Extrémně vysoké hladiny akustického tlaku mohou vyvolat akustické trauma, jehož podstatou je poranění bubínku, sluchových kůstek nebo blanitého labyrintu. Následkem je trvalé poškození sluchu. Riziko akustického traumatu je zvýšené především v pracovním prostředí (např. v průmyslu, stavebnictví, v dolech a lomech, v letectví, armádě, u policie). V mimopracovním prostředí může nastat při použití zábavní pyrotechniky, při střelbě a různých nehodách. U dospělých dochází k akustickému traumatu při profesionální expozici od L_Amax 140 dB, při expozici z volnočasových aktivit se předpokládá stejná prahová hodnota. U dětí a predisponovaných osob může dojít k akustickému traumatu již od hodnot L_Amax 120 dB [2], [11].

Při dlouhodobém až celoživotním působení hluku na sluchový aparát dochází k poškození sluchu, jehož podstatou jsou zprvu přechodné a posléze trvalé funkční a morfologické změny smyslových a nervových buněk Cortiho orgánu vnitřního ucha. Tyto poruchy se zpočátku projevují dočasným zvýšením sluchového prahu. Při dalším působení hluku dochází po určité latenci k trvalému poškození sluchu. Sluchové ztráty jsou obvykle diagnostikovány jako pokles sluchového prahu zjištěný pomocí audiometrie. Zpočátku se nemusí zhoršení sluchu subjektivně projevovat, později vede k tzv. sluchovému handicapu, který se projevuje omezením v běžném životě, např. při porozumění konverzaci. Slabé sluchové ztráty se nejprve projeví zhoršeným porozuměním v hlučnějším prostředí, s pokračující poruchou dochází k problémům i při normálním hlukovém pozadí. Neschopnost porozumět řeči v běžných podmínkách představuje pro postiženého závažný sociálnímu handicap spojený s omezením pracovní schopnosti, společenskou izolací a zvýšením rizika úrazů (přeslechnutí varovných signálů). Sluchová porucha je často doprovázená abnormálnímu vnímáním hlasitosti, dochází k parakusi (sluchové vjemy jsou vnímány jako přetvořené „ozvěny“) a k tinitu (sluchové vjemy bez zevního podnětu „zvonění, pískání v uších“) [2].

Poškození sluchu je dostatečně prokázáno u pracovní expozice hluku v závislosti na výši ekvivalentní hladiny akustického tlaku a trvání let expozice [2], [11]. Riziko sluchového postižení existuje i u hluku v mimopracovním prostředí. K expozici hluku dochází při různých činnostech ve volném čase např. při poslechu hlasité hudby ze sluchátek [8], při návštěvě živých koncertů, klubů, restaurací, fitness, sportovních událostí [11], zábavních parků a pouťových atrakcí a také u hluku z motocyklů, hracích automatů, pyrotechniky a hlučných hraček [2]. Prokazování příčinné souvislosti mezi hlukem z volnočasových aktivit a poškozením sluchu je problematické kvůli technickým obtížím při přesné kvantifikaci expozice. Ztráta sluchu je obvykle výsledek kombinované expozice hluku z různých zdrojů [11] tj. z pracovního a životního prostředí a z volnočasových aktivit. Expozice hluku se kumuluje celoživotně.

WHO doporučuje redukovat roční průměrnou expozici ze všech zdrojů volnočasových aktivit pod L_Aeq 70 dB, protože hluk z volnočasových aktivit nad touto hranicí je spojen s nepříznivými zdravotními účinky. Pro stanovení hranice bezpečné velikosti expozice pro různě dlouhou dobu expozice je možné použít princip ekvivalentní energie [11]. Podle tohoto principu je možné stanovit kombinaci hodinové expozice a počtu hodin za měsíc vedoucí k dosažení průměrné L_Aeq 70 dB (viz "Ochrana zdraví před hlukem", tabulka 1). Tyto poznatky odpovídají předchozím zjištěním, že při L_Aeq24hod < 70 dB nedochází ke sluchovému postižení u více než 95 % exponované populace ani při celoživotní expozici hluku v pracovním a životním prostředí a aktivitách ve volném čase [2]. Nelze však zcela vyloučit možnost, že by již při nižší úrovni hlukové expozice mohlo dojít k malému sluchové poškození u citlivých skupin populace, jako jsou děti, nebo osoby současně exponované vibracím nebo lékům či chemikáliím toxickým pro sluchové ústrojí [2].

Literatura:    

[1] Babisch W. The noise/stress concept, risk assessment and research needs. Noise Health. 2002; 4:1- 11.

[2] Berglund B., Lindvall T., Schwela D.H. Guidelines for community noise. WHO. 1999

[3] Cohrssen J. J., Covello V. T.: Risk Analysis a Guide to Principles and Methods for Analyzing Health and Environmental Risks, Unites States Council on Environmental Quality, Executive Office of the President, 1989

[4] ČSN ISO 1999:2013 Akustika – Odhad ztráty sluchu vlivem hluku. ÚNMZ. 2014

[5] EEA. Good practice guide on noise exposure and potential health effect. Copenhagen: European Environment Agency. 2010

[6] Havránek J. a kolektiv: Hluk a zdraví. Praha: Avicenum; 1990.

[7] Provazník K., Cikrt M., Komárek L. a kolektiv: Manuál prevence v lékařské praxi VII Základy hodnocení zdravotních rizik, Státní zdravotní ústav Praha: Nakladatelství Fortuna, 2000, ISBN 80-7071-161-2

[8] SCENIHR. Potential health risks of exposure to noise from personal music players and mobile phones including a music playing function. European Commission - Scientific Committee on Emerging and Newly Identified Health Risks. 2008

[9] Valešová K. Škodlivý vliv hluku na lidský organismus. Praktický lékař. 2006; 86 - 6: 310 - 311. 

[10] WHO: Burden of disease from environmental noise: Quantification of healthy life years lost in Europe: WHO Regional Office for Europe; 2011

[11] WHO. Environmental Noise Guidelines for the European Region. Copenhagen: WHO Regional Office for Europe. 2018

[12] WHO. Night Noise Guidelines for Europe. Copenhagen: WHO Regional Office for Europe. 2009

[13] WHO. Preamble to the Constitution of the World Health Organization. New York: WHO:1946