6. VÝSLEDKY SUBSYSTÉMU 3: ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY A RUŠIVÉ ÚČINKY HLUKU

6.1 Organizace monitorovacích aktivit

Hluk se jako rizikový faktor liší od ostatních monitorovaných veličin nerovnoměrným rozložením v prostoru, zejména značnými gradienty změn intenzit hlučnosti v jednotlivých měřených místech a v různé denní době. Subsystém byl realizován v uplynulých osmi letech trvale v 21 městech, z toho v Praze ve 3 městských částech. Obsahuje fyzikální měření úrovně hluku a zdravotní průzkum samostatným dotazníkem. V každém městě jsou vybrány 2 základní lokality, jedna odpovídající hlučné a druhá tiché části města. Přístrojové vybavení všech spolupracujících hygienických stanic je stejné a měření probíhá podle jednotné metodiky. Výběr základních hlučných a tichých lokalit byl proveden tak, aby bylo možné opakovaným měřením hluku sledovat hlučnost celé lokality a z toho plynoucí hlukovou expozici obyvatel s přesností vyšší než 2 dB LAeq. Tak je možné zaznamenávat změny v intenzitě dopravy, neboť při vyjadřování hlučnosti ekvivalentní hladinou akustického tlaku nastane změna o 3 dB při poklesu na polovinu či při zdvojnásobení počtu hlučných událostí, resp. intenzity dopravy. Splnění tohoto kritéria přesnosti bylo ověřováno na více místech jednotlivých lokalit. Dalšími kritérii výběru bylo:

6.2 Měření hluku

Sledování hlučnosti se provádí měřením hluku po dobu 24 hodin, aby byl zaznamenán průběh hlučnosti v celém dni. Potřebná přesnost měření je dosahována použitím špičkové techniky (modulový zvukoměr 2231 Brüel & Kjaer) a přesným dodržováním měřících postupů v souladu s jednotnou metodikou měření. Znamená to, mimo jiné, že mikrofon je umístěn ve vzdálenosti 2 m před fasádou obytného objektu, většinou ve výšce okna prvního nadzemního podlaží. Pokud je měření prováděno z měřícího vozu, nebo jinak upevněným mikrofonem než z okna, je mikrofon umístěn minimálně 3 m nad terénem. Měření jsou prováděna vždy jednou měsíčně, střídavě v hlučné a tiché lokalitě, přednostně ze středy na čtvrtek.

Z výsledků měření je zřejmé, že hlučnost jednotlivých lokalit je plynule rozložena v celém rozsahu hladin hluku, který přichází v úvahu. Zjištěná hlučnost v ekvivalentní hladině akustického tlaku A dosahuje na jedné straně 75 dB ve dne a 69 dB v noci v nejhlučnějších lokalitách, na druhé straně v tichých lokalitách klesá pod 49 dB ve dne a 39 dB v noci. Zjištěné ekvivalentní hladiny akustického tlaku A – LAeq – představují vyjádření hlučnosti odpovídající Nařízení vlády ČR 502/2000 Sb. a z technického hlediska znamenají energetické vyjádření stavu hlučnosti v jednotlivých místech (obr. 6.1a, bobr. 6.2a, b). 90-ti % pravděpodobnostní hladiny hluku – L90 – pak popisují trvalou hlučnost v jednotlivých místech (obr. 6.3a, b a obr. 6.4a, b). Z uvedených výsledků je zřejmá značná noční hlučnost v Praze, Plzni, Ostravě a Olomouci. Pokud se týká srovnání výsledků s požadavky Nařízení vlády ČR 502/2000 Sb. je patrné, že základnímu požadavku na ticho v obytných oblastech odpovídala pouze malá část lokalit.

Porovnáním zjištěných rozdílů hlučnosti v letech 2000 a 2001 je zřejmé, že ke změnám hlučnosti přesahujícím toleranční meze přesnosti měření, tj. 1 dB, došlo jen v menší části lokalit. Při tom nezáleží na tom, zda se lokality nacházejí ve velkých nebo malých městech. Tyto změny jsou pravděpodobně způsobeny lokálními změnami v dopravním systému. Z rozboru průběhu měřených hladin hluku v průběhu jednoho roku v jednotlivých lokalitách se ukázalo, že ve většině lokalit nedochází k výkyvům hodnot nad 2 dB LAeq. K větším výkyvům došlo pouze v lokalitách, kde byly změny dopravy, nebo jiné hlučné činnosti.

Jednotlivá roční období nemají na hlučnost v monitorovaných lokalitách prakticky žádný vliv. Pokud se týká směru změny nočních ekvivalentních hladin, došlo spíše k nárůstu v lokalitách tichých, než hlučných, a to při hodnocení LAeq. Je to však malý rozdíl vysvětlitelný tím, že v tichých lokalitách může snáze dojít ke změně zjištěné ekvivalentní hladiny. To znamená, že u původně malé dopravní zátěže může snadno dojít k jejímu zdvojnásobení.

Za posledních osm let monitorování byly vyhodnoceny časové trendy vývoje hlučnosti pro jednotlivé lokality. Pro vyhodnocení byla zvolena metoda lineární regrese. Po zlogaritmování všech hodnot byl na hladině významnosti 5 % spočten interval spolehlivosti pro směrnici lineární závislosti hluku na čase.

Z hlučných lokalit vykazuje pokles hlučnosti Praha 10 ve dne i v noci, dále České Budějovice, Hradec Králové a Brno ve dne a Kolín a Praha 3 v noci. Nárůst hlučnosti je naopak zaznamenán v Havlíčkově Brodě ve dne i v noci, a také v noci v Olomouci, Znojmě a na Kladně a ve dne i v Ostravě. V tichých lokalitách došlo k poklesu denní hlučnosti Praze 2 a Hradci Králové, k nárůstu hlučnosti došlo v Ústí nad Labem a Ostravě. Noční hlučnost stoupá v Příbrami a na Kladně, klesá naopak ve Znojmě. Ostatní lokality vykazují komplikované nelineární trendy bez zjevného poklesu či časového nárůstu hlučnosti.

6.3 Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku

Monitorování účinků hluku na obyvatelstvo bylo provedeno během chodu Systému monitorování zdravotním dotazníkem, a to v období 1994–1995 a 1996–1997. V monitorovacím období 2000–2001 proběhla další etapa dotazníkového šetření, výsledky budou prezentovány v roce 2003. Dotazníkovými šetřeními byl sledován zejména výskyt „civilizačních“ chorob, poruch spánku a duševní pohody (obtěžování hlukem resp. informace o výskytu neurotických příznaků obyvatel jako ukazatelů zdravotního stavu). Informace o zdravotním stavu respondentů byly dávány do korelace ke zjištěným hladinám hlučnosti v příslušných lokalitách. Dále byl hledán vztah mezi obtěžování hlukem a výskytem „civilizačních“ chorob. Detailnější popis lze nalézt v Odborné zprávě subsystému III za rok 1998 a 1999.

Jako vybrané „civilizační“ choroby byla uvažována hypertenze, infarkt myokardu, vysoký krevní tlak, vředová choroba žaludku a dvanácterníku, žlučové a ledvinové kameny (cholelithiázy a urolithiázy), diabetes mellitus, nádorová onemocnění, časté katary horních cest dýchacích a alergická onemocnění. Také byla sledována nespavost, poruchy spánku, nepřiměřená únava při a po práci. Kromě sledování vztahu jednotlivých vybraných „civilizačních“ chorob a hlučnosti byl sledován i vztah hlučnosti a sumy těchto chorob (bez alergických onemocnění).

Opakovaně byla nalezena korelace mezi mírou hlučnosti a výskytem „civilizačních“ chorob. Statistická významnost se prokázala jednotlivě u hypertenze, častých katarů horních cest dýchacích, u opakovaných zánětů průdušek (potvrdil se i rozdíl mezi lokalitami) a kožních onemocnění. Nepotvrdil se významný nárůst nádorových onemocnění v souvislosti s hlučností. Naopak byly zjištěny významné vztahy mezi denní hlučností a žlučovými a ledvinovými kameny (ženy) a denní hlučností a hypertenzí (muži). Další pozitivní vztah byl prokázán mezi vředovou chorobou trávicího traktu a denní hlučností (muži).

Se stoupající hlučností přibývá osob, které pociťují neadekvátně velkou únavu po práci, trpí rovněž poruchami spánku a usínání. V souvislosti s těmito zjištěními je i významně zvýšena spotřeba pravidelně užívaných sedativ a hypnotik respondenty v hlučných lokalitách. Subjektivní hodnocení vlastního zdravotního stavu významně koreluje s denní hlučností, u noční hlučnosti se rozdíly mezi lokalitami neprojevily. Signifikantní vztah byl prokázán mezi počtem lidí, obtěžovaných hlučností a výskytem „cilvilizačních“ chorob, zejména hypertenze.

6.3.1 Odhad relativního rizika poškození zdraví hlukem – risk assessment

Opakovaně zjištěný vztah mezi hlučností a výskytem „civilizačních“ chorob byl i v tomto monitorovacím období tj. za rok 2000/2001 použit pro odhad relativního rizika poškození zdraví hlukem z venkovního prostředí (risk assessment), působeným téměř v 90-ti % dopravou. Pro použití tohoto odhadu rizika byl vytvořen program Hluk M, pomocí kterého je možné, na základě údajů o počtu obyvatel v jednotlivých domech a hlukové expozici, odhadnout procento obyvatel poškozených na zdraví hlukem v širších navazujících oblastech na sledované lokality, a to nočním hlukem pro jednotlivá dvoudecibelová pásma v intervalu 40–72 dB.

Oproti minulému monitorovacímu období byl zjištěn pokles o 0,05 % v odhadovaném počtu postižených osob hlukem na 4,6 % z celkového počtu obyvatel všech zahrnutých oblastí (76 762 obyvatel), tedy přibližně na 3500 osob, což není počet zanedbatelný. Po rozdělení výsledků na lokalitu Praha a ostatní lokality byl v Praze zaznamenán pokles o 0,13 % na 6,4 % (zahrnuto celkem 28 146 obyvatel), mimo Prahu se jedná o pokles o 0,14 % na 3,5 % postižených (zahrnuto celkem 48 616 obyvatel). Lze tedy konstatovat mírný pokles počtu postižených a považovat jej za projev pozitivní tendence ve vývoji hlučnosti resp. negativního ovlivnění zdraví populace hlukem. Odhad individuálního rizika poškození zdraví hlukem při předpokládaném pobytu minimálně 10 let v prostředí s noční hlučností v uvedených dvoudecibelových pásmech je zřejmý z tabulky 6.1.

6.4 Dílčí závěry

Měření hlučnosti probíhá pravidelně ve 42 lokalitách. Hluk v těchto lokalitách se v roce 2001 vyskytoval v souvislé řadě od 75 dB ve dne a 69 dB v noci v nejhlučnějších lokalitách ke 49 dB ve dne a 39 dB v noci v tichých lokalitách.

Z hlediska časových trendů hlučnosti v jednotlivých lokalitách obecně dochází ke zvýšení hlučnosti, zejména se zvyšující se zátěží z dopravy. Nárůst je patrný hlavně v nočních hodinách. V hlučných lokalitách stoupá hlučnost v Jablonci nad Nisou, Ostravě, Olomouci, Znojmě, Žďáru nad Sázavou a Příbrami, v tichých lokalitách pak v Příbrami, Ústí nad Labem, Liberci, Žďáru nad Sázavou, Havlíčkově Brodě, na Kladně a v Ústí nad Orlicí. V tichých lokalitách dochází k poklesu hlučnosti ve Znojmě, v Jihlavě, Praze 2, Praze 3 a Plzni, v hlučných v Děčíně, Praze 3, Brně, Hradci Králové, Ústí nad Orlicí, Praze 10, Liberci, Českých Budějovicích a na Praze 2.

Zdravotní část subsystému je založena na dotazníkovém průzkumu demografických, sociologických a zdravotních údajů obyvatel monitorovaných lokalit. U tzv. „civilizačních“ chorob byla opakovaně nalezena korelace mezi jejich výskytem a mírou hlučnosti. Tyto výsledky vzájemného korelačního vztahu však platí pro hluk a sumu všech sledovaných onemocnění. Jednotlivé choroby (vyjma hypertenze, katarů horních cest dýchacích, zánětů průdušek, lithiáz a kožních onemocnění) korelaci v souboru všech respondentů nevykazují. Srovnání těchto korelačních vztahů mezi hlučností a zdravotním stavem od roku 1985 (tato akce byla mimo aktivity současného Systému monitorování) do roku 1997 doložilo, že korelace je prakticky stejná. Byl nalezen signifikantní vztah mezi procentem lidí pociťujících obtěžování hlukem z venkovním prostředí a výskytem neurotických příznaků (bolest hlavy, bušení srdce), problémů s usínáním a poruchami spánku a s tím spojenou zvýšenou spotřebu sedativ a hypnotik. Signifikantní vztah byl prokázán mezi počtem lidí, obtěžovaných hlučností a výskytem „civilizačních“ chorob, zejména hypertenze.

Tab. 6.1 Odhad relativního rizika poškození zdraví hlukem v životním prostředí

dB LAeq

Pravděpodobnost
rizika postižení
hlukem [%]

dB LAeq

Pravděpodobnost
rizika postižení
hlukem [%]

dB LAeq

Pravděpodobnost
rizika postižení
hlukem [%]

< 40

-

50–52

4,0

62–64

8,3

40–42

0,4

52–54

4,7

64–66

9,1

42–44

1,1

54–56

5,4

66–68

9,8

44–46

1,8

56–58

6,2

68–70

10,5

46–48

2,5

58–60

6,9

70–72

11,2

48–50

3,3

60–62

7,6

   

Obr. 6.1a Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq), hlučné lokality - denní měření, 2001
Obr. 6.1b Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq), hlučné lokality - noční měření, 2001
Obr. 6.2a Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq) tiché lokality, denní měření, 2001
Obr. 6.2b Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq) tiché lokality, noční měření, 2001
Obr. 6.3a 90%ní hladina akustického tlaku A (L90), hlučné lokality - denní měření
Obr. 6.3b 90%ní hladina akustického tlaku A (L90), hlučné lokality - noční měření
Obr. 6.4a 90%ní hladina akustického tlaku A (L90), tiché lokality - denní měření
Obr. 6.4b 90%ní hladina akustického tlaku A (L90), tiché lokality - noční měření

Obsah

Hlavní strana souhrnné zprávy

Hlavní strana CD