7. VÝSLEDKY SUBSYSTÉMU 4: ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY ZÁTĚŽE LIDSKÉHO ORGANISMU CIZORODÝMI LÁTKAMI Z POTRAVINOVÝCH ŘETĚZCŮ, DIETÁRNÍ EXPOZICE

7.1 Organizace monitorovacích aktivit

Subsystém se skládá ze dvou částí a je realizován ve 12 městech (tab. 3.1). Jejich počet byl optimalizován s ohledem na statistickou reprezentativnost výsledků. V první části subsystému se sleduje a hodnotí hlášení infekčních onemocnění (alimentární infekce a intoxikace), která jsou přenášená poživatinami. Využívá informace shromážděné v epidemiologickém systému EPIDAT, případně i další údaje dostupné z hlášení hygienických stanic. Druhá část se zabývá monitorováním dietární expozice populace vybraným chemickým látkám. Vzorky poživatin vybrané ke stanovení expozice jsou shromažďovány v jednom centru (akreditovaném Českým institutem pro akreditaci), kde jsou kulinárně upraveny a podle standardních postupů analyzovány. Tím je zajištěna srovnatelná a vysoká kvalita analytických výsledků.

7.2 Výskyt alimentárních infekcí a intoxikací

Alimentární infekce a intoxikace tvoří skupinu nákaz, které po požití kontaminovaných potravin postihují především gastrointestinální trakt člověka. Výskyt těchto onemocnění je sledován od roku 1993 a jejich analýza je zaměřena především na význačná etiologická agens (Salmonella spp., Shigella spp., Citrobacter spp., Escherichia coli, Yersinia enterocolitica, Staphylococcus aureus, Clostridium perfringens, rotaviry, adenoviry, coronaviry a viry hepatitidy typu A) a porovnání s údaji za ČR.

V epidemiologické situaci salmonelóz nastala v ČR v roce 1998 změna. Po dvouletém celoplošném poklesu výskytu tohoto onemocnění v letech 1996 a 1997 došlo v roce 1998 opět k vzestupu hlášené nemocnosti. Bylo registrováno 50 791 případů salmonelóz (493 na 100 tisíc obyvatel), což zhruba odpovídá incidenci z roku 1994. Vzestup byl zjištěn ve všech regionech kromě jediného (Plzeň), kde naopak došlo k poklesu nemocnosti z 594 na 350 osob na 100 tisíc obyvatel (obr. 7.1a). Počet zemřelých na salmonelózu (30) se v roce 1998 zvýšil o 14 osob v porovnání s předcházejícím rokem: 2 osoby zemřely na salmonelovou sepsi a 27 osob v akutním stadiu onemocnění. K jednomu úmrtí došlo u nosiče salmonelového kmene. Hlavním etiologickým agens zůstává S. enteritidis fagotyp PT 8. Nově byl zachycen fagotyp PT 2 (protrahovaný epidemický výskyt v Hradci Králové a Benešově).V roce 1998 bylo zjištěno, že S. typhimurium (STM) se zatím v ČR a ve vybraných lokalitách nerozšířila tak, jako v okolních státech. Její podíl na etiologii salmonelóz činil 1,9% a byl nižší než v roce 1997. Přesto již byla v okrese Hodonín (nepatří do tohoto subsystému monitorování) v roce 1998 zaznamenána první epidemie vyvolaná multirezistentní STM DT 104. Ostatní epidemiologická data (distribuce případů podle věku, pohlaví, sezónnosti, cesty přenosu a suspektních vehikulech) zůstala v roce 1998 nezměněna. V některých lokalitách (České Budějovice, Jablonec, Plzeň a Šumperk) anamnestická data o suspektních vehikulech chyběla tak jako v předcházejících letech. V roce 1998 bylo ve sledovaných regionech hlášeno 46 epidemických výskytů salmonelóz. Byl to zatím nejvyšší počet za sledované období od roku 1993. Jedna z epidemií měla nozokomiální charakter (ve Fakultní nemocnici v Praze, postiženy 63 osoby, vehikulem byla masová kaše, pozitivní na přítomnost SE PT8).

Kampylobakteriózy byly po salmonelózách druhou nejčastější alimentární nákazou bakteriálního původu. Trend nemocnosti má neustále stoupající tendenci (obr. 7.1b). V roce 1998 byly v ČR hlášeny 5 542 případy kampylobakterióz (54 osob na 100 tisíc obyvatel). Vzestup byl patrný ve všech lokalitách s výjimkou Žďáru n/S, kde byl registrován mírný pokles (v této lokalitě roční incidence předcházejících let patřila k nejvyšším). Naopak v Jablonci n/N nebyl hlášen ani jeden případ kampylobakteriózy a tato situace se zde opakuje od roku 1993.

Trend nemocnosti shigelóz má neustále klesající tendenci. V roce 1998 bylo v ČR hlášeno 511 případů onemocnění (tj. 5 osob na 100 tisíc obyvatel), což představovalo dosud nejnižší registrovanou roční incidenci. Pokles byl zjištěn ve všech sledovaných lokalitách s výjimkou Prahy, kde došlo k mírnému vzestupu (nejvyšší počet onemocnění ve věkové skupině 20 - 34 let).

Výskyt nákaz vyvolaných E. coli poklesl v roce 1998 o 145 případů ve srovnání s rokem 1997. Nemocnost této nákazy byla nejnižší za poslední 3 roky. Sérovar O157, způsobující hemoragické enteritidy, popř. syndrom HUS u malých dětí byl zachycen ve 126 případech, což je o 29 izolací více než v roce 1997.

Epidemiologická situace yersinióz se nezměnila. V roce 1998 bylo hlášeno 159 případů onemocnění, což je přibližně stejný počet jako v minulém roce (155). Jediným etiologickým agens byla Y. enterocolitica. Problematice yersinióz se věnuje převážně KHS Ostrava.

Výskyt alimentárních intoxikací byl v roce 1998 o 165 případů vyšší než v roce předchozím. Počet regionů, které sledovaly a hlásily toto onemocnění byl však nízký. Vyšší počet případů hlásil Žďár n/S. Jednalo se o epidemický výskyt (postiženy 63 osoby, vehikulem bylo rizoto).

Laboratorní diagnostika alimentárních nákaz způsobených virovými agens je náročná, závislá na technickém vybavení laboratoře a proto zatím není zcela běžná. Problematice rotavirů (v ČR bylo hlášeno 239 případů rotavirových nákaz) se tradičně věnuje Praha, Plzeň a České Budějovice, adenovirům opět Praha a Plzeň a střevním nákazám vyvolaným Norwalk-virem a coronaviry pouze Praha. U virové hepatitidy typu A byl v roce 1998 v ČR zjištěn pokles hlášených případů, z 1 195 případů v roce 1997 na 904 v roce 1998. Pokles byl zaregistrován v Praze, Brně a Českých Budějovicích, vzestup zejména v Jablonci a Šumperku. Benešov a Znojmo nehlásily ani jeden případ VHA. Rómská populace reprezentovala 7,4% všech postižených, zatímco v roce 1997 tento podíl činil 13,7%.

7.3 Dietární expozice člověka

Hlavním cílem monitorování je odhad střední hodnoty expozice pro chemické látky (významné kontaminanty potravin či nutrienty a mikronutrienty). Jejich obsah v potravinách ovlivňuje zdravotní riziko nádorových i nenádorových onemocnění. Výsledkem monitorování je proto především hodnocení zdravotního rizika pro populaci v ČR.

V roce 1998 byl ve spotřebním koši potravin poprvé orientačně sledován také obsah jódu, jako příspěvek k úsilí čelit jeho nedostatečnému přívodu, který je zjišťován u české populace. Vedle toho bylo opakovaně sledováno dalších 55 individuálních chemických látek.

Realizace programu monitorování se opírala o standardní organizační schéma. 160 základních druhů potravin tvoří sledovaný spotřební koš (obr. 7.2). Ten byl v průběhu roku pořizován nákupem v obchodní síti na 12 místech v ČR. Celkem bylo v roce 1998 analyzováno 1 920 jednotlivých vzorků potravin, které byly z ekonomických důvodů kombinovány do 552 tzv. kompozitních vzorků určených pro chemické analýzy. Pro analýzu vápníku, fosforu, sodíku, draslíku, hořčíku, niklu, chrómu, hliníku, železa, jódu a celkového arzenu byly vzorky potravin navíc dále kombinovány do 46 tzv. reprezentativních kompozitních vzorků (spojení druhově shodných vzorků (46 typů) ze všech 12 míst odběru do 1 vzorku). Ty byly použity i pro analýzu tzv. toxických izomerů PCB. Potraviny byly před chemickou analýzou standardně kuchyňsky upraveny (vařeny, pečeny, loupány, myty, aj.), poté míchány do kompozitních vzorků, a po homogenizaci do podoby laboratorního vzorku, analyzovány. Expozice byly hodnoceny na základě analytických výsledků a znalosti standardní spotřeby potravin pro průměrnou osobu v ČR. Na základě získaných výsledků lze formulovat řadu závažných závěrů.

Střední chronická expozice populace sledovaným organickým látkám (polychlorované bifenyly (PCB), aldrin, endrin, dieldrin, methoxychlor, endosulfan, heptachlor epoxid, hexachlorbenzen (HCB), alfa-, beta-, delta-, gama- (lindan) izomer hexachlorcyklohexanu, izomery DDT, DDD a DDE) z potravin nedosáhla v roce 1998 kritických hodnot (obr. 7.3a), které jsou spojovány s nepřípustným zvýšením pravděpodobnosti poškození zdraví spotřebitele (pro nekarcinogenní efekt). Největší počet pozitivních analytických záchytů (nad mezí stanovitelnosti) byl pozorován opět pro p,p- DDE (52%), izomery PCB č. 153, 138 a 180 (50, 46 a 43%) a HCB (39%). To svědčí o dosud přetrvávající plošné kontaminaci, ale na úrovni nízkých koncentrací. U dalších látek byl počet nalezených pozitivních vzorků nízký (větší než 15%, ale menší než 50%) nebo dokonce nulový a tyto kontaminanty nejsou proto předmětem kvantitativního hodnocení.

Střední chronická expozice látkám anorganického původu (dusičnany, dusitany, kadmium, olovo, rtuť, arzen, měď, zinek, mangan, selen, hořčík, chrom, nikl, hliník, železo a jód) nevedla k překračování expozičních limitů pro nekarcinogenní efekt (obr. 7.3b). Přetrvává zátěž dusičnany (27 - 43% ADI, význam jednotlivých expozičních limitů je popsán samostatně v 11. kapitole této zprávy) i dusitany (25 - 37% ADI). Stabilní je přívod manganu (45 - 55% RfD). Expozice kadmiu se opět mírně zvýšila (23 - 36% PTWI) a také olovu (11 - 17% PTWI) překvapivě mírně narůstá. Expozice rtuti dosahuje v průběhu pěti let příznivých hodnot (1 - 2% PTWI). Přívod mědi a zinku měl setrvale nízkou tendenci (4 - 5% PMTDI resp. 19 - 22% PMTDI). Expozice arzenu již neklesala, ale zůstala na stejné úrovni (4 - 6% PTWI), zatímco u selenu je pozorován trvalý mírný nárůst přívodu (14 - 19% RfD). Odhad expozice niklu a chrómu dosahuje poměrně nízkých a stabilních hodnot (9% RfD resp. 12% RfD). Rovněž odhad expozice hliníku a železu nepředstavoval riziko poškozování zdraví konzumentů v důsledku vysoké expozice (5% PTWI či 25% PMTDI).

Rozdělení expozice třem významným kontaminantům, sumě PCB, arzenu a selenu, v jednotlivých městech, je znázorněno na obr. 7.3c, 7.3d, 7.3e. Expozice PCB (obr. 7.3c) je v jednotlivých městech podobná (s výjimkou Ostravy, kde existuje v letech monitoringu poměrně velké rozpětí hodnot). Údaje pro arzen jsou prezentovány pro tzv. „toxický“ (souhrn anorganických sloučenin a jeho metylovaných forem: metyl- a dimetylarzenát) arzen (obr. 7.3d). Expoziční limit je vztažen k tomuto tzv. „toxickému“ arzenu a zjištěné expozice představují, jak již zmíněno, 4 - 6% expozičního limitu. Hodnoty expozice selenu (obr. 7.3e) v jednotlivých městech jsou opět vzájemně podobné, v žádném z nich nedochází k extrémní zátěži.

Při posuzování trendů expozic jednotlivým kontaminantům za období 1994 - 1998 byly vzaty pro hodnocení jen ty látky, při jejichž analýze bylo alespoň 50% hodnot nad mezí stanovitelnosti. Této podmínce vyhověly: dusitany, dusičnany, zinek, měď, mangan, selen, olovo, kadmium, rtuť, arzen, p.p- DDE a PCB 153. Z výsledků statistického zpracování plyne, že hypotézu náhodného rozdělení hodnot expozice ve sledovaném období pěti let nelze zamítnout. Znamená to, že zjištěné hodnoty se zatím náhodně pohybují okolo střední hodnoty bez pozitivní či negativní korelace.

Při hodnocení přívodu (obr. 7.4) některých stopových prvků (zinek, měď, selen, chrom, nikl, mangan, hořčík, vápník, fosfor, sodík, draslík, železo) byly zjištěny expozice, které se pro zinek pohybovaly na úrovni 82% doporučeného populačního přívodu, u mědi byly mírně pod populačním normativním minimem (92%). U selenu byla potřeba kryta na úrovni normativního minima (115%), což je nutné hodnotit příznivě. Odhad normativního minima pro chrom byl pokryt na 107%. Uvažovaná potřeba niklu byla kryta na 306%, potřeba manganu na 127%, hořčíku jen na 75%, vápníku jen na 95% a fosforu na 189%. Horní limit přívodu pro sodík byl naplněn na 88% (tj. 152% doporučení N.A.S. USA) a potřeba draslíku byla kryta na 100%. Poměr mezi příjmem Ca/P byl opakovaně poměrně nízký, naopak poměr Na/K relativně vysoký. Přívod železa dosáhl 90% doporučené hodnoty pro naši populaci. V případě použití jódované soli ke kulinární úpravě potravin je doporučená dávka jódu pro populaci kryta na 108%.

Teoretický odhad pravděpodobnosti zvýšení středního počtu nádorových onemocnění v naší populaci (obr. 7.5) v důsledku expozice vybraným chemickým látkám (suma PCB, alfa a beta isomer HCH, lindan, p,p- isomery DDT, DDD, DDE, aldrin, dieldrin, heptachlor epoxid, HCB a arzen) činil asi 133 - 198 případů pro ČR a rok 1998. Nejvyšší podíl na zvýšení rizika představovaly již tradičně PCB, As a HCB.

7.4 Dílčí závěry

Výsledky monitorování v roce 1998 naznačují mírné snižování expozice některým nebezpečným chemickým látkám z potravin v ČR. Dietární expozice člověka chemickým látkám vykazuje u některých látek znaky poklesu zátěže pesticidy na bázi perzistentních chlorovaných uhlovodíků, přetrvává však nežádoucí zátěž PCB, která se v roce 1998 dokonce mírně zvýšila. Nežádoucí je stálá zátěž některým toxickým kovům. Potěšitelně stoupá přívod selenu a klesá přívod toxického arzenu. Přívod některých stopových prvků je na úrovni bazálního nebo normativního minima (Cu, Zn). Přívod základních nutrientů (Ca, P, Na, K, aj.) nelze označit za optimální z hlediska očekávaného dopadu na zdraví spotřebitelů. Přívod jódu, v případě použití jódované soli k přípravě pokrmů, stačí pokrýt střední dávku doporučovanou pro naši populaci, což potvrzuje předpoklad, že použití jódované soli je hlavním a běžně dostupným prostředkem v boji proti deficitu jódu pro naši populaci.



Obr. 7.1a Hlášená nemocnost na salmonelózu, 1998
Obr. 7.1b Hlášená nemocnost na kampylobakteriózu, 1998
Obr. 7.2 Spotřeba základních druhů poživatin, skutečný nákup v roce 1991
Obr. 7.3a Expozice organickým látkám z příjmu potravin, 1998
Obr. 7.3b Expozice anorganickým látkám z příjmu potravin, 1998
Obr. 7.3c Expozice sumě 11 kongenerů PCB v jednotlivých městech, 1998
Obr. 7.3d Expozice „toxickému“ arzenu v jednotlivých městech, 1998
Obr. 7.3e Expozice selenu v jednotlivých městech, 1998
Obr. 7.4 Plnění doporučeného denního přívodu, RDI, 1998
Obr. 7.5 Teoretický odhad pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění, 1998

Hlavní strana

OBSAH