V polovině ledna 2009 jsem odpovídal na otázky redaktorky MF DNES ohledně domácí úpravy pitné vody. Mé odpovědi byly použity pro článek „Straší rakovinou a bohatnou z toho" (MF DNES, 27.1.2009, str. 1 a 4). V článku jsem dvakrát citován. Zatímco první citát je v pořádku, ve druhém došlo vypuštěním jednoho slova k určitému posunu významu mého sdělení.

Paní redaktorka mi jmenovala dlouhý seznam látek, který podle letáku mělo určité zařízení odstraňovat, a já jí odpověděl, že „žádná pitná voda u nás není zatížení tím VŠÍM, co se píše v letáku, protože voda má – pokud vůbec – jeden či dva problémy, které lze efektivně řešit zařazením takové technologie úpravy, která řeší ten specifický problém“. Při výběru jakéhokoli zařízení na úpravu vody nutno vycházet ze znalosti toho, co v té vodě skutečně je, nikoliv toho, co by tam podle někoho mohlo být.

V citaci článku však bylo vypuštěno slovo „vším“ („...Žádná pitná voda u nás není zatížená tím, co se píše v tom letáku,“ říká Kožíšek...“) takže to může vypadat, jako bych tvrdil, že nikde u nás se žádná z těch kontaminant nemůže vyskytnout.

Což jistě není pravda a hygienická služba nijak nezakrývá, že se místy problémy s kvalitou vody vyskytují (byť ne život ohrožující). Státní zdravotní ústav každý rok zveřejňuje podrobnou zprávu o jakosti pitné vody z veřejného zásobování v celé České republice, kde si každý může ověřit, jaká je v této oblasti u nás situace. Zprávy za posledních 12 let  lze nalézt na stránkách Státního zdravotního ústavu.  Každý odběratel vody z veřejného vodovodu má navíc podle zákona (zákon č. 258/2000 Sb. v platném znění, § 4 odst. 3) právo znát aktuální informace o jakosti dodávané vody (v rozsahu příslušné vyhlášky čili cca 60 ukazatelů) v jeho distribuční síti.

Majitelé domovních studní mají vlastní odpovědnost za nezávadnost vody ze svých studní a je proto vhodné si nechat čas od času udělat rozbor vody v akreditované nebo autorizované laboratoři. Laboratoř na základě vlastní zkušenosti a na základě doplňujících informací majitele studny poradí, jaký rozsah rozboru by byl odpovídající. Při hodnocení závadnosti či nezávadnosti jakékoli vody se nelze spoléhat na stanovení několika, většinou málo relevantních ukazatelů, které pomocí málo přesných metod nabízejí na místě někteří podnikavci.