6. ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY A RUŠIVÉ ÚČINKY HLUKU

6.1 Organizace monitorovacích aktivit

Subsystém byl realizován v uplynulých deseti letech trvale v 19 městech, v Praze ve 2 obvodech (Praha 3 a 10). V roce 2003 byl ukončen monitoring v Praze 2. Monitorování obsahuje fyzikální měření úrovně hluku a zdravotní průzkum samostatným  dotazníkem. V každém městě jsou vybrány 2 základní lokality, jedna odpovídající hlučné a druhá tiché části města. Přístrojové vybavení všech spolupracujících  hygienických stanic je stejné a měření probíhá podle jednotné metodiky. Výběr základních hlučných a tichých  lokalit byl proveden tak, aby bylo možné opakovaným měřením  hluku sledovat hlučnost celé lokality a z toho plynoucí  hlukovou expozici obyvatel s přesností vyšší než 2 dB LAeq. Tak je možné zaznamenávat změny v intenzitě dopravy, neboť při vyjadřování hlučnosti ekvivalentní hladinou akustického tlaku nastane změna o 3 dB při poklesu na polovinu či při zdvojnásobení počtu hlučných událostí, resp. intenzity dopravy. Splnění  tohoto kritéria přesnosti bylo ověřováno na více místech jednotlivých  lokalit. Dalšími kritérii výběru bylo:

• skutečný počet lidí žijících v monitorovaných lokalitách. Vybrané lokality musí obývat minimálně 300 lidí, aby bylo zabezpečeno kvantitativní hodnocení výsledků,

• absence významné zátěže jinými  negativními faktory, např. častým výskytem inverzních atmosférických stavů či silných  exhalací,

• základní podobnost sociálního, demografického a profesního složení obyvatel s běžnou populací ČR.

V základních lokalitách byly zdravotní účinky hluku v uplynulých 10 letech zjišťovány celkem třikrát (v r. 1995, 1997 a 2002) dotazníkovým šetřením.

6.2 Měření hluku

Sledování hlučnosti se provádí měřením hluku po dobu 24 hodin tak, aby byl zaznamenán průběh hlučnosti v průběhu celého dne. Měření jsou prováděna vždy jednou měsíčně, střídavě v hlučné a tiché základní lokalitě. Potřebná přesnost měření je dosahována použitím stejné měřící techniky ve všech lokalitách a přesným dodržováním měřících postupů v souladu s jednotnou metodikou měření pro projekt III odpovídající požadavkům Metodického návodu Hlavního hygienika z roku 2001.

Zjištěné ekvivalentní hladiny akustického tlaku A – LAeq znamenají energetické vyjádření stavu hlučnosti v jednotlivých místech. 90-ti% pravděpodobnostní hladiny hluku – L90 popisují trvalou hlučnost v jednotlivých místech nebo-li tzv. hluk pozadí, který se v měřeném místě vyskytuje v 90% doby měření. V roce 2003 tvořily zjištěné průměrné roční hodnoty ekvivalentních hladin A 90-ti % hladin hluku souvislou řadu. Z výsledků měření je zřejmé, že hlučnost jednotlivých hlučných i tichých lokalit je plynule rozložena v celém rozsahu hladin hluku, který přichází v úvahu. Zjištěné hodnoty hlučnosti vyjádřené v ekvivalentní hladině hluku A dosahují v nejhlučnějších lokalitách hodnoty až 75 dB ve dne a 69 dB v noci a v tichých lokalitách klesají až na 50 dB ve dne a 40 dB v noci. Nejvyšší hlučnost byla již tradičně zjištěna v hlučných lokalitách Plzně, Prahy 3 a 10, v Ostravě a Olomouci. Nejméně hlučné jsou opakovaně tiché lokality v Kolíně, Příbrami a v Českých Budějovicích. Hlučnost vyjádřená ekvivalentní hladinou při denním a nočním měření v jednotlivých lokalitách je znázorněna na obr. 6.1a,b a 6.2a,b; 90-ti% hladiny hluku jsou na obr. 6.3a,b a 6.4a,b.

V roce 2002 bylo provedeno podrobné statistické zpracování meziročních změn hlučnosti v období monitorování od roku 1994 sumarizováním v podobě lineárního a kvadratického trendu pro tiché a hlučné lokality a pro denní a noční měření. K lineárnímu poklesu hlučnosti došlo v Praze 2, Praze 3, v Liberci a v Českých Budějovicích. Nárůst hlučnosti vykazovaly ve sledovaném období zejména tiché lokality a to v Praze 10, Liberci, Žďáru nad Sázavou, Kladně a Ústí nad Orlicí. K nárůstu hlučnosti v lokalitě hlučné došlo v Ostravě a Olomouci. V hlučných i tichých lokalitách v Příbrami, Plzni, Hradci Králové, Brně a Havlíčkově Brodě nebyl patrný žádný trend.

6.3 Zdravotní účinky hluku

Hluk patří k nejrozšířenějším škodlivinám životního i pracovního prostředí. Vážným problémem se stává v posledních letech, neboť rozvoj průmyslu a dopravy zaznamenal nebývalou akceleraci. Hluk je každý nechtěný zvuk, který má rušivý nebo obtěžující charakter, nebo který má škodlivé účinky, bez ohledu na jeho intenzitu, která v mnohých případech nehraje hlavní roli.

Sluchový analyzátor má funkci alarmujícího orgánu. Organismus nemá žádnou možnost fyziologicky vyřadit sluch z činnosti, i při spaní zpracovává centrální nervový systém všechny zvukové podněty. Alarmující hluk z denního režimu je i během spánku identifikován jako nebezpečný a podvědomě dochází k aktivaci stresové reakce. Ovlivnění zdravotního stavu vlivem nadměrného hluku se projeví kumulací mnoha negativních faktorů až za delší dobu, a to minimálně po 10–15leté expozici.

Z epidemiologických studií vyplývá, že dlouhodobá noční expozice hluku ze silniční dopravy o průměrné hladině 55 a více dB(A) vede k signifikantnímu zvýšení plazmatické koncentrace tzv. stresových hormonů (kortizol, adrenalin, noradrenalin) s následnými negativními důsledky pro celý organizmus exponovaného člověka. Působením nadměrného hluku na hormonální a imunitní systém dochází k ovlivnění centrálního nervového systému a kardiovaskulárního systému, což se může podílet spolu s ostatními rizikovými faktory na vzniku civilizačních onemocnění, psychických poruch apod. Již při hladině hluku 55 dB(A) je popisována tzv. primární vegetativní reakce na hluk (tj. reakce neovlivnitelná vůlí) se zvýšením aktivity sympatického nervového systému, což se projeví změnami v cévním systému. Dochází ke zvýšení srdeční frekvence, zvýšení krevního tlaku, sníženému prokrvení periferních orgánů. Hluk se uplatňuje jako tzv. chronický stresor, tj. spolupůsobí při patogenezi kardiovaskulárních a jiných civilizačních onemocnění, které mají prokázanou stresovou etiologii. K dalším prokázaným negativním účinkům hluku patří změny v celkovém metabolismu – zvýšení hladiny glukózy, inzulínu, zvýšení krevní hladiny celkových lipidů a cholesterolu. Pod vlivem hluku dochází také ke zvýšenému vyplavování hořčíku z buněk. Obvyklý nedostatek tohoto prvku v naší stravě a současné působení hluku či jakéhokoliv chronického stresujícího faktoru tak vede k trvalému snížení hladiny buněčného hořčíku. Objektivně jsou při jeho nedostatku popisovány zhoršující se reakce na všechny (nejen hlukové) stresové podněty.

Škodlivým účinkem hluku je také negativní ovlivnění kvality spánku. Nadměrný hluk prodlužuje dobu usínání, vede ke změnám délky i kvality spánku s následnými reakcemi, jako je zvýšená unavitelnost a snížená výkonnost. Dlouhodobá spánková deprivace může přispět k oslabení imunitních schopností organismu a zvýšené náchylnosti k infekčním onemocněním.

6.3.1 Odhad rizika poškození zdraví hlukem v navazujících lokalitách

Vybrané základní hlučné a tiché lokality představují relativně malou část populace ve sledovaných městech a slouží ke zkoumání vztahů mezi hladinami hluku a zdravotním stavem. Pro hodnocení zdravotních rizik poškození zdraví hlukem v širších územích byly vybrány tzv. navazující lokality. V těchto navazujících lokalitách není možné z kapacitních důvodů provádět úplná 24-hodinová měření hluku a proto byl pro stanovení hlučnosti použit aproximativní postup. Údaje o hlučnosti jsou zjišťovány jednohodinovými měřeními hluku ve dne u jednotlivých domů. Výsledky těchto měření jsou aproximovány na předpokládané noční hodnoty na základě vztahů mezi zjištěnou denní a noční hlučností v příslušných základních lokalitách. Dalším vstupem do zpracování je aktualizovaný výsledný vztah mezi hlučností a výskytem tzv. sumy civilizačních nemocí, který byl opakovaně zjištěn v dotazníkových průzkumech (v r. 1995, 1997 a 2002), a to na vyšší než 5% hladině statistické významnosti. Pomocí tohoto postupu lze i na větším území, pochopitelně s menší přesností, odhadovat rozsah rizika poškození zdraví hlukem.

Jedním z hlavních kritérií pro výběr navazujících lokalit byla co největší podobnost s příslušnými základními lokalitami (např. typ stejné zástavby). Počty obyvatel v jednotlivých domech v navazujících lokalitách (podle čísel popisných) jsou získávány z aktualizovaných volebních seznamů. Do odhadu relativního rizika nejsou zahrnuti obyvatelé mladší 18-ti let, neboť u nich zatím nelze předpokládat významné poškození zdravotního stavu hlukem.

V lokalitách navazujících na lokality základní je ve dvouletých intervalech prováděn odhad relativního rizika poškození zdraví hlukem z venkovního prostředí. V období 2002–2003 bylo z celkového počtu asi 42 000 obyvatel v navazujících lokalitách 16ti měst odhadnuto riziko poškození zdraví hlukem u 4 %, za podmínky nejméně 10letého bydlení v místě s aproximativně zjištěnou hlučností. Tento odhad zdravotního rizika postihuje o 0,6 % více obyvatel nežli v předchozím období 2000–2001.

Výstupem odhadu rizika v navazujících lokalitách je také odhad individuálního rizika poškození zdraví hlukem z venkovního prostředí, za podmínky nejméně 10ti letého pobytu v místě, ve dvoudecibelových intervalech (tab. 6.1).

6.4 Dílčí závěry

Měření hlučnosti v roce 2003 probíhalo pravidelně ve 40 lokalitách. Hluk se v r. 2003 v lokalitách pohyboval v souvislé řadě v rozmezí od 49,5 do 75 dB LAeq ve dne a od 40 do 69 dB LAeq v noci.

Zdravotní část subsystému je založena na dotazníkovém průzkumu demografických, sociologických a zdravotních údajů obyvatel monitorovaných lokalit, uskutečňovaného periodicky, naposled v roce 2002. Další dotazníkové šetření proběhne v r. 2007.

Bylo provedeno zhodnocení odhadu rizika poškození zdraví hlukem v tzv. navazujících lokalitách, které probíhá každé dva roky. V 16 městech došlo k mírnému nárůstu negativního ovlivnění zdraví obyvatel venkovní hlučností oproti předchozímu zhodnocení odhadu relativního rizika v období 2000–2001. Do hodnocení nejsou zahrnuty navazující lokality v Praze, neboť došlo ke změně jejich počtu (neměřeny lokality v Praze 2).

Tab. 6.1 Odhad relativního rizika poškození zdraví hlukem při dlouhodobém pobytu v místě  s danou hlučností

Noční hlučnost
LAeq (dB)

Pravděpodobnost poškození
zdraví vlivem hluku (%)

Noční hlučnost
LAeq (dB)

Pravděpodobnost poškození
zdraví vlivem hluku (%)

< 40

56–58

6,2

40–42

0,4

58–60

6,9

42–44

1,1

60–62

7,6

44–46

1,8

62–64

8,3

46–48

2,5

64–66

9,1

48–50

3,3

66–68

9,8

50–52

4,0

68–70

10,5

52–54

4,7

70–72

11,2

54–56

5,4

   
Obr. 6.1a Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq) - denní měření, 1994-2003
Obr. 6.1b Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq) - noční měření, 1994-2003
Obr. 6.2a Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq) v hlučných lokalitách - denní a noční měření, 2003
Obr. 6.2b Ekvivalentní hladiny akustického tlaku A (LAeq) v tichých lokalitách - denní a noční měření, 2003
Obr. 6.3a 90%ní hladiny akustického tlaku A (L90) - denní měření, 1994-2003
Obr. 6.3b 90%ní hladiny akustického tlaku A (L90) - noční měření, 1994-2003
Obr. 6.4a 90%ní hladiny akustického tlaku A (L90) v hlučných lokalitách - denní a noční měření, 2003
Obr. 6.4b 90%ní hladiny akustického tlaku A (L90) v tichých lokalitách - denní a noční měření, 2003

Titulní strana

OBSAH

Předchozí strana

Další strana