cz
Jak se v Česku učí o HIV?
Co vědí čeští žáci o HIV? Jaké jsou jejich postoje? V jakých předmětech se s infekcí HIV setkávají? Jaká zlepšení by při výuce učitelé uvítali? Na tyto otázky jsme hledali odpověď v dotazníkovém šetření vedeném Státním zdravotním ústavem v první polovině roku 2015. Dotazníkové šetření k realizaci výuky problematiky HIV/AIDS na základních školách a víceletých gymnáziích poskytlo vstupní zhodnocení znalostí 1 627 žáků o problematice HIV/AIDS, jejich postojů vůči HIV pozitivním a jejich informační zdroje.
Z výsledků šetření vyplývá, že více než 90 % žáků ví, že i zdravě vypadající člověk může být HIV pozitivní (90,5 %), že se HIV přenáší pohlavním stykem (97,3 %), krví (93,3 %), společným užíváním jehel (92,1 %) a že se HIV nepřenáší objímáním (95,0 %). Znalostní mezery žáků se nejvíce projevily v chybném v určení doby, kdy by měl člověk zajít na test po rizikové situaci (správně odpovědělo 11,3 %), a znalosti postexpoziční profylaxe (správně odpovědělo 14,6 %). Z celkového maxima 21 bodů při správném zodpovězení všech znalostních otázek dosahovali žáci průměrně 14,71 bodů. Znalosti žáků se postupně zvyšovaly ve vyšších ročnících. Znalosti nebyly závislé na pohlaví, ani na velikosti obce.
Méně než jedna třetina žáků (31,0 %) by si dle šetření koupila čerstvou zeleninu od HIV pozitivního prodejce a přibližně polovina žáků (52,2 %) si myslí, že HIV pozitivní děti by měly navštěvovat školu společně s HIV negativními. Tyto odpovědi svědčí pro nepříliš vstřícné postoje vůči HIV pozitivním.
S ohledem na informační zdroje se přibližně pouhá třetina žáků (30,8 %) domnívá, že má dostatek informací o HIV/AIDS. Přibližně 70 % žáků (71,4 %) uvedlo, že se s problematikou HIV setkalo ve škole alespoň jednou a vícekrát. Škola byla uváděna jako nejčastější zdroj informací (v 50,8 %) společně s internetem (v 33 %).
Z dotazníkového šetření provedeného mezi školními metodiky prevence na 57 školách vyplývá, že v průběhu školní docházky mezi 7. až 9. ročníkem věnuje škola problematice HIV/AIDS průměrně 8,8 vyučovacích hodin, především v rámci povinné výuky v předmětech výchova ke zdraví, přírodopis a výchova k občanství nebo v rámci průřezového tématu osobnostní a sociální výchova. Při výuce se nejčastěji využívá materiál ve formě letáků a brožur (70,2 %) a ve formě videolekcí a krátkých videí (68,4 %). Většina škol (61,4 %) využívá spolupráce s externími lektory a v méně než polovině škol (42,1 %) jsou pedagogové v problematice HIV/AIDS pravidelně vzděláváni. Za nejvhodnější způsob ke zkvalitnění výuky problematiky HIV/AIDS považují metodici školní prevence využití již připravené prezentace s odborně schváleným obsahem (64,9 %), případně lepší dostupnost zdravotně-výchovných materiálů (49,1 %).
Bližší informace k šetření včetně závěrečné zprávy naleznete na http://www.prevencehiv.cz/dokumenty/vyzkum/dotaznikove-setreni.pdf
Všem zúčastněným školám, které se do šetření zapojily, děkujeme.
