4. ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY A RIZIKA ZNEČIŠTĚNÉHO OVZDUŠÍ

4.1 Organizace monitorovacích aktivit

Subsystém I zahrnuje sledování vybraných ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva a kvality venkovního a vnitřního ovzduší. Informace o zdravotním stavu obyvatelstva pocházejí od praktických lékařů pro dospělé a praktických lékařů pro děti a dorost v ambulantních zdravotnických zařízeních. Výsledky měření koncentrací znečišťujících látek ve venkovním ovzduší jsou získávány ze sítě manuálních a automatických stanic, které provozují zdravotní ústavy v monitorovaných městech a z vybraných měřících stanic, které spravuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) a jejichž umístění vyhovuje požadavkům Systému monitorování. Sledování kvality vnitřního ovzduší v bytech v Subsystému I. je realizováno ve spolupráci s vybranými zdravotními ústavy.

4.2 Incidence ošetřených akutních respiračních onemocnění

4.2.1 Výsledky za rok 2003

Akutní respirační onemocnění (ARO) jsou nejčastější skupinou onemocnění dětského věku (s maximem výskytu u předškolních dětí) a jejich incidence proto hraje důležitou roli v popisu zdravotního stavu obyvatelstva. Incidence respiračních onemocnění je v první řadě ovlivněna epidemiologickou situací, dále se na ní podílejí nejen klimatické podmínky, znečištění ovzduší a individuální faktory, ale i subjektivní hodnocení lékaře. Zdrojem informací jsou záznamy o prvním ošetření pacienta s akutním respiračním onemocněním. Základní úroveň zpracování představují absolutní počty nových onemocnění pro vybrané skupiny diagnóz u sledované populace a incidence těchto onemocnění v jednotlivých věkových skupinách, tedy počet nových onemocnění na 1000 osob sledované populační skupiny. Data jsou ukládána do systémové databáze monitorování ošetřených akutních respiračních onemocnění MONARO. Jedná se o ucelený systém kontinuálního sběru, zpracování a hodnocení informací o výskytu respiračních onemocnění, získaných od praktických a dětských lékařů. Redundantní či chybné záznamy jsou v rámci údržby centrální databáze průběžně validovány a opravovány.

V roce 2003 bylo do sběru dat zapojeno ve 25 městech 74 dětských a 43 praktických lékařů, kteří měli ve své péči celkem 177 112 pacientů.

Počty nových případů ošetřených akutních respiračních onemocnění se v posledních letech významně neliší, měsíční incidence kolísá od několika desítek k několika stům případům na 1000 osob dané věkové skupiny podle ročního období a aktuální epidemiologické situace. V roce 2003 se měsíční incidence ARO (bez chřipky) u dětí do 18 let pohybovala v širokém rozmezí od hodnoty 3 (Sokolov) až do hodnoty 691 (Šumperk). Nejvyšší nemocnost se tradičně vyskytuje ve věkové skupině 1 až 5 let. Ve většině měst má ARO typický sezónní průběh s charakteristickým poklesem v letních měsících. Sezonalita byla prokázána u všech věkových skupin obyvatel měst. Nejvýrazněji se projevuje ve věkové kategorii dětí 1 až 5 let, s menší intenzitou také u dětí ve věku 6 až 14 let, nejméně výrazná je u dospělých.

Na obr. 4.1a a 4.1b jsou prezentovány maximální a minimální měsíční hodnoty a průměrné roční hodnoty incidence za rok 2003, a také rozpětí průměrných ročních incidencí v období 1995 až 2003. Průměrná roční incidence ARO u dětí ve věku od 1 roku do 14 let se v roce 2003 ve většině sídel nacházela na spodní hranici intervalu průměrných hodnot za minulé roky. Výjimku tvořila ve věkové kategorii dětí 1–5 let (obr. 4.1a) města Hodonín a Šumperk, v kategorii 6 až 14 let (obr. 4.1b) města Příbram a Hodonín, ve kterých byla letos zjištěna nejvyšší incidence od roku 1995. Pro období let 1995–2002 byl prokázán klesající trend pro všechny kombinace věkových skupin a onemocnění. Nejvýrazněji se projevil pokles u dětí věkové kategorie 1–5 let, s vyššími věkovými kategoriemi se pokles zmírňuje. U onemocnění dolních dýchacích cest je klesající trend méně výrazný než u onemocnění cest horních (obr. 4.1c).

Největší podíl na celkové nemocnosti ARO měla podobně jako v minulých letech skupina diagnóz onemocnění horních cest dýchacích s ročním průměrným zastoupením 76 % (ze všech sídel i věkových kategorií). Druhou početně nejvíce zastoupenou skupinou diagnóz byla chřipka s 14 %, za kterou následovala skupina diagnóz akutní záněty průdušek s 7 %. Podíl incidence ostatních sledovaných diagnóz na nemocnosti ARO byl následující: záněty středního ucha, vedlejších nosních dutin a bradavkového výběžku 2,1 %, záněty plic 0,5 % a astma 0,5 %.

4.3 Znečištění ovzduší měst

V roce 2003 byly koncentrace znečišťujících látek ve venkovním ovzduší měřeny na 76 stanicích (46 v resortu Ministerstva zdravotnictví a 30 v resortu Ministerstva životního prostředí) ve 27 městech zahrnutých do Systému monitorování (viz tab. 3.1 a obr. 3.1). Ve všech sídlech Systému monitorování (mimo Mělníka) byly v roce 2003 měřeny koncentrace oxidu siřičitého (měření SO2 v síti hygienické služby ukončeno na všech manuálních stanicích, v sídlech, kde není umístěna stanice ČHMÚ omezeno pouze na topnou sezónu), oxidů dusíku – NO/NO2/NOx, suspendovaných částic (frakce TSP a/nebo frakce PM10) a ve vzorcích suspendovaných částic hmotnostní koncentrace vybraných kovů (arzen, chrom, kadmium, mangan, nikl a olovo). Výběrově jsou nadále v řadě monitorovaných měst sledovány imisní koncentrace oxidu uhelnatého, ozónu, polycyklických aromatických uhlovodíků a těkavých organických látek.

Pro hodnocení naměřených a vypočtených koncentrací sledovaných látek byla použita kritéria Nařízení vlády č. 350/2002 Sb. ze 14. 8. 2002 ve znění novely č. 60/2004 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší; pro látky, u nichž není stanoven imisní limit byly použity referenční (doporučené jako nejvyšší) koncentrace, zpracované odbornou skupinou hygieny ovzduší SZÚ podle § 45 zákona 86/2002 Sb. (ve znění novely č. 92/2004 Sb.). V případě suspendovaných částic frakce TSP a sumy oxidů dusíku byly pro hodnocení použity jako orientační hodnoty limitní koncentrace platné do roku 2002.

Pro hodnocení trendů byla u vybraných látek/indikátorů typů znečištění ovzduší (suspendované částice frakce PM10, NO2, benzen a benzo(a)pyren) provedena statistická analýza dat zaměřená na významnost meziročních změn za období 1996 až 2003.

4.4 Kontaminanty městského ovzduší anorganické povahy

Dlouhodobý trend vývoje imisních charakteristik některých běžně sledovaných škodlivin pokračoval i v roce 2003.

V žádném ze sledovaných sídel nebyl roční aritmetický průměr oxidu siřičitého (SO2) v roce 2003 vyšší než 23 µg/m3, tj. 46 % imisního limitu (50 µg/m3). Nejvyšší hodnota ročního aritmetického průměru byla stanovena v Mostě – 22,7 µg/m3 a v Karviné – 18,2 µg/m3. V žádném ze sledovaných sídel nepřekročila 24 hodinová hodnota imisní limit 125 µg/m3 (obr. 4.2a).

Pro hodnocení středních ročních koncentrací suspendovaných částic frakce TSP byla použita jako srovnávací hodnota 60 µg/m3 (imisní limit platný do roku 2002, současnou legislativou není stanoven). Tuto hodnotu překročil pouze roční aritmetický průměr v Praze 8 – 121,2 µg/m3. V ostatních sídlech se hodnoty ročních průměrů pohybovaly v rozmezí 20 až 55 µg/m3 (obr. 4.2b).

Koncentrace suspendovaných částic frakce PM10 ve venkovním ovzduší byly v roce 2003 proti minulým rokům zvýšeny prakticky ve všech sledovaných sídlech (obr. 4.2d,e). Koncentrace dlouhodobě zvolna narůstají zvláště ve větších městských aglomeracích, kde byl za hodnocené období prokázán rostoucí lineární trend (Praha, Ostrava). K překročení ročního imisního limitu (roční aritmetický průměr 40 µg/m3 nebo více než 35 překročení 24-hod limitu 50 µg/m3) došlo v roce 2003 v šestnácti sídlech. V pražské aglomeraci byl zjištěn roční vážený (ve vztahu k hodnocené zóně – tj. residenční, obytná, průmyslová, dopravní aj.) aritmetický průměr 38,6 µg/m3, tedy hodnota podlimitní z hlediska výše ročního průměru. Ve všech hodnocených částech Prahy však došlo k více než 70ti překročením 24-hod. imisního limitu, na stanicích v Praze 5 byl tento limit překročen dokonce 130krát. Pouze v pěti z 21 sídel – v Českých Budějovicích, Liberci, Havlíčkově Brodě, Hodoníně a ve Žďáru nad Sázavou – nebyl imisní limit překročen. Střední roční hodnoty se pohybovaly v rozmezí 25 až 51 µg/m3 a ve všech sídlech tak překročily hodnotu cílového imisního limitu 20 µg/m3 stanoveného pro rok 2010 (obr. 4.2c,d).

Roční aritmetické průměry sumy oxidů dusíku (NOx) se v roce 2003 pohybovaly v rozmezí 14,3–100,1 µg/m3 (obr. 4.2f). Shodně s minulými roky byla na stanicích v některých částech Prahy (Praha 1 – 88,7 µg/m3, Praha 5 – 100,1 µg/m3) překročena hodnota 80 µg/m3 použitá jako srovnávací. Nejvyšší 24 hodinové průměrné hodnoty byly zjištěny na dopravou zatížených stanicích v Praze 5 (37 % měření nad hodnotou 100 µg/m3), v Praze 8 (21,3 % výsledků nad 100 µg/m3) a v Praze 9 (21,6 % výsledků nad 100 µg/m3), kde byla 7krát překročena hodnota 300 µg/m3. Průměrná hodnota ročního váženého aritmetického průměru pro pražskou aglomeraci vychází 67,7 µg/m3. Nejnižší hodnota ročního aritmetického průměru byla zjištěna na stanici v Příbrami – 14,3 µg/m3.

Koncentrace oxidu dusičitého (NO2) překročily imisní limit 40 µg/m3 pouze v některých částech Prahy (Praha 1– 47,2 µg/m3, Praha 5 – 49,3 µg/m3, Praha 9 – 40,2 µg/m3 a Praha 10 – 46,4 µg/m3). Roční aritmetické průměry se ve všech ostatních sledovaných sídlech pohybovaly v rozsahu 19,3 až 37,1 µg/m3, hodnota menší než 20 µg/m3 byla nalezena v Brně (obr. 4.2g). Nejvyšší počet překročení hodnoty 50 µg/m3 byl zjištěn v Praze 5 – 114krát. Roční imisní hodnoty dlouhodobě zvolna rostou, statistická analýza dat za období 1996 až 2003 prokázala ve většině sídel rostoucí lineární trend.

Výsledky měření potvrzují dlouhodobě nízké a stabilní imisní koncentrace oxidu uhelnatého (CO). Extrémním případem zůstávají, tak jako v minulých letech, vysoké hodnoty v dopravně zatížených lokalitách v Praze. V Praze 10 bylo zjištěno jedenáct dnů a v Praze 8 šest dnů s překročením hodnoty 5000 µg/m3, roční průměr v Praze 8 dosáhl hodnoty 2784 µg/m3. Hodnota ročního váženého aritmetického průměru pražské aglomerace je 1600 µg/m3, roční aritmetický průměr pro ostatní hodnocená sídla se pohybuje v rozmezí 216–671 µg/m3.

Koncentrace ozónu v ovzduší jsou sledovány v 15 městech. Roční aritmetické průměry se pohybovaly v rozmezí 33,3 µg/m3 až 64,4 µg/m3 (obr. 4.2h). 24 hodinová koncentrace, kromě Žďáru nad Sázavou a Sokolova (kde se jedná o pozaďové stanice), jen ojediněle překročila 120 µg/m3. V roce 2003 nebyla zaznamenána na stanicích hygienické služby žádná ozónová epizoda (překročení hodinové hodnoty 180 µg/m3).

4.4.1 Kovy v suspendovaných částicích

Hmotnostní koncentrace sledovaných kovů byly získávány analýzou čtrnáctidenních sumačních vzorků suspendovaných částic. Úroveň znečištění ovzduší sledovanými prvky v období 1995 až 2003 zvolna klesá (olovo) nebo je víceméně stabilní (kadmium, chrom, arzen) bez významnějších výkyvů. Roční koncentrace sledovaných kovů v suspendovaných částicích na měřicích stanicích v zahrnutých sídlech lze popsat následovně:

Arzen – hodnoty ročních aritmetických průměrů koncentrací se v roce 2003 nejčastěji pohybovaly v rozmezí od 0,001 µg/m3 do 0,004 µg/m3 (obr. 4.6a). Nad tímto rozpětím jsou hodnoty nalezené na stanicích v Ostravě (0,00656 µg/m3), kde byla překročena hodnota ročního imisního limitu (0,006 µg/m3). V polovině z celkového počtu 32 sledovaných sídel byly hodnoty aritmetických průměrů za rok 2003 proti roku 2002 mírně zvýšeny.

Kadmium – úroveň platného imisního limitu (0,005 µg/m3) nebyla překročena v žádném ze sledovaných sídel. Nejvyšší hodnoty ročního aritmetického průměru nalezené na stanici v Příbrami (0,0048 µg/m3) se však této koncentraci blíží. Hodnoty ročních aritmetických průměrů ve většině sídel jsou pod úrovní 0,001 µg/m3, nejnižší byly zjištěny v Mostě (0,00008 µg/m3) a v Klatovech (0,00012 µg/m3) (obr. 4.6b).

Chróm – nemá stanoven roční imisní limit. Pro šestimocný chróm (Cr+VI) je sice stanovena hodnota referenční koncentrace (na základě doporučení WHO) 2,5*10-5 µg/m3, tu však nelze použít pro hodnocení celkového chrómu ve venkovním ovzduší (směs Cr+III a Cr+VI). Hodnoty ročního aritmetického průměru koncentrací celkového chrómu se pohybovaly v rozmezí od 0,0007 µg/m3 ve Svitavách po 0,0262 µg/m3 na stanici v Praze 8, ve většině sledovaných sídel nebyla překročena hodnota 0,005 µg/m3 (obr. 4.6c).

Nikl – do zpracování bylo zahrnuto 16 měst (Č. Budějovice, Ústí n/L, Praha 10, Ostrava, Most, Karviná, Klatovy, Plzeň, Ústí n/O, Kolín, Žďár n/S, Sokolov, Svitavy, Olomouc, H. Brod a Hodonín). Hodnoty ročního aritmetického průměru se pohybovaly v rozmezí od 0,0007 µg/m3 na stanici v Olomouci do 0,0113 µg/m3 na stanicích v Mostě. Hodnota platného imisního limitu (0,02 µg/m3) nebyla překročena v žádném sídle (obr. 4.6d).

Olovo – roční imisní limit 0,5 µg/m3 nebyl v roce 2003 překročen v žádné ze 32 sledovaných lokalit (25 sídel a 7 pražských obvodů) (obr. 4.6f). Nejnižší hodnoty průměrné roční koncentrace olova byly nalezeny v Klatovech (0,0011 µg/m3), nejvyšší v Příbrami (0,0662 µg/m3). Velmi dobrá shoda hodnot ročního aritmetického a geometrického průměru ve většině oblastí svědčí o relativní stabilitě a homogenitě měřených imisních hodnot bez velkých sezónních, klimatických či jiných výkyvů. Větší rozdíly aritmetického a geometrického průměru byly zaznamenány pouze v Příbrami a Karviné. Dlouhodobě hodnoty olova v ovzduší ve většině měst klesají, v období 1998–2003 až o 80 %. Na obr. 4.6g je zřejmý pokles měřených koncentrací olova v ovzduší v jednotlivých městech.

Mangan – hodnoty ročních aritmetických průměrů se v roce 2003 pohybovaly nejčastěji od 0,029 µg/m3 do 0,0028 µg/m3 (obr. 4.6e). Nad tímto intervalem se pohybují hodnoty nalezené v Ústí nad Labem (0,6103 µg/m3) a v Praze 8 (0,0733 µg/m3); v případě Ústí nad Labem, kde roční aritmetický průměr překročil i doporučenou hodnotu WHO (0,15 µg/m3) se jedná o hodnoty ze stanice zatížené průmyslovým zdrojem. Nejnižší hodnoty ročních aritmetických průměrů byly zjištěny v Klatovech (0,0006 µg/m3).

4.5 Kontaminanty městského ovzduší organické povahy

Mezi sledované škodliviny v ovzduší organické povahy patří látky se závažnými zdravotními účinky. Řada z nich patří mezi mutageny, respektive karcinogeny. Mohou být vázány na jemné suspendované částice nebo se vyskytují ve formě par. Koncentrace těchto látek jsou sledovány ve vybraných sídlech vždy na jedné měřící stanici, hodnoty proto nereprezentují situaci v celém sídle.

4.5.1 Polycyklické aromatické uhlovodíky

Monitoring polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) probíhal v roce 2003 na stanicích v osmi sídlech: v Praze, Brně, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Karviné, Žďáru nad Sázavou a Ostravě. Byl sledován soubor 12 PAU podle metodiky US EPA TO–13: fenanthren, antracen, fluoranthen, pyren, benzo(a)antracen, chrysen, benzo(b)fluoranthen, benzo(k)fluoranthen, benzo(a)pyren, dibenz(a,h)antracen, benzo(g,h,i)perylen a indeno(c,d)pyren. Rozsah měřených látek je jiný v Ostravě, kde se sleduje pouze 8 vybraných PAU. Odběry vzorků ovzduší byly prováděny každý šestý den.

Výsledky analýzy trendů za období 1996 až 2003 neprokázaly v žádné ze sledovaných lokalit rostoucí lineární trend. Ve většině sledovaných lokalit však byl i v roce 2003 překročen roční imisní limit benzo(a)pyrenu – 1 ng/m3 (obr. 4.5a). Nejvýznamněji na stanici v Ostravě, kde byla zjištěna roční průměrná koncentrace 7,8 ng/m3, a na stanici v Karviné (6,2 ng/m3). V zimním období byly na těchto stanicích v některých dnech zaznamenány hodnoty průměrné 24 hodinové koncentrace nad 40 ng/m3. K překročení ročního imisního limitu došlo rovněž na stanici v Praze 10 (2,5 ng/m3), v Ústí nad Labem (2,1 ng/m3) a v Hradci Králové (1,5 ng/m3). Na stanicích v Plzni a ve Žďáru n/S byly roční průměry těsně pod limitem, nejnižší koncentrace byla zjištěna na stanici v Brně.

Roční aritmetické průměry benzo(a)antracenu (obr. 4.5a) se pohybovaly v širokém rozpětí od 0,6 ng/m3 na stanici v Brně do 11,0 ng/m3 na stanici v Karviné, kde byla překročena referenční, tedy doporučená nejvyšší koncentrace (10 ng/m3). Vyšší znečištění, těsně pod hodnotou referenční koncentrace, bylo zjištěno na stanici v Ostravě (9,2 ng/m3), v ostatních oblastech nedosahovala úroveň znečištění jedné třetiny referenční koncentrace.

Roční průměrné koncentrace fenanthrenu na žádné ze stanic nepřekročily referenční koncentraci (1000 ng/m3).

Nejvyšší celková průměrná roční koncentrace polyaromatických uhlovodíků, vyjádřená jako suma PAU, byla zjištěna na stanici v Karviné (obr 4.5a). V ostatních sledovaných lokalitách byla tato hodnota 2–6krát nižší. Pro Ostravu nelze vzhledem k užšímu spektru sledovaných látek srovnatelnou hodnotu získat.

Směs PAU tvoří řada látek s rozdílnou zdravotní závažností, ty z nich klasifikované jako pravděpodobné karcinogeny se liší významností zdravotních účinků. Porovnáním potenciálních karcinogenních účinků různých zástupců polyaromatických uhlovodíků se závažností jednoho z nejtoxičtějších a nejlépe popsaných polyaromatických uhlovodíků – benzo(a)pyrenu – lze vyjádřit karcinogenní potenciál směsi PAU v ovzduší na základě zjištěných koncentrací pomocí toxického ekvivalentu benzo(a)pyrenu (TEQ BaP), při jehož výpočtu byly použity toxické ekvivalentové faktory (TEF) podle US EPA:

Přepočítávací faktory TEQ BaP (US EPA)

Látka

TEF

Látka

TEF

Látka

TEF

benzo(a)pyren

1

benzo(b)fluoranten

0,1

dibenz(a,h)antracen

1

benzo(k)fluoranten

0,01

benzo(a)antracen

0,1

indeno(c,d)pyren

0,1

Vynásobením koncentrace každého zástupce PAU tímto faktorem je po sečtení získána hodnota toxického ekvivalentu benzo(a)pyrenu směsi PAU.

Ostrava a Karviná patří po celou dobu monitoringu k nejzatíženějším oblastem. V roce 2003 byl nejvyšší karcinogenní potenciál zjištěn na stanici v Ostravě (roční průměr 11,4 ng/m3) a v Karviné (roční průměr 10,6 ng/m3). V Praze, Hradci Králové a v Ústí nad Labem se karcinogenní potenciál pohyboval mezi hodnotou 3 a 4 ng/m3, nejnižší hodnota (pod 1 ng/m3) byla zjištěna na stanici v Brně. Na obr. 4.5c je znázorněn průběh průměrných ročních hodnot TEQ BaP na měřících stanicích v jednotlivých sídlech v letech 1997–2003.

K překročení referenční koncentrace pro benzo(a)antracen docházelo během sledování v rámci projektu monitoringu pouze na stanici v Karviné. Naproti tomu u benzo(a)pyrenu byl překročen roční imisní limit alespoň jednou za sledované období na všech stanicích. V Praze a Ústí nad Labem neklesly během celého sledování 1997–2003 roční průměrné koncentrace pod imisní limit, v Ostravě a Karviné ho pravidelně několikanásobně překračovaly. Na obr. 4.5b je znázorněno rozpětí koncentrací benzo(a)antracenu a benzo(a)pyrenu v letech 1997–2003.

4.5.2 Těkavé organické látky

V roce 2003 byly zpracovány hodnoty koncentrace těkavých organických látek v ovzduší (VOC) z celkem 11 stanic provozovaných hygienickou službou (HS) a ČHMÚ. V polovině měřících stanic, provozovaných HS, byly sledovány 42 organické sloučeniny (podle metodiky US EPA TO–14), do hodnocení bylo zahrnuto 23 z nich, neboť koncentrace ostatních se nacházejí ve většině měření pod mezí stanovitelnosti. Zbylé stanice, provozované ČHMÚ, jsou zaměřeny pouze na sledování benzenu, toluenu a sumy xylenů. Vzorkování bylo v zimním období prováděno každý šestý den, od dubna do září pak každý dvanáctý den.

Pro benzen je podle Nařízení vlády č. 350 /2002 Sb. stanoven roční imisní limit 5 µg/m3. Mezi další důležité VOC, pro které jsou stanoveny referenční koncentrace, patří aromatické uhlovodíky (toluen, suma xylenů, styren, suma trimetylbenzenů) a chlorované alifatické i aromatické uhlovodíky (trichlormetan, tetrachlormetan, trichloreten, tetrachloreten, chlorbenzen, suma dichlorbenzenů).

Na obr. 4.4a jsou zobrazeny roční průměrné koncentrace benzenu v letech 2000–2003. V roce 2003 došlo ke zhoršení situace u této látky, imisní limit byl překročen na dvou stanicích – v Ostravě (7,6 µg/m3) a v Karviné (5,1 µg/m3). Na stanici v Hradci Králové byla zjištěna průměrná roční koncentrace benzenu těsně pod imisním limitem (4,8 µg/m3), v Mostě 4,0 µg/m3, na většině ostatních stanic se pohybovala v rozmezí 2,0 až 3,5 µg/m3. Nejnižší zátěž benzenem byla zjištěna na nové stanici ČHMÚ v Liberci (1,5 µg/m3).

Hodnoty referenčních koncentrací těkavých organických látek nebyly překročeny na žádné stanici. Na obr. 4.4b jsou znázorněny roční průměrné koncentrace toluenu a sumy xylenů. Koncentrace toluenu byly na většině stanic velice vyrovnané a pohybovaly se v rozmezí 4–7 µg/m3. Nižší hodnoty toluenu byly zjištěny pouze na dvou stanicích ČHMÚ – v Praze 4 a v Liberci. Naopak rozpětí u ročních koncentrací sumy xylenů bylo poměrně velké a pohybovalo se od 1,3 µg/m3 v Praze 4 do 8,9 µg/m3 v Mostě.

4.6 Hodnocení expozice základním škodlivinám

4.6.1 Index kvality ovzduší

Zpracování Indexu kvality ovzduší (IKOR) vychází z limitních koncentrací škodlivin, uvedených v Nařízení vlády č. 350/2002 Sb. Do zpracování Indexu kvality ovzduší byly zahrnuty roční hodnoty aritmetického průměru SO2, NO2, suspendovaných částic frakce PM10, arzenu, kadmia, olova, benzenu a benzo(a)pyrenu. Index kvality ovzduší byl vypočten pro dvě skupiny sídel – do první skupiny bylo zařazeno 20 sídel, kde jsou měřeny běžně sledované látky, do druhé 8 sídel, kde jsou sledovány také polyaromatické uhlovodíky.

V první skupině sídel se hodnoty IKOR pohybují v rozsahu první třídy (čisté ovzduší) v Klatovech, Českých Budějovicích a Havlíčkově Brodě až třetí třídy kvality ovzduší (mírně znečištěné ovzduší) v Praze 2 a Praze 9. V této skupině sídel byl nejčastěji překročen imisní limit pro suspendované částice frakce PM10. Hodnoty IKOR jsou znázorněny na obr. 4.7a.

Ve druhé skupině sídel jsou Žďár n/S, Hradec Králové, Plzeň a Brno zařazeny ve třídě druhé (vyhovující ovzduší), Praha 10 a Ústí n/L ve třídě třetí (mírně znečištěné ovzduší) a Ostrava a Karviná ve třídě čtvrté (znečištěné ovzduší). Hodnoty IKOR jsou srovnatelné s hodnotami v roce 2002, v případě Prahy 10, Ostravy a Karviné, kde byly nejvíce překročeny imisní limity pro benzo(a)pyren a suspendované částice PM10, se pohybují na horní hranici rozpětí 1995 až 2003. Hodnoty IKOR jsou znázorněny na obr. 4.7b.

4.6.2 Expozice škodlivinám z ovzduší

Uplatnění vlivů znečišťujících látek z ovzduší na zdraví je závislé na jejich koncentraci v ovzduší a době po kterou jsou lidé těmto látkám vystaveni. Zhodnocení expozice je komplikováno inter a intraindividuální variabilitou. Skutečná expozice v průběhu roku a v průběhu života jednotlivce značně kolísá a liší se v závislosti na povolání, životním stylu, resp. na koncentracích látek v různých lokalitách a prostředích. Koncentrace škodlivých látek se liší v různých prostředích (venkovní prostředí a vnitřní prostředí budov), v různých lokalitách (např. město oproti venkovu, oblasti s rozdílnou dopravní zátěží, okolí průmyslových závodů), v čase (typické sezónní změny v průběhu roku, denní variabilita) i v závislosti na klimatických podmínkách. Průměrná dlouhodobá expozice znečišťujícím látkám může být vyjádřena jako potenciální expozice obyvatel průměrné koncentrační hladině ve městě – jako „nabídka“ stratifikovaná například v intervalech limitních koncentrací.

Do hodnocení zátěže z venkovního ovzduší byl zahrnut oxid siřičitý, který je indikátorem spalování uhlí, oxid dusičitý, který indikuje spalovací procesy jiného typu – zejména plynové vytápění a zátěž z dopravy, a suspendované částice frakce PM10 jako zdravotně nejvýznamnější plošně sledovaná látka. Podíl počtu obyvatel monitorovaných měst exponovaných škodlivinám z venkovního ovzduší v intervalech limitních koncentrací je zobrazen na obr. 4.3.

Průměrná dlouhodobá expozice oxidu siřičitému je nízká, pro 99 % populace sledovaných sídel nepřesáhla v roce 2003 úroveň 20 µg/m3 tj. 40 % expozičního (imisního) limitu. Od roku 1999 lze o expozici oxidu siřičitému ve sledovaných městech hovořit jako o stabilní na úrovni přirozeného pozadí.

Expozice oxidům dusíku, zastoupeným zde oxidem dusičitým, zůstává vyšší a významnější. Zastoupení expozičních úrovní dlouhodobě zvolna roste nebo zůstává na stabilní úrovni, 30 % populace monitorovaných měst bylo v roce 2003 exponováno koncentracím oxidu dusičitého do 27 µg/m3 a 62 % populace v rozsahu 27–40 µg/m3.

Zdravotně významná je stále expozice populace suspendovaným částicím frakce PM10. Kritéria stanovená Nařízením vlády č. 350/2002 Sb. byla překročena v roce 2003 u 83 % sledované populace. Expozici lze charakterizovat jako dlouhodobou při zvolna narůstajících středních hodnotách. Podíl obyvatel sídel, ve kterých byl překročen imisní limit v období 2000–2003 vzrůstá. Nejvýznamněji v posledním roce monitorování, kdy nárůst proti předchozímu roku činil 26 %. Hodnotám ročního aritmetického průměru polétavého prachu frakce PM10 nad 20 µg/m3 (cílový imisní limit do roku 2010) bylo exponováno 99 % obyvatel ve sledovaných sídlech.

4.7 Znečištění vnitřního ovzduší bytů

Třetí etapa projektu INDOOR – měření kvality vnitřního ovzduší bytů, realizovaná v roce 2003 v pěti sídlech – v Plzni, Brně, Hradci Králové, Karviné a v Ostravě, byla zaměřena na:

• získání informace o výskytu látek ve vnitřním prostředí velikostně nejfrekventovanějších trvale obývaných bytů v ČR (45 až 74 m2 obývané plochy);

• popis sledovaných parametrů kvality vnitřního ovzduší v bytech;

• identifikaci dalších látek (především organického charakteru) vyskytujících se ve vnitřním ovzduší bytů a zhodnocení zdravotní významnosti jejich výskytu.

4.7.1 Výběr bytů

Byty splňující kriteria pro měření byly v první etapě určeny náhodným výběrem Českým statistickým úřadem. Vybráno bylo 1250 bytů, tj. 250 bytů v každém sídle. Následovala dotazníková akce zaměřená na základní údaje o všech členech domácnosti, na režim dne, styl bydlení a na životní styl. Výsledná respondence byla 55 %; nejvyšší v Hradci Králové (78 %), nejnižší v Plzni (38 %).

V druhé etapě náhodného výběru bylo ze souboru souhlasících respondentů vybráno 100 bytů tj. vždy 20 bytů v každém sídle pro měření kvality vnitřního ovzduší.

4.7.2 Sledované parametry

Ve všech bytech byly sledovány následující parametry:

• fyzikální faktory – teplota, relativní vlhkost, suspendované částice frakcí TSP, PM10

• chemické faktory – těkavé organické látky (benzen, toluen, suma xylenů, styren, tetrachloretylen), oxid dusičitý, formaldehyd

• biologické faktory – bakterie, plísně.

Přibližně v polovině bytů byl odebrán vzorek ovzduší pro identifikaci organických látek.

Celý systém měření a zpracování dat podléhal požadavkům na zajištění QA/QC, jeho součástí byly jednotné standardní operační postupy odběru vzorků i analytických postupů, srovnávací měření, protokolární zápisy o jednotlivých měřeních, validace extrémních hodnot apod.

4.7.3 Základní popis výsledků měření

V období červen 2003 až únor 2004 bylo měření provedeno v 90 bytech. Měření probíhala vždy v největším pokoji a v kuchyni, harmonogram měření pokrýval sezónnost (polovina bytů byla změřena v netopné sezóně – červen až září; druhá polovina bytů v topné sezóně – listopad až únor).

Pro hodnocení naměřených hodnot byly jako orientační srovnávací ukazatele použity 1hodinové limity dané Vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb (nevztahuje se na byty). Popisná charakteristika hodnot získaných 3hodinovým měřením kvality vnitřního ovzduší v bytech je uvedena v tab. 4.1 a 4.2 a na obr. 4.8a a 4.8b.

Z nalezených základních popisných charakteristik měření kvality ovzduší v bytech v pěti městech (Brno, Hradec Králové, Karviná, Ostrava, Plzeň) vyplývá, že:

• měřené místnosti v bytech jsou obecně spíše „teplejší“ a sušší než je doporučováno. Doporučovanému rozmezí relativní vlhkosti (30 %–55 %) neodpovídá 17 % z naměřených hodnot v pokojích a 21 % z hodnot v kuchyních – z 90 procent se jedná o hodnoty menší než 30 % relativní vlhkosti. Průměrné hodnoty teploty se pohybují přibližně 1 °C nad doporučovaným optimálním rozmezí teploty v bytech (19 až 22 °C) a není rozdíl mezi kuchyněmi a obytnými místnostmi.

• Oxid dusičitý – průměrná hodnota koncentrace zjištěná z 3hodinového měření ve sledovaných bytech nepřekračuje 20 µg/m3, 95%ní kvantil má hodnotu 45 µg/m3. Přes vysokou míru plynofikace bytů zde nepředstavují měřené hodnoty NO2 zásadní problém.

• Suspendované částice PM10 – rozdíly průměrných hodnot mezi pokojem a kuchyní jsou velmi malé, průměrné hodnoty se pohybují na hranici 50 µg/m3. V závislosti na životním stylu a dalších okolnostech však mohou být v bytech naměřeny i významně vyšší hodnoty: (843 µg/m3 v pokoji, 952 µg/m3 v kuchyni). Jejich výskyt však lze dobře vysvětlit mimořádnými okolnostmi při měření (malování v domě, oprava domu) nebo životním stylem uživatelů bytu (kouření).

• Formaldehyd – průměr z naměřených 3hodinových koncentrací v bytech nepřekročil 40 µg/m3. Nejvyšší naměřená koncentrace v pokoji však má hodnotu 199 µg/m3 a v kuchyni 214 µg/m3. Průměrná hodnota 60 µg/m3 (viz vyhláška č. 6/2003) byla překročena ve 13 % pokojů a ve 14 % kuchyní, tedy asi ve 12, resp. 13 bytech z celkového počtu 90.

• Těkavé organické látky (VOC) byly měřeny pouze v pokojích. Průměrné hodnoty koncentrací toluenu (31,2 µg/m3) a sumy xylenů (18,7 µg/m3) lze hodnotit jako nízké. Ve všech bytech byla zjištěna přítomnost benzenu. U tohoto zástupce VOC je situace závažnější vzhledem k jeho negativním zdravotním účinkům. Již průměrná hodnota koncentrace získaná měřením ve všech bytech 6 µg/m3 je srovnatelná s hodinovou limitní koncentrací 7 µg/m3 stanovenou vyhláškou č. 6/2003. Na druhou stranu se 95 % naměřených hodnot pohybuje pod hranicí 8,4 µg/m3. V jednotlivých případech však byly naměřeny i extrémní hodnoty – nejvyšší naměřená koncentrace byla 230 µg/m3.

Velmi nízké koncentrace byly zjištěny u styrenu a tetrachloretylenu, kde více než 50 % hodnot bylo pod mezí stanovitelnosti.

4.7.4 Kvalitativní stanovení VOC

Součástí projektu byla identifikace těkavých organických látek v ovzduší bytů, bez kvantitativního stanovení. Odběry vzorků ovzduší na kvalitativní analýzu proběhly v největších obytných místnostech 40 bytů. Byly nalezeny především alifatické uhlovodíky a jejich deriváty, aromatické uhlovodíky a jejich deriváty, kyslíkaté organické sloučeniny a terpeny – celkem se jednalo o 93 látek. V tab. 4.3 je uvedena četnost výskytu vybraných identifikovaných těkavých organických látek ve sledovaných bytech. Uvedeny jsou ty látky, jejichž výskyt byl potvrzen alespoň ve 4 bytech, tedy v 10% z celkového počtu bytů.

Z nalezených škodlivin bylo identifikováno 5 látek (mimo standardně měřené VOC – viz kap. 4.7.3), které mohou představovat potenciální zdravotní riziko. Jedná se o butylacetát, benzaldehyd, fenol, etylacetát a naftalen. Z nich butylacetát a naftalen byly nalezeny v největším počtu bytů (ve 4 a 12 bytech). Protože se nejednalo o kvantitativní stanovení, nejsou známy přesné koncentrace látek. Vysoká hodnota referenční koncentrace a nejnižší zjištěná zdravotně účinná koncentrace (LOAEL) pro butylacetát naznačují, že tato látka se s největší pravděpodobností nachází v bezpečné koncentraci. V případě naftalenu by bylo třeba kvantitativního stanovení k vyloučení zdravotní rizika signalizovaného poměrně nízkou referenční koncentrací (IRIS EPA – 3 µg/m3) pro poškození plic a sliznice nosu.

4.8 Dílčí závěry

Výsledky sledování incidence ošetřených akutních respiračních onemocnění byly v roce 2003 obdobné jako v předchozích letech. Incidence kolísala ve sledovaných oblastech od jednotek po stovky případů na 1000 osob dané věkové skupiny. Nejvyšší nemocnost se tradičně vyskytuje ve věkové skupině 1 až 5 let. Ze spektra sledovaných akutních respiračních onemocnění byla nejpočetněji (76 %) zastoupena onemocnění horních dýchacích cest.

Kvalita ovzduší ve sledovaných sídlech se v roce 2003 proti roku 2002 mírně zhoršila u látek jejichž emise do ovzduší jsou přímo svázány s narůstající dopravní zátěží. Patří mezi ně především suspendované částice frakce PM10, NO2, benzen a benzo(a)pyren, u nichž byly překročeny imisní limity a arzen, u kterého lze nárůst přisoudit opětovnému rozvoji používání domácích topenišť spalujících uhlí. Nejvýznamnější změny se týkají suspendovaných částic frakce PM10, kde byl roční imisní limit 40 µg/m3 v roce 2003 překročen ve 14 sídlech (83 procent obyvatelstva Systému monitorování) a cílový imisní limit (20 µg/m3 stanovený pro rok 2010) byl překročen ve všech monitorovaných sídlech, benzo(a)pyrenu, u něhož byl překročen imisní limit na většině z osmi měřících stanic a benzenu, kde byla v Ostravě a Karviné poprvé za pět let rutinního monitoringu překročena hodnota ročního imisního limitu. Analýza trendů prokázala u většiny sídel pozvolný nárůst oxidu dusičitého.

Kromě průmyslově zatížených lokalit, mezi které stále ještě patří například Příbram, Karviná nebo Ústí nad Labem, se znečištění ovzduší stále více koncentruje jak ve velkých městských aglomeracích (Praha, Ostrava), kde je překračován imisní limit u více sledovaných parametrů kvality ovzduší, tak lze nalézt významně zatížená místa („hot spots“) v sídlech s významným vlivem tranzitní dopravy (Plzeň, Děčín, Hradec Králové). Dosvědčuje to zařazení těchto sídel do odpovídajících tříd indexu kvality ovzduší.

V roce 2003 pokračovalo měření kvality vnitřního ovzduší velikostně nejfrekventovanějších trvale obývaných bytů v ČR. Měřené místnosti v bytech jsou obecně spíše „teplejší“ a sušší než je doporučováno. Průměrné hodnoty suspendovaných částic frakce PM10 se pohybují na hranici 50 µg/m3. Nebyly naměřeny vyšší koncentrace oxidu dusičitého, který tak přes vysokou míru plynofikace není problémovým faktorem. V bytech byl naopak zjištěn relativně častý výskyt vysokých koncentrací formaldehydu – střední hodnota 60 µg/m3 byla překročena ve 13 % pokojů a ve 14 % kuchyní. Naměřené koncentrace těkavých organických látek byly, s výjimkou benzenu, obecně nízké. Průměrná koncentrace benzenu v bytech byla 6 µg/m3, v jednotlivých případech byly naměřeny vysoké a až zdravotně závažné hodnoty. Kvalitativní analýzy identifikovaly ve vnitřním ovzduší bytů řadu organických látek. Potenciální zdravotní riziko představuje 5 látek, největší četnost nálezů měly butylacetát a naftalen.

Tab. 4.1 Relativní vlhkost, teplota, koncentrace NO2, PM10 a formaldehydu

Vlhkost
(%)

Teplota
(oC)

NO2
(µg/m3)

PM10
(µg/m3)

Formaldehyd
(µg/m3)

pokoj

kuchyň

pokoj

kuchyň

pokoj

kuchyň

pokoj

kuchyň

pokoj

kuchyň

Max

62,0

66,0

28,0

29,0

76,2

121,0

843,0

952,0

199,0

214,0

Min

25,0

25,0

15,0

18,2

pms

pms

7,0

6,3

pms

pms

Aritmetický průměr

43,7

44,5

22,9

23,0

15,1

19,7

42,0

45,2

36,4

35,0

Medián

44,6

44,2

23,0

22,8

12,6

15,1

23,8

25,3

29,8

23,5

95%ní kvantil

58,5

60,4

27,2

27,3

35,3

43,5

84,9

97,4

77,2

79,5

Doporučeno/
hodinový limit

30–55

19 až 22

100

150

60

Pozn.: pms – pod mezí stanovitelnosti

Tab. 4.2 Koncentrace těkavých organických látek – pokoj (µg/m3)

Benzen

Toluen

Suma xylenů

Styren

Tetrachloretylen

Max

230,0

536,0

290,0

8,1

64,4

Min

pms

pms

pms

pms

pms

Aritmetický průměr

6,0

31,2

18,7

*

*

Medián

2,4

11,4

6,2

*

*

95%ní kvantil

8,4

73,3

82,1

4,0

17,1

Doporučeno/
hodinový limit

7

300

200

40

150

Pozn.: pms – pod mezí stanovitelnosti
          * nehodnoceno, hodnoty pod mezí stanovitelnosti se vyskytují ve více než 50 % měření

Tab. 4.3 Četnost výskytu kvalitativně sledovaných VOC ve vnitřním ovzduší bytů

Látka

Frekvence výskytu v bytech

Látka

Frekvence výskytu v bytech

počet

%

počet

%

aceton

42

100,0

izobutan

19

45,2

benzen

42

100,0

pinen

16

38,1

etanol

42

100,0

dekan

15

35,7

propan

42

100,0

undekan

15

35,7

toluen

42

100,0

oktan

14

33,3

izopren

41

97,6

heptan

12

28,6

suma xylenů

38

90,5

metylhexan

12

28,6

etylbenzen

37

88,1

naftalen

12

28,6

propen

37

88,1

der.hexanu

9

21,4

limonen

36

85,7

dodekan

9

21,4

butanol

35

83,3

hexanal

9

21,4

nonan

32

76,2

etyltolueny

6

14,3

trimetylbenzeny

24

57,1

styren

6

14,3

butan

21

50,0

caren

5

11,9

der.butanu

21

50,0

butylacetát

4

9,5

der.pentanu

21

50,0

 

 

 

Pozn.: Zvýrazněny jsou standardně sledované látky.

Obr. 4.1a Ošetřená akutní respirační onemocnění bez chřipky děti 1-5 let, 1995-2003
Obr. 4.1b Ošetřená akutní respirační onemocnění bez chřipky děti 6-14 let, 1995-2003
Obr. 4.1c Meziroční trend incidence onemocnění dýchacích cest
Obr. 4.2a Imise oxidu siřičitého, 1995-2003 roční aritmetický průměr
Obr. 4.2b Imise suspendovaných částic frakce TSP, 1995-2003 roční aritmetický průměr 2003
Obr. 4.2c Imise suspendovaných částic frakce PM10, 1996-2003 roční aritmetický průměr 2003
Obr. 4.2d Imise suspendovaných částic frakce PM10 překročení 24-h limitu
Obr. 4.2e Průměrné roční koncentrace suspendovaných částic frakce PM10 1996-2003
Obr. 4.2f Imise sumy oxidů dusíku, 1995-2003 roční aritmetický průměr 2003
Obr. 4.2g Imise oxidu dusičitého, 1995-2003 roční aritmetický průměr 2003
Obr. 4.2h Imise přízemního ozónu, 1997-2003 roční aritmetický průměr 2003
Obr. 4.3 Rozdělení obyvatel podle potencionální expozice vybraným škodlivinám z ovzduší (v intervalech ročního imisního limitu IHr)
Obr. 4.4a Koncentrace benzenu v ovzduší, 2000-2003 roční aritmetický průměr
Obr. 4.4b Koncentrace toluenu a sumy xylenů v ovzduší roční aritmetický průměr
Obr. 4.5a Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) v ovzduší
Obr. 4.5b Rozpětí koncentrací benzo(a)antracenu a benzo(a)pyrenu v ovzduší v letech 1997-2003
Obr. 4.5c Toxický ekvivalent benzo(a)pyrenu v letech 1997-2003
Obr. 4.6a Koncentrace arzenu v ovzduší roční aritmetický průměr 2003
Obr. 4.6b Koncentrace kadmia v ovzduší roční aritmetický průměr 2003
Obr. 4.6c Koncentrace chromu v ovzduší roční aritmetický průměr 2003
Obr. 4.6d Koncentrace niklu v ovzduší roční aritmetický průměr 2003
Obr. 4.6e Koncentrace manganu v ovzduší roční aritmetický průměr 2003
Obr. 4.6f Koncentrace olova v ovzduší roční aritmetický průměr 2003
Obr. 4.6g Průměrné koncentrace olova v ovzduší, 1996-2003
Obr. 4.7a Roční Index kvality ovzduší
Obr. 4.7b Roční Index kvality ovzduší
Obr. 4.8a Základní popisné charakteristiky hodnot NO2, PM10 a formaldehydu ve vnitřním ovzduší bytů
Obr. 4.8b Základní popisné charakteristiky hodnot vybraných organických látek ve vnitřním ovzduší bytů

Titulní strana

OBSAH

Předchozí strana

Další strana