Ve shodě s legislativním odborem MŽP je stanovisko Státního zdravotního ústavu následující:

• Nakládání se zdravotnickým odpadem vznikajícím v domácnostech při domácí péči je v kompetenci zdravotnického zařízení, jehož lékař léčiva pacientovi předepsal. Toto zdravotnické zařízení je pak považováno za původce odpadu dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a je povinno dodržovat všechna ustanovení daná tímto zákonem a jeho prováděcími předpisy. Pacient má být lékařem poučen, jak s odpadem nakládat a mají mu být příslušným zdravotnickým zařízením dodány patřičné nádoby na zdravotnický odpad.

• Pacienti, kteří potřebují odstranit použité ostré předměty, například injekční stříkačky, jehly z inzulínových per diabetiků apod., které vznikly jako odpad po aplikaci léčiv, postupují tak, že tzv. ostrý odpad, který je dle Katalogu odpadů (vyhláška č. 381/2001 Sb., v posledním znění) zařazen pod kód odpadu 18 01 01* a je odpadem nebezpečným, odevzdají v nádobě k tomu účelu určené na stanovené shromažďovací místo pro nebezpečný zdravotnický odpad, například ve zdravotnickém zařízení - na poliklinice, v nemocnici a podobně.

• Nádoby na ostrý odpad musí být pevné, nepropíchnutelné, nepropustné, umožňující průběžné otevírání nádoby a po naplnění pevné uzavření. Ostré předměty se v žádném případě neukládají do papírových obalů a krabic.

• Výše jmenovaný odpad tedy nelze v žádném případě považovat za odpad komunální a je třeba jej odstraňovat jako odpad nebezpečný na náklady zdravotnického zařízení, v němž byla léčba pacientovi předepsána. Tento odpad vzniká v důsledku léčby pacienta.

• Shromažďování použitých „ostrých předmětů“ není v  kompetenci lékáren, které k tomu ve většině případů nemají oprávnění; lékárny jsou povinny dle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech v posledním znění převzít od fyzických osob pouze tzv. nepoužitelná léčiva.

Zimová M., Podolská Z.