9. ZDRAVOTNÍ STAV A VYBRANÉ UKAZATELE DEMOGRAFICKÉ A ZDRAVOTNÍ STATISTIKY |
9.1 Sledování zdravotního stavu obyvatelstva
Zdravotní stav obyvatelstva je v rámci Systému monitorování sledován na základě dotazníkového šetření nazvaného Studie HELEN – Health, Life Style and Environment.
Cílem šetření je doplnit údaje demografické a zdravotní statistiky o vybrané ukazatele zdravotního stavu, odhadnout prevalenci významných chronických neinfekčních onemocnění a rizikových faktorů těchto onemocnění v městské populaci, dále sledovat faktory životního stylu a postoje obyvatel účastnících se lokalit k problematice zdraví a životního prostředí.
Studie HELEN se v první etapě uskutečnila v letech 1998–2002 celkem v 27 městech ČR zapojených do Systému monitorování (Benešov, Brno, České Budějovice, Děčín, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Jablonec nad Nisou, Jihlava, Jindřichův Hradec, Karviná, Kladno, Klatovy, Kolín, Kroměříž, Liberec, Mělník, Most, Olomouc, Plzeň, Praha 10, Příbram, Svitavy, Šumperk, Ústí nad Labem, Ústí nad Orlicí, Znojmo, Žďár nad Sázavou). V roce 2004 bude zahájena II. etapa šetření v jednotlivých městech tak, aby mohl být porovnán vývoj sledovaných ukazatelů v čase.
V každém městě bylo systematickým náhodným výběrem vybráno k dotazníkovému šetření 800 osob (400 mužů a 400 žen) ve věku 45–54 let. Polovina vybraných osob byla pozvána k lékařskému vyšetření, které zahrnovalo změření krevního tlaku, tělesné výšky a hmotnosti, obvodu pasu a boků a stanovení hladiny celkového cholesterolu v krvi.
Struktura dotazníku byla vytvořena v roce 1998 a v průběhu šetření došlo pouze k dílčím úpravám některých otázek. V posledním roce této etapy šetření (2002) obsahoval dotazník 68 otázek a byl členěn do následujících oddílů:
• osobní údaje a zaměstnání,
• bydlení,
• osobní anamnéza,
• rodinná anamnéza,
• údaje o způsobu života,
• osobní názory, sociální a ekonomické podmínky,
• výživa a stravovací zvyklosti.
Dotazníky respondentům předávali tazatelé převážně z řad hygienické služby.
Jejich hlavním úkolem bylo navázat kontakt s vybranou osobou a přesvědčit
ji k účasti ve studii. Následně tazatelé prováděli kontrolu a sběr vyplněných
dotazníků. Dotazník vyplňoval respondent sám, bez ovlivnění tazatelem.
Lékařské vyšetření probíhalo na hygienických stanicích a jeho organizace
byla plně zajištěna pracovníky hygienické služby.
9.1.1 Metody zpracování údajů z dotazníku
Data byla zpracována jednak souhrnně, jednak zvlášť pro města a obě pohlaví. Výsledky šetření jsou popsány pomocí relativních četností. Hypotéza o shodě procentuálního zastoupení hodnocených kategorií v kontingenční tabulce byla testována pomocí c 2 -testu nezávislosti. Testy byly prováděny na hladině významnosti p = 0,05. Byla rovněž provedena analýza vztahu vybraných ukazatelů ke zdravotnímu stavu. Zvolenou metodou byla logistická regrese, v analýzách byl zohledněn vliv pohlaví, věku a města. Výsledky regresních analýz jsou prezentovány ve formě odds ratio (poměr šancí), s uvedením p-hodnoty a 95 % konfidenčního intervalu (CI 95 %).
9.1.2 Vybrané výsledky – Helen 1998–2002
Dotazník vyplnilo celkem 14 214 osob (52,9 % žen a 47,1 % mužů), celková respondence dotazníkového šetření byla 69,7 % (v jednotlivých městech se pohybovala od 50,7 % v Brně do 90,0 % ve Svitavách). Lékařského vyšetření se zúčastnilo 3649 osob (43,1 % mužů a 56,9 % žen). Respondence vyšetření byla 36,5 % (od 11,6 % v Plzni do 57,7 % v Karviné).
Zdravotní stav:
• Za dobrý nebo velmi dobrý pokládalo svůj zdravotní stav 48,3 % respondentů, 40,8 % jej hodnotilo jako průměrný a 10,9 % osob jako špatný nebo velmi špatný. Hodnocení vlastního zdravotního stavu významně závisí na dosaženém vzdělání (obr. 9.1a). V subjektivním hodnocení zdravotního stavu se muži a ženy statisticky významně nelišili (p = 0,186). Nejlépe hodnotili své zdraví respondenti z Havlíčkova Brodu, Jihlavy, Klatov a Prahy 10 (především zde bylo vysoké procento spokojených respondentů), nejhůře vnímali svůj zdravotní stav respondenti z Příbrami, Ústí nad Labem, Svitav a Karviné. Podíl osob v jednotlivých městech hodnotících svůj zdravotní stav jako špatný je uveden na obr. 9.1b.
• Na zdravotní obtíže trvající déle než 6 měsíců si stěžovalo celkem 52,9 % osob (50,7 % mužů a 54,9 % žen, p < 0,001). Procento respondentů udávajících dlouhodobé zdravotní obtíže se ve vybraných městech pohybovalo v rozmezí od 44,3 % (Havlíčkův Brod) do 66,2 % (Karviná). Jednoznačně nejčastější příčinou dlouhodobých zdravotních obtíží byly obtíže týkající se pohybového ústrojí, uvedlo je 33,6 % respondentů, na druhém místě byly obtíže spojené s oběhovým systémem (12,6 % respondentů). Frekvence dlouhodobých zdravotních obtíží je zobrazena na obr. 9.2a.
• V dlouhodobé lékařské péči bylo 40,5 % sledované populace (34,8 % mužů a 45,4 % žen, p < 0,001). Nejčastěji byli dlouhodobě sledováni lékařem respondenti v Příbrami (49,3 %) a v Karviné (49,8 %), nejméně často respondenti v Havlíčkově Brodě (30,8 %). Nejčastější příčinou dlouhodobého sledování lékařem byla u mužů i žen onemocnění srdce a cév (15,2 % mužů a 14,5 % žen, p = 0,309).
• Léky užívalo déle než čtrnáct dní v posledním roce 48,6 % osob (40,5 % mužů a 55,8 % žen, p < 0,001). Nejčastěji dlouhodobě užívali léky respondenti z Příbrami (57,4 %), Hradce Králové (57,8 %) a Karviné (59,5 %), nejméně často obyvatelé Havlíčkova Brodu (39,3 %) a Jihlavy (39,8 %). Nejčastěji užívanou skupinou léků byly léky určené k terapii onemocnění kardiovaskulárního systému, tyto léky užívalo celkem 24,5 % osob (23,2 % mužů a 25,7 % žen, p = 0,001). Následovaly léky muskuloskeletárního systému (9,6 % osob, 8,7 % mužů a 11,7 % žen, p < 0,001) a léky určené k terapii onemocnění trávicího systému a poruch metabolizmu (7,5 % osob, v užívání léků této skupiny nebyl mezi muži a ženami zjištěn statisticky významný rozdíl).
Rozdíly mezi městy ve všech výše popsaných ukazatelích zdravotního stavu byly statisticky významné (p < 0,001).
• Nejčastěji se vyskytujícími chronickými neinfekčními nemocemi byly hypertenze (26,9 % osob) a nemoci pohybového aparátu (26,7 %). Přehled celoživotní prevalence vybraných neinfekčních onemocnění uvádí obr. 9.2b. Na obr. 9.2c je uvedena prevalence cukrovky, ischemické choroby srdeční (ICHS) a nádorových onemocnění v jednotlivých městech, prevalence onemocnění je stanovena na základě dotazu respondentům zda jim byla tato onemocnění diagnostikována lékařem.
Výskyt rizikových faktorů chronických neinfekčních onemocnění
Přehled výskytu sledovaných rizikových faktorů u městské populace ve věku 45–54 let je uveden na obr. 9.3a.
• V souboru bylo zjištěno 22,5 % obézních osob (24,1 % mužů a 21,2 % žen, p = 0,035). Významná byla i prevalence nadváhy, nadváhu mělo 42,3 % respondentů (50,4 % mužů a 36,1 % žen, p < 0,001). Rozdělení osob podle výše Body mass indexu (BMI) je zobrazeno na obr. 9.3b.
• Hypertenze (systolický krevní tlak > 140 mm Hg, nebo diastolický krevní tlak > 90 mm Hg) byla při vyšetření zjištěna u 41,4 % osob (52,5 % mužů a 32,9 % žen, p < 0,001). V osobní anamnéze (lékařem zjištěný vysoký krevní tlak) uvádělo hypertenzi pouze 26,9 % osob (29,0 % mužů a 25,0 % žen, p < 0,001), z nich se léčilo celkem 62,9 % osob (57,6 % mužů a 68,4 % žen, p < 0,001).
• Zvýšená hladina celkového cholesterolu (vyšší než 5,2 mmol/l) byla naměřena u 50,5 % osob (51,1 % mužů a 50,1 % žen, p = 0,525). Lékařem zjištěnou hypercholesterolemii uvedlo v dotazníku celkem 28,3 % osob (29,2 % mužů a 27,6 % žen, p = 0,006), z nich 20,4 % užívalo léky, 36,8 % osob dodržovalo dietu a 42,8 % osob se neléčilo.
• Ve sledované populaci bylo 34,8 % pravidelných kuřáků (39,5 % mužů a 30,6 % žen), Zastoupení příležitostných kuřáků, bývalých kuřáků a nekuřáků je zobrazeno na obr. 9.3b. Rozdíly mezi muži a ženami byly statisticky významné (p < 0,001). Pravidelní kuřáci – muži vykouří denně nejčastěji 20 cigaret, ženy 15 cigaret. Nejvíce kuřáků bylo zjištěno v Mostě (42,8 %), nejméně v Jablonci nad Nisou (28,2 %), rozdíly mezi městy byly statisticky významné (p < 0,001).
• Pasivnímu kouření (pobyt v zakouřené místnosti déle než 1 hodinu denně) bylo vystaveno 26,9 % osob (35,7 % mužů a 20,0 % žen, p < 0,001). Nejvíce osob postižených pasivním kouřením bylo v Ústí nad Labem (42,6 %) a Mostě (41,7 %), nejméně v Jablonci nad Nisou (17,4 %) a Šumperku (17,3 %), rozdíly mezi městy byly statisticky významné (p < 0,001).
• Sportu a turistice respondenti věnovali v průměru 3,8 hodin týdně (muži 4,0 hodiny a ženy 3,7 hodin, p < 0,001). Cílenou fyzickou aktivitu alespoň 3,5 hodiny týdně (doporučení American Heart Assotiation) vykonávalo 46,5 % respondentů (47,8 % mužů a 45,4 % žen, p = 0,006).
• Pozitivní rodinná anamnéza kardiovaskulárních onemocnění byla zjištěna u 33,5 % osob, nádorových onemocnění u 32,1 % osob a cukrovky u 32,5 % osob. Alergické onemocnění u rodičů nebo sourozenců uvedlo 7,9 % osob.
• Menší než 5ti procentní riziko ICHS v příštích 10ti letech bylo zjištěno u 12,8 % žen (u mužů se ve sledované věkové skupině tato kategorie rizika vůbec nevyskytuje). Nízké riziko (5–10 %) mělo 21,8 % mužů a 65,1 % žen, střední riziko (10–20 %) 60,5 % mužů a 20,9 % žen a vysoké riziko (20–40 %) 17,6 % mužů a 1,4 % žen. Rozdíly mezi muži a ženami byli statisticky významné (p < 0,001). Jako podklad pro stanovení rizika ICHS byla použita „tabulka koronárního rizika“, která vychází z výsledků Framinghamské studie, prováděné pravidelně od roku 1948 Národním institutem pro choroby srdce, plic a krve na Bostonské univerzitě. Tato tabulka umožňuje stanovit míru rizika vzniku ICHS v následujících 10ti letech u osob, které zatím nemají manifestní ICHS.
Socioekonomické a psychosociální faktory:
• Ve sledované populaci bylo 10,6 % osob se základním vzděláním (do této kategorie jsou zařazeny i osoby s neukončeným základním vzděláním), 40,8 % osob vyučených bez maturity, dále 35,3 % středoškoláků s maturitou a 13,3 % vysokoškoláků. Mezi města s vyšší vzdělanostní strukturou respondentů patřila především Praha 10 (bylo zde nejvíce vysokoškoláků – 30,8 % a zároveň nejméně lidí se základním vzděláním – 3,3 %), dále Olomouc, Kroměříž, Havlíčkův Brod, Brno a České Budějovice. Naopak nižšího vzdělání dosahovali respondenti z Karviné, Mostu, Ústí nad Labem, Děčína a ze Svitav.
• V partnerském vztahu žilo celkem 78,7 % osob (82,4 % mužů a 75,4 % žen). Mezi ženami bylo vyšší procento rozvedených (16,3 % žen, 13,3 % mužů) a ovdovělých (5,5 % vdov, 1,2 % vdovců).
• Ve sledované městské populaci bylo celkem 88,0 % ekonomicky aktivních osob (90,9 % mužů a 85,4 % žen, p < 0,001). Skupinu ekonomicky neaktivních osob (celkem 12,0 %) tvořili nezaměstnaní (4,2 %), invalidní důchodci (6,9 %) a ženy v domácnosti (0,9 %). Nejméně nezaměstnaných bylo zjištěno v Českých Budějovicích (1,0 %), v Benešově (1,2 %) a v Jihlavě (1,9 %), nejvíce v Mostu (8,2 %, zde byla především velmi vysoká nezaměstnanost u žen – 11,0 %), Znojmě (6,6 %), a Olomouci (6,6 %).
• Svoji finanční situaci hodnotilo příznivě 66,5 % respondentů. Častým nedostatkem peněz (potíže při placení účtů, nedostatek peněz na jídlo či ošacení) trpělo 6,7 % osob. Nejlépe hodnotili svoji finanční situaci obyvatelé Jihlavy, Prahy 10 a Benešova, nejvíc respondentů nespokojených se svoji finanční situací bylo v Kladně, Olomouci a Kroměříži.
Rozdíly mezi městy v nejvyšším dosaženém vzdělání, v současné ekonomické aktivitě a finanční situaci respondentů byly statisticky významné.
• Se svým životem bylo v zásadě spokojeno 48,7 % osob, neutrální názor zastávalo 44,8 % a nespokojeno bylo 6,6 % osob, rozdíl mezi muži a ženami nebyl statisticky významný (p = 0,326). Spokojeni se svými životy se nejčastěji cítili obyvatelé Jihlavy (56,1 %), nejméně často obyvatelé Kladna (37,6 %), kde bylo i nejvyšší procento nespokojených osob (12,1 %). Rozdíly mezi městy byly statisticky významné.
• Spoluzodpovědnost za své zdraví pociťovalo 62,1 % respondentů, 33,5 % poskytlo neutrální a 4,4 % negativní odpověď. Ve vnímání spoluzodpovědnosti za vlastní zdraví nebyli mezi respondenty z různých měst nalezeny statisticky významné rozdíly (p = 0,089).
• Názor, že sám/a mohu snížit riziko vzniku infarktu myokardu zastávalo 67,4 % respondentů, u rakoviny mělo tento názor 37,5 % respondentů (obr. 9.4).
• Přehled názorů respondentů na vybrané faktory ovlivňující lidské zdraví ukazuje obr. 9.5.
• Sociální prostředí v místě bydliště nejlépe hodnotili obyvatelé Jihlavy a Klatov (spokojeno je zde více jak 54 % respondentů), nejhůře obyvatelé Karviné, Mostu a Kladna (bylo zde spokojeno pouze 30 % respondentů).
• Nejlépe hodnotili životní prostředí v místě svého bydliště obyvatelé v Šumperku (spokojeno zde bylo 50 % respondentů), dále ve Žďáru nad Sázavou, Havlíčkově Brodě, Jindřichově Hradci a Jablonci nad Nisou. Mezi města, kde bylo nejvyšší procento osob, které hodnotily životní prostředí negativně, patřila Karviná, (23,4 %), Plzeň, Olomouc, Kolín a Most. Hodnocení kvality životního prostředí v místě bydliště obyvateli jednotlivých měst je zobrazeno na obr. 9.6.
• Automobilová doprava byla nejčastěji uváděným obtěžujícím faktorem životního prostředí v 21 z 27 měst, celkem si na ni stěžovalo 31,3 % respondentů. Druhým, nejčastěji obtěžujícím faktorem, bylo znečištění veřejných prostranství, které celkově vadilo 25,9 % respondentům. Jako nejzávažnější problém ho uvedli respondenti v 5 městech. Denní hlučnost v místě bydliště považovalo za problém 20,5 % respondentů, hluk v noci vadil 14,7 %. Podíl městského obyvatelstva ve sledované věkové skupině obtěžovaného hlukem v jednotlivých městech ukazuje obr. 9.7. Na znečištění ovzduší si stěžovalo 18,3 % respondentů.
V hodnocení sociálního i životního prostředí v místě bydliště byly rozdíly mezi městy statisticky významné.
Výživa a stravovací zvyklosti:
• Průměrný denní příjem tekutin byl 2,6 litrů na osobu (3 litry u mužů, 2,3 litru u žen, p < 0,001). Méně než 2 litry tekutin za den přijímalo 8,2 % mužů a 24,0 % žen (p < 0,001).
• Alkoholické nápoje nadměrně (tj. více než 30 g čistého alkoholu/den pro muže a více než 20 g čistého alkoholu/den pro ženy) požívalo 18,7 % respondentů (31,5 % mužů a 7,4 % žen, p < 0,001). Muži v průměru konzumovali 4,2 litry piva, 2 dcl vína a 0,7 dcl destilátů na osobu a týden, ženy 0,5 litrů piva, 1,7 dcl vína a 0,3 dcl destilátů na osobu a týden.
• Živočišné tuky omezovalo (tzn. konzumovalo je maximálně 2 krát týdně) 45,8 % osob (42,7 % mužů a 48,6 % žen, p < 0,001).
• Přednost nízkotučným výrobkům dávalo 54,5 % respondentů (45,1 % mužů a 62,9 % žen, p < 0,001).
• Vitamínové preparáty nebo preparáty obsahující stopové prvky užívalo pravidelně (3krát týdně a častěji) 16,8 % respondentů (12,3 % mužů a 21,0 % žen), 34 % respondentů (28,1 % mužů a 39,3 % žen) je užívalo občas a 49,2 % osob (59,6 % mužů a 39,8 % žen) neužívalo vitaminy a stopové prvky vůbec. Ženy užívaly tyto preparáty signifikantně častěji než muži (p < 0,001).
Vztahy vybraných faktorů ke zdraví
Byl testován vztah vybraných socioekonomických ukazatelů a faktorů životního stylu k negativnímu hodnocení vlastního zdraví a přítomnosti dlouhodobých zdravotních obtíží.
Negativní hodnocení vlastního zdraví
• Mezi muži a ženami nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v hodnocení vlastního zdraví, s narůstajícím věkem šance negativně hodnotit své zdraví stoupala,
• pravděpodobnost negativního hodnocení zdraví se zvyšovala s klesajícím stupněm dosaženého vzdělání; pro respondenty se základním vzděláním (proti vysokoškolákům) až na OR = 4,5 (p < 0,001, CI95 % = 3,48–5,69),
• vyšší pravděpodobnost, že budou hodnotit své zdraví jako špatné a velmi špatné měli:
– respondenti hodnotící negativně svoji finanční situaci (proti těm s dobrou finanční situací) (OR = 5,1, p < 0,001, CI95 % = 4,31–5,98),
– lidé ekonomicky neaktivní (proti osobám zaměstnaným) (OR = 4,4, p < 0,001, CI95 % 3,60–5,39),
– respondenti s nedostatečnou fyzickou aktivitou (OR = 1,4, p < 0,001, CI95 % 1,31–1,65),
– současní i bývalý kuřáci (OR = 1,4, p < 0,001, CI95 % 1,22–1,59),
– respondenti, kteří neomezovali konzumaci živočišných tuků (OR = 1,2, p = 0,014, CI95 % 1,03–1,29),
– respondenti trpící obezitou (OR = 1,5, p < 0,001, CI95 % 1,17–1,92).
Dlouhodobé zdravotní obtíže
• Pravděpodobnost výskytu stoupala s věkem, na rozdíl od subjektivního vnímání zdraví se prokázal vliv pohlaví, ženy měly větší pravděpodobnost dlouhodobých obtíží (OR = 1,2, p < 0,001, CI95 % 1,11–1,27),
• nejsilnější vztah k přítomnosti dlouhodobých zdravotních obtíží měla finanční situace, osoby se špatnou finanční situací měly větší pravděpodobnost pociťovat dlouhodobé zdravotní obtíže (OR = 2,4, p,001, CI95 % = 2,02–2,70),
• u všech ostatních hodnocených faktorů se prokázal statisticky významný vztah k přítomnosti dlouhodobých obtíží, síly vazeb však byly menší než u subjektivního hodnocení zdraví.
9.2 Vybrané ukazatele demografické a zdravotní statistiky
V rámci pravidelné prezentace vybraných demografických a zdravotních ukazatelů jsou aktualizovány údaje o úmrtnosti kojenecké, novorozenecké a perinatální, počtu dětí narozených s nízkou porodní hmotností a počtu přerušených těhotenství samovolných i umělých. Ve vybraných ukazatelích je provedeno srovnání údajů za Českou republiku se zeměmi Evropské unie (stav 15 členů platných k 1. 1. 2004) a dalšími vybranými evropskými zeměmi (Maďarsko, Polsko a Slovensko), které měly podobný politický vývoj po roce 1989 jako Česká republika. Zdrojová data o vybraných ukazatelích za Českou republiku byla poskytnuta Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Údaje pro mezinárodní srovnání byly převzaty z CD-ROM „OECD Health Data 2003“, kromě počtu potratů, které byly převzaty z databáze „Zdraví pro všechny“ Světové zdravotnické organizace. Vývojové řady za Českou republiku jsou prezentovány pro časové období 1980–2002 a za evropské státy jsou z důvodu nedostupnosti údajů posledních let prezentovány pro časové období 1980–2000. Prezentace za rok 2003 navazuje na tématicky podobnou za rok 1999.
Kojenecká úmrtnost (obr. 9.8a) je vyjádřena počtem živě narozených dětí zemřelých do 1 roku věku připadajících na 1000 živě narozených dětí. Kojenecká úmrtnost se uvádí jako jeden z důležitých ukazatelů vystihujících životní úroveň dané země a sociální situaci v ní. V letech 1980–2000 klesla hodnota kojenecké úmrtnosti ve všech sledovaných evropských zemích a poslední trendy vedou ke snižování diferenciace mezi jednotlivými zeměmi. Tradičně nejnižších hodnot tohoto ukazatele dosahují severské země – Finsko a Švédsko. Slovensko, Maďarsko a Polsko se během posledních deseti let pohybují nad maximální hodnotou zemí Evropské unie. Míra kojenecké úmrtnosti v České republice vykazovala během sledovaného období pravidelný trend poklesu s výjimkou roku 1990, kdy došlo k jejímu mírnému nárůstu. Hodnoty míry kojenecké úmrtnosti v České republice překračovaly do roku 1995 průměrnou hodnotu Evropské unie přibližně o třetinu, poté došlo k jejímu výraznému poklesu. Tento trend dále pokračoval a v roce 1999 byla míra kojenecké úmrtnosti v České republice nižší než průměrná hodnota zemí Evropské unie. V roce 2000 byl tento rozdíl výraznější: míra kojenecké úmrtnosti v České republice byla 4,1 ‰, průměrná hodnota v zemích Evropské unie pak 4,9 ‰.
Novorozenecká úmrtnost (obr. 9.8b) udává počet dětí zemřelých v prvních 27 dnech života na 1000 živě narozených dětí. Křivka vývoje novorozenecké úmrtnosti byla jak v České republice, tak i ve sledovaných evropských zemích po celé období let 1980–2000 podobná křivce vývoje kojenecké úmrtnosti. Od roku 1998 byla míra novorozenecké úmrtnosti v České republice nižší než průměrná hodnota zemí Evropské unie a nadále klesala až na hodnotu 2,5 ‰ v roce 2000.
Perinatální úmrtnost (obr. 9.8c) je vyjádřena součtem mrtvě narozených dětí s porodní hmotností vyšší než 1000 gramů nebo narozených po 28 týdnu těhotenství a počtu dětí zemřelých do 7 dnů života na 1000 všech narozených dětí. Od roku 1994 byla míra perinatální úmrtnosti v České republice nižší než průměrná hodnota zemí Evropské unie a nadále klesala až na 4,5‰ v roce 2000.
Vývoj počtu přerušených těhotenství na 1000 živě narozených dětí v České republice ve sledovaném období let 1983–2002 zachycuje (obr. 9.9). V roce 2002 připadalo na 1000 živě narozených dětí 311 umělých a 117 samovolných ukončení těhotenství. Samovolně ukončená těhotenství tak představovala již téměř 28 % úhrnu. Navzdory velmi vysokému počtu uměle přerušených těhotenství (na 1000 živě narozených) v 80tých letech, které vrcholilo zrušením interrupčních komisí v roce 1986, dochází od roku 1990 k jejich neustálému snižování. Mezinárodní srovnání uměle přerušených těhotenství je komplikované zejména otázkou jejich rozdílné registrace v jednotlivých zemích. Některé země jako např. Belgie potraty neevidují vůbec. Databáze OECD se touto problematikou nezabývá, databáze WHO zahrnuje pouze přerušená těhotenství umělá, nikoliv samovolná. Navíc je tato databáze pro 80. léta nedostatečná. Počátkem 90. let Česká republika překračovala průměrnou hodnotu počtu uměle přerušených těhotenství v zemích Evropské unie více než 4 násobně a byla na prvním místě v sestupném pořadí všech sledovaných evropských zemí. V 90tých letech pak každým rokem následovalo výrazné snižování až na hodnotu 358 potratů (na 1000 živě narozených) v roce 2000, kterou Česká republika zaujala pomyslný střed tabulky evropských zemí.
Podíl dětí narozených s nízkou porodní hmotností, tj. do 2500 g z celkového počtu živě narozených dětí, je důležitým ukazatelem charakterizujícím kvalitu novorozenecké populace. V letech 1980–2000 došlo k nárůstu tohoto ukazatele u všech sledovaných evropských zemí s výjimkou Polska a Maďarska. V České republice se podíl dětí s nízkou porodní hmotností pro sledované období pohyboval těsně pod hranicí 6 %, od roku 1995 poklesl pod průměrnou hodnotu Evropské unie.
Obr. 9.10a znázorňuje v histogramu kojeneckou, novorozeneckou a perinatální úmrtnost v monitorovaných okresech za poslední sledované období let 1999–2002. Okresy s velmi nízkými hodnotami všech tří sledovaných ukazatelů jsou tři moravské: Znojmo, Kroměříž a Olomouc a Havlíčkův Brod na Vysočině. Naproti tomu Děčín, Most a Ostrava jsou okresy, které vykazují vysoké hodnoty u všech tří ukazatelů. Pozornost si zasluhuje okres Havlíčkův Brod, který jako jediný zaznamenal oproti předešlému období let 1995–1998 pokles jak úmrtnosti kojenecké a novorozenecké, tak i perinatální o více než polovinu. Přestože poslední trendy vývoje těchto ukazatelů mají charakter sestupný, je řada okresů, které zaznamenávají nárůst hodnot úmrtnosti kojenecké (Liberec, Mělník, Svitavy), novorozenecké (Klatovy, Liberec, Žďár nad Sázavou, Svitavy) a perinatální (Svitavy, Jablonec nad Nisou, Liberec, Příbram, Děčín, Klatovy). Statisticky významně odlišné hodnoty od průměru České republiky byly pouze u perinatální úmrtnosti: nižší hodnoty vykázal okres Praha, naproti tomu hodnoty vyšší byly v okrese Ostrava.
Počty samovolných a umělých přerušení těhotenství (na 1000 živě narozených dětí) v monitorovaných okresech za poslední sledované období let 1999–2002 zachycuje obr. 9.10b. Překvapivě nejmenší počet samovolně ukončených těhotenství (na 1000 živě narozených) vykazuje okres Praha. Naproti tomu nejvyšší počty vykazují okresy Most, Ústí nad Labem, Děčín a Karviná, ale také okres Plzeň. Nejvyšší počet uměle přerušených těhotenství (na 1000 živě narozených) byl ve sledovaném období zaznamenán v okresech Most, Sokolov, Kladno a Plzeň, nejnižší v okresech kraje Vysočina (Jihlava, Havlíčkův Brod, Žďár nad Sázavou) a v okrese Ústí nad Orlicí.
Z hodnot okresních ukazatelů byly pro Českou republiku v jednotlivých letech vypočítány variační koeficienty (udávány v %), které měří míru variability uvnitř územní jednotky (vypočítány byly jako poměr směrodatné odchylky a průměru). Podle regionální variability sledovaných charakteristik můžeme vyčlenit na základě jejich podobnosti dvě skupiny ukazatelů. První skupina zahrnuje počet dětí s nízkou porodní hmotností a počty potratů samovolných a umělých, druhá skupina zahrnuje ukazatele úmrtnosti kojenecké, novorozenecké a perinatální. Jak je patrné z obr. 9.11, je mezi těmito skupinami významný rozdíl. V případě první skupiny se regionální variabilita v průběhu celého sledovaného období v podstatě neměnila a pohybovala se stabilně kolem hodnoty 20 %. Naproti tomu regionální variabilita ve druhé skupině ukazatelů byla ve sledovaném období znatelně vyšší a navíc docházelo po většinu období k jejímu výraznému růstu až na dvojnásobnou hodnotu v roce 2002. Je tedy patrné, že u ukazatelů úmrtnosti kojenecké, novorozenecké a perinatální, dochází po sledované období k prohlubování meziokresních rozdílů.
9.3 Dílčí závěry
Při získávání vybraných osob ke spolupráci na šetření se osvědčil osobní kontakt s tazateli. Potvrdilo se, že nejlepšími tazateli jsou pracovníci hygienické služby. Oslovené osoby častěji souhlasily s vyplněním dotazníku, než s účastí na lékařském vyšetření.
V hodnocené městské populaci byly u většiny sledovaných ukazatelů zdravotního stavu nalezeny statisticky významné rozdíly mezi muži a ženami:
• ženy signifikantně častěji než muži měly dlouhodobé zdravotní obtíže, byly častěji dlouhodobě sledovány lékařem a častěji užívaly dlouhodobě léky (v subjektivním hodnocení zdraví se muži a ženy statisticky významně nelišili),
• výskyt většiny sledovaných rizikových faktorů chronických neinfekčních onemocnění byl častější u mužů (výjimkou byl nedostatečný celkový denní příjem tekutin). Rozdíl v nálezu zvýšené hladiny celkového cholesterolu v krvi (údaj z vyšetření) mužů a žen nebyly statisticky významné.
Dlouhodobými obtížemi (ať již léčenými či nikoliv) trpěla polovina populace sledované věkové skupiny, nejčastěji obtížemi pohybového aparátu Nejčastější příčinou dlouhodobého sledování lékařem byla v tomto věku onemocnění srdce a cév.
Polovina mužů a třetina žen ve sledované populaci trpěla nadváhou. Lidí obézních, tedy se závažným rizikovým faktorem vzniku např. kardiovaskulárních onemocnění, bylo přibližně 20 %. Zvýšený krevní tlak v osobní anamnéze měla necelá třetina respondentů, z nich se léčilo přes polovinu mužů a dvě třetiny žen. V této věkové skupině bylo 40 % současných kuřáků – mužů, žen – kuřaček bylo o devět procent méně. Častější výskyt rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění u mužů se odrážel i ve vyšší míře rizika ICHS v následujících 10 letech. S výjimkou denního přívodu tekutin (téměř čtvrtina žen denně přijímá méně tekutin, než je doporučováno) byly také stravovací zvyklosti žen lepší než u mužů.
Se svým životem bylo v zásadě spokojeno 52 % osob. Polovina sledované populace hodnotila své zdraví jako dobré, téměř deset procent jako špatné. Spoluzodpovědnost za své zdraví pociťuje 62 % lidí, naopak 4 % lidí žádný pocit zodpovědnosti za své zdraví nemá. Jako faktor významně ovlivňující lidské zdraví označovali lidé nejčastěji trvalé psychické vypětí a kuřáctví, vlivy životního prostředí byly v pořadí důležitosti až na pátém místě za většinou faktorů životního stylu.
Byl prokázán významný vztah mezi zdravím a socioekonomickými ukazateli.
Kojenecká, novorozenecká a perinatální úmrtnosti (počet na 1000 živě narozených dětí) v České republice mají po sledované období klesající tendenci a během posledních několika let vykazují hodnoty nižší než jsou průměrné hodnoty v Evropské unii. Stejně tak klesá i počet uměle přerušených těhotenství na 1000 živě narozených dětí, avšak i touto hodnotou přesahuje Česká republika průměr Evropské unie téměř dvojnásobně. U ukazatelů úmrtnosti kojenecké, novorozenecké a perinatální dochází ve sledovaném období k prohlubování rozdílů mezi okresy ČR.