6. VÝSLEDKY SUBSYSTÉMU 3: ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY A RUŠIVÉ ÚČINKY HLUKU |
6.1 Organizace monitorovacích aktivit
Hluk se jako rizikový faktor liší od ostatních monitorovaných veličin jiným rozložením v prostoru. Jedná se zejména o značné gradienty změn intenzit hlučnosti v jednom místě. Subsystém je stále realizován ve 21 městě, z toho v Praze ve 3 obvodech (tab. 3.1). Obsahuje fyzikální měření úrovně hluku a zdravotní průzkum samostatným dotazníkem. V každém městě, kde probíhá monitorování, jsou vybrány 2 základní lokality, jedna odpovídá hlučné a druhá tiché části města. Přístrojové vybavení všech spolupracujících stanic je stejné a měření probíhá podle jednotné metodiky.
Výběr základních hlučných a tichých lokalit byl proveden tak, aby bylo možné opakovaným měřením hluku z jednoho místa sledovat hlučnost celé lokality a z toho plynoucí hlukovou expozici obyvatel s přesností vyšší než 2 dB LAeq. Tak je možné zaznamenávat také změny v intenzitě dopravy, protože při vyjadřování hlučnosti ekvivalentní hladinou akustického tlaku nastane změna o 3 dB při poklesu na polovinu či při zdvojnásobení počtu hlučných událostí, resp. intenzity dopravy. Dalšími kritérii výběru bylo:
6.2 Měření hluku
Sledování hlučnosti se provádí měřením hluku po dobu 24 hodin tak, aby byl zaznamenán průběh hlučnosti v celém dni. Potřebná přesnost měření je dosahována použitím špičkové techniky (modulový zvukoměr 2231 Bruel a Kjaer) a přesným dodržováním měřících postupů v souladu s jednotnou metodikou měření odpovídající požadavkům Směrnice č. 43, hygienické předpisy MZ ČSR, sv. 37, 1977. Znamená to mimo jiné, že mikrofon je umístěn ve vzdálenosti 2 m před fasádou obytného objektu, většinou ve výšce okna prvního nadzemního podlaží a minimálně 3 m nad terénem v případě, že měření je prováděno z měřícího vozu, nebo jinak upevněného mikrofonu než z okna. Měření jsou prováděna střídavě v hlučné a tiché lokalitě vždy jednou měsíčně, přednostně ze středy na čtvrtek.
Z výsledků je zřejmé, že hlučnost jednotlivých lokalit je plynule rozložena v celém rozsahu hladin hluku, který přichází v úvahu. Zjištěná hlučnost v ekvivalentní hladině akustického tlaku A dosahuje na jedné straně 75 dB ve dne a 70 dB v noci v nejhlučnějších lokalitách, na druhé straně v tichých lokalitách klesá ke 45 dB ve dne a k 39 dB v noci. Zjištěné ekvivalentní hladiny akustického tlaku A - LAeq, představují vyjádření hlučnosti odpovídající stále platné Vyhlášce č. 13/77 Sb. a z technického hlediska znamenají energetické vyjádření stavu hlučnosti v jednotlivých místech. 90% pravděpodobnostní hladiny hluku pak popisují údaj o trvalé hlučnosti v jednotlivých místech. Z uvedených výsledků je zřejmá značná noční hlučnost v lokalitách Prahy 2 a v Plzně. Pokud se týká srovnání výsledků s požadavky Vyhlášky č. 13/77 Sb. je patrné, že základnímu požadavku na ticho v obytných oblastech odpovídá pouze malá část lokalit.
Ze zjištěných rozdílů hlučnosti za monitorovací období roku 1997 a 1998 je zřejmé, že ke změnám v hlučnosti přesahující toleranční meze přesnosti měření, tj. 1 dB, došlo jen v menší části lokalit. Při tom nezáleží na tom, zda se lokality nacházejí ve velkých nebo malých městech. Tyto změny jsou pravděpodobně způsobeny lokálními změnami v dopravním systému. Z rozboru průběhu měřených hladin hluku v průběhu jednoho roku v jednotlivých lokalitách se ukázalo, že ve většině lokalit nedochází k výkyvům hodnot nad 2 dB LAeq. Jednotlivá roční období nemají na hlučnost v monitorovaných lokalitách prakticky žádný vliv. Pokud se týká změny nočních ekvivalentních hladin, došlo spíše k nárůstu v lokalitách tichých než hlučných, a to při hodnocení v LAeq. Je to však malý rozdíl snadno vysvětlitelný tím, že v tichých lokalitách může snáze dojít ke změně zjištěné ekvivalentní hladiny. U původně malé dopravní zátěže může totiž snadno dojít k jejímu zdvojnásobení.
Dále byl vyhodnocen trend vývoje hlučnosti v jednotlivých lokalitách za uplynulých 5 let provozu monitoringu (obr. 6.1a, 6.1b, 6.2a, 6.2b). Z grafů je zřejmé, že ve většině lokalit nedošlo k významným změnám hlučnosti. Zaznamenané korelace byly způsobeny lokálními změnami v dopravě nebo stavební činností a neprokázala se obecně celková tendence nárůstu či poklesu hlučnosti ve většině jednotlivých sledovaných lokalit.
6.3 Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku
Monitorování účinku hluku na obyvatelstvo bylo provedeno v uplynulých pěti letech provozu Systému monitorování zdravotním dotazníkem v období 1994 - 1995 a 1996 - 1997. Sledovány byly zejména výskyty vybraných civilizační onemocnění, poruch spánku a projevy duševní pohody resp. informace o výskytu neurotických příznaků u obyvatel jako ukazatele zdravotního stavu.
V obou dotazníkových akcích bylo zaznamenáno významné zvýšení výskytu „civilizačních“ nemocí jako celku v závislosti na hlučnosti lokalit, i když v posledním dotazníkovém šetření byla korelace pouze na 10% hladině významnosti, tj. s 90% pravděpodobností (taková korelace se běžně označuje jako „slabá“). Celkově ze srovnání výsledků z předchozích let je zřejmé, že působení hluku na zdravotní stav obyvatel přetrvává.
Údaje z obou dotazníkových šetření byly setříděny pro další, návazné statistické hodnocení. Jednalo se zejména o hodnocení ukazatelů: rodinného stavu, zaměstnání, zdrojů tepla k vaření, orientace oken, izolačních schopností oken a dveří, zdrojů hluku v domě, způsobu dopravy do zaměstnání, kouření respondenta, pasivní kuřáctví a také o sumární veličiny slučující nemoci civilizační, alergické a dýchací. Třídění souboru respondentů bylo pro zpracování prováděno podle pohlaví (počet mužů 3 335, žen 4 408) a podle věkových skupin. Další třídění vycházelo z intenzity akustického tlaku A (LAeq), tj. hodnot hladin hlučnosti denních a nočních a dále byl původní soubor všech respondentů rozdělen podle tzv. tichých a hlučných lokalit.
Komplexní analýzou s využitím metod faktorové analýzy, analýzy rozptylu a logistické regresní analýzy byly nalezeny některé další významné vztahy. Je to zejména, u starších věkových skupin, pozitivní korelace (s rostoucí hlučností roste významně i hodnocený ukazatel) mezi denní hlučností a lithiázami (u žen) a hypertenzí a vředovou nemocí trávicího traktu (u mužů). Subjektivní hodnocení vlastního zdravotního stavu pozitivně koreluje s denní hlučností velmi významně (p < 0,01). Analýza dále potvrdila, že většina ostatních ukazatelů, kde byla prokázána statisticky významná závislost k hladině hlučnosti, případně k lokalitám označeným jako hlučné a tiché, patří do skupiny charakterizující prostředí domů či bytů respondentů. Stavební a hluková charakteristika domu a zejména prostředí bytů ve většině případů pozitivně koreluje s údaji probandů charakterizujících jejich vztah k hlučnosti.
Dále významně pozitivně koreluje údaj o tom, že „hluk vadí“ s výskytem neúměrných vegetativních reakcí na stresovou zátěž, které v podstatě představují tzv. neurotizaci organismu. Celá oblast vztahu psychiky člověka a komunálního hluku (rozčílení, vadící hluk, rušení hlukem, neúměrná únava během dne, bolesti hlavy, atd.) se odráží ve zdravotním stavu respondentů, tj. v projevech spočívajících v nedokonalém odpočinku, spánku a v potížích při usínání. Nepotvrdila se však korelace s délkou pobytu probanda v bytě monitorované lokality. Naopak se potvrdila statisticky významná závislost větrání a rekreace mimo bydliště ve vztahu k hladině hlučnosti v lokalitách. Ukazuje se, že obyvatelé sami regulují výši své expozice hluku zavíráním oken, tedy formou, jak větrají. Obdobný vztah byl nalezen i pro rekreační pobyty (jejich využívání či nevyužívání). Tyto závěry podporuje hodnocení ukazatelů, které se zabývají orientací oken bytu a jejich izolačních protihlukových vlastností. Významné výsledky, které neodpovídají logice a předpokladům současných poznatků nebyly touto následnou komplexní analýzou nalezeny.
6.4 Dílčí závěry
Měření hlučnosti probíhá pravidelně ve 42 lokalitách. Hluk v těchto lokalitách se v roce 1998 vyskytoval v souvislé řadě od 75 dB ve dne a 70 dB v noci v nejhlučnějších lokalitách ke 45 dB ve dne a 39 dB v noci v tichých lokalitách. Z vyhodnocení vývoje hlučnosti v jednotlivých lokalitách za uplynulých pět let je zřejmé, že nedošlo ve většině lokalit k významné změně hlučnosti a že nelze prokázat obecně celkový významný vzestupný či sestupný trend.
Zdravotní část subsystému je založena na dotazníkovém průzkumu demografických, sociologických a zdravotních údajů obyvatel monitorovaných lokalit.U tak zvaných civilizačních nemocí byla opakovaně nalezena pozitivní korelace mezi jejich výskytem a mírou hlučnosti. Tento výsledek však platí jen u hluku a sumačního ukazatele všech sledovaných onemocnění. Jednotlivá onemocnění, kromě výjimek, k nimž patří hypertenze a katary horních cest dýchacích, ji u souboru všech respondentů nevykazují. Srovnání těchto korelačních vztahů mezi hlučností a zdravotním stavem od roku 1985 (tato akce byla mimo aktivity současného Systému monitorování) do roku 1997, po třech proběhlých šetřeních ukazují, že korelace je podobná. Z toho plyne základní zjištění, že účinek hluku je trvalý a stejně tak zůstává trvalý i jeho význam v poměru k účinku ostatních NOx na zdraví populace.