Otázka: Proč se do přírodních minerálních vod před tím, než jdou do prodeje, přidává oxid uhličitý? Přírodní minerálky mají přeci svůj vlastní plyn, který je jasně cítit, pokud se pijí přímo u zřídla. Dosycované vody jsou pro mnohé spotřebitele nechutné a z hlediska zdravotního dokonce nedoporučované.

Odpověď: Máte pravdu, že naprostá většina nebo možná všechny balené přírodní minerální vody na našem současném trhu jsou uměle dosycovány oxidem uhličitým. Výrobci to dělají z jednoho prostého důvodu – při úpravě vody dojde k úniku (větší ?) části přírodního oxidu uhličitého a aby voda nebyla „bez bublinek“ (mdlé chuti), dodává se tam před stočením oxid uhličitý uměle (jde o uměle vyrobený oxid uhličitý potravinářské kvality).

Co se myslí onou „úpravou“? Jde o odželezňování čili odstranění železa, které by se jinak během distribuce v lahvi částečně vysráželo a utvořilo onen z dřívějších dob známý rezavý sediment na dně lahve, o kterém jsme na etiketě mohli číst (pravdivé) upozornění, že „Případná sedimentace je přírodním jevem a není jakosti na závadu“.

Bohužel výrobci přírodních minerálních vod dnes už – z obchodního hlediska – žádný sediment nechtějí a chtějí mít vodu čirou stejně jako jsou čiré stolní nebo kojenecké (prosté, neminerální) vody. Proto železo odstraňují – děje se tak provzdušněním vody (kdy se právě vytěsní přírodní oxid uhličitý), při kterém se dvojmocné železo oxiduje na trojmocné, které tvoří sraženinu a ta se pak na (obvykle pískovém) filtru zachytí a odstraní. Poté je voda uměle dosycena (nevím, zda na původní hodnotu, ale spíše bych řekl, že vyšší) oxidem uhličitým a stočena do lahví.

Tento postup umožňuje legislativa jak evropská (Směrnice Rady z roku 1980 a 1996), tak i česká (vyhláška MZ č. 292/1997 Sb.) a výrobci proto mohou takovou vodu stále ještě vydávat za „přírodní“, i když už přírodní není. Sice se mi to také nelíbí, ale protože nejde o žádnou zdravotní závadu, nemohu s tím nic dělat. Souhlasím sice s Vámi, že pití většího množství sycených vod není pro člověka zdravé, ale přírodní minerální voda také není považována za pitnou vodu, která by se hodila bez omezení pro každodenní pití, ale je to spíše nápoj, doplněk k sortimentu vhodných nápojů, který by rozhodně neměl mít v našem pitném režimu převahu. Za ideální bych považoval, kdyby se část vody stáčela tímto (upraveným a uměle dosyceným) způsobem a část „postaru“ (bez jakékoli úpravy, ale s rizikem vzniku sedimentu) a zákazník by si mohl vybrat, čemu dá přednost. Legislativa tomu nijak nebrání. Dnes ale k něčemu takovému žádná státní instituce nemůže výrobce nutit. Musel by si to vynutit „trh“ čili zákazníci. Věřím, že kdyby vznikla větší poptávka, že by se nějaký výrobce tomu rád přizpůsobil (a poté třeba i další výrobci), i když evropský trend je bohužel opačný. Můžete v tom podniknout sám nějakou iniciativu, prostřednictvím médií informovat zákazníky, obracet se na výrobce apod.

P.S. V případě, že byste se chtěli k takové iniciativě připojit, můžeme poskytnout kontakt na tazatele.