7. ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY ZÁTĚŽE LIDSKÉHO ORGANIZMU CIZORODÝMI LÁTKAMI Z POTRAVINOVÝCH ŘETĚZCŮ, DIETÁRNÍ EXPOZICE |
7.1 Organizace monitorovacích aktivit
Subsystém se skládá z pěti projektových částí. Je realizován ve 12 městech
republiky (viz tab. 3.1). Počet míst byl vybrán s ohledem na rovnoměrné
zastoupení jednotlivých regionů na počátku monitorování. První projektová
část subsystému sleduje a hodnotí hlášení infekčních onemocnění (alimentární
infekce a intoxikace), která jsou přenášena potravinami. Tato část využívá
informace shromážděné v epidemiologickém systému EPIDAT, případně i další
údaje dostupné z hlášení hygienických stanic. Druhá projektová část se
zabývá monitorováním výskytu vybraných patogenních bakterií ve vzorkovaných
potravinách. Kmeny bakterií izolované z potravin jsou podrobovány dalšímu
kvalitativnímu studiu, včetně zjišťování antibiotické rezistence a u listerií
se provádí i kvantitativní stanovení KTJ/g. Třetí projektová část se zabývá
monitorováním výskytu toxinogenních mikromycetů (plísní) ve vzorkovaných
potravinách. Izoláty mikromycetů jsou rodově a druhově specifikovány a
je studována jejich toxinogenita (zejména produkce aflatoxinů a ochratoxinů).
Čtvrtá část projektu je věnována monitoringu výskytu potravin na bázi geneticky
modifikovaných organizmů na trhu v ČR. Zařazení této části bylo podmíněno
požadavky veřejnosti na informace o situaci v ČR a rovněž požadavky ze
strany EU. Tato část je financována z jiných zdrojů. Druhá, třetí a čtvrtá
projektová část měla i v roce 2003 podobu pilotního sledování. Pátá projektová
část subsystému se zabývá monitorováním dietární expozice populace vybraným
chemickým látkám. Vzorky potravin jsou soustředěny na jedno místo, kde
jsou standardně kulinárně upraveny a pak analyzovány na obsah vybraných
chemických látek. Všechny získané výsledky slouží k odhadu expozice a charakterizaci
zdravotních rizik spojených s výživou obyvatelstva ČR.
7.2 Výskyt alimentárních infekcí a intoxikací
Monitorování hlášených případů onemocnění infekčními agens přenášenými potravinami je prováděno ve dvanácti vybraných regionech ČR: Benešov, Brno, Č. Budějovice, H. Králové, Jablonec nad Nisou, Ostrava, Plzeň, Praha, Šumperk, Ústí nad Labem, Znojmo a Žďár nad Sázavou. Monitoring alimentárních infekcí a intoxikací probíhá od roku 1993. Analýza výskytu alimentárních nákaz a intoxikací je zaměřena na jejich významné etiologické původce: Salmonella spp., Campylobacter spp., Shigella spp., Citrobacter freundii, Escherichia coli, Yersinia enterocolitica, Staphylococcus aureus, Bacillus cereus, Clostridium perfringens, adenoviry, rotaviry a viry hepatitidy typu A. Epidemiologická data hlášená za rok 2003 (roční incidence, distribuce hlášených případů podle pohlaví, věku, etnika, sezónnosti, výskytu epidemií) jsou ve vybraných dvanácti lokalitách porovnána s celkovými údaji ČR a s předcházejícími roky.
V roce 2003 bylo v ČR hlášeno 26 899 případů salmonelóz, tj. 264 osob na 100 tisíc obyvatel. Jde o nejnižší roční incidenci od roku 1993, tj. za posledních 11 let. Trend výskytu salmonelóz vykazuje od roku 1999 plynulou klesající tendenci, od roku 1999 kdy bylo hlášeno 44 811 případů došlo v roce 2003 k poklesu o 17 912 osob. Ve srovnání s rokem 2002 došlo v roce 2003 k poklesu o 1065 případů hlášených salmonelóz. Vývoj hlášené nemocnosti od roku 1993 ukazuje obr. 7.1. Ze 12 sledovaných regionů se nemocnost snížila v roce 2003 v pěti z nich, v jednom zůstala na stejné úrovni jako v roce 2002 (Praha) a ve zbývajících šesti regionech došlo k menšímu či většímu nárůstu (Benešov, H. Králové, Jablonec, Plzeň, Šumperk, Znojmo). Nejvyšší nemocnost v roce 2003 vykazuje opakovaně Znojmo (489 osob na 100 tisíc obyvatel), podobně jako v roce 2002 a 2001. Znojmo vykazuje i nejvyšší roční nemocnost za období 1999–2003 (563 osob na 100 tisíc obyvatel). Z celkového počtu 26 899 hlášených salmonelóz bylo 40 salmonelových sepsí, z toho téměř polovina byly osoby starších 65 let. Nosičů S. Enteritidis bez klinických příznaků bylo 579 osob. Zemřelo 21 osob, z toho 17 na salmonelózu, 3 na salmonelovou sepsi a l zemřelý byl bacilonosič. Hlavním etiologickým agens v roce 2003 je stále S. Enteritidis, její záchyt ze všech izolovaných salmonel činí 95,7 %. Podíl S. Typhimurium (STM) v ČR poklesl z 2 % v roce 2002 na 1,6 % v roce 2003. Nejvyšší podíl tohoto agens je opakovaně zaznamenán v Praze (11,8 % v roce 2003) a v Brně, v tomto regionu však došlo k mírnému poklesu STM ze 7 % v roce 2002 na 5 % v roce 2003. Další analýzy provedené v roce 2003 prokázaly trvající mírnou převahu postižených žen, nejvyšší počet nemocných ve věkové skupině 1–4 roků a vrchol sezónního výskytu v měsíci srpnu. Bylo evidováno 33 epidemií salmonelóz s průměrným postižením 19 osob v jedné epidemii. Nejvíce epidemických výskytů (14) hlásila Praha s průměrným postižením 23 osob v jedné epidemii. Největší epidemie s onemocněním 137 osob z 916 exponovaných vznikla v dubnu 2003 u žáků gymnázia Prahy 8. Vehikulem byl pokrm kuře na paprice.
Kampylobakterióza je v ČR po salmonelózách druhou nejčastější alimentární nákazou bakteriálního původu. Její epidemiologický a medicínský význam je značný. V roce 2003 došlo k poklesu hlášené incidence kampylobakterióz. Bylo evidováno 20 063 případů, což je o 3143 případů méně než v roce 2002. Vývoj hlášené nemocnosti od roku 1993 je zobrazen na obr. 7.1. Nemocnost v ČR činí 197 osob na 100 tisíc obyvatel a z regionů je nejvyšší v Brně (458) a v Benešově (394). Hlavním etiologickým původcem je Campylobacter jejuni. Nejvíce jsou touto nemocí postiženy děti ve věku 1–4 roků, což je věková distribuce odpovídající i salmonelózám. Sezónní křivka má vrchol v měsíci srpnu, tak jako v předcházejících letech.
Počet hlášených shigelóz činí v roce 2003 v ČR 381 případů, tj. o 95 případů více než v předcházejícím roce a o 27 osob více než v roce 2001. Lze se tudíž domnívat, že prudký pokles nemocnosti trvající od roku 1993 se v roce 2003 zastavil a je otázkou času, zda jde o trvalý či přechodný jev. Nemocnost se v roce 2003 pohybuje kolem 4 osob na 100 tisíc obyvatel a je poloviční než průměrná roční nemocnost v ČR v období 1993–2003 (7,7), přičemž v tomto období nejvyšší hodnoty dosahuje H. Králové (25,7) a Ústí n. Labem (25,1). Nejvyšší nemocnost v roce 2003 je hlášena v Č. Budějovicích (5,6). Opětovně žádný případ nebyl hlášen v Benešově tak, jako tomu bylo v roce 2002 a 2001. Dominantním agens je po celá léta Shigella sonnei, jejíž podíl ze všech shigelóz v roce 2003 je 68 % a je stejný jako v roce 2002. Podíl Shigella flexneri vzrostl z 15 % na 25 %, podíl Shigella boydii vzrostl na 3 % a podíl Shigella dysenteriae poklesl ze 4 % na 0,3 %.
Roční incidence nákaz vyvolaných původcem E. coli je v roce 2003 nepatrně vyšší (o 14 případů) než v roce 2002. Nemocnost v ČR činí v posledních dvou letech zhruba 15 osob na 100 tisíc obyvatel. Tato průměrná hodnota je překročena v roce 2003 v jediném regionu: Ústí n. Labem (26,4). Lokality H. Králové a Znojmo nevykázaly ani jeden případ tohoto onemocnění. Věková distribuce je nejvyšší u dětí ve věku 0–4 let. Sezónní charakter v ČR je nejvyšší v měsíci srpnu. Struktura identifikovaných sérovarů se v roce 2003 změnila ve srovnání s předcházejícím rokem: počet sérovarů O55 a O125 se zvýšil, O18 a O126 výrazně poklesl a k poklesu došlo i u O157, jehož počet (35) je v roce 2003 nejnižší od roku 1998. Je pravděpodobné, že tento sérovar na rozdíl od jiných zemí (V. Británie, Japonsko) zatím nehraje v ČR medicínsky a epidemiologicky významnější roli.
V ČR byly v roce 2003 registrovány 372 případy yerzinióz, což představuje nemocnost zhruba 4 osoby na 100 tisíc obyvatel. Ve srovnání s rokem 2003 došlo k mírnému poklesu (o 31 osob). Jediným původcem je Y. enterocolitica. Nejvyšší nemocnost vykazuje Ostrava a to opakovaně od roku 1993 (18 osob na 100 tisíc obyvatel). Polovina ze sledovaných 12 regionů ani v roce 2003 nehlásila ani jeden případ yerzinióz. Nejvyšší specifická nemocnost je u dětí 0–4 letých. Sezónní křivka má nejnižší hodnotu v měsících únor, březen a duben.
Virové gastroenteritídy jsou prezentovány infekcemi vyvolanými adenoviry, Norwalk viry a rotaviry. Počet hlášených adenovirových infekcí v ČR v roce 2003 činí 285, což je o 174 případů více než v roce 2002 a nemocnost na tuto nákazu představuje zhruba 3 osoby na 100 tisíc obyvatel. Incidence Norwalk virových infekcí je v roce 2003 opětovně nulová, stejně jako v roce 2002 a 2000 (v roce 2001 byly v ČR hlášeny 104 případy). Hlášená incidence rotavirových infekcí v ČR v roce 2003 má o 34 případy nižší hodnotu než v roce 2002 (1541 případ) a je téměř dvojnásobná ve srovnání s rokem 2000. Nemocnost představuje 15 osob na 100 tisíc obyvatel. Nejvíce těchto infekcí bylo hlášeno z Ostravy (185), ale také z Prahy (123) a Plzně (109), kde na rozdíl od ostatních šesti regionů, je v roce 2000 vyšší výskyt rotavirů než v roce 2002. Z 12 sledovaných regionů se polovina z nich problematice rotavirů věnuje po mnoho let.
Hlášený výskyt alimentárních intoxikací vykazuje v ČR v roce 2003 nejnižší incidenci od roku 1998 (61 případů). Křivka výskytu těchto intoxikací má plynule klesající tendenci s výjimkou roku 2000, kdy byl zaznamenán prozatímní vrchol incidence s počtem 1093 případy. Z 12 sledovaných regionů v roce 2003 alimentární intoxikace hlásily jen 3 regiony: Ostrava, Praha a Žďár n. Sázavou. Z 61 hlášených intoxikací bylo 18 případů bakteriologicky pozitivních, ve 14 z nich byl původcem Staphylococcus aureus (77 %). V jednom případě bylo zachyceno Clostridium perfringens typ A. Podíl nevyšetřených intoxikací v roce 2003 činí 70 % a je jen o něco nižší (7 %) než v roce 2002.
V roce 2003 bylo zaznamenáno 114 případů virové hepatitidy typu A. Je to o 13 případů méně než v roce 2002 a o 500 případů méně než v roce 2000. Trend nemocnosti na tuto infekci plynule klesá, v roce 2000 činila nemocnost 6 osob na 100 tisíc, v roce 2003 jen 1 osobu na 100 tisíc, přičemž průměrná nemocnost na virovou hepatitidu typu A v letech 1993–2003 činila 11 osob na 100 tisíc obyvatel. Pokles nemocnosti byl zaznamenán ve všech regionech kromě Brna, Prahy a Šumperku, kde byla v roce 2003 nemocnost nejvyšší (6,4). Analýza podle pohlaví odhalila vyšší nemocnost v posledních sledovaných letech u mužů. Podíl nemocných Rómů činil 27 %. Nemocnost podle věkových skupin odhalila nejvyšší riziko ve skupině 5–9 letých dětí. Hlášený parenterální přenos byl dle dokumentace bezvýznamný, což neodpovídá skutečnosti. U 30 % postižených byl udáván přenos kontaktem s nemocným a ve 4 % přenos kontaktem s nosičem. U 55 % hlášených případů byl přenos nákazy neobjasněn, je to nejvyšší procento za poslední sledovaná léta.
Hlášená nemocnost na 100 000 obyvatel v ČR na nejvýznamnější alimentární
onemocnění v letech 1994–2003 dělená podle diagnóz je uvedená v tabulce
7.1.
7.3 Bakteriologická analýza potravin
Ve studii zaměřené na bakteriologickou analýzu potravin byl sledován výskyt vybraných patogenních agens v potravinách zakoupených v tržní síti v letech 1999–2003. Výběr vyšetřovaných komodit byl proveden podle spotřebního koše a byl zaměřen na ty skupiny potravin, které se v minulosti u nás nebo v zahraničí podílely na vzniku alimentárních onemocnění. Pozornost byla zaměřena na průkaz čtyř etiologických agens – původců významných alimentárních onemocnění: Salmonella spp., Campylobacter spp., Listeria monocytogenes a E.coli O157. Kromě salmonel, jsou ostatní agens sledována v rámci běžné kontroly zdravotní nezávadnosti potravin pouze výjimečně a proto informace o jejich výskytu v jednotlivých komoditách na území ČR chybí. Mikrobiologická analýza byla prováděna podle v ČR platných norem. Získané izoláty byly konfirmovány biochemicky a u salmonel a L. monocytogenes byl určován jejich sérotyp. U izolátů salmonel byla také sledována rezistence k antibakteriálním látkám, u S.Enteritidis (SE) a S.Typhimurium (STM) byla prováděna fágová typizace.
Na přítomnost salmonel bylo v období let 1999–2003 celkem vyšetřeno 2040 vzorků potravin. Jednalo se o různé druhy mas a drobů, ryb, drůbeže a polotovarů, vejce, masné, lahůdkářské a cukrářské výrobky. Pozitivní nálezy byly prokázány u 57 vzorků. Salmonely byly izolovány ze vzorků vajec (23,3 %) a drůbeže (12,1 %). Z potravin určených k přímé spotřebě byly nejvíce detekovány z cukrářských výrobků (3,3 %). Nejčastěji byly u izolátů salmonel zastoupeny sérotypy S. Entertidis (27x) a S.Typhimurium (12x). Subtypizace na úrovni fagotypu byla provedena u 27 izolátů SE, nejčastěji byl zastoupen fagotyp PT8. Dále bylo fagotypizováno 12 izolátů STM, nejčetněji byl zastoupen DT 104. U pěti izolátů STM DT104 byla zjištěna vícečetná rezistence k antimikrobiálním látkám, u jednoho izolátu z vajec dokonce k osmi látkám.
Průkaz přítomnosti kampylobakterů byl prováděn u 840 vzorků různých druhů mas a drobů. Pozitivní nález kampylobakterů byl zjištěn u 45 vzorků, jednalo se především o vzorky drůbežího masa a drobů.
Na přítomnost bakterií L. monocytogenes (LM) bylo vyšetřeno 3060 vzorků, jednalo se o různé druhy mas a drobů, mléčné, masné, rybí a lahůdkářské výrobky, zeleninu a sušené ovoce a cukrářské výrobky. Pozitivní nálezy LM byly zjištěny u 148 vzorků. LM byly nejvíce prokazovány ve vzorcích různých druhů syrových mas a drobů a mražené zeleniny. Z potravin určených k přímé spotřebě byly nejvíce detekovány v lahůdkářských, cukrářských a masných výrobcích. V roce 2003 byla zavedena i metoda stanovení počtu LM, ze 22 pozitivních nálezů byl 19krát zjištěn počet nižší než 100 KTJ LM.g-1, 2krát počet 100 KTJ LM.g-1 a v jednom cukrářském výrobku hodnota 9,8.103 KTJ LM.g-1. Nejčastěji byl prokazován sérotyp skupiny 1/2.
Průkaz přítomnosti E. coli O157 byl prováděn u 1380 vzorků potravin, u
různých druhů mas, mléčných výrobků, koření a zeleniny. V žádném ze vzorků
nebyl potvrzen výskyt tohoto patogenního agens.
7.4 Mykologická analýza potravin
V roce 2003 probíhal již pátý ročník projektu „MYKOMON“. Pokračovalo sledování výskytu toxinogenních mikromycetů (plísní), producentů aflatoxinů a ochratoxinu A, ve vybraných komoditách spotřebního koše potravin. Specializované mykologické vyšetření bylo zaměřeno na popis a charakterizaci nebezpečí výskytu toxinogenních mikromycetů v potravinách. Stejně jako v předcházejících letech bylo ve čtyřech termínech odebráno 25 druhů komodit na 12 odběrových místech v ČR, což představuje 300 vzorků potravin.
Byla získána již pátá sada frekvenčních dat o kvalitativním a kvantitativním výskytu toxinogenních mikromycetů. U vybraných potravin byl stanoven celkový počet mikromycetů (KTJ/g potraviny) a charakterizován jejich mykologický profil. Výskyt sledovaných druhů toxinogenních mikromycetů byl dále charakterizován indexem kontaminace (Ik), tzn. poměrem počtu potenciálně toxinogenních mikromycetů (KTJ/g potraviny) k celkovému počtu mikromycetů (KTJ/g potraviny).
Byla prokázána přítomnost potenciálně toxinogenních mikromycetů Aspergillus flavus, producentů aflatoxinů, celkem ve 26 vzorcích (22 %) uvedených typů potravin: v rýži, kmínu, sladké paprice, černém čaji, ovocném čaji, krupici, hladké mouce, hrubé mouce, polohrubé mouce a ovesných vločkách. Z izolovaných kmenů Aspergillus flavus bylo 16 (62 %) posouzeno jako toxinogenní. Jejich toxinogenita byla ověřena na základě stanovení produkce aflatoxinů na testovací živné půdě.
Srovnání frekvence výskytu toxinogenních kmenů Aspergillus flavus v potravinách v letech 1999–2003
|
1999 |
2000 |
2001 |
2002 |
2003 |
Frekvence výskytu (%) |
28 |
17 |
18 |
17 |
22 |
Toxinogenní kmeny (%) |
75 |
63 |
77 |
56 |
62 |
Potraviny |
čaj černý, čaj ovocný, kmín, mouka hladká, pepř černý, vločky ovesné |
čaj černý, kmín, mouka hladká, pepř černý |
čaj černý, čaj ovocný, kmín, mouka hladká, pepř černý, vločky ovesné |
čaj černý, čaj ovocný, kmín, mouka hladká, paprika sladká, pepř černý, rozinky, těstoviny |
čaj černý, čaj ovocný, kmín, krupice dětská, mouka hladká, mouka hrubá, mouka polohrubá, paprika sladká, rýže, vločky ovesné |
Dále byla prokázána přítomnost toxinogenních mikromycetů Aspergillus tamarii, producentů aflatoxinů, celkem ve 3 vzorcích (25 %) černého čaje. Z izolovaných kmenů Aspergillus tamarii byl 1 (33 %) posouzen jako toxinogenní. Jeho toxinogenita byla rovněž ověřena na základě stanovení produkce aflatoxinů na testovací živné půdě. Aflatoxin B1 byl zjištěn v 1 vzorku (8 %) sladké papriky (hodnota 4.3 µg/kg). Aflatoxin G1 (hodnota 6.2 µg/kg) byl zjištěn v témže vzorku (8 %) sladké papriky.
Srovnání frekvence výskytu toxinogenních kmenů Aspergillus tamarii v potravinách v letech 1999–2003
|
1999 |
2000 |
2001 |
2002 |
2003 |
Frekvence výskytu (%) |
25 |
25 |
21 |
17 |
25 |
Toxinogenní kmeny(%) |
100 |
67 |
80 |
25 |
33 |
Potraviny |
pepř černý |
čaj černý |
čaj černý |
čaj černý |
čaj černý |
Potenciálně toxinogenní mikromycety Aspergillus sk. niger (producenti ochratoxinu A) byly stanoveny celkem ve 26 vzorcích (tj. 36 %) následujících typů potravin: v rýži, rozinkách, kmínu, černém pepři, černém čaji a ovocném čaji. Na základě nálezu Aspergillus sk. niger v rozinkách bylo provedeno stanovení mykotoxinu ochratoxinu A. Jeho výskyt byl prokázán ve 3 vzorcích (25 %) rozinek (aritmetický průměr 2.3 µg/kg, maximální hodnota 3.0 µg/kg).
Srovnání frekvence výskytu potenciálně toxinogenních kmenů Aspergillus sk. niger v potravinách v letech 1999–2003
|
1999 |
2000 |
2001 |
2002 |
2003 |
Frekvence výskytu (%) |
67 |
85 |
32 |
48 |
36 |
Potraviny |
čaj černý |
čaj černý |
čaj černý |
arašídy |
čaj černý |
Podobně jako v předcházejících letech byla provedena izolace kmenů Penicillium crustosum (potenciálního producenta mykotoxinu penitremu A) ve vlašských ořechách.
Srovnání frekvence výskytu potenciálně toxinogenních kmenů Penicillium crustosum ve vlašských ořechách v letech 1999–2003
|
1999 |
2000 |
2001 |
2002 |
2003 |
Frekvence výskytu (%) |
25 |
25 |
33 |
33 |
50 |
7.5 Výskyt potravin na bázi geneticky modifikovaných organizmů na trhu v ČR
V roce 2003 probíhala druhým rokem studie „GENOMON“. Pokračovalo se ve sledování vybraných potravin odebraných v obchodní síti, zda nejsou vyrobeny z geneticky modifikovaných organismů.
Podobně jako v roce 2002 byly odebrány v obchodní síti na 12 místech v ČR ve čtyřech odběrových termínech vzorky 4 druhů potravin (rajčata, sójové boby, sójové výrobky a kukuřičná mouka). Celkem bylo odebráno a analyzováno 192 vzorků (48 vzorků rajčat, 48 vzorků sójových bobů, 48 vzorků sójových výrobků a 48 vzorků kukuřičné mouky).
K detekci GMO a potravin nového typu byla využita kvalitativní screeningová a identifikační metoda polymerázové řetězové reakce (dále PCR), semikvantitativní imunochemické metody (ELISA) a kvantitativní metoda PCR v reálném čase (dále RT-PCR). Z celkového počtu 192 analyzovaných vzorků bylo 5 vzorků sójových výrobků a 1 vzorek sójových bobů vyhodnoceno jako pozitivní.
Souhrnné výsledky analýz na přítomnost GM surovin v potravinách v letech 2002 a 2003
Potravina |
Počet vyšetřených |
Pozitivní (počet/%) |
Negativní (počet/%) |
|||
2002 |
2003 |
2002 |
2003 |
2002 |
2003 |
|
Rajčata |
48 |
48 |
0/0 |
0/0 |
48/100 |
48/100 |
Sójové boby |
48 |
48 |
6/12,5 |
1/2,1 |
42/87,5 |
47/97,9 |
Sójové výrobky |
48 |
48 |
18/37,5 |
5/10,4 |
30/62,5 |
43/89,6 |
Kukuřičná mouka |
48 |
48 |
0/0 |
0/0 |
48/100 |
48/100 |
Celkem |
192 |
192 |
24/12,5 |
6/3,1 |
168/87,5 |
186/96,9 |
Na základě stanovení metodou RT-PCR bylo zjištěno, že množství Roundup Ready sóji (dále RRS) přítomné v sójových bobech a sójových výrobcích bylo v 5 případech pod 1 %. Pouze jeden vzorek sojových výrobků měl obsah RRS vyšší než 1 %. Dodatečně bylo provedeno došetření vzorků metodou RT-PCR za rok 2002. Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce.
Srovnání výskytu RRS v potravinách v letech 2002 a 2003 (výsledky stanovení metodou RT-PCR)
Potravina |
Pozitivní vzorky |
Počet vzorků |
Počet vzorků |
|||
2002 |
2003 |
2002 |
2003 |
2002 |
2003 |
|
Sójové boby |
6 |
1 |
4 |
1 |
2 |
0 |
Sójové výrobky |
18 |
5 |
9 |
4 |
9 |
1 |
Celkem |
24 |
6 |
13 |
5 |
11 |
1 |
Získané výsledky dokazují, že se v tržní síti vyskytují potraviny vyrobené z Roundup Ready sóji (40-3-2), která je v ČR povolena jako potravina nového typu. Z výsledků je zřejmé, že v roce 2003 byl záchyt RRS v sojových bobech a v sojových výrobcích nižší než v roce 2002. Žádná pozitivní potravina nebyla označena, že byla vyrobena z GM surovin. Zatímco v roce 2002 bylo značení povinné od 1 % (zákon č. 110/97 Sb. ve znění pozdějších předpisů), je v současné době značení povinné od 0,9 % (viz nařízení EU č. 1829/2003). V průběhu roku 2003 nebyly publikovány žádné nové vědecké údaje, které by popisovaly zdravotní rizika z použití potravin na bázi schválených GMO.
7.6 Dietární expozice člověka
Cílem dlouhodobého monitorovacího programu byl i v roce 2003 odhad průměrné hodnoty expozice populace ČR vybraným chemickým látkám (významné kontaminanty, nutrienty, mikronutrienty). Jejich obsah v potravinách může představovat zdravotní riziko nenádorových, ale i nádorových onemocnění. V roce 2003 byly pro odhad expozičních dávek použity opětovně dvě hodnoty očekávané spotřeby potravin: skutečná hodnota spotřeby (převzatá z tzv. Spotřebního koše potravin pro ČR, který uvádí průměrnou dostupnost potravin na úrovni člena domácnosti pro republiku a rok 1994) a model doporučených dávek potravin. Sadu vzorků dodávaných k chemické analýze tvořilo 195 individuálních druhů potravin, které byly sváženy ze čtyř regionů republiky (12 míst v republice, region A = Plzeň-město, České Budějovice, Benešov, region B = Ústí nad Labem, Jablonec nad Nisou, Praha, region C = Hradec Králové, Šumperk, Ostrava, region D = Žďár nad Sázavou, Brno, Znojmo). Celkový počet odebraných vzorků potravin tak činil 2340/republiku/rok. Z ekonomických důvodů byly vzorky potravin kombinovány do tzv. kompozitních vzorků podle regionů. Vzorky zastupující každý region byly standardně kulinárně upraveny a pak míchány do 108 druhů kompozitních vzorků pro každý ze čtyř regionů republiky. Celkově bylo k analýze na obsah základních chemických látek dodáno 432 kompozitních vzorků. Pro stanovení některých chemických látek byly kompozitní vzorky z jednotlivých regionů dále míchány tak, že republiku reprezentuje sada 108 směsných kompozitních vzorků. Některá speciální analytická stanovení (toxické kongenery PCB, dibenzofurany a dioxiny, dusitany, organické sloučeniny cínu, aj.) používají odlišný, racionálně podložený, výběr či kombinaci vzorků potravin. Celkově bylo ve vzorcích potravin kvantifikováno 86 individuálních chemických látek. Nově byly v roce 2003 studovány následující analyty: akrylamid, organické sloučeniny cínu, polyaromatické uhlovodíky. Zjištěné koncentrace chemických látek byly použity pro výpočet odhadu průměrných expozičních dávek pro populaci ČR v roce 2003 na základě údajů o skutečné spotřebě potravin podle spotřebního koše. Pro dlouhodobé srovnání expozičních dávek (od roku 1994) byl použit model doporučených dávek potravin pro ČR, který je stanoven pro 5 různých skupin populace (děti, muži, ženy, těhotné/kojící ženy a starší osoby (viz tab. 7.2). Model umožňuje standardizaci výsledků tak, aby bylo možné dlouhodobé sledování trendu změn koncentrací chemických látek v potravinách, nezávisle na „skokové“ změně údajů o spotřebě potravin.
Průměrná chronická expoziční dávka populace sledovaným organickým látkám ze skupiny tzv. perzistentních organických polutantů zakázaných tzv. Stockholmskou konvencí (polychlorované bifenyly (PCB), aldrin, endrin, dieldrin, methoxychlor, endosulfan, heptachlor epoxid, hexachlorbenzen (HCB), alfa-, beta-, delta-, gama- (lindan) izomer hexachlorcyklohexanu, izomery DDT, DDD, DDE, alfa-, gama-, oxy- chlordan, mirex) z potravin nedosáhla v roce 2003 hodnot, které jsou spojovány s nepřípustným zvýšením pravděpodobnosti poškození zdraví (nekarcinogenní efekt) konzumenta. Expozice populace odhadovaná podle skutečné spotřeby potravin dosáhla opět nejvyšší úrovně u PCB. Expozice sumě sedmi indikátorových kongenerů PCB dosáhla průměrné úrovně asi 8,7 % tolerovatelného denního přívodu (TDI), ve skutečnosti je však hodnota nižší, což naznačuje rámcové vyšetření metodou s nižší mezí stanovitelnosti (jen 3,8 %). Největší počet pozitivních analytických záchytů byl při použití analytických metod se zvýšenou citlivostí pozorován pro kongenery PCB č. 138, 153 a 180 (70, 68 a 53 %). Vysoký počet analytických záchytů byl tradičně pozorován pro p,p´DDE (82 %). Vysoký počet záchytů byl pozorován i u o,pDDD (58 %), u gama isomeru HCH (49 %), u HCB (41 %). Expoziční dávky uvedených látek byly ale tradičně velmi nízké (0,2 % PTDI pro „sumu DDT“ = p,p´DDT+o,pDDT+p,p´DDD+p,p´DDE a 2,8 % TDI pro HCB). To svědčí o stále přetrvávající plošné kontaminaci těmito perzistentními organickými polutanty, ale na úrovni velmi nízkých koncentrací, bez závažného významu pro zdraví konzumentů.
Odhad expoziční dávky látkám s tzv. dioxinovým účinkem (TEQ 2,3,7,8-TCDD pro sumu 29 toxických kongenerů PCB, dioxinů a dibenzofuranů) představoval v roce 2003 hodnotu asi 8,1–9,6 pg WHO TEQ TCCD/kg t.hm./týden. To představuje hodnotu asi 58–69 % TWI (EU). Tato hodnota leží v rozpětí odhadu expoziční dávky předchozích roků. Relativně příznivý výsledek nelze přeceňovat vzhledem k velmi malému počtu výsledků analýz (4/rok). Na tzv. dioxinové toxicitě se podílí PCB 55–65 %, dibenzofurany 30–34 % a dioxiny 1–15 %.
Expoziční dávky odhadované podle modelů doporučených dávek potravin dosahují logicky nejvyšších hodnot pro kategorii dětí ve věku 4–6 roků. Expozice sumě sedmi indikátorových kongenerů PCB byla u těchto dětí prakticky na stejné úrovni jako v loňském roce a dosahovala výše asi 33 % TDI (obr. 7.3a). Zdá se, že se vliv povodní v roce 2002 nijak významně nepromítl do expozičních dávek PCB.
V roce 2003 byly nově či opětovně sledovány následující chemické látky: sada 15 polyaromatických uhlovodíků (PAU) ve všech typech potravin, akrylamid ve 20 vybraných skupinách potravin a 8 organických sloučenin cínu (OTC) v 5 skupinách ryb a rybích výrobků. Ve všech případech byly výsledky odhadů expozic poměrně příznivé. Např. expoziční dávka benzo(a)pyrenu činila pouze 0,002 µg/kg t.hm./den (µg na kilogram tělesné hmotnosti za den) a sumární expozice všem sledovaným PAU byla pod 1 µg/kg t.hm./den. Expoziční dávka akrylamidu byla odhadnuta na základě analýzy 20 indikovaných skupin potravin ve výši 0,3 µg/kg t.hm./den. Expozice OTC dosáhla pouze 0,005 µg/kg t.hm./den (asi 2 % uvažovaného TDI). Převahu expoziční dávky tvořil tributylcín. Pro spolehlivější interpretaci je však potřeba ještě více dat.
Průměrná chronická expoziční dávka pro populaci látkám anorganického charakteru (dusičnany, dusitany, kadmium, olovo, rtuť, arzen, měď, zinek, mangan, selen, hořčík, chrom, nikl, hliník, železo a jód) nevedla k překračování expozičních limitů pro nekarcinogenní efekt. Expozice odhadovaná podle spotřebního koše potravin ukazuje podobně jako v roce 2001 a 2002, po letech růstu, mírné snížení zátěže dusičnany (16 % ADI) a kolísající zátěž dusitany (po poklesu na 9 % v roce 2001 došlo k opětovnému zvýšení na 20 % ADI v roce 2002 a v roce 2003 k mírnému poklesu na 19 %). Pokles byl pozorován u přívodu manganu (36 % RfD). Zátěž kadmiem je mírně vyšší než v předchozích letech (19,1 % PTWI). Zátěž olovem nadále klesá (6 % PTWI). Expozice celkové rtuti klesla (1,3 % PTWI), což vyhovuje dobře i limitům na vysoce toxickou methylrtuť (4% PTWI). Přívod mědi a zinku má z toxikologického hlediska setrvale nízkou tendenci (3 % a 16 % PMTDI). Expozice „toxickému“ (anorganické sloučeniny) arzenu se opět mírně snížila (3,5 % PTWI). U selenu bylo pozorováno mírné snížení přívodu (14 % RfD). Odhad expoziční dávky niklu a chrómu dosahuje poměrně nízkých hodnot s tendencí ke kolísání (8 % a 24 % RfD). Odhad expozice hliníku a železu nepředstavoval riziko poškození zdraví konzumentů v důsledku expozice (4 % PTWI a 19 % PMTDI). Odhad expozice průměrné osoby kontaminantům z příjmu potravin je znázorněn na obr. 7.2.
Expoziční dávka odhadovaná podle modelu doporučených dávek potravin dosahuje opět nejvyšších hodnot pro kategorii dětí ve věku 4–6 roků. Expozice dusičnanům dosáhla asi 76 % ADI (započítán i příspěvek ze zeleniny), odhad expozice manganu poklesl na 140 % RfD. Tyto výsledky jsou orientací, protože není určena forma manganu.
Při hodnocení přívodu některých stopových prvků (zinek, měď, selen, chrom, nikl, mangan, hořčík, vápník, fosfor, sodík, draslík, železo) byly podle spotřebního koše potravin zjištěny expoziční dávky, které se pro zinek pohybovaly opět na úrovni asi 111 % populačního normativního minima, u mědi byly sice pod populačním normativním minimem (93 %), ale hodnota byla vyšší než v roce 2002. I přes mírný pokles byla u selenu zcela pokryta potřeba na úrovni normativního minima (127 %). Odhadovaný doporučený přívod pro chrom byl pokryt na 133 %. Uvažovaná potřeba niklu byla kryta na 275 %, potřeba manganu na 101 %, hořčíku jen na 73 %, vápníku jen na 86 %, fosforu na 175 %. Horní limit přívodu pro sodík byl naplněn na 78 % (tj. 136 % doporučení N.A.S. USA) a potřeba draslíku byla kryta na 81 %. Poměr mezi příjmem Ca/P byl opakovaně nízký a horší než v roce 2002, naopak poměr Na/K byl relativně vysoký. Přívod železa byl mírně vyšší, ale dosáhl opět pouze 70 % doporučení pro naši populaci. V případě použití jódované soli ke kulinární úpravě potravin byla v roce 2003 doporučená dávka jódu pro populaci kryta opět na 153 % a růst modelové expozice u dětí po fortifikaci potravin již vyvolává pozornost.
Odhad přívodu stopových prvků podle modelu doporučených dávek potravin dosahuje nejnižších hodnot v kategorii starších osob ve věku nad 60 let. Struktura spotřeby potravin v rozsahu doporučených dávek potravin nepokrývá u této věkové skupiny doporučený přívod některých minerálních látek. Naopak u dětí může vyvolávat v budoucnu problémy neřízená fortifikace potravin některými mikroelementy (viz např. model přívodu jódu na obr. 7.3b).
Teoretický odhad pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění v naší populaci v důsledku roční expozice (průměr expozičních dávek podle spotřebního koše potravin) vybraným chemickým látkám (suma 7 indikátorových kongenerů PCB, alfa a beta isomer HCH, lindan, p,p´isomery DDT, DDD, DDE, aldrin, dieldrin, heptachlor epoxid (A+B), HCB a arsen (toxický)) činil asi 65 případů pro ČR a rok 2003. Nejvyšší podíl na zvýšení rizika představovaly tradičně PCB (zvýšení na 37 případů) a As (16 případů). Příspěvek analyzovaného chlordanu ke zvýšení rizika se opakovaně ukazuje jako zanedbatelný (0,11 případu). Odhad pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění v naší populaci v důsledku roční expozice pro látky s dioxinovým účinkem (vyjádřené jako suma WHO TEQ TCDD pro 29 kongenerů PCB, dioxiny a dibenzofurany) činí asi 24–29 případů pro ČR a rok 2003, což je méně než odhad přes sumu indikátorových kongenerů.
7.7 Dílčí závěry
Výsledky analýzy výskytu hlášených alimentárních onemocnění se v roce 2003 výrazně neliší od předchozích období. Naznačen je pokles celkového počtu hlášených onemocnění.
Výsledky mikrobiologické analýzy vybraných druhů potravin naznačují, které komodity v tržní síti jsou častěji kontaminovány patogenními agens a napomáhají upřesnění představ o příčinách vzniku alimentárních onemocnění. Nejčastěji pozorovaným kontaminantem byla L. monocytogenes.
Výsledky monitorování toxinogenních mikromycetů v potravinách potvrzují předpoklad o častějším výskytu toxinogenních mikromycetů Aspergillus flavus, Aspergillus tamarii (producentů aflatoxinů) a Aspergillus sk. niger (producentů ochratoxinu A) v některých potravinách.
Na trhu s potravinami se nevyskytuje prakticky žádná potravina s označením obsahu GMO nebo surovin z GMO. Jejich přítomnost byla prokázána pouze ve 2 % analyzovaných vzorků u sójových bobů a v 10 % u sójových výrobků. Podle kvantitativní analýzy by měl být značen jediný vzorek potravin. Výsledek lze považovat za dobrý. Z uvedených údajů neplyne, na základě současných poznatků, žádné zvýšení zdravotního rizika.
Výsledky monitoringu expozice některým nebezpečným chemickým látkám z potravin v ČR potvrzují mírné kolísání expozičních dávek v souvislosti se změnou koncentrací. Charakterizace zdravotního rizika vyznívá poměrně příznivě pro průměrnou osobu v populaci. Pro řadu polutantů se hodnoty expozičních dávek snížily nebo zůstaly na nízké úrovni. Hodnocení pomocí modelu doporučených dávek potravin naznačuje možnost určitých zdravotních rizik zejména pro děti (vyšší expozice škodlivinám nebo i látkám z fortifikovaných potravin), a také pro starší osoby (nedostatečný přívod některých minerálních látek).
Tab. 7.1 Hlášená nemocnost na nejvýznamnější alimentární onemocnění v letech 1994–2003 (počet případů/100 000 obyvatel)
Rok/diagnoza |
1994 |
1995 |
1996 |
1997 |
1998 |
1999 |
2000 |
2001 |
2002 |
2003 |
Salmonelózy |
491 |
518 |
466 |
386 |
493 |
434 |
389 |
326 |
274 |
263 |
Shigelózy |
17 |
16 |
8 |
6 |
5 |
5 |
5 |
3 |
3 |
4 |
Střevní nákazy způsobené jinými bakteriálními agens |
20 |
21 |
28 |
20 |
19 |
18 |
21 |
20 |
26 |
23 |
Kampylobakteriózy |
22 |
29 |
25 |
37 |
54 |
95 |
163 |
210 |
227 |
196 |
Alimentární intoxikace |
4 |
9 |
6 |
3 |
5 |
5 |
11 |
7 |
3 |
1 |
Virové gastroenteritidy |
2 |
2 |
8 |
5 |
9 |
8 |
12 |
11 |
23 |
21 |
Infekční gastroenteritidy neznámého původu |
12 |
12 |
13 |
10 |
6 |
12 |
13 |
13 |
14 |
16 |
Tab. 7.2 Doporučené dávky potravin (počet porcí/osobu/den) pro vybrané skupiny populace:a
Skupina |
Věk |
Hmotnost |
Cereálie |
Zelenina |
Ovoce |
Mléko |
Zdroje |
Jiné |
Energie |
Děti |
4–6 |
15 |
3 |
3 |
2 |
3 |
2 |
* |
7 047 |
Dospělí muži |
> 18 |
70 |
6 |
5 |
4 |
3 |
3 |
* |
11 996 |
Dospělé ženy |
> 18 |
58 |
4 |
4 |
3 |
3 |
1 |
* |
7 988 |
Těhotné/kojící ženy |
> 18 |
58 |
5 |
4 |
3 |
3 |
2 |
* |
9 787 |
Starší osoby |
> 60 |
64 |
3 |
3 |
2 |
2 |
1 |
* |
5 987 |
* Rozumí se střídmě tuky, oleje, cukr, cukrovinky: pro výpočet expozice byla použita spotřeba 15 g přidaných tuků, 10 g přidaných cukrů a 300 ml nápojů.
Poznámky:
a Použitá literatura: viz seznam literatury v kap. 14.
b Energetická hodnota modelu bez započítání přidaných tuků, cukrů, cukrovinek a nápojů. Hodnota energie byla určena součtem vážených průměrů energetické hodnoty pro jednotlivé skupiny potravin vypočtené podle skutečného poměru dostupnosti potravin v ČR v roce 1997 (SKP 2000, Ruprich aj., 2000).
Model doporučených dávek potravin pro ČR použitý k porovnání odhadů expozičních dávek chemickým látkám pro vybrané skupiny populace (model standardizované spotřeby potravin)
Hodnoty uvedené v závorkách byly použity pro výpočet modelové expozice
Tab. 7.3 Odhad expozice vybraným chemickým látkám, čerpání expozičního limitu podle spotřebního koše potravin, 2003
Prvek |
Čerpání exp. |
Typ exp. limitu |
Prvek |
Čerpání exp. |
Typ exp. limitu |
Arzen (anorganický) |
3,5 |
PTWI |
Olovo |
6,0 |
PTWI |
Dusičnany |
16,0 |
ADI |
Rtuť |
1,3 |
PTWI |
Dusitany |
19,0 |
ADI |
Selen |
14,0 |
RfD |
Hliník |
4,0 |
PTWI |
Zinek |
16,0 |
PMTDI |
Chrom |
24,0 |
RfD |
Železo |
19,0 |
PMTDI |
Kadmium |
19,1 |
PTWI |
PCB |
8,7 |
TDI |
Mangan |
36,0 |
RfD |
DDT |
0,2 |
PTDI |
Měď |
3,0 |
PMTDI |
Hexachlorbenzen |
2,8 |
TDI |
Nikl |
8,0 |
RfD |
|
|
|
Tab. 7.4 Odhad expozice stopovým prvkům podle spotřebního koše potravin, procenta plnění doporučeného přívodu, 2003
Prvek |
Plnění doporučeného |
Prvek |
Plnění doporučeného |
Draslík |
81 |
Nikl |
275 |
Fosfor |
175 |
Selen |
127 ** |
Hořčík |
73 |
Sodík |
78 * |
Chrom |
133 |
Vápník |
86 |
Jód |
153 |
Zinek |
111** |
Mangan |
101 |
Železo |
70 |
Měď |
93** |
|
|
* plnění horního limitu přívodu
** plnění normativního minima