62 %), i když byl nižší ve srovnání s rokem 2000. Vysoký počet záchytů byl pozorován i u HCB (48 %) a pro gama isomer HCH (49 %). Opět se jedná o nižší frekvenci výskytu ve srovnání s rokem 2000. Expoziční dávky těchto látek byly tradičně velmi nízké (0,13 % PTDI pro „sumu DDT“ = p,p´DDT+o,pDDT+p,p´DDD+p,p´DDE a 2,6 % TDI pro HCB). To svědčí o stále přetrvávající plošné kontaminaci těmito perzistentními organickými polutanty, ale na úrovni velmi nízkých koncentrací, bez závažného významu pro zdraví konzumentů. Poněkud vyšší expozice byla pozorována pro sumu heptachlor epoxidu A a B a heptachloru (3 % ADI).

Odhad expoziční dávky látkám s tzv. dioxinovým účinkem (TEQ 2,3,7,8-TCDD pro sumu toxických kongenerů PCB, dioxinů a dibenzofuranů) představoval v roce 2001 hodnotu v rozpětí asi 3–33 pg WHO TEQ TCCD/kg t.hm./týden. To by představovalo hodnotu asi 43–472 % t-TWI. Tato hodnota se jeví jako srovnatelná s rozpětím expozičních dávek pro rok 2000 a zasluhuje si stále hlubší pozornost.

Expoziční dávky odhadované podle modelů doporučených dávek potravin dosahují logicky nejvyšších hodnot pro kategorii dětí ve věku 4–6 roků. Např. expozice sumě sedmi indikátorových kongenerů PCB u těchto dětí sice oproti předchozímu roku opět poklesla, přesto však dosáhla výše asi 33 % TDI (obr. 7.3a).

Průměrná chronická expoziční dávka pro populaci látkám anorganického charakteru (dusičnany, dusitany, kadmium, olovo, rtuť, arsen, měď, zinek, mangan, selen, hořčík, chrom, nikl, hliník, železo a jód) nevedla k překračování expozičních limitů pro nekarcinogenní efekt. Expozice odhadovaná podle spotřebního koše potravin ukazuje po letech růstu mírné snížení zátěže dusičnany (17 % ADI) a silně kolísající zátěž dusitany (po zvýšení na 32 % ADI v roce 2000 nyní pokles na 9 % ADI ). Setrvalá je výše přívodu manganu (49 % RfD). Zátěž kadmiem se mírně snížila (18 % PTWI). Zátěž olovem klesla (10 % PTWI). Expozice rtuti dosahuje v průběhu sledování trvale příznivých hodnot (1,3 % PTWI). Přívod mědi a zinku měl setrvale nízkou tendenci (3 % PMTDI, resp. 15 % PMTDI). Expozice arsenu mírně narůstá (4,5 % PTWI). U selenu byl opět pozorován mírný nárůst přívodu (14 % RfD). Odhad expoziční dávky niklu a chromu dosahuje poměrně nízkých hodnot s tendencí ke kolísání (10 % RfD a 26 % RfD). Odhad expozice hliníku a železu nepředstavoval riziko poškození zdraví konzumentů v důsledku expozice (5 % PTWI, resp. 20 % PMTDI).

Expoziční dávka odhadovaná podle modelu doporučených dávek potravin dosahuje nejvyšších hodnot pro kategorii dětí ve věku 4–6 roků. Expozice dusičnanům dosáhla asi 78 % ADI, expozice manganu dosahuje téměř 160 % RfD. Tyto výsledky signalizují potřebu sledovat a analyzovat důkladněji situaci dětí, které jsou jasnou rizikovou skupinou z hlediska výživy.

Při hodnocení přívodu některých stopových prvků (zinek, měď, selen, chrom, nikl, mangan, hořčík, vápník, fosfor, sodík, draslík, železo) byly podle spotřebního koše potravin zjištěny expoziční dávky, které se pro zinek pohybovaly na úrovni asi 104 % doporučeného populačního přívodu, u mědi byly mírně pod populačním normativním minimem (82 %). U selenu již byla pokryta potřeba na úrovni normativního minima (114 %). Odhad normativního minima pro chrom byl pokryt na 144 %. Uvažovaná potřeba niklu byla kryta na 333 %, potřeba manganu na 136 %, hořčíku jen na 86 %, vápníku jen na 94 %, fosforu na 168 %, horní limit přívodu pro sodík byl naplněn na 79 % (tj. 136 % doporučení N.A.S. USA) a potřeba draslíku byla kryta na 83 %. Poměr mezi příjmem vápníku a fosforu byl opakovaně nízký, naopak poměr sodíku a draslíku byl relativně vysoký. Přívod železa dosáhl opět pouze 71 % doporučení pro naši populaci. V případě použití jódované soli ke kulinární úpravě potravin je doporučená dávka jódu pro populaci kryta na 115 %. Odhad expozice kontaminantům průměrné osoby podle spotřebního koše potravin je znázorněn na obr. 7.2.

Odhad přívodu stopových prvků podle modelu doporučených dávek potravin dosahuje nejnižších hodnot pro kategorii starších osob ve věku nad 60 let (obr. 7.3b). Struktura spotřeby potravin v rozsahu doporučených dávek potravin nepokrývá u této věkové skupiny doporučený přívod některých minerálních látek.

Teoretický odhad pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění v naší populaci v důsledku roční expozice (průměr expozičních dávek podle spotřebního koše potravin) vybraným chemickým látkám (suma 7 indikátorových kongenerů PCB, alfa a beta isomer HCH, lindan, p,p´isomery DDT, DDD, DDE, aldrin, dieldrin, heptachlor epoxid (A+B), HCB a arsen (toxický)) činil asi 52 případů pro ČR a rok 2001. Nejvyšší podíl na zvýšení rizika představovaly tradičně polychlorované bifenyly (jejich podíl však poklesl na 21 případů) a arsen (20 případů).

Odhad pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění v naší populaci v důsledku roční expozice pro látky s dioxinovým účinkem (vyjádřené jako suma WHO TEQ TCDD pro PCB, dioxiny a dibenzofurany) činí asi 9–100 případů pro ČR a rok 2001.

7.6 Dílčí závěry

Výsledky analýzy výskytu hlášených alimentárních onemocnění se v roce 2001 výrazně neliší od předchozích období, pouze u kampylobakterióz je registrován rostoucí trend.

Výsledky mikrobiologické analýzy naznačují, které komodity v tržní síti jsou častěji kontaminovány patogenními agens a napomáhají upřesnění představ o příčinách vzniku alimentárních onemocnění.

Vzorky odebírané pro mykologickou analýzu potvrzují předpoklady o relativně častém výskytu toxinogenních mikromycet (producentů mykotoxinů – např. aflatoxinů a ochratoxinu A) v určitých druzích potravin.

Výsledky monitoringu expozice některým nebezpečným chemickým látkám z potravin v ČR potvrzují kolísání expozičních dávek v souvislosti se změnou koncentrací, ale je potřeba pamatovat na fakt, že hlavním faktorem ovlivňujícím expozici je především struktura spotřeby potravin. Charakterizace zdravotního rizika vyznívá poměrně příznivě pro průměrnou osobu v populaci. Pro řadu perzistentních polutantů se hodnoty expozičních dávek snížily nebo zůstaly na nízké úrovni, u několika látek však došlo ke zvýšení expozice. Hodnocení pomocí modelu doporučených dávek potravin odhaluje určitá zdravotní rizika zejména pro děti (vyšší expozice škodlivinám), a také pro starší osoby (nedostatečný přívod některých minerálních látek).

Podrobné výsledky sledování zdravotních důsledků zátěže lidského organismu cizorodými látkami v potravinách je možno nalézt v Odborné zprávě subsystému 4 - Zdravotní důsledky zátěže lidského organizmu cizorodými látkami z potravinových řetězců: hlášená onemocnění přenášená poživatinami, bakteriologická a mykologická analýza potravin a dietární expozice člověka, vydávané každoročně SZÚ Praha nebo na internetové stránce http://www.szu.chpr.cz.

Tab. 7.1 Doporučené dávky potravin (počet porcí/osobu/den) pro vybrané skupiny populace:a

Skupina

Věk
[r]

Hmotnost
[kg]

Cereálie

Zelenina

Ovoce

Mléko

Zdroje
bílkovin

Jiné
potraviny

Energie
kJb

Děti

4–6 roků

15

3

3

2

3

2

*

7 047

Dospělí muži

18+ roků

70

6

5

4

3

3

*

11 996

Dospělé ženy

18+ roků

58

4

4

3

3

1

*

7 988

Těhotné/kojící ženy

18+ roků

58

5

4

3

3

2

*

9 787

Starší osoby

60+ roků

64

3

3

2

2

1

*

5 987

* Rozumí se střídmě tuky, oleje, cukr, cukrovinky: pro výpočet expozice byla použita spotřeba 15 g přidaných tuků, 10 g přidaných cukrů a 300 ml nápojů.

Poznámky:

a Použitá literatura: viz seznam literatury v kapitole 14.

b Energetická hodnota modelu bez započítání přidaných tuků, cukrů, cukrovinek a nápojů. Hodnota energie byla určena součtem vážených průměrů energetické hodnoty pro jednotlivé skupiny potravin vypočtené podle skutečného poměru dostupnosti potravin v ČR v roce 1997 (SKP 2000, Ruprich aj., 2000).

Model doporučených dávek potravin pro ČR použitý k porovnání odhadů expozičních dávek chemickým látkám pro vybrané skupiny populace (model standardizované spotřeby potravin)

Model doporučených dávek potravin

Hodnoty uvedené v závorkách byly použity pro výpočet modelové expozice

Tab. 7.2 Odhad expozice vybraným anorganickým látkám, čerpání expozičního limitu podle spotřebního koše potravin, 2001

Prvek
Chem. látka

Čerpání exp.
limitu [%]

Typ exp. limitu

Prvek
Chem. látka

Čerpání exp.
limitu [%]

Typ exp. limitu

Arsen

4,5

PTWI

Měď

3

PMTDI

Dusičnany

17

ADI

Nikl

10

RfD

Dusitany

9

ADI

Olovo

10

PTWI

Hliník

5

PTWI

Rtuť

1,3

PTWI

Chrom

26

RfD

Selen

14

RfD

Kadminum

18

PTWI

Zinek

15

PMTDI

Mangan

49

RfD

Železo

20

PMTDI

Tab. 7.3 Odhad expozice stopovým prvkům podle spotřebního koše potravin, procenta plnění doporučeného přívodu, 2001

Prvek

Plnění doporučeného
přívodu [%]

Prvek

Plnění doporučeného
přívodu [%]

Draslík

83

Nikl

333

Fosfor

168

Selen

114

Hořčík

86

Sodík

79

Chrom

144

Vápník

94

Jód

115

Zinek

104

Mangan

136

Železo

71

Měď

82


Obr. 7.1 Hlášená nemocnost na salmonelózu a kampylobakteriózu, 1993-2001
Obr. 7.2 Odhad expozice průměrné osoby kontaminantům z příjmu potravin, 2001, podle spotřebního koše potravin
Obr. 7.3a Expozice indikátorovým kongenerům PCB z příjmu potravin podle modelu doporučených dávek, 1994–2001
Obr. 7.3b Expozice selenu z příjmu potravin podle modelu doporučených dávek, 1994–2001

Obsah

Hlavní strana souhrnné zprávy

Hlavní strana CD