Dotaz: V médiích nedávno proběhla zpráva o tom, že voda z vodovodu v ČR je výborná a navíc ještě lepší než balená a patří k nejkvalitnějším na světě. V té souvislosti se na vás obracím a prosím o váš názor na následující. Naše příbuzná bydlí v B. a má vodní filtr napojený na vodovod. Nyní po roce používání filtr nechala vyměnit a k mému velkému překvapení byl původně sněhobílý filtr zažloutlý a plný zachycených nečistot. Předpokládám, že pokud by příbuzná vodu nefiltrovala, byly všechny tyto usazeniny v jejím těle, hlavně asi v ledvinách. Proto by mě zajímalo, jak to, že je "česká" voda tak "úžasná" a přitom filtr zachytí tolik nečistot? Není něco v nepořádku? 

Odpověď: Nejsme autory zmiňovaných článků v médiích a při hodnocení kvality na národní průměrné úrovni (vedle porovnání s vyspělým světem, kde si opravdu nevedeme špatně) by podle našeho názoru mělo být zmíněno, že samozřejmě mezi jednotlivými vodovody nebo jejich částmi mohou existovat rozdíly nebo že průměrně vynikající hodnocení nemusí vylučovat místní či časově omezené problémy s kvalitou vody.

Nicméně zde chceme komentovat popisovanou zkušenost z místa B., která však může pocházet z kteréhokoli jiného vodovodu, studni nebo pramene.

Na základě našich zkušeností bychom takový "umazaný" filtr hodnotili asi následovně: Zažloutlá barva bude nejspíš způsobena železem, které, když je ve vodě ve dvoumocné formě, je smysly nepostřehnutelné, ale když se přemění na trojmocnou formu, vytváří žlutavé zbarvení vody. To sice může být pro spotřebitele nepříjemné, ale není to zdravotně závadné. Podle vašeho popisu je však pravděpodobné, že ani v B. neteče z kohoutku žlutavá, ale čirá voda, a proto změna mocenství molekul železa ulpěných na filtru má minimální význam pro hodnocení kvality, která teče z kohoutku. Říká nám jen to, že ve vodě jsou nějaké stopy železa, což není nic neobvyklého. Ty jsou skoro ve všech vodách a skoro ve všech potravinách. Konečně železo je i esenciální prvek pro člověka. Pokud se jedná o nerozpuštěné, mechanické částice "nachytané" na filtru, které by – nebýt filtru – spotřebitel částečně nejspíš vypil (částečně proto, protože filtrem možná protekl větší objem vody než byl přímo vypit – pokud se upravuje celý objem vody dodávaný do domácnosti), pak k jejich "riziku" lze uvést nejspíš to, že tyto částice projdou nevstřebané zažívacím traktem (podobně jako vláknina v potravě) a jsou vyloučeny stolicí. Z vody se totiž v zažívacím traktu do krevního oběhu vstřebají jen látky v ní rozpuštěné (podle povahy látky v různém %). Proto představa, že by se tyto nerozpuštěné částice usazovaly v ledvinách, je mylná. Nicméně pokud by takových částic bylo ve vodě tolik, že by tvořily viditelný nebo měřitelný (nad limit)zákal, byla by to jistě senzorická závada vody a tuto by pak nešlo považovat za kvalitní. Jestli se však jedná o ojedinělé částice (které se zviditelní jen díky systematické dlouhodobé filtraci), nelze to hodnotit jako závadu, protože nežijeme ve sterilním světě a podobných mikročástic denně konzumujete s potravou mnohonásobně  více nebo zase jiných částic nadýcháte kvanta plícemi. Kdybyste si všechen vdechovaný vzduch filtrovala a po čase zjistila, že filtr je zažloutlý a je na něm prach, začala byste chodit (i spát) výhradně v plynové masce nebo byste se přestěhovala do speciální hyperbarické komory s čištěním vzduchu? Pochybujeme. Pravděpodobnější je, že to budete akceptovat jako jedno z mnoha drobných rizik, se kterými jsme v reálném světě nuceni žít. A železo či občasné mechanické částice v pitné vody by v nějakém "žebříčku rizik" okolo nás figurovaly na dost bezvýznamném místě.