Očkování zachraňuje lidské životy.

Očkování zabrání každý rok 2 až 3 milionům úmrtí (odhad Světové zdravotnické organizace).

Očkování (též vakcinace, aktivní imunizace) je podání očkovací látky (vakcíny), která obsahuje oslabený patogenní mikroorganismus nebo části (antigeny) jednoho či více mikroorganismů (bakterií, virů). Tím se u člověka vyvolá tvorba ochranných protilátek proti danému onemocnění, navodí se tzv. aktivní imunita. Imunitní systém člověka se naučí patogenní mikroorganismy nebo jejich části rozpoznávat a očkovaná osoba by tak měla být chráněna před infekcí nebo alespoň před závažným průběhem onemocnění v případě, že se setká s původcem infekčního onemocnění.

Vysoká proočkovanost brání šíření infekčních bakterií a virů v populaci, a tím zajišťuje kolektivní imunitu. To znamená, že jsou před onemocněním chráněny nejen osoby očkované, ale i ty, které nesmí být očkovány ze zdravotních důvodů nebo osoby, jejichž imunitní systém není schopen protilátky vytvořit. Plošné očkování je tedy také výrazem solidárnosti.

Přeruší-li se kontinuita očkování, může klesnout kolektivní imunita a následně vzroste výskyt nemocí, jimž lze očkováním předcházet. 

Je důležité, aby všechny děti, pokud jim to zdravotní stav umožňuje, byly plně očkovány, a tím chráněny před nemocemi, které mohou zvláště v časném dětském věku probíhat závažně.  

Očkování je stejně důležité i v dospělosti a v seniorském věku. Přispívá k ochraně zdraví v běžném životě, při práci, volnočasových aktivitách nebo při cestování. Velký význam má také očkování vybraných skupin chronicky nemocných pacientů, jako jsou například pacienti s onemocněním srdce, plic, ledvin, cév, jater, sleziny, diabetici, onkologičtí pacienti, pacienti s poruchou imunity a transplantovaní pacienti.

Být očkován je lepší než onemocnět, protože hrozí komplikace, které mohou vést k celoživotním následkům nebo dokonce úmrtí.